Ekonomie jako věda, dělba práce, specializace a obchod TNH 1 (S-2) Pavel Seknička

Obsah I. části semináře: ekonomie jako věda Pojem ekonomie a zdroje ekonomie Vznik ekonomie jako vědy Zdroje ekonomie Definice ekonomie Potřeby a statky Ekonomika (hospodářství) Výrobní faktory – klasická a moderní koncepce Základní otázky ekonomie Ekonomie hlavního proudu Mikroekonomie a makroekonomie Pozitivní a normativní analýze Vědecká teorie, předpoklady a modely v ekonomii Modely: ekonomický koloběh a hranice produkčních možností

Pojem ekonomie (1) Pojem ekonomie je odvozen od starořeckého pojmu „oikonomikos“, což je pojem složený ze dvou slov – oikos (dům), nomos (zákon, řád); Ve smyslu starověkém jsou to zákonitosti hospodaření antického statku (domu, domácnosti, dnes bychom do tohoto pojmu mohli zahrnout i podnik, region, skupinu hospodářských subjektů apod.). Pojem je odvozen od spisu starověkého myslitele Xenofona (430? – 355 př. n. l.) „Oikonomikos“, spis má podobu sokratovského dialogu, Sokrates rozmlouvá o pravidlech hospodaření se svým přítelem Kritobulem. V druhé části spisu Sokrates uvádí zásady správného hospodaření v dialogu se statkářem Isomachem. Jedním z klíčových pojmů je pojem majetku a majetek je to co je užitečné. Pojem bohatství je nutno vztáhnout k potřebám, Sokrates je bohatý a Kritobulos je majetný, i když v podstatě ve vztahu k potřebám je „chudý“. Protože má potřeby neúměrné svému majetku. Pokud se týká druhé části, které jsou zaměřeny na zásady správného vedení hospodářství: Důraz je kladen na pořádek, ale také na funkci úspor; Obchoduje se pouze se zemědělskými produkty nebo s pozemky; Vzorem organizace je vojenská disciplína; Fyzická práce je svěřena otrokům; Aristokraté se orientují na duševní práci.

Pojem ekonomie (2) Pojem ekonomie převzal Aristoteles (384 – 322 př. n. l.), jeho ekonomické názory jsou obsaženy ve spisech Politika a Eika Nikomachova. Rozlišuje pojmy ekonomika a chrematistika. Ekonomiku chápe jako v podstatě naturální hospodářství, které směňuje pouze menší část produktu v rámci dělby práce antické společnosti. Ekonomika je spojena s tvorbou materiálních hodnot a je uměním vedení domácnosti a zemědělské usedlosti (antického statku), je to přirozený způsob obzivy. Chrematistika (chrema – majetek) je uměním získávat majetek, hromadit bohatství v peněžní formě. S chrematistikou spojil Aristoteles především obchod a lichvu.

Vznik ekonomie jako vědy Vznik ekonomie jako vědy souvisí s rozvojem „klasické politické ekonomie“: Adam Smith (1723 – 1790), hlavní dílo „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ z roku 1776 David Ricardo Thomas Robert Malthus Jean Babtiste Say John Sruart Mill Fréderic Bastiat Před uvedenou KPE se rozvíjí ekonomické myšlení jako součást praktické (morální) filozofie.

Zdroje ekonomie Amartya Sen, americký profesor ekonomie a nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 1998. „V podstatě je možné tvrdit, že ekonomie čerpá ze dvou Zdrojů. Oba jsou určitým způsobem spojeny s politikou, byť každý trochu jinak: v prvním případě jde o „etiku“, ve druhém pak o cosi, co bychom mohli nazvat „inženýrstvím“. (str. 14) „V dílech významnějších ekonomů lze vystopovat oba tyto rysy. Je zřejmé, že etickým otázkám se jedni věnují důkladněji než druzí. Větší vliv mají na práce Adama Smitha, Johna Stuarta Milla (vzdor tomu co o něm říká Bentley) karla Marxe či Francise Edgewortha, menší je jejich podíl v dílech Williama Pettyho, Francois Quesnaye, Davida Ricarda, Augustina Cournota nebo Leona Walrase, kteří se v ekonomii zabývali více problematikou logistickou a inženýrským přístupem.“ (str. 17)

Definice ekonomie (1) Existují desítky, stovky definic ekonomie: Ekonomie zkoumá jak různé společnosti využívají vzácné zdroje k výrobě užitečných komodit a jak je rozdělují mezi spotřebitele. (Samuelson, P. A. – Nordhaus, W.D.: Ekonomie. Praha, Svoboda, 2013, 19. vydání str. 4) Ekonomie studuje chování jednotlivců. Ekonomie je věda o lidském jednání. /definice Rakouské školy/(Holman, R.: Ekonomie. Praha, C. H. Beck, 2011, 5. vydání, str. 1) Ekonomie se zabývá racionálním rozhodováním lidí v podmínkách vzácnosti. (Tamtéž, str. 3) Ekonomie je tedy společenská věda, která by měla vycházet z reality života jedince a společnosti. (Sekerka, B. a kol.: Ekonomie trochu jinak. Plzeň, A. Čeněk, 2015, str. 15)

Definice ekonomie (2) Ekonomie je věda, která zkoumá lidské chování jako vztah mezi cíli a vzácnými prostředky, které mají alternativní použití. (Lionel Robbins) Ekonomie je věda, která zkoumá, jak společnost obhospodařuje své vzácné zdroje. Ekonomie zkoumá, jak jednotlivci, firmy, vlády a jiné organizace rozhodují, a jak jejich rozhodnutí určují, jak využívají vzácné zdroje.

Definice ekonomie - souvislosti Ekonomie je v podstatě věda o volbě. Podmínky pro volbu: Existují cíle, tj. potřeby; Existují prostředky k dosažení k těchto cílů (tj. zdroje k uspokojení potřeb); Existuje vzácnost (zdroje jsou omezené); Prostředky/zdroje mají alternativní využití (tj. umožňují volbu).

Potřeby a jejich vlastnosti Potřeba – potřeba je pocit nedostatku, který si člověk uvědomuje a usiluje o jeho odstranění. V ekonomii si budeme všímat hlavě těch potřeb, jejichž uspokojení předpokládá existenci a spotřebu statku. Takové potřeby můžeme klasifikovat jako ekonomické. Potřeby sehrávají mimořádně důležitou roli v životě společnosti, a proto je důležité připomenout jejich vlastnosti: Každá potřeba je subjektivní; Potřeby se neustále vyvíjejí; Potřeba je silným motivujícím faktorem lidského jednání a chování.

Statky a jejich rozdělení Statek – je užitečný předmět, který člověk potřebuje, nebo po kterém touží a který uspokojuje jeho potřeby. Statky dělíme na volné, přirozené; hospodářské, ekonomické. Služby – jsou činnosti.

Ekonomika (hospodářství) Ekonomika (hospodářství) je soustava tvořená zdroji a vztahy mezi nimi. Cílem je vytváření statků, které uspokojují potřeby. Základní vlastností zdrojů je jejich vzácnost, resp. omezenost, která také předurčuje omezenost výkonu ekonomiky. Každá ekonomika disponuje pouze omezeným rozsahem zdrojů. Musíme rozlišovat mezi ekonomií jako vědou a ekonomikou, tj. realitou. Ekonomika je předmětem zkoumání ekonomie.

Výrobní faktory – klasické pojetí Půda Práce Kapitál Teorie tří výrobních faktorů

Výrobní faktory – moderní pojetí Přírodní zdroje Práce Kapitál Podnikání (podnikavost)

Ekonomie jako věda Na vztahu mezi omezenými zdroji na jedné straně a stále se rozvíjejícími potřebami na straně druhé, je založen konflikt, který se postupně stal předmětem zájmu ekonomických názorů a ekonomie jako vědy. Ekonomie jako věda vznikala od 2. pol. 18. století až do 1. pol. 19. století. Ekonomie zkoumá, jak různé společnosti využívají vzácných zdrojů, které mají alternativní užití, k výrobě statků a jak probíhá jejich rozdělování mezi jednotlivce a skupiny ve společnosti.

Základní otázky ekonomie Jaké statky a služby se budou vyrábět?; tj. Co se bude vyrábět? Jak se budou vyrábět? Pro koho se budou vyrábět?

Ekonomie hlavního proudu - nová neoklasika Pojetí ekonomie základní princip – teorie rozhodování, maximalizace při omezeních, úzké pojetí racionality; Metodologická perspektiva – typ metodologického individualismu (objektivistický); Ústřední postava sociálních procesů – Homo economicus; Pojetí informace – jsou předpokládány úplné, objektivní a neměnné informace; Referenční bod – model rovnováhy, rozdělení ekonomie na mikro a makro; Pojetí konkurence – model „dokonalé konkurence“.

Mikroekonomie a makroekonomie Ekonomie se člení na dvě oblasti: mikroekonomie (vznikla v 70. až 90. letech 19. století) – studuje rozhodovací procesy ekonomických subjektů, především domácností a podniků a jejich vzájemnou interakci na trzích; makroekonomii (vznikla v 30. letech 20. století) – studuje tlaky a trendy, které ovlivňují celou ekonomiku.

Pozitivní a normativní analýza v ekonomii Pozitivní analýza – je vázána na fakta, velkou pozornost tak věnuje určení vyznačených faktů, srovnání faktů s teorií a artikulaci teorii založené na faktech; základem jsou pozitivní výroky, které se pokouší popsat svět jaký je, tj. to „co je“; Normativní analýza – kromě faktů do popředí vystupuje normativní rovina, tj. např. hodnotové normativní soudy, nebo normativní etika apod.; základem jsou normativní výroky, které se pokouší stanovit jaký by svět měl být, tj. to „co by mělo být“.

Vědecká teorie Vědecká teorie se skládá: Deskripce (popisu), tj. schopnost teorie popsat odborným jazykem fakta, reálnou situaci, tak abychom mohli rozhodovat; Meta-rovina (v ekonomii) jedná se o odborný jazy, odborné pojmy a jejich definice, sem patří i diskuse o jazyce, kterým v ekonomii hovoříme o ekonomice; Uvedené roviny může doplnit zkoumání a využití norem v ekonomii (normativní ekonomie) případně aplikace ekonomie na určitou oblast praxe (aplikovaná ekonomie). Důležitý je také vztah teorie a praxe.

Předpoklady v ekonomii Předpoklady nám usnadňují pochopení světa kolem nás. Ekonomové používají různé předpoklady na zodpovězení různých otázek. Příklady:

Modely v ekonomii Ekonomové používají modely k poznání světa. Modely jsou často tvořeny grafy a rovnicemi. Všechny modely jsou sestaveny na základě předpokladů. Za základní model ekonomie hlavního proudu lze považovat model „rovnováhy“. Řešení druhého setu příkladů.

Model ekonomického koloběhu Zjednodušuje pohled na fungování ekonomiky a její organizaci. Ekonomický koloběh je tak virtuální model ekonomiky, který ukazuje jak proudí peníze prostřednictvím trhů mezi domácnostmi a firmami. V modelu jsou dva subjekty rozhodování – domácnosti a firmy. Firmy produkují zboží a služby a přitom používají různých vstupů jako je práce, pozemky a kapitál (budovy a stoje). Tyto vstupy se nazývají výrobní faktory. Domácnosti poskytují výrobní faktory a spotřebovávají zboží a služby, které produkují firmy.

Model hranice produkčních možností Hranice produkčních možností je model či graf, který ukazuje různé kombinace vstupu, které může ekonomika vyrobit při daném množství vstupů a výrobní technologie, které mohou firmy využít k přeměně vstupů ve výstupy. Uvedený model souvisí s dvěma principy: Lidé volí mezi alternativami (jakmile se jednou ocitneme na hranici produkčních možností, můžeme získat více jednoho statku pouze na úkor druhého statku); Cena něčeho se rovná tomu čeho se vzdáte při jeho dosahování (náklady příležitosti).

Obsah II. části semináře: dělba práce, specializace, obchod Absolutní a komparativní výhoda Vývoz a dovoz

Dělba práce Dělba práce je proces jímž je práce usměrňována do činnosti v nichž dosahuje největší produktivitu. Výsledným efektem je situace, kdy žádná osoba nevykonává veškeré pracovní činnosti nýbrž se specializuje na úkony v nichž má komparativní výhodu.

Specializace Proces, ve kterém se jednotlivec nebo firma specializuje na aktivity, v nichž má přirozenou nebo jinak získanou výhodu. Specializace doprovázená obchodem zvyšuje životní úroveň v každém regionu na mez, která by byla dosažena, kdyby každý region usiloval o soběstačnost. Přínosy ze specializace jsou objasňovány absolutní a komparativní výhodou.

Absolutní a komparativní výhoda Absolutní výhoda je porovnání výrobců statků z hlediska jejich produktivity. Komparativní výhoda je porovnání výrobců statku z hlediska nákladů příležitosti. Zásluhu na odhalení komparativní výhody, která tvoří základ specializace mezi národy a jednotlivci a je ideovým východiskem svobody obchodu se připisuje Davidu Ricardovi, který uvedený princip vysvětlil ve svém díle Zásady politické ekonomie a zdanění z roku 1817.

Dovoz a vývoz Dovoz – statky vyráběné v zahraničí a prodávané na domácích trzích; Vývoz – statky vyrobené doma a prodávané v zahraničí. Řešení třetího setu příkladů.

Použitá literatura: FUCHS, K. – LISÝ, J.: Dějiny ekonomických teorii pro právníky. Brno: MU v Brně, 2002, s. 5 – 13. MANKIW, N. G.: Zásady ekonomie. Praha: Grada Publishing, 1999, 2. a 3. kapitola, str. 45 – 82. SEN, A.: Etika a ekonomie. Praha: Vyšehrad, 2002.