Obsah dějepisného vyučování, výběr dějepisného učiva, obtížnost dějepisného učiva Přednáška č. 5 AR 2013/2014

Obsah dějepisu Systém historických poznatků: historické jevy historická fakta historické pojmy jejich vzájemné vztahy ↓↓výuka soubor znalostí a dovedností

Zaměření obsahu dějepisu: ovlivněno cíli a úkoly školské politiky Zdroj obsahu dějepisu: historická věda Konkretizace obsahu dějepisu: základní pedagogické dokumenty

S problematikou obsahu dějepisu souvisí: výběr obsahu učiva vztah světových, obecných, národních a regionálních dějin specifičnost historických poznatků vymezování tematických celků ( součást osnovování učiva)

Výběr učiva ↑ disproporce mezi množstvím a náročností látky příslušného oboru a možnostmi žáků Výběr učiva → pedagogické ztvárnění vědeckého obsahu a jeho přizpůsobení požadavkům praxe Při řešení otázky výběru učiva dějepisu → dvě tendence

Dvě tendence při řešení otázky výběru dějepisného učiva Není možné zvládnout vědní obsah historické vědy vzhledem k šíři a obtížnosti obsahu historie a permanentního nárůstu tohoto obsahu→ není dobré kopírovat vnitřní strukturu obsahu historické vědy byť ve zjednodušeném modelu → není únosné dodržet při osnování dějepisného učiva jeho encyklopedickou kontinuitu→ je nutné orientovat výuku na vybrané celky.

Z tohoto pojetí vychází: Liberální teorie výběru učiva - neusiluje o vytvoření uceleného, i když zjednodušeného obrazu dějin. Kritériem je závažnost tématu, zájem žáků. Poskytován je prostor aktivní samostatné práci žáků, rozvoji komunikativních dovedností. Teorie exemplárnosti – výběr nosných paradigmat ( vzorových témat) učební látky

2.tendence Jejím základem je přesvědčení, že k pochopení současnosti lze dospět takovou koncepcí dějepisné výuky, která postupuje chronologicky v relativní komplexnosti i za cenu z toho plynoucích didaktických obtíží. Z tohoto pojetí vychází: teorie základního ( kmenového) učiva systémově strukturální teorie

Teorie základního ( kmenového) učiva ( na českých školách nejpopulárnější): základní učivo podpůrné učivo Teorie systémově-strukturální: snaží se o takové pojetí výběru učiva, které usiluje o co nejužší přiblížení obsahu D systému a struktuře historické vědy

Problematika výuky světových, obecných, národních a regionálních dějin světové dějiny – obor, který zahrnuje celkový vývoj lidských pospolitostí obecné dějiny – obor, který se zaměřuje na vývoj určitých geografických oblastí národní dějiny – dějiny jednotlivých národů, případně státních celků, kterých jsou tyto národy organickou součástí ( u nás - dějiny zemí Koruny české, multietnický charakter)

Specifikum historických poznatků z hlediska náročnosti jejich osvojování D – poznatky z oblasti politických dějin, hospodářských dějin, sociálních dějin, z oblasti dějin státu a práva , kulturních dějiny, dějin každodennosti i poznatky z oblasti časové a prostorové orientace. U musí zajímat specifická obtížnost těchto poznatků, aby zvolil správné didaktické postupy

Obtížnost učiva Dle S. Julínka: Nejobtížnější – oblast hospodářských dějin, dějin státu a práva, duchovní kultury ( zde zejména filozofické teorie a názorové koncepty) Relativně snazší – poznatky z oblasti sociálních dějin, z dějin umění a z dějin vědy a techniky (při uplatňování názornosti a konkrétnosti) Nejlepší výsledky má osvojování konkrétních dějových prvků (průběh událostí, biografie významných osobností), dobré výsledky jsou dosahovány i při osvojování časové a prostorové orientace Didaktické obtíže nastávají tam, kde přechází výuka z roviny popisu konkrétních historických jevů do roviny pojmové a vztahové

Obtížnost historických poznatků je důležitá pro: výběr obsahu výuky stanovení jejích cílů volbu metod a postupů ve výuce U nesmí úroveň žáků ani podcenit ani přecenit!

Výzkumy zjistily, že vývoj chápání historie se zřetelem k věku žáků jde od obsahu výuky: osobnost, historický čin – událost, historický předmět – detail, konkrétnost, změny, mýticko-magické údaje, jednoduchá etická rozhodnutí k obsahu výuky: nadindividuální uspořádání společnosti, sociální dějinné vztahy, společenské a vládní formy, instituce, státní a politické souvislosti

Jak žákům přiblížit historické jevy? V D důležité tři cesty pro přiblížení složitých historických skutečností žákům: elementarizace konkretizace personifikace

Schéma převažujícího charakteru historických poznatků z hlediska jejich obtížnosti, věkové přiměřenosti Základní škola konkrétní dějepis, konkrétní myšlení, reprodukce, rekonstrukce jedinečné a konkrétní pojmy historická fakta, jejich řazení, hypotézy, obraz a představa, vztah mezi jevy událost, děj, historická situace práce s jednotlivými prameny příčina, průběh, následek události, situace, jejich význam, aktualizace popis, vyprávění jednotlivé hodnoty, osobní sociální zkušenost, poučení z dějin, vciťování

Střední škola: abstraktní dějepis, strukturální, tvořivé myšlení obecné a abstraktní pojmy pojem, soud, úsudek, výrok, logická struktura, pojmové zobecnění historický proces, systém řešení problému – vlastní jednoduchý výzkum, analýza, syntéza kumulace příčin a následků, historická podmíněnost, multikausalita, transfer, kontinuita a diskontinuita, pochopení změny úvaha, názor, životní postoj strukturace hodnot

Zadání samostatné práce pro seminář: zvolte historické téma přečtěte si k tomuto tématu text učebnice vyberte historická fakta, události, osobnosti, pojmy konkrétní , abstraktní, časová určení formulujte hlavní otázky, na které chcete, aby žák na konci hodiny uměl odpovědět napište, co očekáváte, že bude odpověď obsahovat ↓ vyberte základní poznatky, které budou tvořit strukturu výuky ( vědomosti, dovednosti, hodnoty)