MOTIVACE

PSYCHIKA A JEJÍ SLOŽKY- vnímání,podněty ZrakSluch Chuť Čich hmat Exteroceptory ( vnější podněty) Interoceptory ( vnitřní podněty) Vlivy prostředí Reakce organismu

ČLOVĚK – Z OBECNÉ PŘÍRODY SE VYDĚLUJE SCHOPNOSTÍ VNÍMAT,PROŽÍVAT A REAGOVAT POMOCÍ II. SIGNÁLNÍ SOUSTAVY ( SCHOPNOST ŘEČI ) ZÁKLADNÍ POTŘEBY VZDUCH VODA POTRAVA ODPOČINEK SEX DRUH POTŘEBA JISTOTY A BEZPEČÍ LÁSKY A SOUNÁLEŽITOSTI OCENĚNÍ A UZNÁNÍ SEBE- REALIZACE POTŘEBY SPECIFICKY LIDSKÉ LÁSKY A POROZUMĚNÍ

KOMPLEXNĚJŠÍ FAKTORY MOTIVACE MOTIV – „POHNUTKA HLEDÁNÍ“- musí obsahovat vědomí cíle a představu prostředků CÍL – konkretizované puzení PROSTŘEDKY – kroky k dosažení cíle POSTOJ – získané východisko jednání,zahrnující relativně ustálenou tendenci k myšlenkové,citové a akční odezvě ROLE – obecně akceptovaný předpis sociálního chování v určitém postavení ZÁJEM – trvalejší zaměření na emocionálně přitažlivé objekty či jevy a s tím spojené jednání, ale navíc je individuálně volený

Zahrnuje tři složky duševního dění :  obsahovou( zájem se k něčemu vztahuje)  citovou (je doprovázen city)  snahovou ( tendence zabývat se předmětem zájmu) HODNOTA – je osobní výklad přitažlivosti cíle ( PROČ to chci, co mě k tomu přitahuje…) ( PROČ to chci, co mě k tomu přitahuje…) - Hodnota je zobecnění snahových tendencí subjektu - Hodnota je zobecnění snahových tendencí subjektu

Frankl (1994) - hodnotové kategorie třídí do tří okruhů : Frankl (1994) - hodnotové kategorie třídí do tří okruhů : 1. Tvůrčí hodnoty –(aktivita a produktivita) = snaha něco umět,dělat a tvořit 2. Zážitkové hodnoty (kontemplace /nejvyšší forma meditace;ztotožnění se meditujícího s absolutní realitou/, emocionalita),tedy něco prožít,někoho milovat… 3. Postojové hodnoty (hrdinský postoj,vzdor ducha),tj. najít nějaký smysl,stanovisko,postoj a vyrovnání i za zcela beznadějné situace.

VOLNÍ PROCESY Představují komplexní duševní proces spočívající v cílesměrném jednání k dosažení vědomě zvolených subjektivně hodnotných cílů předem uváženým postupem. Představují komplexní duševní proces spočívající v cílesměrném jednání k dosažení vědomě zvolených subjektivně hodnotných cílů předem uváženým postupem. Volní proces je to, co se děje „mezi poznáním a jednáním, mezi subjektivním záměrem a objektivním efektem, mezi představou cíle v mysli člověka a jeho uskutečňováním ve vnějším prostředí“ ( cit. Brichcín, 1971). Volní proces je to, co se děje „mezi poznáním a jednáním, mezi subjektivním záměrem a objektivním efektem, mezi představou cíle v mysli člověka a jeho uskutečňováním ve vnějším prostředí“ ( cit. Brichcín, 1971).

Motivace žáka MOTIV (lat. movere – hýbati)- vnitřní pohnutka Teorie motivace: hedonistické – dosažení pocitu libosti kognitivistické – shromažďování informací homeostatické – tendence dosahovat stavu rovnováhy nehomeostatické – potřeba aktivity Pochopení pohnutek lidského chování usnadňuje teorie potřeb

Teorie potřeb potřeba - porušení rovnováhy, subjektivní pocit nedostatku nebo přebytku, prožívání je velmi individuální 1. potřeby primární (fyziologické, nižší) – zajišťují biologické přežití (hlad, žízeň, spánek, teplo, sex) - jsou vrozené - mají cyklickou povahu - jsou deficitní (s výjimkou sexu) uspokojení primárních potřeb je zpravidla podmínkou vzniku sekundárních potřeb

2 2. potřeby sekundární (psychické, vyšší) – - - nejsou cyklické povahy - - podléhají vlivu učení (jsou společensky podmíněné),  mohou „chybět“, s tendencí být dodatečně uspokojovány – preference je individuální potřeba nových dojmů a zkušeností (kognitivní p.) potřeba bezpečí a jistoty potřeba uznání potřeba lásky a citové odezvy potřeba seberealizace

neuspokojení potřeby  frustrace reakce na frustraci je v zásadě dvojí: útočná a úniková obranné mechanismy na frustraci: agrese – verbální, fyzická (vůči věcem i osobám) regrese – návrat do nižšího vývojového stádia kompenzace (substituce) – hledání náhradních cílů uspokojení za nedostižné racionalizace (bagatelizace) – rozumové zdůvodnění neúspěchu, či snižování hodnoty nedosaženého cíle

identifikace – ztotožnění se s osobou, od níž je očekáváno uspokojení potřeby konformismus – „vnitřní“ a „vnější“, ztotožnění se s názory, postoji, míněním preferované skupiny projekce – promítání vlastních konfliktů či nedostatků jiným osobám únikové reakce – fantazie, snění, „únik do nemoci“, ale i záškoláctví, drogy...

Ve školní práci rozlišujeme dvojí motivaci: motivace kladná (vnitřní) – probuzení vnitřního zájmu žáka, využíváme kognitivních potřeb, potřeby uznání aj., takováto motivace je pedagogicky optimální motivace záporná (vnější) – motivace vynucená ohrožením některých psychických potřeb žáka (např. potřebu bezpečí, potřebu uznání), tuto „hrozbu“ vyvolávají formy hodnocení, zkoušení existuje i nebezpečí „přemotivování“