Autoevaluace školy a zřizovatel Má škola sdělovat výsledky autoevaluace svému zřizovateli?

Autoevaluace nebo vlastní hodnocení? Autoevaluace (ve vzdělávání) vyjadřuje souhrnně teorii, metodologii a praxi veškerého sebehodnocení nejrůznějších vzdělávacích jevů. Je to termín odborný, uplatňovaný ve vědeckém a výzkumném okruhu komunikace. Termín vlastní hodnocení se častěji používá v širších kontextech běžné školní praxe v souvislosti se sebehodnocením určitých subjektů vzdělávání – např. se hovoří o vlastním hodnocení žáků, učitelů, apod.; v platné školské legislativě o vlastním hodnocení školy.

Definice autoevaluace (vlastního hodnocení) školy „Autoevaluace školy slouží k systematickému posuzování činnosti školy plánované ve školním vzdělávacím programu; výsledky autoevaluace slouží jako zpětná vazba ke korekci vlastní činnosti a jako východisko pro další práci školy; autoevaluaci provádějí účastníci vzdělávacího procesu – vedení školy, učitelé, žáci;…“ in Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (VÚP, Praha, 2005, str. 121).

Zakotvení autoevaluace v právních předpisech (I) Hodnocení školy se uskutečňuje jako vlastní hodnocení školy a hodnocení Českou školní inspekcí. Vlastní hodnocení školy je východiskem pro zpracování výroční zprávy o činnosti školy a jedním z podkladů pro hodnocení Českou školní inspekcí.

Zakotvení autoevaluace v právních předpisech (II) Vl astní hodnocení školy je vždy zaměřeno na: a) cíle, které si škola stanovila zejména v koncepčním záměru rozvoje školy a ve školním vzdělávacím programu, a jejich reálnost a stupeň důležitosti, b) posouzení, jakým způsobem škola plní cíle podle písmene a) s přihlédnutím k dalším cílům uvedeným zejména v rámcovém vzdělávacím programu a odpovídajících právních předpisech, c) oblasti uvedené v odstavci 2, ve kterých škola dosahuje dobrých výsledků, a oblasti, ve kterých je třeba úroveň vzdělávání zlepšit, včetně návrhů příslušných opatření, d) účinnost opatření podle písmene c) obsažených v předchozím vlastním hodnocení.

Kdo je oprávněn hodnotit školu? Kromě školy samotné (v rámci autoevaluace) jen: Česk á školní inspekc e; zřizovatel školy podle kritérií, která předem zveřejní.

Úkoly zřizovatele při hodnocení školy Stanovení cíle a kritérií hodnocení Schválení a zveřejnění kritérií Zajištění zdrojů informací o činnosti školy Realizace hodnocení školy Projednání výsledků hodnocení a jejich využití pro zřizovatele, školu a veřejnost

Zdroje informací o činnosti školy Inspekční zprávy ČŠI Výroční zprávy o činnosti školy Statistické údaje Ekonomické ukazatele Zapojení školy do projektů Výsledky kontrol zřizovatele a dalších institucí Podněty a připomínky školské rady a veřejnosti Výsledky anket Místní šetření Výstupy vlastního hodnocení školy (?)

Výroční zpráva o činnosti školy a vlastní hodnocení školy „ Vlastní hodnocení školy je východiskem pro zpracování výroční zprávy o činnosti školy …“ (§ 12 odst. 2 školského zákona). Obsah výroční zprávy stanovený § 7 odst. 1 vyhl. č. 15/2005 Sb. nevyžaduje promítnutí výsledků vlastního hodnocení školy do této zprávy. Výroční zprávy jsou zpravidla popisem stavu, a pokud obsahují prvky vlastního hodnocení, slouží k prezentaci pozitivních informací o činnosti školy. Výroční zprávy neposkytují objektivní obraz o činnosti školy.

Vlastní hodnocení školy a ČŠI „… a jedním z podkladů pro hodnocení Českou školní inspekcí.“ (§ 12 odst. 2 školského zákona). Zřizovatel by se tak měl dozvědět o pozitivech a negativech v činnosti školy zjištěných v procesu autoevaluace zprostředkovaně z inspekčních zpráv.

Má škola sdělovat výsledky autoevaluace svému zřizovateli? Právní předpisy tento problém neřeší, resp. neukládají řediteli školy žádnou povinnost. Informování zřizovatele o výsledcích autoevaluace je fakultativní a v praxi není běžné. Podle většinového názoru ředitelů škol mají zůstat výsledky autoevaluace interní záležitostí školy především z důvodu obavy o dezinterpretaci výsledků nebo jejich zveřejnění v případě negativních zjištění. Důsledkem by mohlo být umělé „vylepšování“ výsledků autoevaluace školou. Není tomu tak již dnes, kdy autoevaluace slouží jako podklad pro hodnocení Českou školní inspekcí?

Jak zajistit informace o skutečném stavu činnosti školy pro zřizovatele (veřejnost)? Východiskem by mohl být skotský model výroční zprávy školy. Skotské školství má dlouhodobé zkušenosti jak s evaluací, tak i autoevaluací škol. Skotský evaluační systém zahrnuje všechny potřebné oblasti a je vysoce funkční, protože má dostatečnou materiální i personální podporu a jeho podoba byla výsledkem konsensu všech aktérů, nikoliv mocenským prosazením „shora“. Všechny kompetence jednotlivých aktérů evaluačních procesů jsou přesně vymezeny a respektovány. Kritéria a nástroje jsou přesně popsány v obecně akceptovatelném dokumentu.

Skotský model výroční zprávy školy Výroční zprávu o činnosti školy zpracovává mimoškolní hodnotící tým a je založena na porovnání reality se školním programem. Výroční zpráva má výrazně hodnotící charakter; informace získává hodnotící tým na základě pozorování, rozhovorů se žáky, učiteli a rodiči, dotazníků a podkladů poskytnutých školou. Vlastní sledování činnosti školy se zaměřuje na některé klíčové oblasti školního programu a jedno téma vyhlášené nadřízenými orgány. Výroční zpráva vždy uvádí silné stránky školy v uvedené oblasti i možnosti pro zlepšení. Zpráva je velmi podrobná a uvádí příklady plnění vytyčených úkolů, případně popisuje i to, co není v pořádku.

Děkuji Vám za pozornost. PhDr. Mgr. Pavel Drtina, ředitel odboru školství, mládeže a tělovýchovy MHMP