VY_32_INOVACE_05_PVP_287_Mer Výukový materiál zpracován v rámci oblasti podpory 1.5 „EU peníze středním školám“ Název školy Obchodní akademie a Hotelová škola Havlíčkův Brod Název OP OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost Registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0258 Název projektu Inovace a individualizace výuky na OA a HŠ Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Označení vzdělávacího materiálu VY_32_INOVACE_05_PVP_287_Mer Druh učebního materiálu Prezentace Autor  Ing. Hana Merclová

Vzdělávací obor, pro který je materiál určen Obchodní akademie, Hotelnictví Předmět ZPV Ročník 2. Název tematické oblasti (sady) Ekologie Název vzdělávacího materiálu Vztahy organismu a prostředí Anotace Prezentace slouží jako textová podpora výuky a přispívá k prohloubení znalostí o základních podmínkách života na Zemi. Rozšiřuje znalosti o buňce jako základní stavební a funkční jednotce života, doplňuje informace o autotrofních a heterotrofních systémech a jejich adaptaci na místě, kde žijí. Lze souběžně probírat s obrazovou prezentací Potravní řetězce. Zhotoveno, (datum/období) 24. února 2013 Ověřeno 14. květena 2013

vztahy organismu a prostředí Podmínky pro život organismů

Život a jeho vlastnosti „Život je zvláštní forma existence hmoty charakterizovaná těmito základními vlastnostmi: -látková výměna (metabolismus) -dráždivost -dědičnost znaků, rozmnožování (reprodukce) -vývoj (evoluce).“ (BRANIŠ, 2002, s.24 )

Základní stavební a funkční jednotkou života je buňka Z buněk se skládají těla všech živých organismů, dále v nich probíhají základní životní pochody. V buňkách jsou zakódovány informace o stavbě a funkci organismu a ty se předávají z jedné generace buněk na druhou.

Základní stavební a funkční jednotkou života je buňka Rostlinné a živočišné buňky se liší ve způsobu získávání energie. Živočišné buňky získávají energii k životu jen z energeticky bohatých organických látek / jsou součástí jejich výživy. Rostlinné buňky si organické látky vytváří samy fotosyntézou. Rovnice fotosyntézy chlorofyl

Autotrofní a heterotrofní organismy Uvolňování energie rozkladem probíhá A) za nepřítomnosti kyslíku - např. při alkoholovém kvašení - anaerobní proces. B) za přítomnosti kyslíku - např. při dýchání - aerobní proces. Je to opak fotosyntézy, kdy štěpením organických látek vzniká až oxid uhličitý a voda.

Autotrofní a heterotrofní organismy Podle způsobu získávání látek a energie dělíme organismy na dvě hlavní skupiny. Oba termíny mají základ v řeckých slovech: autos - sám, samo heteros - jiný, různý trofé - výživa

„Mezi tyto organismy řadíme především zelené rostliny. Autotrofní organismy „Mezi tyto organismy řadíme především zelené rostliny. Jsou to organismy, které získávají energii ze slunečního záření a využívají ji v procesu zvaném fotosyntéza k tvorbě složitých ústrojných (organických) látek (sacharidů, bílkovin, tuků atd.) z oxidu uhličitého, vody a dalších neústrojných (anorganických) látek, které nazýváme živiny.

Heterotrofní organismy Za heterotrofní organismy pokládáme ty, které nejsou schopny vytvářet stavební a zásobní látky svých těl z neústrojných látek a sluneční energie jako rostliny a musí se proto živit těly, částmi těl nebo produkty látkové výměny jiných organismů.“(BRANIŠ, 2002, s. 15)

Přizpůsobení (adaptace) „Adaptace je každé přizpůsobení organismu umožňující mu existovat za podmínek daných v minulosti na jeho stanovišti tak, že má co největší užitek z živin a energie. Je zároveň nejlépe chráněn před nepřáteli a nepřízní klimatu.“ (BRANIŠ, 2002, s. 15)

Vývoj člověka Živočišní předchůdci života se objevili asi před 4,5 milióny let. Lidské tělesné pozůstatky, podobné vzpřímenému dnešnímu člověku, byly objeveny v ČR v Dolních Věstonicích. Druh Homo-sapiens Člověk rozumný - žil nejprve jako sběrač a lovec dále jako pastevec a zemědělec, později člověk, který ovládal řemesla - v posledním století. Podstatné je, že člověk žil od začátku s přírodou ve vzájemných vztazích, tj. vytvářel si tzv. životní prostředí. Životní prostředí tvoří: přírodní složky - ovzduší, voda, půda, příroda umělé složky - zemědělská krajina sociální složky - vztahy mezi lidmi  

Život člověka   Život člověka byl závislý nejen na činnosti jednotlivých orgánových soustav, ale též na prostředí, ve kterém žije – životní prostředí. Člověk se ho snažil vždy upravit pro svůj snadnější a zdravý život. Vědomě k tomu využíval: „Podmínky života v přírodě - abiotické - vlivy neživé přírody, které mají fyzikální a chemickou podstatu - biotické - soužití přímé nebo nepřímé ostatních organismů, ať už stejného nebo jiných druhů/ např.cizopasníci- paraziti v těle hostitele/ - čas - všechny procesy a změny probíhají v nějakém čase.“ (BRANIŠ, 2002, s. 21)

abiotické podmínky života Jedná se o sluneční záření, které je základním zdrojem energie pro život na zemi a také zdrojem tepla ultrafialové záření viditelné světlo infračervené záření ovzduší voda půda  

biotické podmínky života Biotop je určitý životní prostor, který poskytuje vhodné podmínky pro existenci daných jedinců. Soubor jedinců, kteří žijí v určitém místě tvoří populaci daného druhu. Populace dvou druhů žijícím na jednom místě se buď neovlivňují, tzn. mají neutrální vztahy, a nebo se ovliňují v záporném či kladném smyslu. Pokud se jedinci/druhy mezi sebou omezují, vzniká mezi nimi konkurence.  

biotické podmínky života Jestliže jedna populace žije na úkor jiné, jedná se o vztah zvaný - parazitismus - jedinci jsou paraziti. Příklad: Organismy, které žijí uvnitř nebo na povrchu těla hostitele. (tasemnice v těle člověka, blecha v srsti zvířat, plísně na potravinách) Rozlišuje se i vztah predace - predátoři - dravci, šelmy, které loví a požívají jiná zvířata/organismy jako potravu. Příklad: Liška- králík, orel, káně - hraboš, beruška, slunéčko sedmitečné - mšice. Kladný vztah je symbióza. Příklad: Řasy a houby na lišejníku, klaun očkatý na mořské sasance (CVRČEK, 1993).  

Použitá literatura:   BANÝR, Jiří ., et al. Chemie pro střední školy. 2. vydání. Praha: SPN, 2001. ISBN 80-85937-46-8. BRANIŠ, M. Základy ekologie a ochrany životního prostředí. 3. vyd. Praha 4: Informatorium, spol. s r.o., 2004. s. 203. ISBN 80-7333-024-5. CVRČEK, K., et al. Zbožíznalství I. pro OA a obchodní školy. 2. vydání. Praha: SPN, 1993. ISBN 80-04-26563-4. Materiály jsou určeny pro bezplatné používání pro potřeby výuky a vzdělávání na všech typech škol a školských zařízení. Jakékoliv další využití podléhá autorskému zákonu.