zdroje: vanocevesvete, webgarden wikipedie,google-obrázky

 Vánoce jsou křesťanskými svátky, které každoročně oslavují zrození Ježíše Nazarethského. Na jejich počest se konají speciální bohoslužby.  Roku 354, byly Vánoce, jakožto křesťanský svátek, oficiálně uznány papežem Liberiusem a to k datu 25. prosince. Poněvadž se pravoslavná církev řídí juliánským kalendářem, který představuje 14ti denní posun od kalendáře gregoriánského, slaví Vánoce až 7. ledna (tzn. 25. prosince dle gregoriánského kalendáře). Vánoce jsou svátkem narození Páně. Připomínají narození Ježíše Nazarethského, dle Nového Zákona, narozeného v Betlémě. Bohužel přesné datum nám není známo. Marek a Jan jej ve svém evangeliu neuvádějí, avšak zdůrazňují duchovní příbuznost s Janem Baptistou, důležitou osobností Nového Zákona předpovídající příchod Spasitele. Jeho existencí se oba zabývají na začátku svých evangelií.

 Narození Ježíše se datuje k roku 1 n.l (ten označuje jeho narození, tou dobou rok jako časová jednotka ještě neexistoval) od vrcholného středověku. Poslední studie však ukázaly, že Ježíš se narodil spíše kolem roku 4. př. n. l. Mějme ovšem na paměti, že křesťanská tradice je zde pro připomenutí této události, narození Spasitele, nikoli pro oslavu data samotného.  Před Vatikánskou reformou, se slavil 1. leden jako den Ježíšova obřezání. Ježíšovy rodiče se řídily židovským zákonem nařizujícím obřezání dítěte osm dnů po narození. I dnes si pravoslavní připomínají tento svátek. Pro ně je dokonce důležitější než zrození samotné, neboť znamená vstup božského potomka do společenství mužů a tím skutečný začátek křesťanství.

 Za jejich vznik vděčíme jednomu pohodlnému anglickému obchodníkovi. Jmenoval se Henry Cole a už ho velice unavovalo každoroční vypisování blahopřejných vánočních dopisů Jeho nechuť k psaní mu vnukla geniální nápad. V roce 1843 navštívil malíře Johna Caiicota Horsleye, jehož ručně kolorovaný obrázek natištěný na papíře se stal hitem anglických Vánoc roku Pro začátek si jich sir Cole nechal vytisknout rovnou tisíc kusů. Rozeslal jich 400 a zbytek ještě úspěšně prodal.

 Vánoční stromky měly ochranitelskou funkci. Ozdobené větve rozdávali i koledníci. Podle tradice a taky podle první zmínky se stromek také zavěšoval nad štědrovečerní stůl, ovšem špičkou dolů.  Tradice zdobení stromku, jak ji známe dnes, pochází z německých měst. Zpočátku nebyl zdoben svícemi. Jedna z prvních zpráv o ozdobeném osvětleném stromku v místnosti je v brémské kronice z roku Nejdříve bychom jej našli v cechovních a řemeslnických domech. Do soukromých prostor začal pronikat až v polovině 17. století. V 19. století opouští německé prostředí. Ujímá se nejprve ve městech, poté na venkově, většinou ho přijímají dříve protestanté než katolíci. Katolická církev považovala zpočátku zdobení stromů za pohanský zvyk. V mnohém měla pravdu. Germánské kmeny prý tak kdysi o zimním slunovratu uctívaly boha Wotana. Podobně i Keltové ozdobenými stromky či větvemi uctívali boha Slunce.

 V Česku nemá vánoční stromek dlouhou tradici. Poprvé jej postavil pro své přátele v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se však začal prosazovat jen pozvolna, a to až ve 40. letech 19. století v bohatých pražských měšťanských rodinách. Na vánočních trzích se sice začaly prodávat z Německa dovezené umělé stromečky vyřezané z kartonu nebo tenkých prkének, ale kupující o ně nejevili příliš veliký zájem. Více se ujaly živé stromečky, smrčky, jedličky nebo májky ozdobené sladkým pečivem, perníkem a především ovocem – jablky nebo hruškami, mandlemi či rozinkami. Zřejmě roku 1860 se na stromečku v Čechách poprvé rozsvítily lojové svíčky.[1]  Do venkovských stavení pronikaly ozdobené vánoční stromečky ještě pomaleji. Až do první světové války bývala v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev.

 Lidé doma mívají obvykle borovice, jedle, smrky nebo umělé stromky.  Na náměstí ve městech se často umísťují velké vánoční stromy. Poprvé tento byl Strom republiky postaven na brněnském Náměstí svobody spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem. Pohnula ho k tomu událost, kdy s přáteli nalezli v zimě, v roce 1919, v bílovickém lese, prochladlé děvčátko. Tento prožitek ho zasáhl natolik, že se o vánocích v roce 1924 rozhodl vztyčit na náměstí strom, a pod ním uspořádat sbírku na pomoc všem opuštěným dětem.[2] Jedním z nejslavnějších českých vánočních stromů byl 24 metrů vysoký smrk z Beskyd, který ozdobil o Vánocích 1999 vatikánské Svatopetrské náměstí.  Nechvalně se proslavil vánoční smrk na pražském Staroměstském náměstí, když 6. prosince 2003 spadl a zranil čtyři lidi

 Vánoční cukroví a jeho pečení je jedna z obecně rozšířených vánočních tradic. Většina z vánočních cukroví se připravuje ze směsi mouky, cukru, vajec, másla, kakaa, čokolády a různých druhů ořechů a kandovaného ovoce. Mezi typické patří cukroví z lineckého těsta, které je možné navíc ochutit strouhaným kokosem nebo kakaem. Typickými vůněmi jsou vanilka a rum, typickým kořením skořice.

 Ježíšek je zdrobnělina jména Ježíš Kristus, jehož narození křesťané o Vánocích slaví. Příběh jeho narození v Betlémě, jak jej podává Lukášovo evangelium, v přístřešku pro dobytek, „protože se pro ně nenašlo místo pod střechou“, přitahoval po staletí pozornost a patrně dal křesťanský ráz starším svátkům slunovratu. V současnosti je tato tradice spojena především s rozdáváním dárků.

 Tradice, že dárky nosí Ježíšek, se vyskytuje ve středoevropských zemích: v Česku, Maďarsku, jižním Německu, Rakousku, na Slovensku a ve Švýcarsku. České Němce žijící v Sudetech obdarovával Christkind (také Krist Kindle nebo Kristkindl) čili „dítě Kristus“. Podle některých měl prý nevyzpytatelnou povahu a někdy prováděl různé žerty, které se jeho obětem nezamlouvaly.  V rodinách Ježíšek „roznáší“ dárky tak, že po štědrovečerní večeři odejde celá rodina z pokoje, ve kterém se nachází vánoční stromeček. Následuje příchod celé rodiny do místnosti, kde se začínají rozbalovat společně vánoční dárky[4] (oproti západním zemím, kde se dárky rozbalují až ráno).

 V jiných zemích vystupuje v podobné roli např. Santa Claus (zkomolenina ze Sanctus Nicolaus, svatý Mikuláš), Děda Mráz, Joulupukki (ve Finsku), Jultomten (ve Švédsku) nebo Père Noël ve Francii. Tradice Ježíška je velmi silná a zatím odolává všem cizím vlivům. Od 50. let 20. století se komunistická propaganda pokoušela Ježíška nahradit ruským Dědou Mrázem (Mrazík) s původně bílým, ale později také červeným kabátem a čepicí a bílým plnovousem. To se jí sice nepodařilo, celkové odkřesťanšťování společnosti však vedlo k tomu, že v povědomí velké části lidí jméno či postava Ježíška ztratila souvislost s historickým Ježíšem a nezřídka je dokonce pod jménem Ježíšek prezentována postava podobající se Santa Clausovi. Santa Claus je symbolem Vánoc především v USA. Protože postava Santa Clause je úspěšným reklamním prostředkem, snadno se šíří i do dalších zemí, kde nezřídka poráží místní tradice.