Ochrana práv klientů. Jak poskytovat uvážlivou pomoc. Radka Janebová

Ochrana práv klientů - zdroje Listina základních práv a svobod Zákon o sociálních službách 108/2006 Sb. (např. § 2, § 88) Standardy kvality sociálních služeb - Příloha č. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách – viz Standard č. 2 Ochrana práv osob: a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro předcházení situacím, v nichž by v souvislosti s poskytováním sociální služby mohlo dojít k porušení základních lidských práv a svobod osob, a pro postup, pokud k porušení těchto práv osob dojde; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje. b) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla, ve kterých vymezuje situace, kdy by mohlo dojít ke střetu jeho zájmů se zájmy osob, kterým poskytuje sociální službu, včetně pravidel pro řešení těchto situací; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje. c) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro přijímání darů; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje.

Klíčová práva klientů (vymezeno pro sociální služby, ale využitelné i ve veřejné správě a dalších oblastech sociální práce) Osobní svoboda a svoboda pohybu Právo na ochranu soukromí Nedotknutelnost osoby Právo na osobní a rodinný život Právo na důstojné zacházení Právo svobodně se rozhodnout a právo na přiměřené riziko Právo vlastnit majetek Právo na odměnu za práci Právo na vzdělání Právo stěžovat si Práva klienta –dítěte – vychází z Úmluvy o právech dítěte

Právo svobodně se rozhodnout a právo na přiměřené riziko Dilema mezi právy klienta X jeho bezpečím Protože je riziko nedílnou součástí našich životů a nezbytnou podmínkou dospívání jedince, poskytovatelé by se neměli snažit o jeho naprosté odstranění ze života klientů, ale naopak by jim měli umožnit podstupovat tzv. „přiměřené riziko“. Riziko se stane přiměřeným tehdy, když je minimalizováno na úroveň rizika běžného v každodenním životě s využitím nástrojů, které nabízí individuální plánování, analýza rizik, vymezení oblastí možných střetů zájmů poskytovatel vs. klient.

Jak pracovat s rizikovými situacemi 2 možnosti: Odstraňovat rizikové situace (může být na úkor práv klientů) Ošetřit rizikové situace tak, aby jimi mohli klienti bezpečněji procházet: 1. krok - písemně vydefinovat přístup k rizikovým situacím a objasnit ho klientům a jejich prostředí 2. krok – vymezení konkrétních rizikových situací u klienta 3. krok – management (zabezpečení) rizikové situace, jak bude riziko snižováno, jak bude postupováno, pokud vznikne

Kdy lze omezit vůli uživatele Uživatel sám není schopen přiměřeně posoudit situaci a pochopit následky, které jeho rozhodnutí nebo jednání bude mít. Rozhodnutí nebo jednání by mělo závažné následky, které při špatné volbě mohou vést k ohrožení uživatele nebo k ohrožení ostatních lidí.

Opatření omezující pohyb Např.: fyzická omezení, mechanická omezení, krátkodobá nouzová izolace, uzamčené dveře objektu, psychofarmaka, ostatní) Omezení pohybu z důvodu agresivního chování Omezení pohybu z důvodu rizikového chování, které není agresí Používání postranic a specifických pomůcek

Omezení způsobilosti k právním úkonům Dáno zákonem

Princip uvážlivé pomoci (Laan) Dilema mezi jistotou a nejistotou v rozhodování Sociální realita je příliš složitá (viz kauza pí de Mol) Formulace zákonů, standardy kvality a etický kodex nejsou jednoznačným vodítkem Sociálních pracovníci se nejistotou velmi trápí V sociální práci většinou nelze dosáhnout jistoty při rozhodování, lze se jí pouze přibližovat Profesionalita znamená schopnost zacházet s nejistotou volby

Dilema zasáhnout, či nezasáhnout Správné individuální rozhodnutí nebo Systematická chyba – pracovník raději vždy zasahuje, aby nic nezanedbal. Riziko: „falešný poplach“ Správné individuální rozhodnutí nebo Systematická chyba – pracovník zpravidla raději nezasahuje, aby nic nezkazil. Riziko: „nedbalost“

Dilema rozhodování mezi intuicí a metodikou Intuice Rigidní pravidla (metodika) Rozhodování založeno na tušení, citu. Příčina: Buď pravidla nevyhovují nebo pracovníci neznají vhodnou metodiku. Rozhodování založeno na přesném dodržování daných postupů a pravidel. Příčina: Představa, že jen doslovné dodržování směrnic zaručuje kvalitní práci; snaha eliminovat vlastní pocity nejistoty.

3. cesta – Princip uvážlivé pomoci Aby byla pomoc uvážlivá, měli bychom se vyvarovat: Ukázňování - klientovi jsou neoprávněně vnucována naše řešení (skrze naši intuici) Kolonizace životního světa – byrokratický přístup (podřizování situace pravidlům, metodice, na úkor individuálního přístupu)

3 kritéria „uvážlivé pomoci“ I. Abychom se vyvarovali „ukázňování“, měli bychom zohlednit 2 kritéria: 1. Kritérium komplexnosti posouzení situace: Objektivní svět – jaká jsou fakta Normativní svět – jak by měla situace vypadat, aby byla hodnocena jako normální Subjektivní svět – otázky vzájemné důvěry mezi pomáhajícím a klientem 2. Kritérium dialogu Dialog o faktech, normách i vzájemné důvěře Předpoklad kompetentnosti u obou aktérů dialogu II. Abychom se vyvarovali „kolonizace“, měli bychom zohlednit 1 kritérium: 3. Kritérium metodické Metodiky musí pomáhat, nikoliv svazovat – neměly by nahrazovat dialog, přístup by měl zůstat individuální (situační)

3 chyby, kterých se můžeme dopustit ve vztahu ke komplexnímu posouzení životní situace Laan to nazývá – „blokády přechodu mezi typy diskuze“. Opět jsou tyto chyby analogické třem světům komplexního posouzení. Objektivizace – výhradní důraz na hledání objektivní stránky situace (na fakta), diagnostický přístup, který nedává váhu klientovi. Moralizace – důraz kladen pouze na to, jak by to mělo být správně, ale ignorují se fakta a názory klienta. Terapeutizace – důraz výhradně na pocity a zakázku klienta, ignorují se fakta i co je správné.

Podmínka kompetentnosti obou stran (viz „2. kritérium dialogu“) Kompetence - schopnost se v dané situaci podle okolností uvážlivě rozhodnout 3 typy kompetencí - analogické třem světům: Instrumentální – spojeno s otázkou: Zná partner dialogu fakta a je schopen s nimi rozumně pracovat? Sociální – spojeno s otázkou: Zná partner dialogu normy a ví, co je správné? Dokáže říci, jak by se situace měla vyvíjet, aby byla hodnocena jako „normální“? Expresívní – spojeno s otázkou: Je partner dialogu autentický?

Použitá literatura: JANEBOVÁ, R. Zasáhnout, či nezasáhnout? Posouzení životní situace při riziku z prodlení. In NAVRÁTIL, P., JANEBOVÁ, R. Reflexivita v posuzování životní situace klientek a klientů sociální práce. Gaudeamus: Hradec Králové, 2010, s. 123 – 130 (Rozhodování), 133 - 155. (31) Výkladový sborník pro poskytovatele. MPSV, 2008, str. 26-40 (15) www.mpsv.cz/files/clanky/5966/4_vykladovy_sbornik.pdf