MOTIVACE X MANIPULACE KLIENTŮ Mgr. Michaela Veselá

„Jen nevzdělanec zneužívá momentální slabosti druhého.“ (D. Bonhoeffer, Etika)

Obecná etika – výchozí otázka Etika se neptá, jak se lidé chovají, nýbrž jak se chovat mají; neptá se, zda se nějaký způsob jednání pokládá za správný, nýbrž, zda správný je.

Motivace X manipulace MANIPULACE  Snaha o působení na myšlení druhé osoby či více osob.  Manipulátor nenápadně přesvědčuje druhého člověka o své myšlence či názoru, a přimět ho tak k jednání v zájmu manipulujícího.  Využívá k tomu svých znalostí o slabostech a potřebách druhých lidí a často i svého charismatu. MOTIVACE  Usměrňován naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle.  Vyjadřuje souhrn všech skutečností, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal.  Motivy jsou pohnutky, psychologické příčiny akcí a reakcí, činností a jednání člověka zaměřené na uspokojování určitých potřeb.

Rozdíly mezi motivací a manipulací  Postavení stran  Pocity a emoce  Jednání a chování  Důsledky  Konečná odpovědnost X

Manipulace je nežádoucí jev s destruktivními následky:  Jedná se zpravidla o zištný úmysl, který je dosahován na úkor druhého člověka.  Ničí vztahy mezi lidmi. X Manipulace může mít i pozitivní dopad:  Pokud používáme jako působení na ostatní s využitím autority a zkušeností.  Může zachránit život člověka – psycholog, záchranář (většinou jde o vyjednávání či uklidňování)  Mezilidská diplomacie – řešení situací nekonfliktní cestou, pomoc při řešení problémů, atd. Záchrana života se jeví jako jediná polehčující okolnost pro použití manipulativních technik vůči okolí.

Klasifikace manipulací Základní dělení podle obcházené mohutnosti:  Přímé (nátlakové) – manipulátor obchází vůli manipulovaného. Ten si zřetelně uvědomuje, že musí udělat něco, co nechce. Typické pro jednání z pozice moci či autority – rodič vůči dítěti, učitel vůči žákovi, policista vůči občanovi, monopol vůči zákazníkovi.  Nepřímé (taktizující) – manipulátor obchází vědomí manipulovaného. Ten si není vědom, že se momentálně děje něco, co je pro něj nevýhodné. Typické pro jednání z pozice podřízené – dítě obchází zákaz rodiče, žák opisuje při zkoušce, občan hraje blbečka při dopravní kontrole, uživatel porušuje licenční podmínky počítačového monopolu.

Obrana proti manipulaci  Rozpoznat manipulaci a hrozící nebezpečí.  Jsou naši klienti schopni rozpoznat manipulaci?  Pěstovat si vlastní sebevědomí. Nemyslet si, že manipulátor je dokonalejší.  Mají naši klienti přiměřené sebevědomí?  Mít jasnou představu o svých právech.  Znají naši klienti svá práva?  Umět odmítnout manipulátorovu žádost, nemít vůči němu zábrany a závazky.  Umí naši klienti vyjádřit odmítnutí? Dokážeme jejich vůli vnímat?  Naučit se postupům, jak konkrétní manipulační techniky zneškodnit.  Jaké mají naši klienti šance nás porazit, když je manipulujeme?  Být přesvědčen o své pravdě.  Jsou si naši klienti vážně sebou tak jistí?

Motivace Nebýt manipulativní znamená dát prostor: 1) Osobním cílům klienta  přináší osobní nasazení klienta (individuální plány)  zabraňují manipulaci klienta 2) Svobodné vůli klienta  posiluje autonomii klienta  podněcuje naší iniciativu, osobní nasazení pro klienta

Síla rozhodnutí  ZKUŠENOST = hlavní nástroj pracovníka pro volbu mezi motivací a manipulací.  Jen zkušenost nás může naučit, která hlediska je třeba v daném rozhodnutí brát na zřetel a která nikoli.  KONÁNÍ = realizace zvoleného rozhodnutí  Vyžadující aktivitu a nasazení pracovníka i ve chvíli, kdy pochybuje o svém rozhodnutí.  ODPOVĚDNOST = schopnost pracovníka unést tíhu rozhodnutí při práci s klientem.  Odpovědnost může být samotným motivem pracovníka konat/nekonat, stejně jako může být i důsledkem daného rozhodnutí. ZKUŠENOST KONÁNÍ ODPOVĚDNOST

Profesionalita sociální práce 1) Sledování kvality života klientů sociálních služeb 1) Autonomie klienta – aby mohl rozhodovat sám o sobě 2) Individualizace péče – respekt ke zvykům klienta, jeho návykům, jeho schopnostem – pohybovým, smyslovým, mentálním, abychom brali na vědomí jeho věk 2) Schopnost spolupráce na péči 1) Zapojení klienta do plánování služby, i samotného poskytování a vyhodnocování 2) Týmová spolupráce – ochota zapojovat různé aktéry do péče o klienta

Etické principy sociální práce  Respektování jedinečnosti každého klienta  Volné a svobodné vyjadřování pocitů klienta  Akceptace klienta – takového, jaký je  Respektování práva klienta svobodně se rozhodovat a volit mezi alternativami  Nemoralizování  Empatický přístup Podporujme prosociální komunikaci v našich organizacích.

Děkuji za pozornost. „Zodpovědný člověk jedná ve svobodě vlastního „já“. On sám se musí rozhlížet, usuzovat, rozvažovat, rozhodovat a jednat. Sám musí zkoumat motivy, příznivé okolnosti, cenu a smysl svého jednání.“ (D. Bonhoeffer, Etika)