Náhradní rodinná péče Náhradní rodinná péče – průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny Zdeněk Matějček za kolektiv Portál, s.r.o., Praha 1999 Děti ty zasluhují pečlivé pozornosti, ony sami se bránit nedovedou. Hleďme z nich odchovati sobě zdravé, duševně i tělesně vyvinuté, vzdělané občany a nebude nám třeba starati se později o trestance a mrzáky. Vojtěch Franc, 1884

Organizace náhradní rodinné péče 1. Náhradní výchovná péče = forma péče o děti, které nemohou být z nejrůznějších důvodů vychovávány ve vlastní rodině. Nejčastěji se jedná o péči ústavní, kde je dítě vychováváno až do své dospělosti. 2. Náhradní rodinná péče = forma péče, kdy je dítě vychováváno „náhradními“ rodiči. Pro středí výchovy se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Touto péči jsou u nás adopce (osvojení) a pěstounská péče.

Ústavní péče Historie Nejrozšířenější zařízení v minulosti - kojenecké ústavy Děti zde byly z počátku umisťovány ze zdravotních důvodů, dále děti s nízkou porodní váhou nebo děti, které musely být izolováni od svých nemocných rodičů. Začátkem 6O. let se koncepce kojeneckých ústavů mění – přijímají se děti se sociálními problémy. V 8O. letech již převládají v ústavech děti postižené, které sem matky většinou odloží již po porodu. Současný stav V ČR je nyní: 13 kojeneckých ústavů (0 - 1 rok) 10 dětských domovů (0 - 3 rok) 16 ("batolecích") dětských domovů (1 do 3 let) S kapacitou okolo dohromady 2 136 míst. 120 dětských domovů (od 3 let) S kapacitou převyšující 4 000 míst Diagnostické a výchovné ústavy pro děti a mládež – nestálé, děti se zde často mění

Adopce (osvojení) Historie adopce (osvojení) - odkládání a usmrcování dětí cizích i vlastních - život dospělého má mnohem větší cenu, než život dětský - zbavování dětí „přespočetných“, v období hladu, válek aj. - zahubení dětí ze msty, ze strachu o mocenské postavení, ze žárlivosti, ze studu či obavy z degradace vlastní identity před tváří dané společnosti aj. -děti ženského pohlaví byly často obětí drastické regulace porodu. První formu zákona nabylo osvojení nejspíše již ve starém Římě. V římském právu bylo psáno „adoptio naturam imitatur“ = vztah mezi osvojencem a osvojitelem a první právní podmínky osvojení, které platily ve všech právních řádech evropských zemí.

První zmínky o útulku pro opuštěné děti jsou z Konstantinopole z r. 335. První nalezinec byl zřízen v Miláně v r. 787 a již dříve byly v kostele instalovány zvláštní nádoby, do kterých mohly matky odkládat své děti (podoba dnešních baby boxů) . Zákon o rodině z r. 1963 - rodina uvedena na první místo mezi výchovnými institucemi, otevřela se nová perspektiva adopci a pak i pěstounské péči a dalším formám náhradní péče o dítě. Historie podmínek osvojení - osvojiteli muselo být nejméně 50 let - nesměl mít vlastní děti - osvojitel musel být muž - věkový rozdíl mezi osvojitelem a dítětem musel být min. 18 let - k osvojení museli dát povolení pokrevní rodiče - pokud byli rodiče jiného názoru, rozhodoval výrok otce - osvojit dítě šlo nezrušitelně až po jednom roku dítěte - není možno osvojit dítě zletilé

Adopce – současný stav - Při osvojení přijímají manželé či jednotlivci opuštěné dítě za vlastní a mají k němu stejná práva a povinnosti jako k dítěti vlastnímu. - Dítě získává příjmení rodičů. - Osvojit můžeme dítě nezletilé. - O osvojení rozhoduje soud a před jeho rozhodnutím musí uplynout nejméně tři měsíce, během kterých zájemce o dítě pečuje na vlastní náklady. Zákon rozlišuje dva druhy adopce: Zrušitelná adopce - práva a povinnosti rodičů přecházejí na osvojitele, ale v rodném listě zůstávají uvedeni původní rodiče. Toto osvojení lze zrušit. Nezrušitelná adopce - adopce druhého stupně, osvojitelé jsou zapsáni v rodném listu. Toto osvojení se nedá zrušit. - Osvojit dítě si může manželská dvojice, manžel(ka) rodiče dítěte nebo jedinec. - Zprostředkování osvojení zajišťují krajské úřady a ministerstvo práce a soc. věcí - Osvojit lze jen dítě, které je tzv. právně volné - souhlas rodičů - soud rozhodl o jejich  nezájmu - po dobu nejméně šesti měsíců soustavně rodiče neprojevovali opravdový zájem - po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem

Pěstounská péče Historie pěstounské péče Instituce kojných - Z vyšších vrstev, kojné kojily a staraly se o počáteční výchovu (asi 2 až 6 roků) jejich dětí. Pak si dítě rodina brala zpět, pokud dítě přežilo, což nebylo časté. - Průběh doby, kdy se kojná stará o dítě začíná již osmý den po narození. - - Pěstounka/kojná musí být zdravá, trochu majetná a vzdělaná, což prokazuje vysvědčením. - Plat kojné byl sestupný s věkem dítěte. Výbava, kterou pěstounka dostávala pro dítě byla velice skromná - dvě košilky, dvě pleny a obvazek, zbytek musela kojná pořídit na vlastní náklady. - Peníze za svoji péči o dítě si mohla kojná vyzvednout až poté, co jí farář dané obce potvrdil listinu o tom, že je dítě stále naživu. Pěstounská péče nalezenecká navazovala na pobyt dítěte v nalezinci či v sirotčinci. dítě bylo svěřováno do péče nejen ženě pěstounce, ale i manželům a to do určitého věku dítěte 2.Pěstounská péče řízená a kontrolovaná 3.Pěstounské péče v tzv. koloniích 4. Pěstounská péče na základě soukromé dohody mezi rodiči dítěte a pěstouny.

Pěstounská péče – současný stav Pěstounská péče – současný stav - Dítě se svěřuje do péče jedince nebo manželské dvojice. - Pěstouni mají právo rozhodovat o běžných věcech dítěte. Je-li nutné rozhodnout o mimořádných záležitostech, žádají pěstouni souhlas rodičů, když jsou zbaveni rodičovských práv, rozhodnutí za ně vydá soud. 1.Individuální = péče probíhá v běžném rodinném prostředí. Pěstouni zde však nehrají roli rodičů, vnější znaky identity si děti přinášejí z vlastní rodiny. Styk s rodiči není omezován. 2.Skupinová = péče probíhá ve spec. zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo v SOS vesničkách, v čele s matkou-pěstounkou. Tento tip péče je na základě výchovy matkou, chybí zde otec. 3.Klasická = péče vykonávaná prarodiči nebo jinými příbuznými v domácím prostředí Žadatelů o pěstounskou péči je v dnešní době stále nedostatek. V Čr převažuje pěstounská péče v početných rodinách tzn. že si pěstouni vezmou do pěstounské péče více než jednou dítě.