Fáze dojednávání v poradenském rozhovoru, formulace cílů a tvorba plánu intervence Radka Janebová.

Prezentace na téma: "Fáze dojednávání v poradenském rozhovoru, formulace cílů a tvorba plánu intervence Radka Janebová."— Transkript prezentace:

1 Fáze dojednávání v poradenském rozhovoru, formulace cílů a tvorba plánu intervence
Radka Janebová

2 Tvorba „plánu intervence“
Aby sociální pracovnice, klient či zadavatel věděli, co bude po dojednání budoucí spolupráce následovat, měli by vytvořit plán této budoucí práce. Takový plán může být podobu písemnou i ústní (v sociálních službách dáno zákonem) a může být reflektovaný či nereflektovaný.

3 Zmatená terminologie Termín „individuální plán“ je spojen především s terminologií sociálních služeb, kde je ze zákona povinností s klienty individuálně plánovat a s terminologií orgánu sociálně právní ochrany dětí, kde se užívá nástroj „individuální plán ochrany dítěte“. Oproti tomu například v rámci tzv. „sociální práce na obcích“ se užívá v rámci Standardizovaného záznamu sociálního pracovníka termín „pomáhající intervence“.

4 Plán intervence v kontextu „pomoci“ a „kontroly“
Zatímco „individuální plán“ v kontextu sociálních služeb je jednoznačně považován za plán, který je postaven na přáních klienta samotného – tedy kontextu „pomoci“, tak plán v oblasti sociálně právní ochrany dětí může být jak „kontrolní“, tak „pomáhající“. V oblasti „sociální práce na obcích“ mohou nastat vzhledem k opatrovnickým klientům situace, že je plán vytvářen dle přání klienta i že je „kontrolou“ klienta.

5 Plán Intervence Prvním krokem při tvorbě plánu je - reflektovat, zda je plán vytvářen v kontextu pomoci, kontroly, či v obou konceptech. Druhým krokem při tvorbě plánu je reflektovat, zda bude vytvářen „plán intervence“ či pouze „individuální plán“.

6 Dojednávání v kontextu „pomoci“
Typy otázek Objednávka a zakázka Dobře zformulovaný cíl práce s klientem SMART kritéria plánu intervence

7 Plánování s nekompetentními klienty
Pozorování uživatele, který nekomunikuje. Emfatická fantazie – snažíme se představit si, že my jsme v roli uživatele. Imaginativní rozhovor - Buď si sami představujeme, co by nám klient odpovídal, pokud by mohl. Nebo se domluvíme s jiným pracovníkem, který se vžije do situace uživatele a jeho jménem nám odpovídá. Metoda analýzy uspokojení potřeb - Vybereme si některý výchozí model lidských potřeb a vycházíme z něj, procházíme jednotlivé potřeby a přemýšlíme, jak jsou u uživatele jednotlivé potřeby naplněny. Rozhovor s referujícími osobami a studium dokumentace

8 Tvorba „plánu intervence“ v kontextu „kontroly“
U některých klientů k tomu nedojde – například proto, že klient je nemotivovaný, nekompetentní či si nestanovuje takový cíl, který se shoduje s posouzenou potřebou pracovníka. Proto je legitimní, že v určitých situacích (kontextu „kontroly“) stanovují cíle sociální pracovnice.

9 Co by měl „plán intervence“ zahrnovat
„Plán intervence“ (bez ohledu na to, zda se jedná o kontext „pomoci“ či „kontroly“) je nástrojem sociální pracovnice. Měl by zahrnovat: zpřehledněný logický postup mezi potřebou/rizikem (viz fáze „posouzení životní situace klienta), cílem kroky (úkoly), které je třeba učinit k dosažení cíle stanovením odpovědnosti (kdo odpovídá za uskutečnění těchto kroků), důkazy, podle kterých se rozpozná, že bylo cíle a jednotlivých kroků dosaženo, termíny do kterých mají být vyplývající kroky (úkoly) splněny a termín vyhodnocení cíle.

10 Typy „plánů intervence“
Primárně lze rozlišit „plány intervence“ v kontextu „pomoci“ („individuální plán“), „kontroly“, či „kombinované“ . Hledisko „počtu zapojených stran“ - Většinou lze nalézt „dvoustranné“ mezi pracovníkem a klientem, ale někdy se objevují i „třístranné“ či „vícestranné“, v nichž jsou vymezeny ještě další subjekty, které mají v rámci plánu plnit konkrétní cíle. „Hledisko času“ tvorby plánu. „Předběžný plán intervence“ - je uzavírán v časných stadiích práce a věnuje se spíše vymezení oblasti spolupráce a formě spolupráce. „Průběžný plán intervence“ - již reaguje na jasně identifikované potřeby klienta a bývá proto velmi konkrétním. „Rozvazující plán“ - zaměřuje se na ukončování práce s klientem v situacích, kdy by rychlé ukončení mohlo být rizikové

11 Použitá literatura: ČÁMSKÝ, P. a kol. Manuál pro tvorbu a zavádění standardů kvality poskytovaných sociálních služeb. (kap. Jak plánovat u osob s nejtěžšími formami postižení?). Praha: Centrum sociálních služeb, str (15) ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, (Dojednávání) (19) SMART metoda.