Postavení a úkoly ozbrojených sil v politickém a bezpečnostním systému ČR Mgr. et Mgr. Jakub Fučík Centrum bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzita obrany Kounicova 65 662 10 Brno

Cíle přednášky Seznámit studenty s ústavním a zákonným vymezením prvků bezpečnostního systému a ozbrojených sil ČR Podat základní informace o nejdůležitějších normách tzv. krizového zákonodárství, včetně jejich diferenciace na normy upravující vnitřní bezpečnost, nebo normy zabývající se vnější bezpečnosti (obranou)

Obsah přednášky Úvod – základní pojmy Bezpečnostní politika a bezpečnostní systém ČR Bezpečnostní hrozby ČR a politicko-vojenské ambice ke snižování (eliminaci) rizik jejich vzniku Právní normy upravující oblast krizového řízení ve vztahu k ozbrojeným silám Vzájemné vazby zákonů a jiných právních předpisů v oblasti krizového řízení a bezpečnostního systému státu, které upravují postavení ozbrojených sil.

Stát a armáda Úkolem státu je ochrana individuálních práv a svobod jednotlivce (občana), chrání je pomocí práva, které je platné, vymahatelné a vynutitelné pro všechny Aby mohl stát plnit své základní funkce musí zajistit své vlastní přežití Hlavním úkolem armády je zajistit přežití státu Armáda je nejlépe organizovanou, vycvičenou, vyzbrojenou skupinou ve státě primárně určenou k uplatňování státem organizovaného násilí (není jediná viz policie a některé další složky) Civilní řízení a demokratická kontrola OS

DEFINICE POJMŮ Krize je situace vážného, ale ne vždy transparentního narušení fungování určitého systému či jeho části, spojená s potřebou časově a systémově adekvátního rozhodnutí a řešení. Krizová situace je stav vážného narušení fungování určitého systému či jeho části, spojený s potřebou časově a systémově adekvátního rozhodnutí a řešení. Krizová situace je mimořádná událost, při níž jsou ohroženy cenné a chráněné hodnoty, zájmy či statky státu a jeho občanů a při které hrozící nebezpečí nelze odvrátit nebo způsobené škody odstranit běžnou činností správních úřadů, orgánů územní samosprávy, ozbrojených sil, záchranných sborů, havarijních a jiných služeb. Krizové řízení je bezpečnostní disciplína zabývající se analýzou, plánováním, organizací, kontrolou a řízením aplikovaných opatření, jež vedou k eliminaci krizových situací a ke zmírnění škodlivých následků s nimi spojených.

Rozdíl mezi mimořádnou a krizovou situací Mimořádná událost narušení rovnovážného stavu, při němž dochází k ohrožení chráněných hodnot (životy, zdraví, majetek, životní prostředí) Krizová situace vzniklé nebo hrozící nebezpečí nelze odvrátit a způsobené škody odstranit běžnou činností správních úřadů a složek IZS - je potřeba využít krizových opatření (podmíněno oficiálním vyhlášením tzv. krizového stavu oprávněným orgánem)

Podle právního řádu ČR krizová situace nastává je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy ČR; je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně; je-li ve značném rozsahu ohrožen veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost státu; jsou-li ve značném rozsahu ohroženy životy a zdraví, majetkové hodnoty či životní prostředí; vyplývají-li ohrožení uvedená v písm. c) a d) z živelné pohromy, ekologické nebo průmyslové havárie, nehody či jiného obdobného nebezpečí.

Podle charakteru krizových situací (parlament může vyhlásit válečný stav, popř. stav ohrožení státu, vláda nouzový stav, hejtman/primátor hl. m. Prahy stav nebezpečí) mohou ústavní orgány přijímat, navrhovat nebo vyhlašovat příslušná krizová opatření: krizová opatření vojenského charakteru, krizová opatření nevojenského charakteru, krizová opatření finančního a měnového charakteru, krizová opatření hospodářského charakteru či krizová opatření informačního charakteru. Krizová opatření musí být stanovena zákonem (nelze je realizovat nezávisle na zákonu či právním předpisu, nebo porušit normou předepsaný postup), musí směřovat k legitimnímu cíli (omezení lze provést jen v zájmu národní bezpečnosti, veřejného pořádku, zdraví, života … mohou být zavedena pouze tehdy, je-li to nezbytné (v situaci, kdy nelze užít jiných prostředků k odstranění krizové situace), musí být vymezena právním řádem (včetně určení doby jejich užití, revize a zrušení).

Bezpečnostní politika a bezpečnostní systém ČR

Bezpečnostní systém ČR Bezpečnostní politika je souhrnem opatření a kroků pro prevenci a eliminaci hrozeb a z nich vyplývajících rizik, s cílem zajistit vnitřní a vnější bezpečnost, obranu a ochranu občanů a státu. BP se provádí pomocí zahraniční, obranné a hospodářské politiky a politiky v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejné informovanosti (Zeman a kol. 2002). Bezpečnostní systém ČR – vytvořen k zajištění základních funkcí státu, k ochraně demokratických hodnot a k zabezpečení lidských a občanských práv. Základním cílem bezpečnostního systému ČR je prosazování a ochrana životních, strategických a dalších významných zájmů státu, zajištění adekvátní a efektivní reakce na bezpečnostní hrozby a rizika.

Místo a obsah bezpečnostní politiky Ostatní politiky Právní a spojenecký rámec Vládní politika Hospodářská politika Bezpečnostní politika Politika vnitřní bezpečnosti Obranná politika Zahraniční politika

Bezpečnostní systém ČR Je tvořen prvky, jejichž kompetence jsou stanoveny příslušnými zákony. Jedná se především o orgány zákonodárné, výkonné a soudní moci, ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, zpravodajské služby, záchranné, havarijní a jiné sbory a služby, právnické a fyzické osoby a jejich vzájemné vztahy. Tyto prvky vytvářejí hierarchickou strukturu, jsou centrálně řízeny a koordinovány, případně na jednotlivých úrovních působí samostatně v rozsahu své působnosti.

Bezpečnostní systém ČR Je tvořen tak, aby jeho prvky byly schopny za všech situací stabilně reagovat a fungovat, a aby se dokázaly úspěšně vyrovnávat se zvládáním mimořádných událostí či krizových situací. Vnitřní mechanismy bezpečnostního systému musí umožňovat rychlý a koordinovaný přechod z běžného stavu do krizové situace. Vytváření a optimalizace účinného bezpečnostního systému je permanentní procedurou, která mj. vyžaduje nezanedbatelné lidské a finanční zdroje.

Poslání a úkoly bezpečnostního systému ČR Předcházení vzniku krizových situací. Příprava na mimořádné události a krizové situace. Řešení mimořádných událostí a krizových situací. Eliminace negativních důsledků krizových situací na fungování státu.

Bezpečnostní systém ČR Institucionální nástroj pro zajištění bezpečnosti státu. Základní funkce - plánování, řízení, koordinace a vyhodnocování činnosti při zajišťování bezpečnosti ČR. Je vytvořen jako komplexní systém. Je propojen s EU a NATO

Schéma základních výkonných prvků BS ČR VVB BIS – předseda vlády BRS – 110/1998 - rezident republiky má právo účastnit se schůzí Bezpečnostní rady státu, vyžadovat od ní a jejích členů zprávy a projednávat s ní nebo jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti. Členové – v současnosti – oba místopředsedové (Babiš, Bělobrádek), min. zem, prům a obch., obrany, vnitra, zdravotnictví, dopravy, zahr. V., živ. Prostř. Stálý účastníci – vedoucí úřadu vlády, guvernér ČNB, předseda Správy státních hmotných rezerv VKZBP – výb. Pro koordinaci zahr. Bezp. Pol. (min. zahr.); VOP – výbor pro obranné plánování (min. obr. ), VCNP – výb. Pro civilní nouzové plánování (min. vnitra), VZČ – výb. Pro zpravodajskou činnost (předseda vlády); VVB – výbor pro vnitřní bezpečnost (min. vnitra); ÚKŠ – ústřední krizový štáb – vnější. Hrozba – min. obrany; vnitřní – min. vnitra

BEZPEČNOSTNÍ HROZBY ČR A POLITICKO - VOJENSKÉ AMBICE K JEJICH SNÍŽENÍ Bezpečnostní strategie a Obranná (vojenská) strategie ČR

BEZPEČNOSTNÍ HROZBY ČR A POLITICKO - VOJENSKÉ AMBICE K JEJICH SNÍŽENÍ Bezpečnostní strategie České republiky Obranná (vojenská) strategie České republiky Vojenské hrozby a politicko-vojenské ambice k jejich eliminaci Nevojenské hrozby a politicko-vojenské ambice k jejich eliminaci Záměr použití ozbrojených sil ČR Vláda České republiky dne 12. listopadu 2003 schválila svým usnesením č. 1154 „Koncepci výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky přepracované na změněný zdrojový rámec“. Aktualizováno (nahrazeno) – 2015 – Koncepce výstavby Armády ČR 2025 Použití AČR v operacích společné obrany Použití AČR v operaci společné obrany vysoké intenzity Použití AČR v operaci společné obrany nízké intenzity

Použití AČR v mírových, humanitárních a záchranných operacích Použití AČR v operaci na prosazení míru Použití AČR v operaci na podporu nebo udržení míru Použití AČR v humanitárních a záchranných operacích Použití ozbrojených sil ČR k plnění úkolů na území ČR Použití AČR k ochraně vzdušného prostoru ČR Použití ozbrojených sil ČR k ochraně objektů důležitých pro obranu státu Použití ozbrojených sil ČR v asistenčních operacích na podporu Policie ČR Použití ozbrojených sil ČR v asistenčních operacích na podporu integrovaného záchranného systému

Opatření zajišťování obrany státu Opatření k zajišťování obrany státu mají: v míru – „preventivní“ charakter, ve stavu ohrožení státu – „varovný účinek“, po vyhlášení válečného stavu – „přímý účinek“. Účinnosti opatření se dosahuje: připraveností a pohotovostí k odvrácení vojenského ohrožení komplexností přijímaných opatření centrálním řízením

Základní právní předpisy upravující obranu a bezpečnost státu Základním pramenem práva pro oblast obrany a bezpečnosti státu je Ústava. (Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů) Základní ustanovení (Čl. 1 až 14) Článek 10 Ústavy: Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. (jedná se o tzv. aplikační přednost) návaznost na smlouvu o přistoupení k NATO a dalších mezinárodních úmluv dle tohoto ustanovení Čl.10 Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Čl.10a (1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. (2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu. Čl.10b (1) Vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a. (2) Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich jednací řády. (3) Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, může svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému orgánu komor.

čl. 39 Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů. K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců nebo senátorů, nestanoví-li Ústava jinak. K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, jakož i k přijetí usnesení o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů. K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1, je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.(120/17)

čl. 43 (1) Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení. (2) Parlament rozhoduje o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem. (3) Parlament vyslovuje souhlas a) s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky, b) s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, nejsou-li taková rozhodnutí vyhrazena vládě. (4) Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení, b) účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, a to se souhlasem přijímajícího státu, c) účast na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích.

(5) Vláda dále rozhoduje a) o průjezdu ozbrojených sil jiných států přes území České republiky nebo o jejich přeletu nad územím České republiky, b) o účasti ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky a o účasti ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky. (6) O rozhodnutích podle odstavců 4 a 5 informuje vláda neprodleně obě komory Parlamentu. Parlament může rozhodnutí vlády zrušit; ke zrušení rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory

Významné místo náleží speciálnímu ústavnímu zákonu č. 110/1998 Sb Významné místo náleží speciálnímu ústavnímu zákonu č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb. (dále jen „ústavní zákon č. 110/1998 Sb.“). V upravených aspektech aplikační přednost před obecnou úpravou (Ústava) je označován za speciální i proto, že ve svém čl. 3 vytvořil ústavní předpoklady pro vypracování a přijetí řady dalších zákonů na úseku obrany a bezpečností státu.

Ústavní zákon č.110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb. Koncepce ústavního zákona vychází z komplexního pojetí bezpečnosti státu, která v sobě spojuje zahraniční politiku, vojenskou obranu a vnitřní bezpečnost a pořádek. Jejím cílem je všestranná péče o člověka, o jeho život, o dodržování lidských práv a svobod, o ochranu majetku a životních jistot a o zachovávání funkcí státu jako instituce, která zajišťuje bezpečnost. Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) nevytváří potřebný ústavní základ pro zajišťování bezpečnosti státu. některá její ustanovení se týkají pouze vojenské obrany, a to ještě v omezené míře, institucionální vymezení zvláštních orgánů ani v takto zúženém pojetí obrany Ústava České republiky neobsahuje

Účelem ústavního zákona o bezpečnosti České republiky je stanovit povinnosti v zájmu zajištění bezpečnosti státu a doplnit tak ústavní pořádek České republiky. tento ústavní zákon působí vedle Ústavy České republiky a umožňuje tak fungování státu za krizových situací, se kterými ústava nepočítá. Nenavrhuje se přímá novelizace ústavy, protože jde o zcela specifickou záležitost podstatně rozsáhlou, a ústavní zákon, kterým by se Ústava přímo měnila a doplňovala, by narušil i její proporcionalitu. Potřebné změny by se dotkly více než deseti článků. Experti se shodli na tom, že nouzová legislativa demokratické země se musí opírat o dostatečně pevné ústavní základy.

Je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy České republiky nebo ve značném rozsahu vnitřní pořádek a bezpečnost, životy a zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí anebo je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně, může se vyhlásit podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav. Nouzový stav a stav ohrožení státu se vyhlašuje pro omezené nebo pro celé území státu, Válečný stav se vyhlašuje pro celé území státu.

ZKRÁCENÉ JEDNÁNÍ O NÁVRZÍCH ZÁKONŮ v čl. 8 upravuje zákon zvláštní proceduru přijímaní nových zákonů pro případ vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu, kterou nazývá „zkrácené jednání o návrzích zákonů“ Umožňuje vládě požádat Parlament o změnu právního řádu pro případy řešení výjimečných situací, které mohou nastat za uvedených stavů, a které v míru nebylo možno předpokládat. Upravuje postup a proceduru přijímání zákonů následujícím způsobem: Po dobu trvání uvedených stavů může vláda požadovat, aby Parlament projednal vládní návrh zákona ve zkráceném jednání. O takovém návrhu se Poslanecká sněmovna usnese do 72 hodin od jeho podání a Senát do 24 hodin od jeho postoupení Poslaneckou sněmovnou. Jestliže se Senát v této lhůtě nevyjádří, platí, že je návrh zákona přijat. Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu nemá prezident republiky právo vracet zákon přijatý ve zkráceném jednání. Ve zkráceném jednání nemůže vláda předložit návrh ústavního zákona. ZKRÁCENÉ JEDNÁNÍ O NÁVRZÍCH ZÁKONŮ Čl.8 (1) Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vláda požadovat, aby Parlament projednal vládní návrh zákona ve zkráceném jednání. (2) O takovém návrhu se Poslanecká sněmovna usnese do 72 hodin od jeho podání a Senát do 24 hodin od jeho postoupení Poslaneckou sněmovnou. Jestliže se Senát v této lhůtě nevyjádří, platí, že je návrh zákona přijat. (3) Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu prezident republiky nemá právo vracet zákon přijatý ve zkráceném jednání. (4) Ve zkráceném jednání nemůže vláda předložit návrh ústavního zákona.

PRODLOUŽENÍ VOLEBNÍHO OBDOBÍ čl. 10 umožňuje po dobu nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, jestliže podmínky na území České republiky neumožní konat volby ve lhůtách, které jsou stanoveny pro pravidelná volební období, zákonem lhůty prodloužit, nejdéle však o šest měsíců. čl. 11 stanovuje, že v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší Senátu: rozhodnout o: prodloužení nebo o zrušení nouzového stavu, vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu a účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, vyslovit souhlas s: vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, nejsou-li taková rozhodnutí vyhrazena vládě. PRODLOUŽENÍ VOLEBNÍHO OBDOBÍ Čl.10 Jestliže po dobu nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu podmínky na území České republiky neumožní konat volby ve lhůtách, které jsou stanoveny pro pravidelná volební období, lze zákonem lhůty prodloužit, nejdéle však o šest měsíců.

Za oblast obrany státu lze pro účely výuky vyjmenovat, zejména: zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), (dále jen „branný zákon“); zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon č. 219/1999 Sb.“); zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky (dále jen zákon č. 222/1999 Sb.“); Poslední novela branného zákona a zák. o zajišť. obrany ČR – účinnost k 1.7.2016 + zákona o ozbrojených silách – vypuštění slova „vojenský záchranný útvar “

Za oblast bezpečnosti státu lze účely výuky uvést zejména: zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., (dále jen „zákon č. 240/2000 Sb.“) zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů

Nasazování ozbrojených sil v rámci IZS Zák. 219/1999 + Směrnice NGŠ AČR k nasazování sil a prostředků v rámci IZS a k plnění úkolů Policie ČR + dohody s HZS ČR a PČR Typové vymezení činností (likvidační, záchranné práce aj.)

Stálá směna společného operačního centra MO – SSm SOC MO ZNGŠ – Ř SOC MO – gen. Mikulenka OV – operační velitelství - KVV

Krizové stavy – režimy činnosti bezpečnostního systému ČR Právní předpis Vyhlašuje Důvod Podmínky M í r o v ý s t a v Běžný právní řád Stav nebezpečí z. č. 240/00 Sb., o krizovém řízení, §3 hejtman z. č. 240/00 Sb., o krizovém řízení, §3 při živelní pohromě, ekolog. či průmysl. havárii, nebo jsou-li ohroženy životy, zdraví či majetek, pokud intenzita ohrožení nedosahuje značného rozsahu a nestačí aktivita státní správy a IZS jen s uvedením důvodů, na nezbytně nutnou dobu, pro celé území kraje nebo jeho část musí obsahovat krizová opatření a jejich rozsah nejvýše na 30 dnů Nouzový stav ú. z. č. 110/98 Sb., o bezpečnosti ČR, čl. 2 odst. 1 vláda ú. z. č.110/98 Sb., o bezpečnosti ČR, čl. 5 při živelní pohromě, ekolog. či průmyslové havárii nebo jiném nebezpečí, značného rozsahu, jsou-li ohroženy životy, zdraví nebo majetek, nebo vnitřní pořádek a bezpečnost musí být uvedeny důvody maximálně na 30 dnů na určitou dobu a území ne při stávce na ochranu práv a oprávněných zájmů nutno stanovit jaká práva se omezují a jaké povinnosti se ukládají Stav ohrožení státu ú. z. č. 110/98 Sb., o bezpečnosti ČR, čl. 2 odst. 1 Parlament ČR na návrh vlády ú. z. č.110/98 Sb., o bezpečnosti ČR, čl. 7 je-li ohrožena svrchovanost státu, nebo jeho územní celistvost, nebo demokratické základy k usnesení PČR je nutná nadpoloviční většina všech poslanců a senátorů Válečný stav Parlament ČR ú. z. č. 1/93 Sb., Ústava ČR, čl. 43 je-li ČR napadena nebo je-li třeba plnit spojenecké závazky

 Válečný stav nebo stav ohrožení státu vyhlašované Parlamentem znamená již faktické vedení války nebo její formální vypovězení (pasivní válka). Vyhlášení válečného stavu je vnitropoliticky i mezinárodně velmi citlivá záležitost: vyhlášením válečného stavu se uvádí do pohybu řada opatření, kterými se výrazně mění vnitřní fungování společnosti (mobilizace, válečné hospodářství, omezení základních práv a svobod ve smyslu § 53 odst. 1 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, uložení povinností atd.) a která se promítají do vnějších vztahů (přerušení diplomatických kontaktů, vypovězení bilaterálních a suspenze multilaterálních smluv, uzavření hranic, rekvizice, internace apod.).  Z právního pohledu je válečný stav souhrn opatření, která jsou vyvolána válkou a jež proměňují právní poměry uvnitř státu a mimo jeho hranice. 23

Účinnosti nabývají okamžikem, který je v rozhodnutí uveden. Základní rozdíl mezi stavem ohrožení státu a válečným stavem je dán mírou a intenzitou ohrožení základních atributů existence suverenity státu. Pro vyhlášení stavu ohrožení státu postačuje bezprostředně ohrožení suverenity státu na rozdíl od válečného stavu, který se může vyhlásit z důvodu reálného odvrácení ozbrojeného útoku. Z procedurálního hlediska rozhoduje Parlament o vyhlášení stavu ohrožení státu na návrh vlády. Pro platnost a účinnost rozhodnutí o nouzovém stavu, o stavu ohrožení státu nebo válečném stavu platí ustanovení čl. 12 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., které stanoví, že rozhodnutí o nouzovém stavu, o stavu ohrožení státu nebo válečném stavu se zveřejňují v hromadných sdělovacích prostředcích a vyhlašují se stejně jako zákon. Účinnosti nabývají okamžikem, který je v rozhodnutí uveden. SPOLEČNÁ USTANOVENÍ Čl.11 V době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší Senátu a) rozhodnout o prodloužení nebo o zrušení nouzového stavu, o vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu a o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, b) vyslovit souhlas s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, nejsou-li taková rozhodnutí vyhrazena vládě. Čl.12 Rozhodnutí o nouzovém stavu, o stavu ohrožení státu nebo válečném stavu se zveřejňují v hromadných sdělovacích prostředcích a vyhlašují se stejně jako zákon. Účinnosti nabývají okamžikem, který se v rozhodnutí stanoví.

Výbor pro obranné plánování Parlament prezident republiky MÍROVÝ STAV Úřad vlády Vláda Odbor obrany, Bezpečnostní rada státu bezpečnosti a sekretariátu BRS Výbor pro obranné plánování ministr obrany ministr SOPS MO útvar krizového řízení ostatní útvary rezortu MO ostatní útvary ministerstva Ministerstvo obrany včetně GŠ AČR řízení koordinace součinnost podpora

STAV OHROŽENÍ STÁTU Parlament prezident republiky Úřad vlády Vláda Odbor obrany, Bezpečnostní rada státu bezpečnosti a sekretariátu BRS Ústřední krizový štáb ministr obrany ministr Krizový štáb ÚSÚ Krizový štáb MO Rozvinuté Společné operační centrum MO ÚSÚ – Ústřední správní úřad operační středisko Ministerstvo obrany ostatní útvary ostatní útvary včetně GŠ AČR rezortu MO řízení koordinace součinnost podpora

VÁLEČNÝ STAV Parlament prezident republiky Úřad vlády Vláda Odbor obrany, bezpečnosti a Ústřední krizový štáb Bezpečnostní sekretariátu BRS rada státu Hlavní místo řízení ministr obrany ministr Krizový štáb MO Krizový štáb ÚSÚ Rozvinuté Společné operační centrum MO operační středisko ostatní útvary GŠ AČR a zbytek Ministerstva obrany ostatní útvary rezortu MO řízení koordinace součinnost podpora

Vojenská činná služba za stavu ohrožení státu a za válečného stavu Mimořádná služba ode dne účinnosti vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu vykonává mimořádnou službu voják ve služebním poměru vojáka z povolání voják na vojenském cvičení voják na výjimečném vojenském cvičení Zproštění výkonu mimořádné služby nutnost výkonu civilního zaměstnání v zájmu ČR . Branný zákon § 17 (1) Vojáka v záloze, u něhož je v důležitém zájmu bezpečnosti České republiky třeba, aby mohl dále vykonávat své civilní zaměstnání, lze zprostit výkonu mimořádné služby. (2) Za důvody důležitého zájmu bezpečnosti České republiky se považuje a) zabezpečení nezbytné činnosti Kanceláře Poslanecké sněmovny, Kanceláře Senátu, Kanceláře prezidenta republiky, soudů, státních zastupitelství, bezpečnostních sborů, zpravodajských služeb České republiky, zdravotnických záchranných služeb, subjektů hospodářské mobilizace, státních podniků, organizačních složek státu a příspěvkových organizací, jejichž zakladatelem nebo zřizovatelem je ministerstvo nebo Ministerstvo vnitra anebo Ministerstvo spravedlnosti, právnických a fyzických osob, které převzaly závazek k zajišťování obrany státu, České pošty, diplomatických misí České republiky nebo konzulárních úřadů České republiky v zahraničí a dalších státních orgánů a orgánů samosprávy, b) zabezpečení nezbytného chodu národního hospodářství, c) zabezpečení úkolů obcí na úseku požární ochrany, nebo d) zabezpečení nezbytné ochrany obyvatel. (3) Žádost o zproštění výkonu mimořádné služby podává zaměstnavatel pro svého zaměstnance za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu u krajského vojenského velitelství podle místa trvalého pobytu zaměstnance. Zaměstnavatel může od svého zaměstnance vyžadovat předložení vojenské knížky nebo rozhodnutí o jeho schopnosti vykonávat vojenskou činnou službu ke zjištění údajů potřebných pro podání žádosti. Zaměstnanec je povinen tomuto požadavku vyhovět. Na zproštění výkonu mimořádné služby není právní nárok. (4) Krajské vojenské velitelství rozhoduje o zproštění výkonu mimořádné služby a vede evidenci zproštěných vojáků v záloze. Rozhodnutí o zproštění výkonu mimořádné služby nabývá účinnosti dnem následujícím po dni, kdy krajské vojenské velitelství o zproštění rozhodlo. (5) Zaměstnavatel je povinen krajskému vojenskému velitelství, které o zproštění rozhodlo, neprodleně oznámit pominutí důvodů, pro něž byl jeho zaměstnanec zproštěn výkonu mimořádné služby. (6) Zprostit výkonu mimořádné služby lze vojáka v záloze na dobu trvání stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Rozhodnutí o zproštění výkonu mimořádné služby se po pominutí důvodů zruší, podle potřeb ozbrojených sil jej lze zrušit i dříve. Proti rozhodnutí o zproštění výkonu mimořádné služby a o zrušení tohoto rozhodnutí se nelze odvolat.

Opatření související s vyhlášením stavu ohrožení státu nebo válečného stavu Mobilizace ozbrojených sil může být všeobecná nebo částečná. vyhlašuje prezident na návrh vlády - mobilizační výzvou ve sdělovacích prostředcích Všeobecná mobilizace ozbrojených sil se vztahuje na všechny vojáky v záloze kromě těch, kteří mají dočasné úlevy ze služební povinnosti nebo kteří jsou zproštěni mimořádné služby, a na celé státní území. Částečná mobilizace ozbrojených sil se vztahuje na část vojáků v záloze nebo na část státního území. Mobilizace se zrušuje demobilizací. Demobilizaci nařizuje prezident republiky na návrh vlády.

S vyhlášením stavu ohrožení státu nebo válečného stavu jsou dále spojené zejména tyto právní důsledky: 1. Po dobu těchto stavů musí mít občané podléhající branné povinnosti k cestování do zahraničí souhlas. Souhlas může udělit příslušné krajské vojenské velitelství, vojákům v mimořádné službě ministerstvo. Proti rozhodnutí o nevydání souhlasu k cestování do zahraničí není přípustné odvolání. 2. Okamžikem vyhlášení válečného stavu jsou vojáci, kteří pobývají mimo území České republiky, povinni dostavit se bez zvláštního povolání neprodleně k nastoupení mimořádné služby, kromě těch, kteří mají dočasné úlevy ze služební povinnosti. 3. Vojákům v záloze, kteří nebyli povoláni k vojenské činné službě, může příslušné krajské vojenské velitelství na jejich žádost povolit dobrovolné konání mimořádné služby. Tuto žádost nelze odvolat. 4. Prezident republiky může vyzvat vojáky, kteří z důvodů nezávislých na jejich vůli nemohou nastoupit mimořádnou službu na území České republiky, aby se přihlásili do ozbrojených sil spojeneckého státu, v němž pobývají nebo do něhož se mohou dostat. Vojáci jsou povinni této výzvy uposlechnout. 5. Za válečného stavu se konají jen mimořádné odvody a dobrovolné odvody.

Vztah zákona č. 222/1999 Sb. k zákonům krizového řízení Potřeba praxe si vyžádala výslovně upravit povinnost státních orgánů a územních samosprávných celků vzájemně mezi sebou spolupracovat a vyměňovat informace v nezbytně nutném rozsahu pro potřeby zajišťování obrany státu. Zejména jde o pracoviště krizového řízení, krizové štáby a bezpečnostní rady Proto zákonem č. 320/2002 Sb. bylo do zákona č. 222/1999 Sb. zapracováno ustanovení § 9a, z kterého uvedena povinnost jasně vyplývá. Koordinátorem vzájemné spolupráce a výměny informací je Ministerstvo obrany.

Doplněním ustanovení § 9a a § 13 odst. 2 zákona č. 222/1999 Sb Doplněním ustanovení § 9a a § 13 odst. 2 zákona č. 222/1999 Sb. byl sledován cíl zajistit vzájemné provázání zákona č. 222/1999 Sb. se zákony tzv. krizového zákonodárství, vytvořit předpoklady pro jednotné chápaní plánovacích procesů v oblasti věcných zdrojů a plánováním pracovních sil, které bude možno použít v případě stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Krizové plány, zpracované podle zvláštního právního předpisu za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky před vnějším napadením a za válečného stavu, tvoří samostatnou část plánu obrany státu. V procesu plánování obrany, kdy v plánu obrany státu budou zahrnuty prostředky státu, vyplynou požadavky na doplnění věcných prostředků a požadavky na pracovní síly pro zajištění obrany státu.

Obsahovou náplň plánu obrany stanoví nařízení vlády č. 51/2004 Sb Obsahovou náplň plánu obrany stanoví nařízení vlády č. 51/2004 Sb., o plánování obrany státu. Plán obrany zahrnuje: plány činností státu při zajišťování obrany České republiky před vnějším napadením nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení, přehled sil a prostředků a plán jejich doplňování, plán hospodářské mobilizace, plán nezbytných dodávek, plán operační přípravy státního území, koncepty předběžných operačních plánů a stálých operačních plánů, seznam opatření a katalog opatření pro přechod státu do stavu ohrožení státu nebo do válečného stavu, manuál systému reakce na krize.

Děkuji za pozornost Mgr. et Mgr. Jakub Fučík Centrum bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzita obrany Kounicova 65 662 10 Brno