Fáze dojednávání v poradenském rozhovoru, formulace cílů a tvorba plánu intervence Radka Janebová

Tvorba „plánu intervence“ Aby sociální pracovnice, klient či zadavatel věděli, co bude po dojednání budoucí spolupráce následovat, měli by vytvořit plán této budoucí práce. Takový plán může být podobu písemnou i ústní (v sociálních službách dáno zákonem) a může být reflektovaný či nereflektovaný.

Zmatená terminologie Termín „individuální plán“ je spojen především s terminologií sociálních služeb, kde je ze zákona povinností s klienty individuálně plánovat a s terminologií orgánu sociálně právní ochrany dětí, kde se užívá nástroj „individuální plán ochrany dítěte“. Oproti tomu například v rámci tzv. „sociální práce na obcích“ se užívá v rámci Standardizovaného záznamu sociálního pracovníka termín „pomáhající intervence“.

Plán intervence v kontextu „pomoci“ a „kontroly“ Zatímco „individuální plán“ v kontextu sociálních služeb je jednoznačně považován za plán, který je postaven na přáních klienta samotného – tedy kontextu „pomoci“, tak plán v oblasti sociálně právní ochrany dětí může být jak „kontrolní“, tak „pomáhající“. V oblasti „sociální práce na obcích“ mohou nastat vzhledem k opatrovnickým klientům situace, že je plán vytvářen dle přání klienta i že je „kontrolou“ klienta.

Plán Intervence Prvním krokem při tvorbě plánu je - reflektovat, zda je plán vytvářen v kontextu pomoci, kontroly, či v obou konceptech. Druhým krokem při tvorbě plánu je reflektovat, zda bude vytvářen „plán intervence“ či pouze „individuální plán“.

Dojednávání v kontextu „pomoci“ Typy otázek Objednávka a zakázka Dobře zformulovaný cíl práce s klientem SMART kritéria plánu intervence

Plánování s nekompetentními klienty Pozorování uživatele, který nekomunikuje. Emfatická fantazie – snažíme se představit si, že my jsme v roli uživatele. Imaginativní rozhovor - Buď si sami představujeme, co by nám klient odpovídal, pokud by mohl. Nebo se domluvíme s jiným pracovníkem, který se vžije do situace uživatele a jeho jménem nám odpovídá. Metoda analýzy uspokojení potřeb - Vybereme si některý výchozí model lidských potřeb a vycházíme z něj, procházíme jednotlivé potřeby a přemýšlíme, jak jsou u uživatele jednotlivé potřeby naplněny. Rozhovor s referujícími osobami a studium dokumentace

Tvorba „plánu intervence“ v kontextu „kontroly“ U některých klientů k tomu nedojde – například proto, že klient je nemotivovaný, nekompetentní či si nestanovuje takový cíl, který se shoduje s posouzenou potřebou pracovníka. Proto je legitimní, že v určitých situacích (kontextu „kontroly“) stanovují cíle sociální pracovnice.

Co by měl „plán intervence“ zahrnovat „Plán intervence“ (bez ohledu na to, zda se jedná o kontext „pomoci“ či „kontroly“) je nástrojem sociální pracovnice. Měl by zahrnovat: zpřehledněný logický postup mezi potřebou/rizikem (viz fáze „posouzení životní situace klienta), cílem kroky (úkoly), které je třeba učinit k dosažení cíle stanovením odpovědnosti (kdo odpovídá za uskutečnění těchto kroků), důkazy, podle kterých se rozpozná, že bylo cíle a jednotlivých kroků dosaženo, termíny do kterých mají být vyplývající kroky (úkoly) splněny a termín vyhodnocení cíle.

Typy „plánů intervence“ Primárně lze rozlišit „plány intervence“ v kontextu „pomoci“ („individuální plán“), „kontroly“, či „kombinované“ . Hledisko „počtu zapojených stran“ - Většinou lze nalézt „dvoustranné“ mezi pracovníkem a klientem, ale někdy se objevují i „třístranné“ či „vícestranné“, v nichž jsou vymezeny ještě další subjekty, které mají v rámci plánu plnit konkrétní cíle. „Hledisko času“ tvorby plánu. „Předběžný plán intervence“ - je uzavírán v časných stadiích práce a věnuje se spíše vymezení oblasti spolupráce a formě spolupráce. „Průběžný plán intervence“ - již reaguje na jasně identifikované potřeby klienta a bývá proto velmi konkrétním. „Rozvazující plán“ - zaměřuje se na ukončování práce s klientem v situacích, kdy by rychlé ukončení mohlo být rizikové

Použitá literatura: ČÁMSKÝ, P. a kol. Manuál pro tvorbu a zavádění standardů kvality poskytovaných sociálních služeb. (kap. Jak plánovat u osob s nejtěžšími formami postižení?). Praha: Centrum sociálních služeb, str. 101-102 (15) http://www.csspraha.cz/users_data/file/manual-standardy-kvality.pdf ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, 63-81. (Dojednávání) (19) SMART metoda. http://cs.wikipedia.org/wiki/SMART_metoda