5. Veřejná politika jako struktura a proces

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Koncepce organizace posudkové služby JUDr. Jiří Veselý, Ph.D. ředitel odboru výkonu posudkové služby MPSV.
Advertisements

Podpora plánování rozvoje sociálních služeb formou založení odborných partnerství CZ.1.04/3.1.03/
PODNIKÁNÍ VY_32_INOVACE_POD_20. Obsah Základní pojmy Právní úprava Podnikání podle živnostenského zákona Obchodní společnosti Družstva Státní podnik Neziskové.
Nízkoprahový klub BAN! Chválit a povzbuzovat dítě je stokrát účinnější než hrozit a trestat. Orison Swett Marden.
Strategické řízení školy s využitím sebehodnocení školy dle modelu CAF RNDr. Hana Žufanová.
Projekt: Místní akční plán rozvoje vzdělávání na území ORP Bystřice pod Hostýnem Informace o projektu.. Projekt „Místní akční plán rozvoje vzdělávání na.
Organizační legitimita: aplikace institucionální teorie a teorie závislosti na zdrojích v rámci výzkumu NNO Magdaléna Šťovíčková SOS FHS UK, 2013/2014.
Regionální politika Oldřich Hájek. Obsah přednášky: Další typologie nástrojů lokálního rozvoje a RP Podle charakteru a zaměření Podle charakteru a zaměření.
Evropská sociální politika Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Prof. Martin Potůček, PhD., vedoucí kurzu
1. Úvod do profesního poradenství Dagmar Svobodová.
NEZISKOVÉ ORGANIZACE Ing. Alica Kavanová. CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY 1. Účelová funkce a důvody založení:  n n n není založena za účelem zisku  d d
Občanská společnost, participace občanů na politickém životě Demokratický právní stát.
PŘEHLED ZAJÍMAVOSTÍ Z KONFERENCE INTERNET VE STÁTNÍ SPRÁVĚ A SAMOSPRÁVĚ 2013 Mgr. Tomáš Lechner, VŠE v Praze.
Klíčová aktivita 2 Systém vzdělávání Mgr.Regina Jonášová Praha
Neziskové organizace Motto: „Abychom zbohatli materiálně, musíme nejprve zbohatnout v mysli.“
 2006  Ministerstvo průmyslu a obchodu Příprava aplikace zákona č. 179/2006 sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání do působnosti Ministerstva.
Podpora odborných partnerství v sociálních službách, existuje ano či ne?
Výzkum efektivnosti fungování veřejné správy Interní grant VŠP Jihlava Měrtlová - Nečadová - Kovář.
Dotazníkové šetření Analýza poptávky po dalším profesním vzdělávání v Jihomoravském kraji Brno.
Odbor dozoru a kontroly veřejné správy Hodnotící zpráva k výsledkům kontrol ÚSC (2010 – 2011) Ing. Marie Kostruhová.
5. a 6. Veřejná politika – modely, procesy, aktéři Témata: a)Veřejná politika jako komplexní děj b)Příklady makrospolečenských modelů c)Výběr strukturních.
Předškolní vzdělávání.  Rámcový vzdělávací program vymezuje hlavní požadavky, podmínky a pravidla.  Školní vzdělávací program vytváří každá mateřská.
Téma 1. Charakteristika finančního řízení 1. Cíle finančního řízení 2. Hlavní oblasti finančního managementu 3. Finanční rozhodování podniku 4. Finanční.
Komise pro podmíněné propuštění (KPP) Společný projekt PMS CR, VS ČR a Českého helsinského výboru.
Základy veřejné politiky Kombinované studium Website kursu: Garant kursu a přednášející:
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM NEZISKOVÉHO SEKTORU projekt Sítě mateřských center o.s. – Jihomoravský kraj Lektorské dovednosti I. Komunikace v NNO.
Rozhodování. Podle typu rozhodovacího problému  za jistoty  za rizika (nejistoty)  za neurčitosti Kdo bude řešit  Skupina  Jednotlivec.
OD PŘEDŠKOLNÍ VÝCHOVY K PŘEDŠKOLNÍMU VZDĚLÁVÁNÍ A ZPÁTKY K PŘEDŠKOLNÍ VÝCHOVĚ Doc. PhDr. Eva Opravilová, CSc., PhDr. Jana Kropáčková,
Definice tématu II Robert Zbíral
Věcné autority v roce 2016
Bezpečnostní systém ČR
Pojem přeměna obchodní společnosti
Úřad práce České republiky
Zákon o sociálním podnikání
Základní škola Ústí nad Labem, Anežky České 702/17, příspěvková organizace   Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/ Název projektu: „Učíme lépe a moderněji“
PREZENTACE K VĚDECKÉMU KOLOKVIU I, II, III
STANDARDY KVALITY V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH „SKSS“
Společné a koordinované politiky EU
Plánování ve školní tělesné výchově
Vnitropodniková komunikace ve vybraném subjektu
Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích
Mgr. Radek Pospíšil Katedra pedagogiky
Rozhodování 1.
STRATEGICKÝ PLÁN ROZVOJE MĚSTA ČESKÁ LÍPA
Kvalitativní výzkum Vybrané otázky: Proč kvalitativní výzkum?
31 Základní typy zdravotnických systémů
Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích
STANDARDY KVALITY V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH „SKSS“
EMPATIE - JAK SE MAMINKA CÍTÍ… CO BY SE STALO KDYBY…
P2 MARKETINGOVÉ PROSTŘEDÍ
Základní informace o poskytovateli
Právo životního prostředí pojem, vývoj, prameny, postavení v systému práva, principy Ivana Průchová.
Evaluace a hodnocení Evaluace Autoevaluace ©.
Obchodní akademie, Střední odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Hradec Králové Autor: Mgr. Jana Novotná Název materiálu:
FINANČNÍ PRÁVO charakteristika odvětví práva
RIZIKO.
Regionalistika – osnova předmětu
Odvětvotvorná kritéria Jan Neckář podzim 2007
Základy sociální politiky - sociální reforma - sociální doktrína, Evropská sociální charta, Lisabonská strategie sociální statistika Mirka Wildmannová.
Pozemkové úpravy.
Závaznost ÚPD pro orgány státní správy lesa
Základy sociální politiky - vymezení - přístup - nástroje - cíle
RIZIKO.
phdr. Hana pazlarová, ph.d.
kam vlastně směřujeme ??? 
Implementace BAT závěrů do integrovaných povolení v Moravskoslezském kraji Krakow.
Výstupy z projektu PROGRESS
Střední škola obchodně technická s. r. o.
Hodnocení, realizace a kontrolní etapa
Diagnostika dítěte předškolního věku
Transkript prezentace:

5. Veřejná politika jako struktura a proces Témata: Veřejná politika jako komplexní děj Výběr strukturálních modelů veřejných politik Veřejná politika jako proces Prameny: Fiala, P. - Schubert, K..: Moderní analýza politiky. Uvedení do teorií a metod policy analysis. Praha, Barrister & Principal 2000. Frič. P. – Potůček, M.: Model vývoje české společnosti a její modernizace v globálním kontextu. Sociologický časopis, 2004, č. 3. Potůček, M. a kol.: Veřejná politika. Praha, Sociologické nakladatelství 2005. Veselý, A. – Nekola, M. (eds.): Analýza a tvorba veřejných politik. Praha, Sociologické nakladatelství 2007.

a) Veřejná politika jako komplexní děj Veřejná politika jako struktura a proces a) Veřejná politika jako komplexní děj Otázka: Co se ve veřejném prostoru děje, co, kdo a jak do tohoto dění vstupuje, s jakými záměry – a s jakými výsledky? Veřejnou politiku můžeme pojímat jako proces záměrného působení na společenské prostředí. Problémem je, že na toto prostředí působí různí aktéři s různými cíli, že výzkumníkova i jejich úroveň poznání tohoto prostředí je nedostatečná a že míra ovlivnitelnosti společenských jevů se velmi různí. Teorie veřejné politiky vytvořila mnoho modelů, které se snaží vystihnout různé stránky tohoto společenského pohybu ve strukturálních souvislostech. Neexistuje jeden vševysvětlující a všezahrnující model, jednotlivé modely se v lepším případě doplňují, v horším si mohou i protiřečit. Je věcí badatele, jeho zkušenosti a míry jeho porozumění zkoumaným procesům, jaké modely zvolí pro řešení dané poznávací úlohy. \

b) Výběr strukturálních modelů veřejných politik Veřejná politika jako struktura a proces b) Výběr strukturálních modelů veřejných politik Otázka: Jaké jsou hlavní prvky záměrného působení na společenské prostředí a vztahy mezi nimi? Model racionálního rozhodování (společnost řízená rozumem – Yehezkel Dror) Inkrementální model (společnost interagujících aktérů s omezenou racionalitou – Charles Lindblom)

c) Výběr strukturálních modelů veřejných politik Veřejná politika jako struktura a proces c) Výběr strukturálních modelů veřejných politik Otázka: Jaké jsou hlavní prvky záměrného působení na společenské prostředí a vztahy mezi nimi? Model prostředí – politický systém – veřejné politiky

c) Veřejná politika jako proces Veřejná politika jako struktura a proces c) Veřejná politika jako proces Otázka: Jaká je dynamika záměrného působení na společenské prostředí? A. Veřejná politika jako politický cyklus B. Veřejná politika jako interakce aktérů, generujících agendy v arénách (model A-A-A) C. Veřejná politika utvářená polem sítí

d) A Veřejná politika jako proces Veřejná politika jako struktura a proces d) A Veřejná politika jako proces A1. Jednoduchý model politického cyklu

d) A Veřejná politika jako proces Veřejná politika jako struktura a proces d) A Veřejná politika jako proces A2. Optimální model (Yehezkel Dror):

d) A Veřejná politika jako proces Veřejná politika jako struktura a proces d) A Veřejná politika jako proces A3. Cyklus tvorby strategií ve veřejné politice

d) B Veřejná politika jako proces Veřejná politika jako struktura a proces d) B Veřejná politika jako proces B. Veřejná politika jako interakce aktérů, generujících agendy v arénách (model A-A-A) Aktéři: všechny subjekty schopné samostatně zasahovat do průběhu veřejné politiky nebo ji alespoň ovlivňovat: vláda, parlament, prezident, kraje, obce, soudy, podniky, neziskové organizace, politické strany, církve, mafie, média, instituce poskytující služby… Agendy: formulované, řešené, případně odkládané sociální (veřejné) problémy. Jsou neustále utvářeny, modifikovány a doplňovány nejrůznějšími specifičtějšími tématy (issues). Arény: prostor, v němž jednotliví aktéři tvorby veřejné politiky vstupují mezi sebou do kooperačních/konsensuálních nebo konkurenčních/konfliktních vztahů. Typologie arén: Distributivní, redistributivní, regulativní, konstitutivní, samoregulativní, persuasivní Politické strany, legislativa, exekutiva, veřejnost, byrokracie, zájmové skupiny, média

d) C Veřejná politika jako proces Veřejná politika jako struktura a proces d) C Veřejná politika jako proces C. Veřejná politika utvářená polem sítí Politické sítě tvorby a realizace veřejných politik (policy networks) představují prostor, v němž probíhají interakce mezi volně spjatými skupinami aktérů. Tento prostor lze chápat také jako pravidla, vymezující/omezující rozhodovací prostor a činnosti účastnících se aktérů. Postavení aktérů v mocenské hierarchii nemusí být rozhodující. Kritéria usnadňující vymezení politických sítí: úroveň institucionalizace; rozsah uspořádání (sektorové/průřezové veřejné politiky); míra otevřenosti přístupu do sítě zvenčí. Míra stability politických sítí: od ad hoc struktur krystalizujících kolem určitého problému (issue networks), nepříliš určitých, měnících se a se snadným vstupem, až ke stabilním sítím zahrnujícím shluky aktérů, kteří vykonávají rutinní rozhodnutí v konkrétní oblasti veřejné politiky (typicky legislativce, exekutivní aparát a zástupce zájmově interesovaných skupin).