NÁZEV ŠKOLY : Základní škola Hostouň, okres Domažlice, příspěvková organizace NÁZEV PROJEKTU: Moderní škola REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.4.00/ ŠABLONA: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT NÁZEV A ČÍSLO MATERIÁLU: VY_32_INOVACE_03_S12-Fy-9 VYTVOŘENO : Duben 2012 AUTOR: Zdeňka Špinlerová VZDĚLÁVACÍ OBLAST: Člověk a příroda VZDĚLÁVACÍ OBOR: Fyzika SADA: Fyzika pro 9. ročník NÁZEV VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU: Planety

ANOTACE:ANOTACE: ROČNÍK: 9. DRUH UČEBNÍHO MATERIÁLU: Prezentace STUPEŇ A TYP VZDĚLÁVÁNÍ: Základní vzdělávání – druhý stupeň POMŮCKY: CÍL – INOVACE: Podporuje aktivní výklad učiva s využitím interaktivní tabule METODICKÉ POKYNY: Materiál obsahuje množství nových informací. Cílem je, aby žáci získali ucelený obraz o planetách. Materiál slouží k prohloubení znalostí o planetách a to především o planetách sluneční soustavy. Zahrnuje základní informace o jejich vzniku, utváření v éře velkého bombardování až k dnešnímu rozmístění ve sluneční soustavě. Krátce se zmiňuje o možnostech vzniku měsíců, i o planetách mimo sluneční soustavu. OČEKÁVANÝ VÝSTUP: Žák se seznámí a získá základní informace o planetách naší Sluneční soustavy i mimo ni od jejich vzniku až po současnost.

Aby nějaký objekt získal označení planeta, musí splňovat několik podmínek: 1.Musí obíhat kolem nějaké hvězdy, podobně jako obíhá Země kolem Slunce. 2.Musí mít dostatečnou hmotnost, aby ho gravitační síly zformovaly do přibližně kulového tvaru. 3.Je dominantní v zóně své oběžné dráhy, tedy musí „vyčistit“ svoji dráhu od jiných objektů (to Pluto nedokázalo). 4.Nesmí to být přirozená družice (například náš Měsíc je družicí Země). Porovnání Země s Jupiterem

PLANETY mimo Sluneční soustavu  objekty značného objemu, jejichž hmotnost je menší než 80 M J (hmotností Jupiteru)  objekty obíhající na oběžné dráze kolem hvězdy  objekty, které neprodukují žádnou nebo velmi malou energii prostřednictvím termonukleárních reakcí Planetu Fomalhaut B v souhvězdí Jižní ryby dělí od země 25 světelných let. Na nových snímcích z Hubbleova teleskopu (2004) je zřetelně vidět prachový prstenec, který napovídá, že jde skutečně o planetu. Planeta se pohybuje proti směru hodinových ručiček a jeden oběh jí trvá 800 let. Takto definuje pojem PLANETA Takto definuje pojem PLANETA Mezinárodní astronomická unie (International Astronomical Union, IAU) - mezinárodní organizace, která sdružuje profesionální astronomy a národní astronomické společnosti světa. Byla založena v roce 1919 a sídlí v Paříži.

JAK VZNIKLY PLANETY? Předpokládá se, že planety vznikly ze smršťující se mlhoviny, z které se zformovala také jejich mateřská hvězda. Uvnitř planety neprobíhají žádné termonukleární reakce, které by produkovaly energii. Všechnu vyzařovanou energii získávají planety z gravitačních, mechanických a termodynamických jevů, rozpadů radioaktivních prvků, shromažďování a odrážení energie z centrální hvězdy. Umělecká představa protoplanetárního disku Prvotní planety (protoplanety) vznikly nashromážděním plynu a prachu obíhajícího protohvězdu v hustém protoplanetárním disku předtím, než v jádru hvězdy začala termonukleární reakce a sluneční vítr odfoukl zbylý materiál pryč.

Umělecká představa sluneční mlhoviny Za nejpravděpodobnější způsob jejich vzniku se v současné době považuje vznik z prachových částic obíhajících centrální protohvězdu (tzv. akrece). Žár, který zalil okolí Slunce po zažehnutí jaderné fúze v jeho nitru, dal vzniknout krystalům řady minerálů - mezi ně patřily především železo-niklové slitiny, sulfidy, fosfidy, oxidy a křemičitany. Tyto částice se dostávaly do kontaktu a začaly tvořit shluky o průměru až 200 metrů, které se dále srážely a vytvářely větší tělesa dosahující rozměrů až kolem 10 kilometrů. Jejich velikosti se dalšími srážkami nadále zvětšovaly, a to rychlostí několika centimetrů ročně po dobu několika milionů let. Planety se zrodily ze sluneční mlhoviny, prachoplynového disku, který obklopoval nově utvořené Slunce. Jak se zrodily planety Sluneční soustavy?

 To je oblast do vzdálenosti asi 4 AU.  Tato oblast byla příliš teplá – zárodky planet se mohly formovat pouze z látek s vysokým bodem tání jako jsou kovy a křemičitany.  Jakmile velikosti některých z nich přesáhly 150 kilometrů, došlo v jejich nitru k částečnému natavení materiálu a k jejich rozvrstvení, včetně vzniku na kovy bohatého jádra.  Protože materiály, z nichž vznikaly zárodky planet ve vnitřní části Sluneční soustavy, jsou ve vesmíru poměrně vzácné a v původní mlhovině tvořily pouze 0,6 % její hmoty, nemohla tato tělesa dorůst příliš velkých rozměrů  Zárodky terestrických (kamenných) planet měly asi 5 setin hmotnosti dnešní Země a další materiál přestaly akumulovat asi let po vzniku Slunce.  Na konci období formování planet byla vnitřní část Sluneční soustavy osídlena 50–100 protoplanetami, jejichž velikosti se pohybovaly někde mezi rozměry dnešního Měsíce a Marsu.

 Další růst byl možný pouze prostřednictvím jejich vzájemných srážek a následných splynutí, což trvalo dalších 100 milionů let.  Tato tělesa na sebe navzájem gravitačně působila, vlivem tohoto působení měnila své oběžné dráhy, až se nakonec srazila.  Tělesa se nadále srážela a spojovala, což vedlo ke vzniku terestrických planet (Merkuru, Venuše, Země a Marsu) současných rozměrů.  Výsledkem byly čtyři terestrické planety, které známe dnes. MERKURMERKUR VENUŠEVENUŠE ZEMĚZEMĚ MARSMARS

Během jedné z těchto kolizí se zřejmě zformoval také pozemský Měsíc. Co je Teorie velkého impaktu  vědecká hypotéza vysvětlující vznik Měsíce  podle této hypotézy v době před miliony let ] došlo ke srážce vznikající Země s protoplanetou velikosti Marsu a hmotnosti 11 až 14 procent hmotnosti Země, která byla nazvána Theia. ]  Tato srážka způsobila vyvržení materiálu ze Země a z Thei na oběžnou dráhu Prazemě, z tohoto materiálu se vytvořil prstenec, který se postupně zformoval do našeho Měsíce. Ilustrace srážky Země s protoplanetou, která (podle teorie velkého impaktu) vedla ke vzniku Měsíce.

Plynní obři vznikli ve větší vzdálenosti, za takzvanou sněžnou čárou, kde hmota již byla natolik chladná, že i prchavé látky jako voda a metan mohly zůstat v pevném stavu. Jádra budoucích plynných obrů tedy byla vytvořena z ledových materiálů, kterých bylo mnohem víc než kovů a křemičitanů vytvářejících terestrické planety, takže mohla dosáhnout hmotnosti, která jim umožňovala zachycovat z okolí vodík a helium, nejlehčí a současně i nejběžnější prvky. Během 3 milionů let tělesa v této oblasti dorůstala do hmotnosti až čtyř Zemí.

Astronomové věří, že to není žádná náhoda, že Jupiter leží poměrně nedaleko za sněžnou čárou. U sněžné hranice se akumulovalo velké množství vody vypařené z materiálu padajícího dovnitř sluneční soustavy, takže když se zárodek budoucího Jupiteru dostal až sem, jeho oběžná dráha stabilizovala. Zárodek budoucího plynného obra nadále přitahoval z okolního prostředí vodík a rostl velkou rychlostí; za 1000 let mohl dosáhnout až poloviny své konečné hmotnosti. Dnes čtyři plynní obři tvoří 99 % veškeré hmoty obíhající kolem Slunce. Uran a Neptun se zformovaly až po Jupiteru a Saturnu, kdy již sluneční vítr odvál většinu materiálu. Důsledkem bylo, že tyto planety nashromáždily jen málo vodíku a helia – ne více, než činí hmotnost Země. JUPITERJUPITER SATURN URANURAN NEPTUNNEPTUN

Hlavním problémem teorií popisujících vznik Uranu a Neptunu je doba jejich vzniku. V oblastech, kde se nyní nacházejí, by trvalo miliony let, než by akrecí vznikla jejich jádra, takže by to nemohly před odvátím plynu slunečním větrem stihnout. To znamená, že se Uran i Neptun musely zformovat mnohem blíže Slunci, poblíž Jupiteru a Saturnu, možná i mezi nimi, a poté migrovaly směrem ven. Tato migrace trvala nejméně stovky milionů let. Uran v roce 2005: jsou vidět planetární prstence, jižní límec a světlejší mračna na severní polokouli Neptun vyfotografovaný sondou Voyager 2 v roce 1990 Po 3 až 10 milionech let sluneční vítr odvál všechen plyn a prach protoplanetárního disku do mezihvězdného prostoru, a tak další růst planet ukončil. Vznik Uranu a Neptunu

Vnitřní planety, na rozdíl od planet vnějších, v průběhu dosavadního vývoje Sluneční soustavy své oběžné dráhy významně neměnily a po éře pozdního velkého bombardování již tyto dráhy zůstaly stabilní. Éra velkého bombardování trvala několik stovek milionů let a zanechala po sobě svědectví v podobě množství kráterů, které jsou stále viditelné na geologicky neaktivních tělesech ve vnitřní části Sluneční soustavy – Měsíci a Merkuru. Povrch Merkuru Zdroj: Kosmická sonda: Clementine (Clementine, USGS, slide 17) Jižní pól Měsíce

Příkladem relativně nedávné kolize může být impaktní kráter Meteor Crater v Arizoně, který vznikl asi před 50 tisíci lety při dopadu meteoritu, který měřil okolo 50 metrů a vážil cca 300 tisíc tun. Kráter má průměr asi 1200 m. Nejstarší známý důkaz života na Zemi pochází z doby před 3,8 miliardami let, tj. velmi krátkou dobu po ukončení velkého bombardování. I po té však ještě Země dostala několik velmi citelných zásahů, které podle studie z roku 2008 mohly významným způsobem ovlivnit tvorbu kontinentů.

Většina planet a mnoho dalších těles Sluneční soustavy má na svých oběžných drahách měsíce. Tyto přirozené satelity mohly vzniknout jedním ze tří následujících způsobů: MĚSÍCE přirozené satelity planet  současným vytvořením spolu s planetou z prachoplynného disku kolem vznikající planety (pouze v případě plynných obrů)  konsolidací materiálu vyvrženého po srážce planety s jiným tělesem (za předpokladu, že srážka byla dostatečně silná a došlo k ní pod nízkým úhlem)  zachycením tělesa Odshora vidíme: Io, Europu, Ganymeda a Callisto. - 4 galileovské měsíce ve srovnání s Jupiterem a jeho Velkou rudou skvrnou.

Planety ve Sluneční soustavě  Všechny planety ve Sluneční soustavě jsou pojmenované podle řeckých a římských bohů s výjimkou Země, která ve starověku nebyla považována za planetu.  Některé neevropské jazyky, jako například čínština, však používají odlišné názvy.  Měsíce jsou také pojmenované podle bohů a postav z mytologie (převážně klasické) nebo podle postav z Shakespearových her (měsíce Uranu). Názvy podléhají schválení terminologické komise Mezinárodní astronomické unie. O pojmenování planet a jevů na nich se stará planetární terminologie.

Uznané planety Sluneční soustavy Podle rozhodnutí valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie z roku 2006 je ve Sluneční soustavě osm planet, tedy „dominantních“ těles obíhajících kolem Slunce. Venuše ( ♀ ) Merkur ( ☿ ) Země ( ♁ ) Mars ( ♂ ) Jupiter ( ♃ ) Saturn ( ♄ ) Uran ( ♅ ) Neptun ( ♆ )

KAMENNÉ PLANETY PLYNNÍ OBŘI LEDOVÍ OBŘI Jak vypadají planety naší Sluneční soustavy dnes? Co o nich víme? Dozvíme se v několika dalších zastaveních. Co nás čeká příště?

Zdroje: 1)Okna do vesmíru. Praha: Artia Pegas Press, 1994, 183 s. ISBN X. 2)Přispěvatelé Wikipedie, Mezinárodní astronomická unie [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2011, Datum poslední revize , 18:05 UTC, [citováno ] )Přispěvatelé Wikipedie, Planeta [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 19:54 UTC, [citováno ] 4)S7- Přispěvatelé Wikipedie, Vznik a vývoj sluneční soustavy [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 15:28 UTC, [citováno ] )Přispěvatelé Wikipedie, Teorie velkého impaktu [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 00:38 UTC, [citováno ] 6)Přispěvatelé Wikipedie, Neptun (planeta) [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 20:25 UTC, [citováno ] 7)Galerie Merkuru [online], Planets.cz, Vesmír na dosah, [citováno ] 8)Autorský tým, astronomia.zcu.cz, Země [online], ASTRONOMIA: Astronomický server Fakulty pedagogické ZČU v Plzni, c2012, stránka byla naposledy editována 15. ledna 2010 v 19:41. [citováno ]  Okna do vesmíru. Praha: Artia Pegas Press, 1994, 183 s. ISBN X.  Přispěvatelé Wikipedie, Mezinárodní astronomická unie [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2011, Datum poslední revize , 18:05 UTC, [citováno ] &oldid=  Přispěvatelé Wikipedie, Planeta [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 19:54 UTC, [citováno ]  S7- Přispěvatelé Wikipedie, Vznik a vývoj sluneční soustavy [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 15:28 UTC, [citováno ] &oldid= &oldid=  Přispěvatelé Wikipedie, Teorie velkého impaktu [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 00:38 UTC, [citováno ]  Přispěvatelé Wikipedie, Neptun (planeta) [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 20:25 UTC, [citováno ]

9)Přispěvatelé Wikipedie, Uran (planeta) [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 10:06 UTC, [citováno ] 10)Přispěvatelé Wikipedie, Meteor Crater [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 02:59 UTC, [citováno ] )Přispěvatelé Wikipedie, Měsíce Jupiteru [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2011, Datum poslední revize , 07:27 UTC, [citováno ] 12) Přispěvatelé Wikipedie, Merkur (planeta) [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 19:58 UTC, [citováno ] )Přispěvatelé Wikipedie, Plynný obr [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 20:44 UTC, [citováno ] 14)Wikipedia contributors, Fomalhaut b [online], Wikipedia, The Free Encyclopedia, 22 March 2012, 13:37 UTC, [accessed 8 April 2012] )Aldebaran.cz, Sluneční soustava [online], ALDEBARAN GROUP FOR ASTROPHYSICS, c2012, Datum poslední revize , [citováno ] )