 Souhrn hybných činitelů v činnostech, učení a osobnosti  Skutečnosti, které jedince podněcují, podporují nebo naopak tlumí, aby něco konal či nekonal  Motivace je jedním z důležitých činitelů působících na efektivitu učení

Charakteristika motivace  Zahrnuje vnější pobídky, cíle a vnitřní motivy, motivace je individuálně rozdílná  Je chápána jako intrapsychologický proces zvýšení nebo poklesu aktivity, mobilizace sil, projevuje se napětím, neklidem  Za nežádoucí motivace se považuje strach, bolest, úzkost apod.

Motiv  Pojmem motiv označujeme vědomé či podvědomé pohnutky činnosti, které vedou k dosažení cíle nebo uspokojování potřeb  Význam motivů pro uspokojování biologických potřeb se při vývoji jedince mění  Vzbuzuje motivace jedince, řídí činnosti jedince, energetizující činnost  Činnost člověka nevzbuzuje jediný motiv, ale motivů několik, jeden může být centrální  geomotiv=vrozený  fenomotiv=získaný

 Motivy nižší  Motivy vyšší- biologické -společenské  Biologické potřeby se společensky utvářejí, naopak společenské zahrnují biologickou složku

Stejnou motivaci lze vyjádřit několika způsoby  Žák má zájem o předmět  Má kladný postoj k předmětu  Má k němu citový vztah

Motivace k učení  Vnější motivace k učení – dosažení určitého cíle, který skýtá odměnu, zapojení do činnosti je prostředkem k dosažení jiného cíle  Vnitřní motivace k učení – uspokojit svoji zvědavost a zájem, získat schopnosti a dovednosti při plnění požadavků; cílem je získání daných dovedností; důležité je pravidelně poskytovat zpětnou vazbu o rozvoji schopností a dovedností

Činitelé motivace k učení  Novost situace  Činnost+uspokojení z ní  Úspěch v činnosti  Sociální momenty – soutěžení, sociální hodnocení  Souvislost činnosti se zájmy žáka a jeho zkušenostmi  Souvislost se životními perspektivami

Motivační činitelé Zájem se chápe jako specifické zaměření na určitý předmět nebo jev, úsilí zaměstnávat se tímto předmětem nebo jevem. Člověk, který se zabývá zajímavými činnostmi, má příjemné citové zážitky, a proto se obvykle méně unavuje. Proto je třeba dětem zpřístupňovat učivo zajímavostí. Učivo je dobré zprostředkovávat rozmanitými způsoby a využívat pomůcek.

Jsou metody, pomocí nichž pedagog usměrňuje chování dítěte. Odměna a trest jsou motivačním prostředkem, jehož prostřednictvím se žák dovídá, zda je jeho činnost chvályhodná či ne. Odměna podporuje i aktivitu žáků při učení.

Poznávání výsledků je dalším motivačním činitelem. Zlepšuje učení žáků a čím je žák podrobněji informován o svém výkonu, tím se lépe učí. Už i částečná znalost výsledků činnosti je silným motivačním činitelem pro budoucí učení.

Vývoj motivace 2 stádia: Počáteční motivace k učení – vzniká zpravidla snadno, podněcuje ji některý z činitelů motivace Motivace hlubší, trvalejší – činitelé motivace mohou podporovat vývoj k hlubší a trvalejší motivaci k učení

Motivace, zájem o určitý předmět se prohlubuje v činnostech Přeměna krátkodobého na dlouhodobý má význam nejen pro vzdělání a pracovní zařezení jedince. Upevněný a trvalý zájem je důležitý pro formování zralé osobnosti jedince, pro překonání lability, pocitů prázdnoty a nespokojení. V průběhu učení, především v příznivém emočním klimatu, při užití vhodných metod vyučování a v souvislosti s celkovým rozvojem osobnosti se může měnit struktura motivace k učení. Žák má zájem o předmět, ale působí zde jiné dílčí motivy.

Seznam použité literatury KLINDOVÁ, L'., BRONIŠOVÁ, E., KOLLÁRIK, K. Pedagogická psychologie. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, vs.blogspot.com/2008/04/motivace-k-k- uen.html