Píseň písní Šalomoun byl vyhlášený svou moudrostí a také milostným životem, v Jeruzalémě si postavil veliký harém. Snad proto se zdál jako vhodný patron této milostné poezie.

Píseň písní Ta ve skutečnosti pochází ze 4.-3. století př. Kr. a slévá do sebe mnoho z toho, co bylo vysloveno na téma lásky v lidové poezii kananejské, egyptské, mezopotamské a snad i řecké.

Píseň písní OBSAH Úvodní sloka (Pís 1,2-4), plná vášně, už přednáší kondensovaným způsobem témata, která se v dalších slokách písně budou rozvíjet. Jsou zde přítomni všichni aktéři: muž, žena, sbor, pouze přírodní pozadí je zatím jen implicitní. V následujícím úseku (Pís 1,5-2,7) vystupují za sebou nevěsta, sbor, ženich a zakončuje dueto

Píseň písní V Pís 2,8-17 přichází milý po dlouhé deštivé zimě k domu milé, zve ji do jarní přírody, která je sama metaforou čisté lásky mezi nimi dvěma. Opakovaná pobídka: „Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!“ je výzva k úplnému odevzdání se v osobní intimitě lásky.

Píseň písní Hledání milého za noci po ulicích města (Pís 3,1-4) je zřejmě retrospektivní prvek, který má jen zvýraznit radost z přítomnosti.

Píseň písní V Pís 3,6-5,1 jakýsi anonymní hlas popisuje svatební průvod (3,6-11), potom hlas milého oslavuje v nádherné lyrice krásu milé (4,1-15)

Píseň písní Pís 5,2-6,3 je opět retrospektivní pohled na odloučení a hledání milého v nočním městě. Láska tedy měla i své temné momenty krize a nepřítomnosti. To vše už je ale nyní minulostí. Milá odpovídá na oslavu své krásy ze strany milého hymnem na jeho krásu (5,10-16)

Píseň písní V Pís 6,4-8,4 nacházíme nové opěvování krásy milé milým (6,4-7,9) a krásy milého milou (7,10-8,3). Milá zve milého, aby vyšli ven a radovali se z pučící přírody a své lásky.

Píseň písní Lásce chybí jen její zpečetění v manželském rituálu – nevěsta ještě neuvedla ženicha do domu své matky (8,2). Láska však nyní bude navždy zpečetěna (8,4-14). Milá vyslovuje poslední prohlášení o nerozbitnosti lásky (8,6-7). V závěru (8,8-14) se nevěstiny bratři snaží odvrátit chystaný sňatek, avšak nevěsta prohlašuje pevné rozhodnutí odevzdat se úplně opojné zkušenosti milování se svým milým.

Píseň písní Do židovského kánonu byla přijata jen s váháním, pro svůj erotický podtext, protože se zpívala při nevázaných zábavách a protože připomínala staré kananejské kulty božského sňatku (Baal-Anat

Píseň písní Co učinilo knihu nakonec přijatelnou, byl alegorický výklad: láska mezi mladým mužem a ženou představuje lásku Hospodina k jeho lidu. Tak se poeticky završilo téma, které se line Starým zákonem od dob prvních proroků, totiž téma Smlouvy zobrazené metaforou manželské lásky (Oz 2; Jer 2,2; 3,1nn.; Ez 16; Iz 54; 62,1-5)

Píseň písní Tento výklad povýšil Píseň písní mezi přední biblické texty, megillôt, a od 5. století po Kr. je doložena jeho četba během Pesachu, největšího židovského svátku. Důvodem této volby je skutečnost, že právě při velikonočním vysvobození z Egypta Izrael poprvé zakusil Hospodinovu lásku, která byla na Sinaji zpečetěna Smlouvou.

Píseň písní Pro křesťany už nemělo být problémem přijmout tuto knihu, neboť nová smlouva mezi Bohem a lidstvem byla uzavřena úkonem lásky, božské i lidské, Ježíše Krista.

Píseň písní Jeho láska k Církvi a Církve k němu není žádnou metaforou, ale skutečností, na níž ukazuje láska mezi mužem a ženou jako znamení (Ef 5,21-33). A nejen manželská láska, ale jakákoli lidská láska vůbec ukazuje na svůj zdroj v Bohu. Lidská láska není jen odraz, připomínka, metafora, ale místo, kde se poznává Boží láska, ano, kde se poznává sám Bůh, protože Bůh je láska (1 Jan 4,7-12).

Píseň písní Konec