PŘÍMÁ ŘEČ
Přímá řeč uvádí doslova, co někdo řekl nebo napsal. Přímá řeč bývá na začátku i na konci ohraničena uvozovkami; na jejím začátku píšeme velké písmeno. „Paní učitelko, kam jste říkala, že máme dát ty uvozovky?” přihlásí se uprostřed písemky Honza. „Počkej chvilinku,“ odpoví paní učitelka, „teď zrovna nemám čas, Honzíku. Zatím je někam polož.”
Přímá řeč bývá uvozena větou uvozovací. Uvozovací věta může stát: 1) Před přímou řečí Honza řekl: „Odpoledne se hraje fotbal.“ Maminka se zeptala: „Opravdu ses učil?“ Hanka připomněla: „Nezapomeň na svůj slib!“ : „ .(?!)“
2) Za přímou řečí ,(?!)“ Uvozovací věta může stát: „Jdeme na ryby,“ vyzval děda Davida. „Čí jsou ty boty?“ ptal se pan školník. „Seďte rovně!“ řekla paní učitelka. „ ,(?!)“ .
3) Je do přímé řeči vložena Uvozovací věta může stát: 3) Je do přímé řeči vložena „Půjdeme pro pečivo,“ řekl děda, „za čtvrt hodiny zavírají!“ „Nebude pršet?“ zeptala se teta, „měli bychom se rychle schovat.“ ,(?!)“ „ , „ .(?!)“
Zkusme doplnit rozdělovací znaménka (uvozovky, čárku, dvojtečku, tečku, otazník, vykřičník): Přivez mi to, co ti po cestě cvrnkne do klobouku poprosila Popelka tatínka Oslíčku, otřes se poroučel marně hostinský Abys získal Zlatovlásku řekl vážně král musíš splnit tři úkoly Hrnečku vař rozkázala chudá vdova a pak se nestačila divit Kdo to spí v našich postýlkách podivili se trpaslíci Děd Vševěd poradil Ať odkryjí pramen a vyženou žábu, kterou tam najdou
Převeďte následující text do přímé řeči s větami uvozovacími: Paní učitelka řekla dětem, že budou určovat slovní druhy. První se přihlásil Martin a uvedl, že zaječí je sloveso. Markéta se smála, že to tak není. Že zaječí je třeba pacička, takže to musí být přídavné jméno. Martin se bránil tím, že by měla Markéta slyšet jejich Evu, když zaječí. Protože to slovo vyjadřuje činnost, je to sloveso.
Zkontroluj si: Paní učitelka řekla dětem: „Budete určovat slovní druhy.“ První se přihlásil Martin a uvedl: „Zaječí je sloveso.“ Markéta se smála: „To tak není. Zaječí je třeba pacička, takže to musí být přídavné jméno. Martin se bránil: „Měla bys, Markéto, slyšet naši Evu, když zaječí. Protože toto slovo vyjadřuje činnost, je to sloveso.“