5. a 6. Veřejná politika – modely, procesy, aktéři Témata: a)Veřejná politika jako komplexní děj b)Příklady makrospolečenských modelů c)Výběr strukturních modelů veřejných politik d)Veřejná politika jako proces e)Aktéři ve veřejné politice Prameny: Dror, Y.: Public Policy Re-examined. San Francisco, Chandler Publishing Company Part IV: An Optimal Model of Public Policymaking, s Frič. P. – Potůček, M.: Model vývoje české společnosti a její modernizace v globálním kontextu. Sociologický časopis, 2004, č. 3. Howlet, M. – Ramesh, M.: Studying Public Policy: Policy Cycles and Policy Subsystems. Oxford, OUP Understanding Public Policy, pp , Part 3 – The Public Policy Process, s Parsons, W.: Public Policy. Cheltenham, Edward Elgar Part One: Meta Analysis. (p. 1-83). Chapter 1.10 Stages and cycles: mapping the policy process: pp Potůček, M. a kol.: Veřejná politika. Praha, Sociologické nakladatelství Veselý, A. – Nekola, M. (eds.): Analýza a tvorba veřejných politik. Praha, Sociologické nakladatelství 2007.

\ Otázka: Co se ve veřejném prostoru děje, co, kdo a jak do tohoto dění vstupuje, s jakými záměry – a s jakými výsledky? Veřejná politika – modely, procesy, aktéři a) Veřejná politika jako komplexní děj Veřejnou politiku můžeme pojímat jako proces záměrného působení na společenské prostředí. Problémem je, že na toto prostředí působí různí aktéři s různými cíli, že výzkumníkova i jejich úroveň poznání tohoto prostředí je nedostatečná a že míra ovlivnitelnosti společenských jevů se velmi různí. Teorie veřejné politiky vytvořila mnoho modelů, které se snaží vystihnout různé stránky tohoto společenského pohybu ve strukturálních souvislostech. Neexistuje jeden vševysvětlující a všezahrnující model, jednotlivé modely se v lepším případě doplňují, v horším si mohou i protiřečit. Je věcí badatele, jeho zkušenosti a míry jeho porozumění zkoumaným procesům, jaké modely zvolí pro řešení dané poznávací úlohy.

b) Příklady makrospolečenských modelů Tyto modely se pokoušejí postihnout celospolečenskou vývojovou dynamiku a specifikovat v ní podobu uplatňování veřejných zájmů veřejnou politikou. Veřejná politika – modely, procesy, aktéři Příklady modelů: Model kultivace a uplatnění lidského potenciálu ve společenském reprodukčním procesu

Veřejná politika – modely, procesy, aktéři b) Příklady makrospolečenských modelů Příklady modelů: Model základních souvislosti vývoje české společnosti a její modernizace v globálním kontextu Zdroj: Frič. P. – Potůček, M.: Model vývoje české společnosti a její modernizace v globálním kontextu. Sociologický časopis, 2004, č. 3.

Veřejná politika – modely, procesy, aktéři c) Výběr strukturních modelů veřejných politik Otázka: Jaké jsou hlavní prvky záměrného působení na společenské prostředí a vztahy mezi nimi?  Model racionálního rozhodování (společnost řízená rozumem – Yehezkel Dror)  Inkrementální model (společnost interagujících aktérů s omezenou racionalitou – Charles Lindblom)

Veřejná politika – modely, procesy, aktéři c) Výběr strukturních modelů veřejných politik Otázka: Jaké jsou hlavní prvky záměrného působení na společenské prostředí a vztahy mezi nimi? Model prostředí – politický systém – veřejné politiky

Veřejná politika – modely, procesy, aktéři d) Veřejná politika jako proces A. Veřejná politika jako politický cyklus B. Veřejná politika jako interakce aktérů, generujících agendy v arénách (model A-A-A) C. Veřejná politika utvářená polem sítí Otázka: Jaká je dynamika záměrného působení na společenské prostředí?

d) A Veřejná politika jako proces Veřejná politika – modely, procesy, aktéři A1. Jednoduchý model politického cyklu

Veřejná politika – modely, procesy, aktéři d) A Veřejná politika jako proces A2. Optimální model (Yehezkel Dror):

Veřejná politika – modely, procesy, aktéři d) A Veřejná politika jako proces A3. Cyklus tvorby strategií ve veřejné politice

Veřejná politika – modely, procesy, aktéři d) B Veřejná politika jako proces B. Veřejná politika jako interakce aktérů, generujících agendy v arénách (model A-A-A) Aktéři : všechny subjekty schopné samostatně zasahovat do průběhu veřejné politiky nebo ji alespoň ovlivňovat: vláda, parlament, prezident, kraje, obce, soudy, podniky, neziskové organizace, politické strany, církve, mafie, média, instituce poskytující služby… Agendy : formulované, řešené, případně odkládané sociální (veřejné) problémy. Jsou neustále utvářeny, modifikovány a doplňovány nejrůznějšími specifičtějšími tématy (issues). Arény : prostor, v němž jednotliví aktéři tvorby veřejné politiky vstupují mezi sebou do kooperačních/konsensuálních nebo konkurenčních/konfliktních vztahů. Typologie arén: Distributivní, redistributivní, regulativní, konstitutivní, samoregulativní, persuasivní Politické strany, legislativa, exekutiva, veřejnost, byrokracie, zájmové skupiny, média

Veřejná politika – modely, procesy, aktéři d) C Veřejná politika jako proces  Politické sítě tvorby a realizace veřejných politik (policy networks) představují prostor, v němž probíhají interakce mezi volně spjatými skupinami aktérů. Tento prostor lze chápat také jako pravidla, vymezující/omezující rozhodovací prostor a činnosti účastnících se aktérů. Postavení aktérů v mocenské hierarchii nemusí být rozhodující.  Kritéria usnadňující vymezení politických sítí: úroveň institucionalizace; rozsah uspořádání (sektorové/průřezové veřejné politiky); míra otevřenosti přístupu do sítě zvenčí.  Míra stability politických sítí: od ad hoc struktur krystalizujících kolem určitého problému (issue networks), nepříliš určitých, měnících se a se snadným vstupem, až ke stabilním sítím zahrnujícím shluky aktérů, kteří vykonávají rutinní rozhodnutí v konkrétní oblasti veřejné politiky (typicky legislativce, exekutivní aparát a zástupce zájmově interesovaných skupin). C. Veřejná politika utvářená polem sítí

Veřejná politika – modely, procesy, aktéři e) Kdo vstupuje do veřejně politického procesu? Čí zájmy sleduje? Jak rozumí společnosti, jak ji vidí? Jakými hodnotami se řídí? Budování ObčanéObčanská sdružení PoliticiPolitické strany ZastupiteléMoc zákonodárná ÚředníciMoc výkonná SoudciMoc soudní NovinářiMédia ZaměstnanciOdbory PodnikateléKorporace, zaměstnavatelské svazy OdborníciUniverzity, výzkumné ústavy, think-tanky ProfesionálovéProfesní sdružení Individua porušující zákonMafie, zločinná spolčení, nezákonné vlivové skupiny

e) Aktéři - relevantní teorie Korporativismus, neokorporativismus (odbory – zaměstnavatelé – stát: Schmitter) Institucionalismus orientovaný na aktéry (Actors centered institutionalism: Schrapf) Teorie sítí aktérů (Castels) Rámec koalic aktérů (Advocacy coalition framework: Sabatier) Veřejná politika – modely, procesy, aktéři