Teologická antropologie z pohledu reformovaných církví Bedřich Jetelina

Materialistická koncepce Marxismus – Člověk je produktem přírody. – Není odpovědný jako jedinec, ale jako člen společnosti. – Cílem není svoboda jednotlivce, ale vybudování dokonalé společnosti.

Materialistická koncepce Behaviorismus (F. B. Skinner) – Odpovědnost člověka za své chování pochází z tradice, která je dnes vědecky nepřijatelná. – Lidské chování je produktem prostředí. Pokud budeme znát dokonale prostředí, mohlo by být lidské chování dokonale předpovídatelné.

Idealistická koncepce Dualismus (Max Scheler) – Tělo a duše – Duchovní, vyšší skutečnost představují hodnoty, jež díky svému apriornímu uspořádání přesahují člověka a nabývají kosmického, náboženského charakteru. – Konečným cílem společenského vývoje je osvobození ducha od reálných faktorů.

Důsledky antropologie Pojetí duše, těla, hříchu. Jaká je antropologie z pohledu křesťanských církví? (pravoslavná, katolická, reformační…) Jak nám naše antropologie osvětluje poznání Kristovy služby? (Bůh, idea, příklad…) Jaký má naše antropologie dopad na eklesiologii? Jaký má naše antropologie dopad na denní praktický život?

Reformační antropologie Sola scriptura ( )

Dva pohledy na člověka: stvoření i osoba Všechno stvoření je závislé na Bohu (Gn 1,1.27; Sk 17,25,28), Bůh je hrnčíř a my nádoby (Ř 9,21). Plná závislost, bez Boží vůle je všechno nemožné Člověk je osoba, tzn. že může své životy měnit vlastním rozhodnutím (Gal 6,7.8; Joz 24,15; 2Kor 5,20). Relativní nezávislost, činí rozhodnutí, má cíle, hledá cesty k cílům, není robotem, má prostor.

Dva pohledy na člověka: stvoření i osoba Tajemství člověka: stvoření i osoba (tedy stvořená osoba) a obojí se děje najednou. Nezávislost a svobodu vidíme u dětí a rodičů. Malé dítě je závislé, jakmile vyroste, je svobodnější. Je to aplikovatelné na vztah k Bohu? Naše teologické chápání musí vnímat obě strany – závislost i svobodu. Když zdůrazníme jedno na úkor druhého, máme problém.

Pád do hříchu Stvoření: Bůh tím ale nebyl překvapen, předvídal to (vytvořil okolnosti pro pád?). (Gn 2,15-17; Gn 3,15; Gn 3,22-24) Osoba: Člověk padl do hříchu vlastním rozhodnutím. (Gn 3,6. Gn 4,8) Syntéza: Bůh dává prostor a pravidla, člověk se v nich rozhoduje svobodně.

Vysvobození z hříchu Stvoření: Vysvobození je Božím zásahem, protože jsme potomci Adama a Evy, kteří se narodili do prostředí hříchu bez vlastního rozhodnutí. Osoba: Musíme nést odpovědnost, můžeme se rozhodnout, jestli Boží nabídku přijmout nebo odmítnout. Stvoření: Děje se to pod vlivem Ducha svatého. Osoba: Musím o jeho vedení dobrovolně stát. Syntéza: Obojí se děje současně.

Obrácení a znovuzrození Stvoření: Obrácení je dílo Ducha svatého, které nelze oddělit od Božího slova. Přivádí člověka do správného vztahu s Ježíšem Kristem a mění jeho srdce, takže už není duchovně mrtvý, ale živý. (Jan 1,15; Ef 2,5; 2K 5,17). Osoba: Člověk tomu musí věřit, musí udělat osobní rozhodnutí, přijmout a následovat Krista. (Jan 3,3.16; 2K 7,1) Syntéza: Obojí se děje současně.

Posvěcení Stvoření: Je to působení Ducha svatého, které člověka udržuje v duchovním životě a chválí Boha (2Kor 7,1). Osoba: Uvádějte ve skutek (Fil 2,12.13) - popis práce zemědělce, který pečuje o své pole a kultivuje je. Syntéza: To, že Bůh je Stvořitel a my stvoření, znamená, že on je ten, kdo má iniciativu. Ale protože člověk je osoba, může se rozhodnout tuto iniciativu přijmout nebo odmítnout.

Podmíněná nebo nepodmíněná milost Stvoření: Nepodmíněná milost, není třeba pro to dělat nic. (Jan 10,27.28; Ř 8,37-39; Žd 7,25; 1Pt 1,3-5; Juda 24) Osoba: Podmíněná milost rozhodnutím ji přijmout. (Mt 10,22. 1K 16,13; Žd 3,14; Zj 3,11) Syntéza: Milost je nezasloužená, ale na člověku závisí, zda ji chce nebo odmítne.

Shrnutí Kalvínští a reformovaní teologové zdůrazňují stvořenost člověka a Boží suverenitu v každé oblasti života. Arminiánští teologové zdůrazňují důležitost lidského rozhodnutí. Vždy je třeba vyváženost!!!

Stvoření k Božímu obrazu – Gn 1 Gn 1,26 – 28 : člověk stvořen k Božímu obrazu (podoba a obraz jsou synonyma) Gn 1,20 – 25 : o ostatním stvoření to neplatí Gn 1,26 : má panovat nad stvořením Gn 1,27 : stvořen jako muž a žena – Spíše než o fyzickou podobnost (Bůh je Duch – J 4,24) jde o akt společenství Gn 1,28 : Bůh požehnal, člověk má vládnout nad zemí (v. 26) a žít v m(viz další kapanželství.) Gn 1,31 : Všechno, co Bůh udělal bylo velmi dobré.

Stvoření k Božímu obrazu Gn 5 Gn 5,1 : Člověk stvořen k Boží podobě (synonymum obrazu) Boží obraz v člověku nezmizel pádem do hříchu, popis následuje po vyprávění o pádu v Gn 3. Adam zplodil syna ke své podobě (obrazu) – Boží obraz byl v Adamovi, i když poškozen hříchem – Tento Boží obraz je předáván dalším generacím.

Stvoření k Božímu obrazu Gn 9 Kontext kapitoly – po opadnutí potopy Gn 9,1-7 : Pravidla života po potopě. Gn 9,6 – Boží obraz je důvodem zapovězení zabíjení člověka člověkem. Zabití Božího obrazu je vlastně jako zabití Boha samotného.

Stvoření k Božímu obrazu Ž 8 V Žalmu se výraz „Boží obraz¨“ nevyskytuje, ale je považován za poetickou ozvěnu Gn 1,26 – 28. Ž 8,6 : Člověk je jen o málo menší, než Bůh, platí to navzdory pádu do hříchu. V člověku je tedy podle Starého zákona stále obraz Boží.