Michal Bernášek

V naší republice není využívání internetu zatím tolik plošně rozšířeno jako v ostatních zemích západní Evropy nebo ve Spojených státech, přesto možnosti, výhody, ale i problémy spojené s internetem stojí za pozornost odborné veřejnosti Jestliže zde dnes máme diskutovat o elektronickém obchodování, o využívání internetu nebo jiné sítě k podnikání měli bychom si položit otázku: "Co pod pojmem internet rozumíme?" Internet je možné vymezit pomocí několika poměrně včerpavajících definic. Definice však není tak důležitá, spíše je důležité si uvědomit z jakého pohledu, nebo lépe řečeno kdo a v jaké rovině se bude snažit pojem internet vymezit. Pro naši úvahu je důležité si uvedomit jak by odpověděl běžný (průměrný) občan. Nechtěl bych nikoho podceňovat, ale zřejmě bychom se divili. Znalost či neznalost přesné definice Internetu však není podstatná, protože pro běžného uživatele je důležitější než "co je internet" otázka "co mi přinese" a "co pro mne znamená." Z tohoto důvodu bych se chtěl na problematiku praxe a perspektivy e-businessu v ČR měly podívat z pohledu uživatele (zákazníka) a s ohledem na jeho potřeby. Samozřejmě, že tento pohled není jediný možný. Není ani nejsprávnější a dokonce může být i určitým způsobem zjednodušující až zavádějící, ale pro naši potřebu je zcela dostačující. Internetová síť, kterou často označujeme jako komunikační dálnici, se stává symbolem dnešní doby. Vzhledem ke strmosti trendu vývoje naší společnosti se význam tohoto prostředku komunikace bude do budoucna jen zvyšovat. Přesto, že je dnes na Internet pohlíženo pouze jako na prostředek komerce, nesmíme zapomenout, že za masovým rozšířením a rozvojem jeho obecné využitelnosti stojí také akademické prostředí. Je možná trochu úsměvné, že jsme se dnes sešli opět na akademické půdě, abychom diskutovali o současnosti a budoucnosti elektronického obchodování.

Při úvahách nad významem zákazníka v elektronickém obchodu musíme zohlednit několik rovin. Je to zejména rovina práva, tedy regulace a úprava právních vztahů. Současně bychom neměli opominout marketingovou stránku problému. Do nedávné doby se pro právní úkony související s elektronickým obchodováním dala použít obecná úprava vyplývající z občanského zákoníku. Konkrétně § 40, který stanovil, že forma právního úkonu je zachována, je-li učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. Obsah právních vztahů, tedy jednotlivá práva a povinnosti vyplývající z právních úkonů konaných při elektronickém obchodování, byl právem regulován jen prostřednictví § 39 občanského zákoníku, který stanoví, že platný je jakýkoli právní úkon, který svým obsahem nebo účelem neodporuje zákonu nebo jej neobchází anebo se nepříčí dobrým mravů. Obecná úprava právních vztahů byla pro rozvoj elektronického obchodování nedostatečná. Přijetí speciální úpravy bylo rovněž potřebné pro dosažení kompatibility s legislativou Evropské unie. Pro rozvoj elektronického obchodováni mělo zásadní význam přijetí zákona 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu. Této zákon měl největší význam pro obchodníky. Pro samotné zákazníky elektronických obchodů, tak zásadní význam neměl. Pro zákazníky mělo větší význam přijetí zákona 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů, o kterém se zmíním krátce na závěr. Zákon o elektronickém podpisu tak jak byl přijat, má však širší význam a neomezuje se pouze na elektronické obchodování. Význam uzákonění elektronického podpisu pro rozvoj možnosti činit právní úkony elektronickými prostředky nespočívá pouze v zvýšení jistoty, že právní úkon učinila konkrétní osoba, ale i záruku, že elektronická správa nebyla v průběhu doručování k adresátu změněna. Tato situace tedy jednak zvyšuje důvěru osob v používání elektronických prostředků pro konání právních úkonů, ale současně znamená i zvýšenou právní ochranu každému, kdo takovýto prostředek pro právní úkon použije. Té pak se lze dovolat v případných právních sporech.

Výše zmiňovaný zákon o elektronickém podpisu operuje s pojmem elektronický podpis, čímž vlastně kopíruje postup UNCITRALU, který ustoupil od požívání pojmu digitální podpis. Tento pojmový posun umožňuje do budoucna použití pro podepisování elektronických zpráv jiných technologií než pouze digitálního klíče. V úvahu by přicházelo použití duhovky oka nebo otisku prstu, ale i jiné. Platná právní úprava rozlišuje mezi elektronickým podpisem tzv. obyčejným a zaručeným elektronickým podpisem. Obyčejný elektronický podpis představuje údaje v elektronické podobě, které jsou k datové zprávě připojeny nebo s ní logicky spojeny a které umožňují ověření totožnosti podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Zaručený elektronický podpis je vlastně elektronický podpis, který navíc umožňuje jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, její spojení s datovou zprávou. Podpis byl vytvořen prostředky, které podepisující osoba může držet pod svou výhradní kontrolou a je k datové zprávě připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoli následnou změnu dat. Podmínky, které jsou potřebné pro označení elektronického podpisu za zaručený, staví tento podpis na roveň ověřeného podpisu použitého na listinném dokumentu. Zaručený elektronický podpis však jde dále, protože jeho zfalšování je daleko obtížnější než u běžného podpisu. Možná jste v minulem týdnu zachytili zprávu, že se českým kryptologům podařilo “prolomit“ elektronický podpis. Tato zpráva sice nejprve vyvolala rozruch a v běžném občanu zřejmě i nedůvěru v elektronický podpis, ale k žádnému průlomu však nedošlo. Ve skutečnosti se stalo to, že čeští odborníci dokázali u elektronického podpisu, který byl založen na takzvaném principu PGP ( Pretty Good Privacy ) prolomit ochranu privátního klíče. Obrazně řečeno se tedy stalo to, že někdo zamknul okovanou skříňku svým jediným klíčem a ten pak uložil do skleněné skříňky, která se nacházela na veřejně přístupném místě. Zloděj přišel a rozbil tuto skleněnou skříňku a tím získal klíč, kterým pohodlně okovanou skříňku otevřel. K celé záležitosti je třeba dodat, že elektronický podpis o kterém media hovořila není ten podpis, který definuje zákon. PGP není systém, na němž je elektronický podpis podle zákona 227/2000 Sb. postaven.

Pro rozvoj elektronického obchodování je dále velice důležité přijetí zákona 367/2000 Sb., který novelizoval občanský zákoník a některé další zákony. Přínos této novely občanského zákoníku pro zvýšení právní jistoty v elektronickém obchodování spočíval zejména v zavedení, do té doby v českém právnímu řádu neznámého institutu, spotřebitelských smluv. Jak vyplývá z dikce zákona nejedná se o nový zvláštní smluvní typ. Spotřebitelskou smlouvou zákon rozumí smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy upravené v osmé části ObčZ, a to za situace, kdy jsou smluvními stranami na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Zákon dodavatele definuje jako osobu, která pří uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitel je definován jako osoba, která v těchto vztazích nevystupuje jako podnikatel. Systematika úpravy spotřebitelských smluv sice není nejšťastnější, ale přesto praxe nakonec prokáže její funkčnost. Pro rozvoj elektronického obchodu je nejpodstatnější úprava smluv uzavřených na dálku, která je obsažena v § 53 a 54 ve spojení s obecnou úpravou spotřebitelských smluv obsaženou v § 55 a 56. Význam úpravy spotřebitelských smluv pro elektronický obchod spočívá zejména ve stanovení povinností dodavatele, které musí splnit před uzavřením smlouvy. Dále pak v možnosti spotřebitele od smlouvy odstoupit bez udání důvodu do čtrnácti dnů od převzetí plnění, nebo do třiceti dnů v případě, že dodavatel nesplnil některou svoji informační povinnost stanovenou v odst. 4 a 5 § 53. Zákonodárce dále pro spotřebitelské smlouvy stanovil, pod sankcí relativní neplatnosti, ujednaní, která jsou nepřípustná. Smyslem úpravy spotřebitelských smluv je tedy zejména chránit slabší stranu těchto právních vztahů, tedy spotřebitele. Úprava těchto smluv zvyšuje na jedné straně právní jistotu zákazníka, ale na druhou stranu vytváří určitou nejistotu na straně dodavatele. Zda tato úprava nebude ve svém důsledku kontra produktivní ukáže až čas. Dá se shrnout, že v současnosti je pro rozvoj elektronického obchodování vytvořen základní právní rámec na jehož základě se dá stavět. Ne všechny pravní otazky jsou však uspojivě vyřešeny.

V druhé části bych se chtěl zmínit o vizi marketingového přístupu ke spotřebiteli v elektronickém obchodovaní. Na první pohled se muže zdát, že s právem nesouvisí, ale při bližší analýze problému zjistíme, že i zde jsou velice důležité právní dopady. Základní premisy celé úvahy jsou: Na internetu jsou zahlceni informacemi. Spotřebitelé nemají čas na to, aby procházeli pro ně nepodstatnými informacemi. Klasická forma reklamy, takzvané "banery" již není příliš účinná. Do budoucna se na internetu, jakožto určitému trhu udrží firmy, které budou součástí velkého a komplexního portálu, který spotřebiteli nabídne něco více než prezentaci určité kategorie výrobků, které by mohl v budoucnu mohl poptávat (sledování cen, odběry informací relevantního nikoli reklamního charakteru, personifikace systému). S personifikací systému se setkáváme již dnes, ale zatím jen ojediněle má uživatel možnost si při přihlášení k odběru informací vybrat odebírání jen těch informací, které skutečně potřebuje. Komerční firmy se při registraci uživatelů do systému budou přirozeně snažit získat co nejvíce informací o svých zákaznících. To je zcela přirozené a firmy již dnes vynakládají značné prostředky na analýzu skupin návštěvníků jejich stránek. S nárůstem informací shromažďovaných o každém jediném uživateli je velice pravděpodobné, že tyto informace naplní definiční znaky osobního údaje podle zákona 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů. Vzhledem k poněkud široké a nejasné definici osobního údaje se v současnosti vedou teoretické diskuse nad tím, co osobní údaj je a co již není. Smysl zákona je však jasný: chránit subjekty osobních údajů před jejich zneužitím. Z toho vyplývá, že i tento zákon by mohl do budoucna ovlivnit rozvoj elektronického obchodování i když nepřímo.

Mojí snahou bylo naznačit některé právní roviny elektronického obchodování a na příkladech se pokusit dokladovat, že ti občané, kteří dnes tyto služby skutečně běžně využívají, nejsou ti "běžní" uživatelé, na kterých bude tento druh obchodu postaven. V okamžiku kdy prostřednictvím kabelové televize bude internet součástí každé domácnosti zjistíme, že reálné potřeby budou možná jiné. Dnes standardní marketingové nástroje se ukáží nedostatečnými a tím se změní poptávka po právní regulaci. Na závěr bych chtěl poděkovat občanskému sdružení Páragraf a potažmo celé Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně za uspořádání této konference. V současné době je běžné, že vytváření právního rámce společenským vztahům pokulhává za rozvojem nových technologií a za rozvojem celé společnosti. Konference jako je tato, by mohla předznamenávat určitou změnu. Jestliže se zde dnes sešli odborníci z praxe se studenty, aby spolu na akademické půdě vedli odbornou diskusi na takové aktuální téma, jako je rozvoj obchodování na internetu, mohlo by to znamenat, že se snad podaří vytvořit situaci, kdy legislativa bude změny ve společnosti předvídat a nikoli na ně se značným zpožděním reagovat. Brněnská právnická fakulta jakožto nositel tradičních právních hodnot by se mohla stát motorem takovéto změny. Michal Bernášek -