Školní život Základní škola Choltice, okres Pardubice – „Učíme se pro život“ Šablona: č. III/2 Inovace a zkvalitnění výuky pomocí ICT Pořadové číslo: 39 Autor: Machová Alena Ověření ve výuce: 8. třída Datum ověření:

Školní život

Metodika:  Žákům promítneme prezentaci, kterou lze doplnit vlastním výkladem.  Z prezentace vybereme několik nejdůležitějších poznámek jako zápis.  Pro kontrolu pozornosti žáků při výkladu je určen závěrečný test. Klíčová slova: Obecné (triviální) školy, gymnázia, univerzity, politické zřízení školní, gymnaziální kodex.

Školní život:  Počet obecných (triviálních) škol během 1. poloviny 19. století stále rostl. Zatímco na počátku 19. století bylo v Čechách asi 2300 obecných škol, roku 1847 jich bylo téměř  Obecné školy navštěvovaly již asi ¾ školou povinných dětí a někde i všechny.

Školní zřízení:  Roku 1805 bylo vydáno Politické zřízení školní, které upravovalo život škol do mnoha podrobností.  Nařizovalo povinnou školní docházku pro děti od 6 – 12 let a opakovací nedělní hodiny pro mládež do 18 let.  Duchovní dozor nad školami měl v místě farář, v okrese a kraji pak příslušný vyšší církevní správce, z hlediska materiálního byly školy podřízeny krajským úřadům.

Školní zřízení:  Učitel měl vystudovat minimálně tříměsíční kurz na hlavní škole, dosáhnout 20 let věku a složit učitelskou zkoušku.  Ve třídě nesmělo být více jak 80 žáků.  Učit se smělo pouze podle schválených knih.  Nová zákonná úprava na jedné straně podřizovala školy církvi, na straně druhé zlepšila jejich hmotné postavení a zvýšila počet žáků navštěvujících školu.  Pevné normy ale omezovaly aktivitu jednotlivce v duchu státní ideologie.

Gymnázia a reálné školy:  V 1. polovině 19. století bylo v českých zemích 25 gymnázií a v šesti ročnících na nich studovalo asi 5000 žáků.  Pravidla výuky byla stanovena Gymnaziálním kodexem z roku  Gymnaziální výuka byla zaměřena především na společenské vědy, střední vzdělání v technických oborech zajišťovaly reálné školy (1. otevřena roku 1832 v Rakovníku).

Vysoké školy:  Vysoké školy byly mimo bohoslovecké semináře dvě: a)Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze b)Univerzita v Olomouci.  O statut vysoké školy usilovala i polytechnika.  Na začátku 19. století ztratily univerzity svou duchovní nezávislost; učitelé směli přednášet svůj obor pouze podle jedné schválené učebnice.  Na vysoké školy dohlíželi studijní direktoři i policie.

Reforma školství:  Vyučovacím jazykem obecných škol byly čeština a němčina.  Na gymnáziích a vysokých školách se učilo německy.  Ve třicátých letech již sílily hlasy volající po reformě školství.  Existovalo několik návrhů na nové školské systémy, které měly zabezpečit i výuku přírodovědných předmětů, svobodu univerzitní výuky a požadovaly povinnou školní docházku do 14 let.

Literatura pro děti a mládež:  V 1. polovině 19. století se již setkáváme s literaturou pro děti a mládež – měla obvykle poučný charakter a nabádala k tehdy žádoucímu chování. Stále oblíbená byla dobrodružná literatura.  Na každé české škole měl být odebírán první český časopis pro školu: Přítel mládeže.

Opakování: 1)Jaký byl jiný název pro obecné školy? 2)Kolik bylo v českých zemích univerzit a kde? 3)Jak se jmenoval předpis podle kterého se musely obecné školy řídit? 4)Jaké byly uznávané vyučovací jazyky?

Řešení: 1)Obecné = Triviální školy. 2)Dvě univerzity – Praha a Olomouc. 3)Politické zřízení školní z roku )Čeština a němčina.

Zdroje: Literární výchova pro 2. stupeň základní školy. 1. vyd. Praha: SPN, ISBN VOLHEJNOVÁ, Veronika. Čeští spisovatelé. 3. vyd. Praha: Fragment, Odkaz. ISBN SOCHROVÁ, Marie. Literatura v kostce. 2. vyd. Praha: Fragment, ISBN LNĚNIČKOVÁ, Jitka. České země v době obrození. 1. vyd. Praha: Albatros, ISBN