V souvislosti s množícími se snahami o stanovení dešťových kanalizací kanalizacemi pro veřejnou potřebu dle ust. § 1 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích Vás žádáme o výklad, v jakých případech a za jakých podmínek může vodoprávní úřad stanovit, že se zákon o vodovodech a kanalizacích vztahuje i na kanalizace uvedené v ust. § 1 odst. 3 tohoto zákona, zejména pak na oddílné kanalizace určené k odvedení srážkových vod. Definice § 1 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích uvádí: Vodoprávní úřad může na návrh nebo z vlastního podnětu rozhodnutím stanovit, že se tento zákon vztahuje též na vodovody a kanalizace uvedené v odstavci 3, jestliže je to v zájmu ochrany veřejného zdraví, ochrany zdraví zvířat nebo ochrany životního prostředí a jsou-li na vodovod nebo kanalizaci připojeni alespoň 2 odběratelé. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že nelze prohlašovat za kanalizace pro veřejnou potřebu kanalizace k odvádění povrchových vod vzniklých z vod srážkových aniž by došlo k odůvodnění a není nám známo odůvodnění, které by se vytahovalo na všechny srážkové kanalizace. Nelze tedy rozhodnout, že všechny kanalizace k odvádění povrchových vod vzniklých z vod srážkových v obci jsou kanalizace pro veřejnou potřebu. Možné je to v případech, kdy takové kanalizace mají specielní objekty např. zdrže k odsazení splachů nebo zpoždění odtoku, čerpací stanice, specielní vsakovací zařízení. Lze to tedy tam, kde je nutný odborný dohled na provoz. Uliční vpusti jsou součástí komunikace a komunikace mají své vlastníky. Je tedy především věcí těchto subjektů, aby se o svá zařízení starali.

Dále žádáme o výklad k problematice dělení kanalizačních objektů na kanalizaci pro veřejnou potřebu a kanalizační přípojku v případě tlakových a podtlakových kanalizačních systémů. Jak pohlížet na objekty, které jsou nutné pro provoz této kanalizace pro veřejnou potřebu, ale nacházejí se na pozemku odběratele ? Při tvorbě zákona šlo o vytvoření systému, který by jednoznačně pojmenovával na sebe navazující prvky tak, aby nemohlo docházet k pochybnostem co je jakou částí systému přivádějícího pitnou vodu k odběrateli nebo odpadní vodu od odběratele až k čistírně odpadních vod a do vod povrchových.. Systém tvoří vodovod, vodovodní přípojka a vnitřní vodovod nebo vnitřní kanalizace, kanalizační přípojka a kanalizace, pokud v obou případech postupujeme po směru proudění vody. V §3 odstavci 2 zákona o vodovodech a kanalizacích je definována kanalizační přípojka jako samostatná stavba tvořená úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Kanalizační přípojka není vodním dílem. Jedním z nejdůležitějších výsledků této definice je to, že nelze za kanalizační přípojku považovat potrubí napojené na něco jiného než na kanalizaci.. Vyloučeny jsou tedy veškeré tak zvané podružné přípojky napojené na jinou přípojku. Z této skutečnosti také vyplývá, že jakékoliv potrubí sloužící pouze jednomu odběrateli je přípojkou.Toto platí i pro tlakovou a podtlakovou kanalizaci. To znamená, že objekt (jímka) s čerpadlem pro tlakovou kanalizaci je součástí kanalizační přípojky a objekt s ventily pro podtlakovou kanalizaci je součástí kanalizační přípojky.

Změna hranice aglomerace v PRVKÚK Ve schválených Plánech rozvoje vodovodů a kanalizací jsou zakresleny hranice aglomerace nad 2000 EO. V přípisech MZe – odboru vodovodů a kanalizací, co se považuje za změnu PRVKÚK, není zahrnuta změna hranic aglomerací. V usnesení vlády ČR k Aktualizaci strategie financování implementace směrnice Rady o čištění městských odpadních vod je uloženo ministrovi zemědělství ve spolupráci s vládou a ministrem ŽP vést seznam aglomerací a na základě podnětů od statutárních zástupců aglomerací a krajů tento seznam aktualizovat. Jaký je tedy postup při požadavku na změnu hranice aglomerace (např. její rozšíření) a jakým aktem lze hranici aglomerace změnit?