Technologie Teorie obrábění I

Výukový materiál Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Číslo materiálu: 03_01_32_INOVACE_20

Teorie obrábění I Předmět: Technologie Ročník: 1. Jméno autora: Ing. Leopold Voharek Škola: SPŠ Hranice Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Leopold Voharek Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR. Anotace : úvod do teorie obrábění, vytyčení základních pojmů, odborná terminologie, řezné podmínky, geometrie nástroje Klíčová slova: nástroj, tříska, řezné podmínky, geometrie nástroje

Teorie obrábění I Řezný pohyb je vzájemný pohyb mezi obrobkem a nástrojem a skládá se obvykle ze dvou složek:  základní řezný pohyb  vedlejší řezný pohyb

Teorie obrábění I hlavní řezný pohyb, který se shoduje s základním pohybem obráběcího stroj (vřeteno u soustruhů, vrtaček, frézek, smýkadlo u obráběček), může být otáčivý, přímočarý nebo složený.

Teorie obrábění I Vedlejší řezný pohyb, který se skládá ze dvou pohybů:  posuv - spolu s hlavním řezným pohybem, umožňuje obrábění, je obvykle kolmý na směr hlavního řezného pohybu, vykonává jej nástroj nebo obrobek.  přísuv – umožnuje nastavení hloubku řezu.

Teorie obrábění I

druh obráběnímateriál nástrojemateriál obrobkuhrubovánína čisto soustruženíROocel 25 m.min m.min -1 litina bronz a mosaz hliník 150 SKocel litina bronz a mosaz hliníkaž 1000 keramikaocel litina neželezné kovy frézováníROocel25 m.min m.min -1 litina bronz a mosaz hliník SKocel 130 m.min litina bronz a mosaz hliník broušení ocel30 m.s -1 litina 25 neželezné kovy 30

Teorie obrábění I Řezným odporem se rozumí odpor materiálu proti vnikání nástroje a odebírání třísek. Je způsoben mnoha faktory:  - soudržností materiálu obrobku  - vnitřním třením při tvoření třísky  - deformací třísky a obrobené plochy  - třením třísky na čele nástroje a obrobené plochy na hřbetu nástroje. Řeznou silou se rozumí síla, kterou je nutno vynaložit k překonání řezného odporu. Je zřejmé, že řezná síla a řezný odpor jsou spolu ve vztahu akce a reakce. Materiál reaguje na působení nástroje.

Teorie obrábění I Řezná síla i řezný odpor mají obecný směr.  Tangenciální složka řezné síly F z překonává odpor R z proti hlavnímu pohybu. Je největší ze všech složek.  Axiální složka řezné síly F x překonává odpor R x proti posuvu.  Radiální složka řezné síly F y překonává odpor R y proti vnikání nástroje do hloubky.

Teorie obrábění I Nástrojové roviny  Základní rovina Z je rovina, která je u nožů rovnoběžná s ustavovaní plochou nože a prochází bodem, ve kterém se určuje geometrie ostří, u rotačních nástrojů (vrták fréza) je to rovina rovnoběžná nebo totožná s rovinou, která je proložena osou nástroje a prochází bodem, ve kterém se určuje geometrie ostří.  Rovina řezu N je rovina kolmá rovině základní a  Obsahuje přímku ostří nebo tečnu ostří v bodě, ve kterém se určuje geometrie ostří.  Rovina měření je rovina kolmá k oběma předcházejícím rovinám a prochází bodem, ve kterém se geometrie ostří určuje.

Teorie obrábění I

Geometrie břitu Úhel hřbetu α je úhel, který svírá tečná rovina plochy hřbetu s rovinou plochy řezu. Velikost úhlu hřbetu má vliv na pevnost břitu a tření nože o obrobek. Podle konkrétních podmínek obrábění se volí od 2° do 25°. Úhel břitu β je úhel, který svírá tečná rovina plochy čela s tečnou rovinou plochy hřbetu. Velikost úhlu břitu má vliv na pevnost břitu, velikost řezného odporu a odvod tepla z místa obrábění do tělesa nože. Podle konkrétních podmínek obrábění se volí od 40° do 100°. Uhel čela γ je úhel, který svírá tečná rovina plochy čela se základní rovinou. Podle konkrétních podmínek obrábění se volí od + 40° do - 25°. Záporné úhly čela se užívají u břitů zhotovených z materiálů, které mají malou pevnost v ohybu (slinuté karbidy, keramické materiály).

Teorie obrábění I Úhel řezu δ je úhel, který svírá tečná rovina plochy čela s rovinou řezu. Je doplňkovým úhlem k úhlu čela do 90°. Úhel nastavení ostří χ je úhel, který svírá tečná rovina řezu N se směrem dráhy ostří. Úhel nastavení hlavního ostří může být podle tvaru nástroje od 0° do 90°. U přímých uběracích soustružnických nožů pro obrábění oceli se zpravidla volí 45°, pro obrábění litiny 60°. Uhel špičky nástroje ε je úhel, který svírá rovina řezu N hlavního ostří s rovinou řezu N vedlejšího ostří. Je tedy doplňkovým úhlem k úhlům  a  ‘ do 180° Úhly v rovině řezu N Úhel sklon ostří λ je úhel, který svírá tečná přímka ostří se základní rovinou. Podle konkrétních podmínek obrábění se volí od + 20° do - 45°. Záporné hodnoty se volí v případech zvýšeného namáhání špičky nože, protože nůž je pak pevnější. Obdobná definice a další popis platí pro úhel nastavení vedlejšího ostří.

Použité zdroje Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Leopold Voharek Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR. nastroju/ rie-ostri-nastroju.html