Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Sociální systém organizace Systém je definován jako komplex prvků, které jsou ve vzájemné interakci či závislosti, a které jsou z určitého hlediska uspořádány.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Sociální systém organizace Systém je definován jako komplex prvků, které jsou ve vzájemné interakci či závislosti, a které jsou z určitého hlediska uspořádány."— Transkript prezentace:

1 Sociální systém organizace Systém je definován jako komplex prvků, které jsou ve vzájemné interakci či závislosti, a které jsou z určitého hlediska uspořádány. Systém je takový soubor prvků, které jsou organizovány způsobem, při němž změny některých prvků, případně výskyt nového, se projeví i na ostatních prvcích při zachování celku.

2 Definice sociálního systému  Sociální systém je spojením jedinců, sociálních skupin a institucí, tedy částí, jejichž chování lze popsat jako sociální.  S. s. je složitý, relativně uzavřený a dynamický celek. Složitost nemusí být komplikovanou strukturou vztahů, protože vychází ze samotného charakteru sociálních jevů, které se na tvorbě sociálního systému podílejí. Uzavřenost je vyjádřením oddělení „uvnitř“ a „vně“ a posilováním vztahů uvnitř. Dynamika je především chováním s. s. navenek.  S. s. je neurčitý a nejednoznačný, ve kterém působí velké množství vlivů. Je výsledkem aktivity mnoha lidí.

3 Model sociálního systému organizace  Organizace představuje stabilní, ohraničený a relativně uzavřený systém. Je popsána z hlediska faktorů, které ji udržují, v koncepci strukturně funkcionální T.Parsonse.  Každý sociální celek musí zajišťovat 4 základní funkce: adaptaci, dosahování cílů, integraci a udržování vzorů.  Každý sociální celek se skládá ze čtyř základních částí: kulturního a sociálního systému, systému osobnosti a organismu.  Části a funkce jsou vzájemně uspořádány podle toho, která je vůči jiné řídící. Každá je přitom nepostradatelná.

4 Adaptace a dosahování cílů  Adaptace znamená přizpůsobení se organizace vlivům vnějšího prostředí.  Existuje podle R. K. Mertona 5 způsobů adaptace : konformita, inovace, ritualismus, únik a rebelie.  Adaptace probíhá jako vnitřní proměna organizace nebo jako zásah do vnějšího prostředí (protože každý sociální subjekt se snaží udržet integritu).  Cíl a smysl jednání jsou důvodem pro existenci organizace. Ta je nástrojem k dosažení cíle a naplnění smyslu.  Mnohost cílů, jejich struktura a sladěnost, konflikt záměrů.

5 Integrace a udržování vzorů  Integrace znamená reálné propojování částí sociálního systému, projevuje se ve struktuře vztahů.  Propojení jsou racionálně účelová a emocionální.  Síť vztahů představuje „organismus“ organizace.  Vzory stanovují vhodná jednání, která organizaci nepoškozují.  Jednání podle vzorů přináší ověřené výsledky a je předvídatelné.  Vzory umožňují sociální kontrolu, protože vytvářejí etalon správného chování.  Vzory zdůvodňují organizaci a nastolený řád.

6 Kulturní a sociální systém  Kultura je relativně integrovaný celek zahrnující lidské chování a jeho výtvory. Chování se řídí vzory, které byly ustaveny v určitém společenství v procesu interakce. (M. Kloskowská)  Kulturní systém zajišťuje funkci udržování vzorů. Tyto produkuje, uchovává, předává a prosazuje.  Uspořádání mezi kulturami. Subkultura.  Sociální systém je reálně vytvářen sítí vztahů mezi prvky.  Prvky sociálního systému jsou sociální pozice a role. Představují základní požadavek na jednání jedinců.

7 Systém osobnosti a organismus  Osobnost je soubor psychických a somatických (tělesných) charakteristik jedince. Představuje specifickou kvalitu každého lidského jedince. Osobnost se utváří v určité kultuře, kterou přebírá a osvojuje si.  Rozhodujícím faktorem pro začleňování jedince do sociálního a kulturního prostředí a pro proces sociálního učení je výchova.  Osobnost formuluje cíle a usiluje o jejich dosažení.  Organismus představuje biologickou stránku člověka a jak se prosazuje ve společnosti. Organismus je součástí přírodní složky prostředí.  V organismu dochází ke změnám (např. epidemický výskyt chorob, stárnutí populace apod.), na které musí ostatní části modelu reagovat.

8 Definice organizace Organizace (jako sociální jev) je záměrná, podle představy nebo projektu jejích vykonavatelů vytvořená soustava činností s vyústěním do stanoveného cíle. Podstatnou definiční charakteristikou sociální organizace je vědomé propojování specializovaných činností a jejich soustavné uspořádávání prostřednictvím autority a stanovení hierarchie autorit.

9 Struktura sociálního systému organizace  Organizace může být popsána prostřednictvím řady systémů: technický, ekonomický, organizační, sociální.  Struktura sociálního systému formální představuje vztahy kooperační, řídící, komunikační a kontrolní, které byly stanoveny s ohledem na dosahované cíle. (M. Weber)  Struktura neformální představuje vztahy interakční a komunikační, vůdcovství a sociální kontrolu, které se spontánně prosazují. Mohou podporovat formální strukturu nebo s ní být v kolizi. (E. Mayo)  Struktura sociálního systému profesní a demografická.

10 Změna v sociálním systému organizace  Mobilita – přesuny jedinců mezi pozicemi v organizaci. Změny pomalé a přirozené.  Změna v důsledku interakcí se sociálními subjekty mimo organizaci.  Homeostáze je vyrovnávání mezi částmi sociálního systému, pokud je narušena rovnováha celku.  Autoregulace znamená prosazování vyrovnávacích mechanismů vycházející ze samotného sociálního systému. Autoregulace probíhá podle norem tlakem sociální kontroly nebo spontánním vzájemným přizpůsobováním se členů.  Učící se organizace je rozvíjením organizace v souladu s vyhodnocením a zvládnutím zkušenosti vlastních i převzatých.


Stáhnout ppt "Sociální systém organizace Systém je definován jako komplex prvků, které jsou ve vzájemné interakci či závislosti, a které jsou z určitého hlediska uspořádány."

Podobné prezentace


Reklamy Google