ŠLP 2OO8, Brno, Veronika Kristková, Public Interest Lawyers Association

 Právo na právní pomoc v českém právním řádu (z principu rovnosti práv a práva na soudní ochranu práv a oprávněných zájmů, čl. 96 odst. 1 ústavy a čl. 37 odst)  Efektivní přístup právu pro většinu lidí ve většině případů vyžaduje pomoc advokáta  Právní pomoc je poskytována advokátní profesí jako placená služba - v praxi je přístup k právní pomoci nerovný - systém právní pomoci pro osoby v nevýhodě  Kdo je primárně odpovědný za dostupnost právní pomoci pro osoby v nevýhodě? (stát v. advokátní profese)

 Doporučení Rady Evropy o svobodě výkonu profese advokáta: Zásada IV Přístup všech osob k advokátům 1. Musí být přijata veškerá nezbytná opatření, která zajistí, že všechny osoby budou mít skutečný přístup ke všem právním službám, které poskytují nezávislí advokáti. 2. Advokáti by měli být podporováni v poskytování právních služeb osobám, které se nacházejí ve slabém ekonomickém postavení. 3. Vlády členských zemí by měly, v případě potřeby, zajistit skutečný přístup ke spravedlnosti, měly by zajistit, aby efektivní právní služby byly dostupné osobám nacházejícím se ve slabém ekonomickém postavení, obzvláště osobám, které byly zbaveny svobody.  Etický kodexu Evropského právníka „ve společnosti založené na principech právního státu plní advokát zvláštní roli“

Čl. 18 Veřejně prospěšná činnost (1) Byl-li advokát k tomu vyzván, je povinen podílet se v přiměřeném rozsahu na projektech směřujících k prosazování nebo obhajobě lidských práv a svobod, a to i bez nároku na odměnu, ledaže mu v tom brání vážné důvody.

 „pro bono“ = poskytování právních služeb advokáty dobrovolně bezplatně bez očekávání odměny. Pro bono práce spočívá v poskytování právních služeb následujícím skupinám klientů:  osobám s omezenými příjmy  neziskovým organizacím (občanským sdružením, obecně prospěšným společnostem, církvím, nadacím, nadačním fondům), v případech, kdy slouží zájmům a potřebám lidí s omezenými příjmy  jednotlivcům a právnickým osobám usilujících o ochranu lidských práv a veřejných zájmů v případech, kdy se jedná o precedentní případ nebo jiný typ práce s potenciálním širokým dopadem (např. legislativa)  neziskovým organizacím při řešení jejich organizačních otázek.

 Bezplatné právní služby nemajetným klientům v individuálních případech (Persefona, zastupování oběti domácí násilí)  Technická právní pomoc nevládním organizacím např.: - sepsání mezinárodních smluv např. s grantovými partnery, donory, zahraničními experty - pracovně-právní poradenství - pomoc při sepisováním/revizí stanov, sepisováním smluv, daňové poradenství (CC, Modřanská trojka, sporné vlastnictví nemovitosti)  Komparativní právní výzkum (DLA, žaloby, korporace, BHRRC)  Příprava právních analýz nebo připomínkování/kritika právních analýz (SSD, MDAC, kompatibilita Úmluva OSN o ochraně práv lidí s postižením)  Strategická litigace (ústavní soud, ESLP, právní výzkum, soupis stížností, amicus curie dopisů apod.)

 kvalitní pro bono program advokátní kanceláře jako známka společenské odpovědnosti a celkové serióznosti výkonu profese, komerční klienti s programem CRS mohou volit tento typ advokátní kanceláře  příležitostí pro získání zkušeností, které jinak netvoří běžnou součást advokátní pracovní náplně, tyto zkušenosti mohou zpětně využít ve prospěch svých dalších klientů  větší smysluplnost advokátní práce, větší spokojenost a vyšší efektivita práce  nábor výborných absolventů PF, poptávka po pro bono programu ze strany absolventů právnických fakult, kvalitní pro bono program jedním z motivů volby konkrétní advokátní kanceláře.

 systém státem financované bezplatné právní pomoci, který přesahuje bezplatné zastoupení v soudním řízení, není schopen pokrýt potřebu právní pomoci u nemajetných zcela, % potřeby se nedaří uspokojovat z kapacitních důvodů nebo proto, že mnoho lidí se nekvalifikuje pro poskytnutí bezplatné právní pomoci (přesto ale jejich příjem nestačí k zaplacení právních služeb)  Na rozdíl od případu, kdy je advokát určen k poskytování právních služeb advokátní komorou, pro bono služby poskytuje advokát zcela dobrovolně, je poskytnutí právních služeb lépe motivován, dopad na kvalitu poskytovaných právních služeb  Pro bono právní služby jsou širší než poskytování právních služeb individuálním klientům, umožňují využít kapacitu advokátů k systémovým změnám (komparativní právní výzkum, analýzy, strategická litigace apod.)

 propojení nabídky právních služeb od advokátů ochotných pracovat pro bono a znalostí sociálních problémů a potřeb potenciálních klientů, kterou disponují nestátní neziskové organizace  Na Pro bono centrum se mohou obracet výhradně NNO  s právními problémy svých nemajetných (nízkopříjmových) klientů  se svými právními problémy  pravidla fungování Pro bono centra

 Podmínky zprostředkovávání Pro bono právních služeb individuálním klientům (pouze prostřednictvím NNO)  majetkové a příjmové poměry klienta neumožňují zajistit si právní pomoc jiným způsobem Pro bono centrum nepřijímá žádosti:  týkající se trestních řízení, s výjimkou zastupování poškozených,  týkající se obchodních věcí,  pokud existuje jiný efektivní způsob, jak zajistit právní pomoc od státu tj. klient musí nejprve požádat o ustanovení zástupce soudem v občanskoprávním soudním řízení a v soudním řízením správním nebo o ustanovení zmocněnce v trestním řízení, klient nemusí žádat o určení advokáta ČAK,  právní pomoc nebude možné zprostředkovat včas před uplynutím lhůty nebo datem nařízeného soudního, správního nebo jiného jednání nebo výslechu  bezplatné poskytnutí právních služeb není v daném případě odůvodněné.

 Právní klinika je vzdělávací program, jehož základem je interaktivní a reflektivní metoda vzdělávání a jehož cílem je vybavit studenty vědomostmi, dovednostmi a hodnotami k praktickému poskytování právních služeb a realizaci sociální spravedlnosti  Typy právních klinik  Poskytující služby klientům – univerzity based, community based  Street law kliniky

 Vzdělávání v rámci klinik se skládá ze tří fází:  z přípravné části (teoretická příprava – právní teorie a teorie technik poskytování právních služeb nebo metodologie právního vzdělávání laiků),  praktické části (poskytování právních služeb nebo vzdělávání cílových skupin)  reflexe praktických zkušeností (evaluace supervizorem, kolegy, sebe-hodnocení)  „Vedlejším účinkem“ vzdělávacích cílů kliniky je zvýšení přístupu sociálně slabých klientů k právním službám a právu.

nutnost znát všechna fakta povinnost mlčenlivosti povinnost neklamat v řízení  Aby advokát mohl poskytnout klientovi efektivní právní pomoc, musí znát všechna fakta případu  Aby byl klient ochotný sdělit advokátovi všechny informace nutné k poskytnutí efektivní právní pomoci, má advokát povinnost mlčenlivosti  Advokát nesmí v řízení uvádět údaje ani navrhovat důkazy, o nichž ví, že jsou nepravdivé nebo klamavé, a to ani na příkaz klienta

 Preambule, Code of conduct for European Lawyers, advokát má právní a morální závazky vůči.  klientovi  soudům a jiným orgánům před kterými klienta zastupuje  právní profesi všeobecně a jednotlivým advokátům zvláště  veřejnosti pro kterou je existence svobodné a nezávislé a samoregulované advokátní profese nezbytným prostředkem zaručující ochranu práv proti státní moci a jiným společenským zájmům lidských  Advokáti, kteří poskytují pro bono právní služby si zpravidla vybírají případy klientů, kteří žádají o poskytnutí pro bono právních služeb, na základě odůvodněnosti poskytnutí pro bono právních služeb v daném případě nejen z hlediska nemajetnosti klienta, ale i z věcného hlediska případu.  Má advokát morální právo rozhodovat o tom komu umožní přístup k právu a komu ne?  Advokát jako amorální profesionál versus diskrece právníka odmítnout poskytnout právní služby, považuje-li cíl klienta za neetický

 Chování advokáta při poskytování právních služeb klientovi se řídí jiným morálními standardy než stejné chování neprávníka.  Advokát je vztahu ke klientovi pouze poskytovatelem právních služeb, dokud to, co advokát pro klienta dělá je legální, morálně odpovědný je klient, ne advokát.  Advokát nemá posuzovat moralitu jednání klienta a pokud nastane morální rozpor mezi advokátem a klientem, advokát se musí řídit pokyny klienta.  Většina lidí má přístup k právu pouze prostřednictvím advokáta, pokud by advokát arbitrárně rozhodoval, co je morální a co není, omezoval by tak přístup jednotlivců k právním službám a tedy k právu jako takovému. Advokát by tak vytvářel nerovnost v přístupu k právním službám.

 Advokát by měl mít možnost diskrečně se rozhodnout, které klienty a jakým způsobem bude zastupovat.  Kritériem toho rozhodování by měla být spravedlnost.  To, že cíl nebo nárok klienta je v souladu s právem nebo je právně vynutitelný není dostatečným důvodem k tomu, aby advokát poskytl klientovi své právní služby.  Základní předpoklady: právní pomoc je nedostatkové zboží, určitý způsob distribuce právních služeb vytváří větší nedostatek než jiný způsob, některá práva a zájmy jsou důležitější než jiné.  Diskreční rozhodování spočívá v relativním zhodnocení cílů a nároků klienta ve vztahu k cílům a nárokům ostatních, kterým by advokát mohl poskytnout své služby.Při rozhodování, zda advokát poskytne služby klientovi, by měl advokát vzít v úvahu nakolik jsou cíle a zájmy klienta v souladu s právem, jak jsou tyto zájmy důležité a do jaké míry poskytnutí služeb tomuto klientovi přispěje k větší rovnosti v přístupu k právním službám.  Při rozhodování by měl advokát zhodnotit rovněž věcnou odůvodněnost nároku klienta a spolehlivost standardních právních postupů v řešení daného problému.