Aleš Opatrný KTF UK v Praze Katechumenát Aleš Opatrný KTF UK v Praze

Katechumenát rozdělený do stupňů je zásadním ale ne jediným prvkem iniciace: - má starobylý původ byl obnoven po půldruhém tisíciletí na 2. vatikánském koncilu je podstatným vodítkem pro dnešní katechezi a pastoraci

Proč iniciace? Nesamozřejmost křesťanské existence - existují různé „tvary“ křesťanství: „kulturní„ (rodinná příslušnost); „morální“ ale necírkevní křesťanství (chci žít čestně a slušně); vědomý a vytrvalý život z víry; snaha o nadprůměr, až perfekcionismus.

Východisko iniciace: Vycházíme z předpokladu, že být křesťanem není povinnost, ale je to povolání a obdarování, kterého se konkrétnímu člověku v určitém čase (kairos!) z Božího úradku dostává a na něž je třeba odpovědět.

Jak iniciace? Uskutečněná nebo inspirovaná katechumenátem, rozděleným do stupňů. Jde o proces, který vrcholí udělením iniciačních svátostí

Iniciace může být: „kompletní iniciace“ – uvedení do křesťanského života cestou katechumenátu (křest - biřm. - euchar); „postupná iniciace“ – křest malého dítěte – eucharistie - biřmování, (+katecheze); „dodatečná (quasi)iniciace“ – práce s dospělými, kteří byli jako děti pokřtěni, ale nebyli uvedeni do víry a životní praxe dospělých křesťanů.

Subjekt iniciace Subjektem iniciace je Bůh sám. On uvádí iniciovaného do vztahu se sebou samým. Přijetí tohoto postoje je pro doprovázející úkonem víry! Pochopení této skutečnosti je „testem“ chápání podstaty iniciace.

Iniciovaná osoba Má právo a povinnost svobodného rozhodování pro cestu iniciace a její etapy. Má právo na neporozumění, omyly, protesty, „zdržení na cestě“. Jejím úkolem je obrácení, vyrůstjící z víry. Jakkoliv je nutná socializace iniciované osoby, není ještě vírou.

Katechumenát jako proces Je součástí iniciace – tedy procesu. Nejede jen o poznání, ale o proměnu života. Tato proměna není možná bez setkání s Bohem. V tomto procesu je důležitá duchovní intervence církevního společenství.

Katechumenát jako stav Katechumen už určitým způsobem „patří k církvi“. Není to jen „vzdělávaný žák“,ale subjekt modliteb. Smysl a význam liturgického! Přijetí do katechumenátu je určitou předjímkou vstupu do církve.

Kdo se na něm podílí Biskup Farář (kněz, jáhen, pověřená osoba) Členové katechumenátní skupiny (katechumeni i pokřtění). Ručitel – kmotr (doprovázející osoba) Farnost I dosavadní (nekřesťanské) okolí

Zásadní prvky katechumenátu I. (Prekatechumenát), přijetí do katech. Vlastní katechumenát: Výuka (credo, morálka,uvádění do Písma, zácvik do modlitby, dialogické doprovázení na cestě víry, uvádění do (reálného!) společenství církve Modlitby za katechumena

Zásadní prvky katechumenátu II. Přijetí mezi čekatele křtu (vyvolené) Skrutinia - prosby za čekatele křtu a exorcismy Svěřování pokladu církve Mazání olejem katechumenů Obřad Efeta Udělení tří iniciačních svátostí

A potom? Mystagogie Zácvik do trvalé kající praxe křesťana Prvá zklamání Možné ochladnutí prvotního nadšení Někdy dočasné či dlouhodobé „ztracení“ Důležitost dlouhodobého doprovázení (nikoliv odkládání biřmování !), které už není „připravováním se“.

Vznik katechumenátu Křesťanství nejen jako přijetí víry v Ježíše Mesiáše ale jako změna života Do církve vstupují především dospělí Důraz na změnu života (v obdobích svobody) Důraz na zakotvení v obci (v dobách pronásledování)

Zánik katechumenátu Zabránění „křtu až před smrtí“ Dospělí pokřtěni, křtí se (jen) děti Ještě nejsou zámořské misie Evropa se jeví jak křesťanská

Obnovení katechumenátu Misie v koloniích, křty dospělých Křest dospělých Jako „nový problém“ na přelomu 19./20. stol. v zemích, kde křesťanství velmi zesláblo (Francie) Intenzivní patristické studie v 1.pol. 20 století.

Současné důvody k obnovení: Nárůst křtu dospělých v „křesťanských krajích“. Reflexe potřeby inkulturace příchozích v církvi. Větší důraz na ekleziální charakter křesťanské existence člověka. Obnovení pozornosti k působení zla.

Další důvody k obnově a slavení Jsou podobné těm, za nichž katechumenát vznikal. Kromě toho: Menší role autoritativního podání, větší role zkušenosti a osobního rozhodnutí. Vetší smysl i citlivost pro osobní důstojnost a svobodu člověka.

Procesy v nitru iniciovaného Přijetí výzev k víře Odhalení už existujících elementů víry ve vlastním životním příběhu Obrácení ke Kristu Rozhodnutí k nutným změnám života Objevení zkušenosti modlitby Postupná „reorganizace“ vztahů

Překážky k cestě iniciace: Nevědomost, zanedbání. Kultura života, utvářená křesťanstvím, je člověku neznámá, nepochopitelná. Blokující předsudky (škola, rodina, sdělovací prostředky, četba beletrie) Špatné zkušenosti s křesťany, které se člověku stanou obrazem celé církve.

Shrnutí: Iniciace představuje proces, který určitým tempem postupuje a: člověk je v něm doprovázen, jít musí po cestě iniciace osobně, tempem, které je pro něho možné. Na cestě iniciace jsou určité milníky, vyznačené liturgickými akcemi, ale cíl je v podstatě eschatologický.

Několik užitečných připomenutí pro katechizující: - pro iniciaci jsou důležité biotopy víry, - podmínkou úspěšné iniciace je doprovázení ve víře; - liturgická mystagogie je zdrojem důležitého prohlubování iniciace; - iniciace má být získáním nové identity;

Pokračování: - je nutná elementarizace obsahů víry (ne vše najednou a v úplnosti); - žádoucí je zapojení vlastní biografie do procesu iniciace (korelace mezi zkušeností života a kérygmatem); (Dle biskupa Franze-Petra Tebartz van Elsta)

Literatura: ALBERICH, T., DŘÍMAL, L., Katechetika. Portál, 2008. Francouzská biskupská konference: O směřování katecheze v dnešní době. Kostelní Vydří, 2008. KASPER, W., BIESINGER, A. KOTHGASSER A. (Hg.), Weil die Sakramente Zukunft haben. Neue Wege der Initiation in Gemeinden. Matthias Grűnewald Verlag, 2008. Uvedení do křesťanského života, Sekretariát ČLK 1987.

KONEC