Ekonomicko-ekologické vazby

Základní definice ekologie, ekonomie, ekonomika, životní prostředí.

Životní prostředí příroda, umělé prostředí, sociální prostředí.

přírodní prostředí základ biologické reprodukce, neustálý koloběh, závislost na sluneční energii, obnovitelné a neobnovitelné zdroje.

sociální prostředí akustická pohoda, tepelná pohoda, zraková pohoda, psychická pohoda, pohoda čistého vzduchu, barevná pohoda.

ekonomie vs. přírodní prostředí vstup, proces, výstup.

Ekonologie proč by ekonomika měla řešit dopady do ŽP proč se chovat ekologicky?, výroba obyvatelstvo prostředí

Kvalita ŽP autoregulace recyklace emise a odpady X Y přírodní zdroje systém „životní prostředí“ přírodní zdroje recyklace emise a odpady výroba výrobních prostředků systém „ekonomika“ X Y výroba spotřebního zboží

Alokace zdrojů volné statky, vzácné statky. veřejné statky, soukromé statky.

Externality nemožnost regulovat vznik, neúmyslnost nasměřování, mimotržní charakter.

Internalizace neexaktní vyjádření, vyjednávání.

Působení hospodářské činnosti na jednotlivé složky ŽP ovzduší, voda, půda, krajina.

Působení hospodářské činnosti Ovzduší filtr, izolace, zdroj důležitých látek škodliviny normování znečištění ovzduší

Ovzduší Kritéria pro analýzu podle původu podle umístění zdroje podle frekvence úniku znečišťujících látek podle rozlohy ovlivňovaného území Rozdělení škodlivin

Působení hospodářské činnosti Voda transport živin ukazatelé znečištění vod

Voda Ukazatelé kvantity a kvality vod množství zásob vody vydatnost vodních toků ukazatelé jakosti

Působení hospodářské činnosti Půda znehodnocování půdy staré zátěže Příroda a krajina znečišťující faktory

Působení hospodářské činnosti Odpady pevné plynné kapalné

Působení hospodářské činnosti Vlivy na ŽP přímé vs. zprostředkované okamžité vs. opožděné dočasné vs. trvalé reverzibilní vs. ireverzibilní

Působení hospodářské činnosti Vlivy chemických a potravinářských výrob pozitivní vs. negativní vysoká toxicita, synergický efekt surovinová, energetická i finanční náročnost GMO

Působení hospodářské činnosti EIA opatření na ochranu ŽP smysl EIA rozsah EIA právní rámec

Biogeochemické cykly Nejdůležitější biogeochemické cykly: Koloběh vody Koloběh uhlíku Koloběh dusíku Koloběh kyslíku Koloběh fosforu

Koloběh vody Hlavním znakem koloběhu vody v biosféře je výměna vody mezi zemským povrchem a atmosférou; její hybnou silou je sluneční záření. Odpařováním a transpirací se vodní páry dostávají do ovzduší, kde je větry rozptylují. Po ochlazení se páry kondenzují a ve formě srážek spadnou na oceány a kontinenty. Na souši vodu zachytí vegetace nebo půda. Ta ji propustí až na nepropustné podloží, kde se mohou vytvořit zásoby podzemní vody. Část vody odtéká říčním systémem zpět do moří a oceánů.

Koloběh vody vypařování Kondenzace Srážení Déšť Prosakování vodní toky a opět vypařování… Koloběh vody v přírodě je samozřejmě jedním z nejdůležitějších geochemických cyklů. Voda se odpařuje ze zemského povrchu nebo z hladiny vodních toků, moří a oceánů, následně dochází ke kondenzaci vodní páry, vzniku oblačnosti, ze které se pak třeba o tisíce kilometrů dále voda vrací na zemi ve formě srážek.

Koloběh uhlíku V biosféře je velmi úzce vázán na životní procesy organismů. Z atmosféry je uhlík ve formě CO2 pohlcován zelenými rostlinami při fotosyntéze. Organicky vázaný CO2 je zčásti prodýchán organismy a zčásti uvolněn při rozkladu mrtvé hmoty do ovzduší. Část organických látek obsažených v půdě i ve vodě se přemění v humus nebo byla kdysi zadržena ve formě nafty a uhlí. Do vody se CO2 dostává srážkami; výměna CO2 mezi vodou a ovzduším se děje difúzí ve směru koncentračního spádu. CO2 uniká do ovzduší také z uhličitanů, např. při zvětrávání vápenců. Do koloběhu oxidu uhličitého zasáhl také člověk spalováním fosilních paliv (uhlí, nafty) a zvýšil koncentraci CO2 v atmosféře již zhruba o 20 % jeho původního množství.

Koloběh uhlíku Koloběhem uhlíku označujeme výměnu uhlíku mezi atmosférou (CO2, CO, CH4), hydrosférou (rozpuštěný CO2 a organická hmota), biosférou (organická živá i neživá hmota) a zemskou kůrou (výskyt uhlíku v sedimentech, jako je např. vápenec, dolomit nebo magnezit, a ve fosilních palivech). Koloběhem uhlíku označujeme výměnu uhlíku mezi atmosférou (CO2, CO, CH4), hydrosférou (rozpuštěný CO2 a organická hmota), biosférou (organická živá i neživá hmota) a zemskou kůrou (výskyt uhlíku v sedimentech, jako je např. vápenec, dolomit nebo magnezit, a ve fosilních palivech). V atmosféře uhlík najdeme především ve formě oxidu uhličitého, který je významným skleníkovým plynem. Dále se tu uhlík přirozeně vyskytuje jako metan a oxid uhelnatý. V důsledku lidské činnosti se objevuje v atmosféře v podobě oxidu uhličitého, oxidu uhelnatého, metanu, PAU apod. Oxid uhličitý se do atmosféry dostává dýcháním živočichů, uvolněním z oceánů (desorpcí), rozkladem biomasy, přeměnou hornin, při vulkanických procesech a přirozených požárech. Z antropogenních vlivů hraje roli spalování, ať už dřeva, nebo fosilních paliv, a odlesňování. Část uhlíku z odumřelé biomasy se do atmosféry při jejím rozkladu nevrací - tento uhlík se stává součástí sedimentů na dně oceánů (tzv. uhlíková biologická pumpa). Z atmosféry je naopak odčerpáván při procesu fotosyntézy, kdy rostliny využívají oxid uhličitý na syntézu organických látek, a absorpcí v oceánech.

Koloběh kyslíku Kyslík v biosféře je biologického původu; je základním produktem fotosyntézy jeho koloběh v ekosystémech je rovněž silně ovlivněn životními procesy - fotosyntézou je uvolňován, dýcháním a rozkladem odumřelých organismů se spotřebovává. V horních vrstvách atmosféry vznikla vrstva ozónu, která chrání veškerý život před ultrafialovým zářením. Z atmosféry proniká kyslík také do vody a půdy. Významným činitelem v koloběhu kyslíku je i člověk, který snižuje obsah kyslíku ve vzduchu spalováním látek a mýcením lesů, v půdě a ve vodním prostředí také odpadními látkami, které při rozkladu odnímají z prostředí kyslík. 6CO2 + 6H2O + energy → C6H12O6 + 6O2

Koloběh kyslíku v přírodě patří k jednomu ze základních biogeochemických cyklů. Představujeme si pod ním „cestování“ a přeměny kyslíku mezi atmosférou, biosférou a litosférou, tedy pevným obalem Země. Zdaleka nejvíce kyslíku je trochu překvapivě v zemské kůře vázáno ve všech možných oxidech. V atmosféře se kyslík vyskytuje převážně jako molekula O2, a dále ve formě vody a různých oxidů uhlíku, dusíku, síry. Jeho hlavním zdrojem je fotosyntéza, při které suchozemské i mořské autotrofní organismy (kromě syntézy organických látek z CO2) produkují kyslík. V atmosféře je kyslík přítomen i v důsledku fotodisociace (rozklad působením světla) vody. Propad kyslíku z atmosféry je způsoben dýcháním (respirací) autotrofních organismů, rozkladem odumřelé biomasy, zvětráváním, přirozenými požáry a v důsledku lidské činnosti spalováním fosilních paliv.

Koloběh Dusíku Koloběh dusíku je velmi složitý. Jeho hlavním zdrojem je zemská atmosféra, odkud se dostává dusík také do vody i půdy. Volný vzdušný dusík mohou vázat z organismů jen některé mikroorganismy, zvané vazači dusíku (některé skupiny půdních bakterií, sinic a aktinomycetů, bakterie symbioticky žijící v hlízách na kořenech bobovitých rostlin a aktinomycety u olše). Rostliny přijímají dusík převážně jako nitrátový (NO3-) nebo amonný ion (NH4+) a využívají jej k tvorbě proteinů. S potravou se dostává do těl živočichů, kteří jej částečně využívají při tvorbě vlastních bílkovin a částečně vylučují močí. Při rozkladu mrtvé hmoty uvolňují rozkladači anorganické formy dusíku (NO3- a NH4+), které mohou rostliny opět přijímat; plynný dusík se z rozkladu uvolňuje zpět do ovzduší. Část dusíku se do atmosféry dostává sopečnou činností. Zásahy člověka, např. hnojením půd i rybníků, se zvyšuje obsah dusíkatých látek nejen v půdě a v povrchové vodě, ale jsou jimi ohroženy i zásoby podzemní vody, tedy i nejvýznamnější zdroje pitné vody. Dusík prochází, zejména díky organismům, na Zemi neustávajícím koloběhem. Posloupnost organických látek je: vzdušný dusík - amoniak - organické látky (nukleové kyseliny, nukleotidy) - amoniak - dusitany - dusičnany - vzdušný dusík.

Koloběh dusíku popisuje výměnu dusíku a jeho sloučenin mezi atmosférou, biosférou a litosférou, tedy pevnou zemí. Z atmosféry - kterou tvoří dusík asi ze 78 % - je zpracováván některými druhy bakterií, známé jsou například bakterie žijící v symbióze s kořeny bobovitých rostlin. Samotný dusík jsou schopny vázat i volně žijící bakterie a sinice žijící v půdě a vodě. Většina organismů však může přijímat dusík pouze v jeho anorganické (amoniak, dusitany, dusičnany) nebo organické formě (močovina, bílkoviny). Dusík je významný pro růst rostlin - přijatý rostlinami se stává součástí bílkovin a nukleových kyselin. Po odumření rostlin je mineralizován a přeměněn na amoniak. Zčásti je využit v dalším stupni potravního řetězce tzv. konzumenty, kteří dusík následně vyloučí ve formě amoniaku, močoviny a dalších organických látek. Organické látky jsou opět přeměněny na amoniak. Ten je činností bakterií a řas přeměněn na dusičnany. Dusičnany jsou poté redukovány na molekulární dusík, který se vrací do ovzduší. Za zpětné uvolňování plynného dusíku do atmosféry jsou opět z větší části odpovědné bakterie; částečně se dostává do atmosféry ve formě oxidů při spalování. Do koloběhu dusíku významně (negativním způsobem) zasahuje člověk – do půdy dodává dusík jakožto součást hnojiv, do ovzduší jsou vypouštěny emise oxidů dusíku ze spalovacích procesů.

UDRŽITELNÝ ROZVOJ Světová komise ČR EU Obecná definice

Udržitelný rozvoj světová komise Rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti bez ohrožování možností budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby. Je v podstatě procesem změn, ve kterém jsou využívání zdrojů, orientace vývoje technologií a transformace institucí zaměřeny na harmonické zvyšování současného i budoucího potenciálu uspokojování lidských potřeb a aspirací.

Udržitelný rozvoj ČR Rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.

Udržitelný rozvoj EP Udržitelný rozvoj znamená zlepšování životní úrovně a blahobytu lidí v mezích kapacity ekosystémů při zachování přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro současné a příští generace

Udržitelný rozvoj o Rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti bez ohrožování možností budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby. Cílem je takový rozvoj, který zajistí rovnováhu mezi třemi základními pilíři: ekonomickým,environmentálním a sociálním People, Planet, Prosperity