Úvod do právní a ústavní komparatistiky Ústavní systémy Úvod do právní a ústavní komparatistiky

Právní komparatistika je srovnávací právní věda předmětem je poznávání a rozlišování shodných, podobných či rozdílných prvků právních systémů seznamování se s cizími právními řády proces zkoumání právních řádů za účelem sbližování, diferencování a harmonizování

srovnávaní Srovnávání je základní metodou této vědy, a to konkrétně srovnávání práva a jeho rozlišování právní komparatistika – srovnávací právní věda

Porovnávání je v praktickém životě složkou myšlení Srovnáme tak tedy jednotlivé shodné a odlišné prvky, získáme poznatek a určitým způsobem jej vyhodnotíme, resp. vyvodíme z poznání závěr comparatum, prvky comparandum, porovnávaní tertium comparationis

dvě úrovně komparace – makro a mikro makrokomparatistika srovnává velké právní systémy či jednotlivé národní právní řády. mikrokomparatistika pak srovnává jednotlivé právní normy, právní předpisy a právní instituty

Předmět komparace PRÁVO v objektívním smyslu v subjektívním smyslu soubor závazných norem soubor práv a povinností lidského chování daných státem a statní mocí vynucovaných.

Velké právní systémy Kontinentální Angloamerický Systém islamského práva Systém hindského práva

Ústavní komparatistika

podstata Zkoumaní podobných a odlišných znaků ústav Centrální pojem ÚSTAVA Zakladatel Georg Jellinek (1851-1911) Německý právní filozof Autor Obecní státovědy

Jellinek a ÚStavy Vníma jako materiální a formální Materiální – pořádek nevyhnutný pro jakékoliv společenstvo lidí Formální – ústava jako zákon nejvyšší právní síly To je předmětem ústavní komparace

Standarní znaky ústav Znaky, které jsou společné Ve svém obsahu a chápaní se mohou lišit 1. organizace státní moci 2. lidské práva a svobody 3. struktura složených států 4. politické a hospodářské zájmy států 5. kontrola ústavnosti

Jednotící prvky Stejné obecné základy Základ porovnávací státovědy 1. dělba moci doplněná principem check and balances 2. suverenita lidu 3. lidské a občanské práva

rozdíly Ustanovovaní funkcí – volbou, jmenováním apod. Systém státních orgánů Úprava přímé demokracie

Úvod do studia ústavních systémů a ústavní pořádek ČR

Ústavní režim Podle způsobu výkonu státní moci a stupně účasti občanů na správě věcí veřejných lze rozlišovat  demokratický režim - zdrojem moci je lid (demos)  autoritativní režim - držitelem moci je buď jednotlivec (monokracie) nebo úzká a sociálně uzavřená skupina lidí (aristokracie, plutokracie, oligarchie, technokracie), oporou jsou obvykle ozbrojené síly a byrokratická státní správa  totalitní režim - vůdce (opřený o kult osobnosti) či vládnoucí skupina neuznává žádné meze své pravomoci a snaží se regulovat všechny aspekty veřejného a soukromého života.

demokracie  přímá - lid vykonává státní moc přímo rozhodnutím, vyslovením své vůle (referendem, přímou iniciativou), a to na celostátní, regionální či místní úrovni,  nepřímá (zastupitelská) - lid vykonává státní moc prostřednictvím lidem volených zástupců a orgánů (parlamentu, přímo voleného prezidenta, apod.).

Mezi základní charakteristiky demokracie a právního státu patří dělba moci, zejména na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní,  uplatňování státní moci jen v případech, mezích a způsobem stanoveným zákonem,  zásada, že jednotlivec může činit, co není zákonem zakázáno a nesmí být nucen činit, co zákon neukládá,  ochrana základních práv a svobod,  rovnost před zákonem, právo na spravedlivý proces,  oddělení politických stran od státu,  proporcionalita zásahu veřejné moci do postavení jednotlivce

Uveďte, zda a případně jakým způsobem se uvedené charakteristiky projevují v současné ČR, a zda a případně jakým způsobem se projevovaly před rokem 1989.

Ústava státu základní zákon (nebo soubor základních zákonů) státu a nejvyšší právní norma jeho právního řádu právní výraz existence státu stanoví pravidla výkonu státní moci a zaručuje občanům základní lidská práva

Ústavy lze rozlišovat podle formy: psaná – tvořená jedním zákonem (monolegální) nebo více zákony (polylegální), příkladem jsou ústavy zemí kontinentální Evropy a USA

nepsaná – vytvářená jinými formami práva (historické dokumenty, ústavní zvyklosti, precedenty), klasickým příkladem je britská ústava

podle původu původní – obvyklý případ o přenesená – ústava, jejíž platnost je přenesena na nové území, např. německá ústava po roce 1990 na území bývalé NDR

podle způsobu přijetí dohodnutá – je výsledkem dohody či kompromisu převážné části společnosti oktrojovaná – vydaná z rozhodnutí panovníka bez souhlasu zastupitelského orgánu; v českých dějinách se jednalo např. o Pillersdorfovu ústavu (1848) a Stadionovu ústavu (1849) revoluční – vyhlášená revolučně; za takovou lze považovat např. Prozatímní ústavu z roku 1918

podle jejího dodržování reálná – ústava je skutečně dodržována, jde o základní znak právního státu fiktivní – formálně existující, ovšem nedodržovaná (např. Ústava ČSR v době komunistické diktatury

podle způsobu změny flexibilní – ústavu lze měnit prostým zákonem rigidní – změna ústavy je obtížnější než u jiných právních norem;

Prototypy ústav Americký Francúzsky Britský

Americký ústavní prototyp Ústava USA, 1789 Bill of Rights, 1791 (10 doplňků ústavy) Obecný princip dělby moci a princip lidu jako nositele státní moci Osobitná úprava – výkonná moc Stylotvorní prvek Náleží prezidentu USA

Specifiká Ústavy USA Vztahy komor Kongresu USA Postavení Nejvyššího soudu USA Americký federalizmus – priorita práva jednotlivých států před federálním právem

Francouzsky prototyp Základ Ústava z roku 1793 Prototypem je Ústava z roku 1875 (Třetí republika) Návrat k republikánským principům

OSobitosti Slabé postavení prezidenta (součást výkonné moci, nutná kontrasignace zákonů, jinak jen nepatrné pravomoci) Postavení vlády a dvoukomorového parlamentu Postavení Státní rady – soudní a správní právomoc Ústavní rada – kontrola ústavnosti

Britský ústavní prototyp Soubor pramenů ústavního práva, soudcovského práva a ústavními zvyklostmi Významná součást – ústavní konvence, tj. nenormativní pravidla, které jsou nežalovatelné Psaná část ústavy – zákony a historické dokumenty

Fakticky se nedá rozlišit mezi zákonem klasickým a ústavním Prakticky - ústavními zákony jsou zákony upravující základní práva, vztahy mezi státy Koruny a kompetence státních orgánu Parliament Act, 1911 Parliament Act 1949 Constitutional Reform Act, 2005

Historické dokumenty Tj. Books of Authority Magnu chartu libertatum (1215) Petition of Rights (1628), Habeas Corpus Act (1679), Bill of Rights (1689), Statut of Westminster II. (1285), Act of Settlement (1701)

Základní prvky Princip panstva práva Princip suverenity lidu (jako suverenita parlamentu) Respektování základních práva a svobod (Human Rights Act 1998 - Dohovor o ochraně lidských práv a základních svobod) forma státu – unitární stát, moc zjednocená v osobě panovníka – doživotní monarcha)

Jiné prototypy Např. islámské krajiny (Oman, Líbie, Saudská Arábie) Nemají ústavu Nejvyšší zákon je Korán Postupně vplyv psané ústavní tradice Vytváření moderních ústav – uchování nejvyššího zákona ve formě Koránu

Zkouška - ústní, v předem stanovených termínech Varianty: a) rozprava nad textem seminární práce v rozsahu 10 – 12 stran na předem dohodnuté téma odpovídající předmětu b) odpovědi na vylosované otázky

Požadavky na písemné práce ke zkoušce z ústavních systémů Základní limity pro volbu tématu písemné práce jsou: cizí stát (ústavní úprava v České republice jen v míře nezbytné) ústavní institut tematický rozsah v zásadě daný tématy přednášek   Časové dispozice: Zvolené téma předložit k posouzení do konce dubna 2014. Rozsah práce max. 12 stran rukopisu. Odevzdání nejpozději 15. května 2014.

Náměty pro písemnou práci: Tendence ústavního rozvoje (vybraných) evropských států po II. světové válce Ústava V. Francouzské republiky a její proměny Ústavní změny Základního zákona SRN Ústavní vymezení státu – aspekty mezinárodněprávní Ústavní vymezení státu – aspekty ekonomické a finanční Zákonodárství o politických stranách (SRN nebo Itálie) Racionalizovaný parlamentarismus na příkladu Francouzské republiky Autonomie ve Španělsku Regionalismus v Itálii. Stala se Italská republika již federací? Přímá demokracie ve Švýcarsku – formy a jejich realizace Ústavní rada ve Francii – ústavní statut, složení a kompetence

Ústavní rada ve Francii – ústavní statut, složení a kompetence Reforma Sněmovny lordů ve Velké Británii Španělsko jako konstituční monarchie (s důrazem na postavení hlavy státu) Financování prezidentských volebních kampaní v USA Přímá volba hlavy státu (v Rakousku nebo na Slovensku nebo ve Francii) Spolková rada SRN a její postavení v ústavním systému Vztahy mezi Kongresem a prezidentem v USA – ústavní vymezení a realita Reforma soudnictví ve Velké Británii Dvoukomorový parlament v Rusku Prezident USA a jeho zahraničně politické pravomoci

Otázky ke zkoušce Ústavy – znaky, funkce, obsah, shody a rozdíly Základní zákon SRN – přijetí, obsah, změny, ústavní aspekty sjednocení Německa Ústava V. Francouzské republiky a její proměny Ústava USA – přijetí, charakteristika, dodatky, interpretace Ústava Itálie – přijetí, základní charakteristika Ústava Ruska – přijetí, obsah Formální podmínky, za kterých lze měnit ústavy – konkrétní příklady Ústavní vymezení státu, ústavní principy jeho organizace Ústavní zakotvení přímé demokracie ve Francii Soustava nejvyšších státních orgánů (Velká Británie, Francie, USA, SRN, Itálie, Švýcarsko, Rusko)

Velká Británie – postavení Parlamentu, volby Dolní sněmovny, reforma Sněmovny lordů Evropské monarchie na příkladu Španělska Francie – ústavní vymezení prezidenta, volební systém většinový Prezident USA - volby, postavení SRN – postavení spolkového kancléře Federalismus – ústavní konstrukce – USA, SRN Základní práva a svobody v Ústavě USA Základní práva a svobody v Ústavě Itálie Základní práva a svobody v Základním zákonu SRN Ústavní regulace postavení jednotlivce ve Francii Kontrola ústavnosti v USA Koncentrované ústavní soudnictví - německý model Ústavní rada ve Francii – složení, kompetence