Animace jako výchovná metoda Doc. Michal Kaplánek, Th. D. Materiál k přednáškám

Pojem animace Pojetí animace: Animace jako užívání technik a her usnadňujících komunikaci „Turistická animace“ Divadelní (Litva, Itálie, Rakousko) Sociálně-kulturní (politická) animace Animace jako výchovná metoda –Animace jako metoda PVČ –Kulturní animace

Animace jako komunikativní metoda PVČ Opaschowski (konec léta): Funkce: Informace, rada, motivace Animátor by měl pomáhat ke „vytvoření kritického vědomí a posilovat osobní svobodu rozhodnutí a jednání“. Animátor by měl být „motivátor vzdělávacího procesu“, ale s ohledem na dobrovolnost. Animátor = enabler + animateur

Animace jako metoda PVČ Animace jako metoda zaměřená na povzbuzení, motivaci a empowerment: –Objevení individuálních schopností –Rozvoj sociálně kulturní iniciativy –Motivace skupinové komunikace a pomoci –Povzbuzení k „relativně autonomnímu“ jednání

Vývoj animace léta 20. stol. – vznik středisek mládeže, hledání forem práce Konec 60. let a 70. léta – studentské revolty, snaha o emancipaci mládeže, politická angažovanost mladých lidí 80. léta – rozšíření a diferenciace animace Od 90. let 20. stol. – rozvoj kulturní animace

Animace a kultura Slovo „kultura“ označuje jak veškerou tvořivou činnost, kterou člověk utváří (dává tvář) svému prostředí, tak i výsledky této činnosti. Kultura patří k podstatě člověka a lidstva. Jestliže člověk utváří svoje prostředí, vychází sice z předpokladů, které mu poskytla příroda i kultura předchozích generací, ale současně vytváří cosi nového. K dosažení tzv. kulturní kompetence (Opaschowski) směřuje také kulturní animace: „Kulturní kompetence v sobě zahrnuje ochotu a schopnost uvažovat nad vlastním vnímáním a aktivně kriticky se zabývat těmi oblastmi života, které nejsou zaměřeny na bezprostřední účel (výsledek).“ Jde tedy nejen o vytvoření vztahu mezi jedincem a skupinou, ale také o vytvoření vztahu jedince ke společnosti, včetně internalizace společenských norem a podporování kreativního potenciálu.

Kulturní animace Kulturní animace je výchovná metoda, která se snaží dovést mladého člověka k tomu, aby sám objevil, co, jak a kdy má v životě dělat, jakými zásadami se řídit a jaké názory přijmout za své. Cílem animace je enkulturace – přijetí a osvojení si kultury, kterou ve společnosti sdílíme, včetně tradic (myšlenkových, náboženských, estetických, etických).

Základní pilíře metody animace Dospělé přijetí světa mládeže Utváření výchovného vztahu mezi vychovatelem a skupinou Rozvoj skupiny jako výchovného prostředí Hermeneutický model (založený na analýze a pochopení situace)

Dospělé přijetí světa mládeže Tři různé postoje: Indiference –přináší tyto problémy: mladí lidé cítí nezájem ze strany dospělých, důsledkem jsou v extrémním případě drogy, sebevraždy, mikrokriminalita, vandalismus atd. Normativní postoj - odmítá jakoukoliv realitu světa mládeže, která není odrazem světa dospělých –odmítá jakoukoliv iniciativu a tvůrčí novátorskou účast mládeže na budování vlastního životního stylu. Tento model má tendenci upírat mladému člověku budoucnost, neboť mu přisuzuje úkol pouze zachovávat to, co se již uskutečnilo Mládežnický postoj – spočívá v nekritickém přijímání všech aspektů světa mládeže –tento postoj popírá jakoukoli roli tradicea zkušenosti dospělých a spočívá v tom, že umožňuje mládeži, aby se sama metodou zkoušení a omylů učila žít svůj život, a to bez jakéhokoliv korektivu ze strany dospělých. Tento způsob ve skutečnosti zabraňuje mladému člověku zakořenit se v minulosti, vytvořit si své vlastní sny do budoucna, a tím upírá možnost žít svůj život jako projekt, jako historii, která má smysl (ztěžuje, ne-li přímo znemožňuje enkulturaci mládeže)..

Příběh – 1. část Třída 8.A jela na týden na školní výlet do Itálie. Jeli autobusem a po cestě přespávali v rakouském Klagenfurtu. Všichni byli utrmácení z jízdy autobusem. Také pan učitel Novák a paní učitelka Koubová byli unavení. Nocleh měli zajištěný v jednom internátě. Poté co dorazili na místo a „obsadili“ pokoje, šli do jídelny na večeři. Pan učitel Novák s paní Koubovou přezdívanou Houba (snad místo „kouba“ a snad pro její silnou postavu) si sedli k malému stolku zastrčenému v rohu jídelny a začali společenskou konverzaci. Žáci a žákyně jejich třídy si sedli za dva dlouhé stoly a čekali na jídlo. Chvíli to trvalo, a třída byla poněkud neklidná. Chlapci začali foukat do pepřenky a sledovali reakci svých kolegyň na lítající černé koření. Děvčata začala ječet a to bylo podnětem k pedagogickému zásahu pí Koubové. Ze svého úkrytu v rohu místnosti vzkřikla: „A bude tady ticho!“ A nebylo. Jakých chyb se pedagogové dopustili? Jak byste se dál zachovali v roli pedagogů?

Příběh – 2. část Hluk naštěstí po chvíli ustal, neboť se hladoví poutníci dočkali večeře. Kromě hlasitého mlaskotu vládlo v sále hrobové ticho. Až do dalšího zvolání paní Houby: „Po večeři máte volno. Jděte do města a vraťte se do deseti hodin.“ - Odpovědí na toto zvolání bylo hlasité „hurá“ několika výrostků, kteří chtěli spotřebovat skromné kapesné, jež jim zámožní rodičové dali na útratu. Všichni se vytratili. Novák s Houbou zapadli do nejbližší vinárny a zapíjeli nudu laciným vínem. Žáci a žákyně se rozdělili na několik zájmových skupin: pivaři, průzkumníci, zamilovaní, rekreanti (lenoši) a kreativní avantgarda (opatřená barevnými sprayi). Vzhledem k cizímu prostředí a omezeným finančním prostředkům se všichni vrátili do do ubytovacího prostoru. Chyběli pouze dva: Houba a Novák. Které byly další chyby povedené pedagogické dvojice? Proč se Novák a Koubová této chyby dopustili? Co byste udělali v této situaci na jejich místě?

Příběh – 3. část Nastala noc. Žáci a žákyně spali po namáhavém dnu. Kolem půlnoci se rozletěly dveře a rozjásaná dvojice se objevila. Byla provedena tzv. kontrola spánku. Do některých pokojů nakoukla Houba a zahoukala: „Bobánci, už je ránóóó!“ V jiných pokojích oznámil pan učitel Novák pro změnu „nástup na rajóny“ (v alkoholové ebrietě zapomněl totiž, že už není na vojně, odkud se před dvěma měsíci vrátil). Žáci byli naštěstí natolik unavení, že příliš nevnímali tento nepříjemný sen. Ráno se probudili do nového dne plni touhy po nových zážitcích. Jen někteří z nich přemýšleli, jací jsou vlastně jejich učitelé. Jakou souvislost má tento příběh s problematikou dospělého přijetí světa mládeže? Co bylo na chování pedagogů nedospělé?

Dospělé přijetí světa mládeže (pokračování) Osobnostní předpoklady Vychovatel (animátor) reprezentuje kontinuitu tradice a současnosti kultivuje svoje svědomí pomáhá k dosažení mladým lidem k dosažení „relativní autonomie“ tím, že pomáhá rozvíjet jejich schopnosti Pomáhá integrovat negativní zkušenosti

Osobnostní předpoklady vychovatele - animátora Požadavky na animátora: Objektivnost Sebereflexe Úsilí o hodnotovou výchovu Otevřenost ke „znamením doby“ (podle M. Hanákové)

Osobnostní předpoklady vychovatele - animátora Další principy působení vychovatele: Pro děti je důležitější to, co jsme, než to, co děláme Vychovatel nemá jen „hlídat“, ale „animovat“ (asistenza) Děti musí cítit, že je máme rádi Výchova musí mít jasnou duchovní dimenzi Výchova je také výchovou svědomí

NOVÝ STYL PŘÍTOMNOSTI A PASTORAČNÍHO PŮSOBENÍ

Osoba - náš ústřední zájem Integrální pojetí lidské osoby

VE SVĚT Ě S OSTATNÍMI SMĚREM K BOHU V DĚJINÁCH

PRINCIPY Od dělat k být Od roztříštěnosti k jednotě Změna měřítek a způsobu vidění - Pohled na výchovu jako na celek - Schopnost objasnit realitu - Smysl pro rozlišování Od individualismu ke spolupráci - Komunitní protagonismus - Sdílení jednoho projektu - Informace a komunikace

STRUKTURY BEZPRSTŘEDNÍ A NALÉHAVÉ SEKTORIALISMUS INDIVIDUALISMUS DĚLAT SOUSTŘEDIT SE NA OSOBY ZAMĚŘIT SE NA PODSTATNÉ SPOLEČENSTVÍ - KONVERGENZE OKOLO PROJEKTU MOTIVOVAT A ORIENTOVAT VOLBY

PŘEDPOKLADY ANIMACE 1 Být S 2 OSOBNÍ vztahy 3 PROTAGONISMUS mladých 4 Podněcovat PROCES růstu 5 DOPROVÁZET

SOUČINNOST KOORDIANCE SPOLUODPOVĚDNOST

KONTINUITA STÁLÉ PROVĚŘOVÁNÍ

PROCESY spíše než množství nezávislých iniciativ PROJEKTY spíše než struktury

Spíše strategické volby, projektování a hodnocení Méně různých front, aktivismu a improvizace Výchova jako celek, cesta a proces Strategický projekt jako nástroj, který působí na součinnost a určuje práci týmu Objektivní a neustálá verifikace (evaluace) která ověřuje výsledky. Zjednává nápravu a přizpůsobuje, aby bylo dosaženo výsledků lepších.

Úvaha nad posláním výchovné instituce v konkrétním kontextu s cílem vytýčit cestu k proměně současné reality realita - ideál - projekt

A B Současný stav Kam se chceme dostat Jak ? S kým ? Za jakou dobu ? t = s/v Projektové řízení je způsob jak realizovat představy jedněch řízeným úsilím jiných CESTA

Tvorba projektu Analýza situace Stanovení obecného cíle Stanovení konkrétních (částečných) cílů Zvolení cesty – itinerář (jednotlivé kroky) Plánování a realizace jednotlivých kroků Vyhodnocení (evaluace, verifikace) Upřesnění cíle a metody

Přehledné zpracování dosavadní historie, významných milníků a poučení Vyhodnocení prostředí, trendů a vlivů SWOT analýza Stanovení cílů Formulace strategické vize a hlavního účelu Hlavní cíle a způsoby jejich měření Definice strategií k jejich dosažení a priorit Analýza

Analýza SWOT S trengths W eaknesses O pportunities T hreats Silné stránky Slabé stránky Příležitosti Hrozby

Itinerář iter, itineris (lat.) = cesta Itinerář = podrobný popis cesty (postupu) Jedná se o postupné realizování kroků (pedagogických opatření), které ve svém celku vedou k cíli Otázky: kdo, kdy, kde, s kým, pomocí čeho, jakým způsobem, jak dlouho, s jakými investicemi….

každý jednotlivý krok (opatření) má svůj cíl, každý krok se realizuje konkrétními činnostmi, každá krok má své předpoklady, každá krok má (více méně hodnotitelný) výsledek, každá krok má svůj čas i své zajištění, je nutná pravidelná kontrola projektu, po jednotlivých fázích se rozhoduje, zda a jak bude projekt pokračovat. Pravidla realizace projektu