Rodinné právo Rodičovská zodpovědnost, vztahy mezi rodiči a dětmi, náhradní rodinná výchova, výživné

Rodinné právo Rodinné právo je odvětvím soukromého práva (společně s právem občanským, pracovním, obchodním a mezinárodním právem soukromým). Slouží k ochraně manželství, rodiny a dětí. Rodinné právo můžeme také definovat jako souhrn právních norem upravujících vztahy mezi manžely, mezi registrovanými partnery, mezi rodiči a dětmi, mezi dalšími příbuznými a při náhradní výchově dětí.

Prameny rodinného práva  Ústava ČR  Listina základních práv a svobod  Úmluva o právech dítěte (mezinárodní dokument)  zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, v platném znění  zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, který upravuje společné jmění manželů  zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, v platném znění

Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod V čl. 1 Ústavy je uvedeno, že: „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana (ty stanoví LZPS). V čl. 7 a 12 je uvedeno: „Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí (tím se myslí i rodinné soukromí) je zaručena… Obydlí je nedotknutelné (tzn. i místo, kde rodina žije). Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.“

Listina základních práv a svobod (čl. 32) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající zdravotní podmínky. Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva. Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů. Děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu. Podrobnosti stanoví zákon (tím je zákon o rodině).

Úmluva o právech dítěte Je mezinárodní smlouva stanovující občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva dětí. Dodržování Úmluvy kontroluje Výbor pro práva dítěte OSN. Podle odstavce I čl. 1 se "pro účely této Úmluvy dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve". Úmluva o právech dítěte je založena na čtyřech základních principech:  Právo na přežití - zaučující zachování života a uspokojení základních potřeb dítěte.  Právo na rozvoj - umožňuje harmonický rozvoj dítěte včetně práva na vzdělání, volný čas a na svobodu myšlení a vyznání.  Právo na ochranu - chrání dítě před násilím, všemi druhy zneužívání a zanedbávání.  Právo na účast - dává dítěti možnost vyjádřit svůj názor ve všech záležitostech, které se ho týkají.

Základní principy rodinného práva Jako každé právní odvětví má i rodinné právo svoje základní principy. Jedná se o:  Rovnost subjektů rodinného práva.  Princip blaha dítěte.  Vzájemná pomoc - vyživovací povinnost.  V České republice je jedním z hlavních principů monogamie.  Zásada rozlučitelnosti manželství.

Rovnost subjektů rodinného práva Jedná se o rovnost manželů. Tuto rovnost stanoví zákon o rodině. Manželé mají stejná práva i stejné povinnosti, o záležitostech rodiny rozhodují společně, mohou se zastupovat v běžných záležitostech, jsou povinni o dítě společně pečovat, mají vzájemnou vyživovací povinnost. Poskytování peněžních prostředků na náklady domácnosti může být vyváženo osobní péčí o dítě nebo domácnost. Jejich majetkové vztahy řeší občanský zákoník.

Princip blaha dítěte Jde o obecný princip, nikoli jen o vztahy mezi rodiči a dětmi. V současnosti představuje smysl existence rodinného práva. Zákon o rodině vychází z toho, že neexistuje lepší výchovné prostředí pro dítě než rodina. Blaho dítěte je chápáno široce jako vytváření prostředí přátelského dětem (jedním z nástrojů je i zákon o rodině). Zájem dítěte je chápán jako realizace určitého práva dítěte v konkrétní záležitosti týkající se dítěte (např. při rozvodu rodičů soud není nestranný, ale „nadržuje“ dítěti).

Manželství Ustanovení § 1) zákona o rodině definuje manželství jako „trvalé společenství muže a ženy, založené svobodně a dobrovolně zákonným způsobem“ s tím, že „hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí“. Z této definice mimo jiné vyplývá, že manželství nelze uzavřít mezi osobami stejného pohlaví a dále, že musí být současně splněny určité zákonem stanovené náležitosti (viz dále v textu). Před uzavřením manželství jsou muž a žena povinni předložit písemné prohlášení, v němž potvrzují, že:  vstupují do manželství,  jim nejsou známy okolnosti, které by vylučovaly vznik manželství (viz dále v textu),  vzájemně znají svůj zdravotní stav,  jsou jim známy budoucí majetkové důsledky manželství,  budou používat uvedené (uvedená) příjmení (možné varianty řeší předpisy týkající se vedení matrik).

Předpoklady vzniku manželství Musí být splněny předpoklady osobní, předpoklady sňatečního prohlášení a předpoklady formální – procedurální. V osobních předpokladech může být překážka absolutní (týkající se konkrétní osoby snoubence) či relativní (týkající se vztahu mezi snoubenci). Mezi relativní překážky patří příbuzenství v přímé linii a u linie pobočné do 2. stupně (hrozí mj. incest). Mezi absolutní překážky patří:  nezpůsobilost k právním úkonům  omezená způsobilost k právním úkonům (soud může povolit)  duševní porucha, která by měla za následek omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům (soud může povolit)  nezletilost (soud může výjimečných důvodů povolit u osoby starší 16 let)  manželství uzavře osoba, která již manželem je (viz polygamie)  nedobrovolnost, nevědomost - jeden z manželů nebyl informován o skutečnostech rozhodných, nebo bylo prohlášení učiněno pod fyzickým nebo psychickým nátlakem

Uzavření manželství Manželství lze podle stávajícího českého práva uzavřít dvěma formami: Občanský (civilní) sňatek je prohlášením o uzavření manželství orgánem státu. Orgánem státu v tomto případě může být obecní úřad pověřený vést matriky a úřad, který plní jeho funkci (matriční úřad), případně i nematriční obecní úřad, pokud je jeden ze snoubenců přihlášen k trvalému pobytu v jeho správním obvodu. Manželství se uzavírá v místě určeném úřadem pro konání slavnostních obřadů. Uzavřít manželství na kterémkoli vhodném místě může povolit matriční úřad, do jehož správního obvodu toto místo spadá.

Uzavření manželství Církevní sňatek je prohlášením o uzavření manželství před orgánem registrované církve či náboženské společnosti. Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony. Církevní orgán je povinen do tří pracovních dnů doručit protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností dle matričního zákona příslušnému matričnímu úřadu, v jehož obvodu bylo uzavřeno.

Práva a povinnosti manželů Platí zásada, že muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. O společných věcech rozhodují společně. Pokud se nedohodnou, může na návrh jednoho z nich rozhodnout soud. Práva a povinnosti manželů se dělí na:  osobní – žít spolu, – být si věrni, – vzájemně si pomáhat, – vzájemně respektovat svou důstojnost, – společně pečovat o děti, – vytvářet zdravé rodinné prostředí,  majetková  společné jmění manželů (zvláštní typ vlastnictví, které upravuje občanský zákoník)

Zánik manželství Manželství může zaniknout výlučně zákonem stanoveným způsobem. Zákon o rodině rozlišuje tři způsoby zániku manželství:  smrtí jednoho z manželů (úmrtní list vystavený lékařem),  pravomocným prohlášením jednoho z manželů za mrtvého (rozhodnutí soudu),  rozvodem.

Rozvod Lze rozlišit tři typy rozvodů:  nesporný (smluvený): manželství musí trvat nejméně jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí, oba s návrhem na rozvod souhlasí a soudu jsou předloženy dohody manželů o uspořádání bydlení, vypořádání společného jmění manželů a případně též rozhodnutí opatrovnického soudu o schválení dohody o úpravě poměru k nezletilým dětem,  sporný: soud může (tedy také nemusí) rozvést hluboce a trvale rozvrácené manželství, u něhož nelze předpokládat obnovení manželského soužití (jedná se vlastně o jediný zákonem vymezený důvod rozvodu), soud přitom bere v úvahu příčiny rozvratu manželství,  ztížený (sporný ztížený): soud manželství nerozvede, pokud by rozvod znamenal zvlášť závažnou újmu pro manžela, který nezapříčinil rozvrat manželství, ledaže spolu manželé nežijí po dobu delší tří let.

Rodičovská zodpovědnost Jedná se o soubor základních práv a povinností rodičů, které uplatňují zejména při péči o zdraví dítěte, o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj (tj. péče o dítě), při zastupování dítěte, jakož při správě jeho jmění. Vzniká narozením dítěte a končí zletilostí dítěte. Zákon ji přiznává zásadně rodičům, v plném rozsahu i poručníkům (ustanoven soudem), na úroveň rodičů je stavěn i osvojitel. Vzniká ze zákona. Rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé, a spravují jeho majetek. Osoby bez způsobilosti k právním úkonům vůbec rodičovskou zodpovědnost nemají. Kromě rodičovské zodpovědnosti náleží rodičům i statusová práva (např. určit jméno a příjmení dítěte, dát souhlas k osvojení, prohlášení o určení otcovství, právo být zapsán v matrice jako rodič).

Obsah a výkon rodičovské zodpovědnosti Obsahem je péče rodičů o nezletilé dítě, do níž zahrnuje zejm. péči o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Oblasti zodpovědnosti jsou uvedeny demonstrativně:  práva a povinnosti chránit zájmy dítěte – je absolutní, může být odebráno jen soudem, jen soud může rodiči výkon tohoto práva pozastavit nebo jej omezit  práva a povinnosti vykonávat nad dítětem potřebný dohled - právo rodiče mít dítě u sebe, tj. ve své domácnosti, s tím souvisí i odpovědnost rodičů za škodu způsobenou dítětem a zanedbání potřebného dohledu  rodiče „řídí“ jednání dětí – tzn. že je vychovávají (pojem „řídí“ je širší než výchova), zákon pouze přiznává právo přiměřeně užít výchovné prostředky tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a aby nebylo jakkoli ohroženo jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj  správa jmění dítěte

Subjekty rodičovské zodpovědnosti Jsou jimi rodiče, pokud mají plnou způsobilost k právním úkonům. Péči o dítě lze přiznat soudně i 16tiletému rodiči. Jedná se tedy o matku a otce  matka – „matkou je žena, která dítě porodila.“  otec – v otázce rodičovství platí zásada římského práva „otec je vždy nejistý“. Zákon o rodině upravuje otázku určení otcovství. To je konstruováno za pomocí tzv. vyvratitelných právních domněnek. Má se za to, že domněnka platí, pokud není dokázán opak. Zákon o rodině definuje tři domněnky otcovství. Nastupují v pořadí uvedeném v zákonu. Pokud je vyvrácena první, má se za to, že platí druhá, pokud je vyvrácena i tato, nastupuje třetí.

domněnky otcovství  otcem je manžel matky (Je-li matka provdaná, má se za to, že otcem dítěte je její manžel. Přitom platí, že dítě se musí narodit v rozhodné době. Tou je lhůta plynoucí od okamžiku uzavření manželství do třístého dne po jeho zániku. Žalobu na popření otcovství může podat jak domnělý otec, tak matka. Domnělým otcem do šesti měsíců od okamžiku, kdy se o narození dítěte dozvěděl, matkou do šesti měsíců od narození dítěte.)  souhlasné prohlášení rodičů (V případě vyvrácení první domněnky (např. z důvodu, že matka není provdaná), je považován za otce muž, který se souhlasem matky své otcovství uzná. Souhlasné prohlášení musí být učiněno před matričním orgánem nebo před soudem. Může být učiněno i vůči zatím nenarozenému dítěti. V případě, že by vyšly najevo skutečnosti vylučující otcovství, je také zde stanovena šestiměsíční lhůta pro podání žaloby na určení otcovství.)  soudní rozhodnutí (V případě vyvrácení první i druhé domněnky (např. z důvodu, že muž označený neprovdanou matkou za otce dítěte nesouhlasí), rozhoduje ve věci soud. Opírá se přitom o znalecké posudky: krevní testy, testy DNA apod.)

Poručník „Jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilého vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů.“ Soud je povinen zahájit řízení o ustavení poručníka ihned, jakmile se dozví, že se dítě nalézá v situaci, kdy je nutno poručníka ustanovit. Poručenství vzniká v den nabytí právní moci rozhodnutí o ustavení poručníka. Poručník skládá do rukou předsedy senátu slib a senát vydává listinu obsahující pověření a vymezení práv a povinností. Potřeba náležité právní ochrany vzniká i v případě, kdy oběma rodičům (popř. zbylému rodiči) byla omezena rodičovská zodpovědnost, byť i jen v určitému směru (např. pokud jde o zastupování dítěte anebo správu jmění).

Osvojení „Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský. Osvojitelé mají plnou rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí.“ Osvojitelé jsou stavěni na úroveň rodičů. Přijetí dítěte za vlastní ve svých právních důsledcích plně nahrazuje pokrevní vztah rodiče a dítěte. Dítě vstupuje do nových právních příbuzenských vztahů k osvojiteli a ke všem jeho příbuzným, přičemž z dosavadních vystupuje.

Zásahy do rodičovské zodpovědnosti  pozastavení rodičovské zodpovědnosti – jsou závažné překážky na straně rodiče (objektivní překážka), které mu brání vykonávat rodičovskou zodpovědnost a vyžaduje to zájem dítěte. Rodič má rodičovskou zodpovědnost i nadále, její výkon se ale pozastavuje, a vykonává ji druhý rodič nebo poručník.  omezení rodičovské zodpovědnosti - rodič nevykonává řádně své povinnosti a rodičovskou zodpovědnost a vyžaduje to zájem dítěte. V rozhodnutí o omezení se vymezí, jaká konkrétní práva a povinnosti jsou mu zapovězeny. Rodičovskou zodpovědnost vykonává ve zbylém rozsahu druhý rodič nebo poručník.  zbavení rodičovské zodpovědnosti - rodič zneužívá rodičovské moci nebo ji závažně zanedbává. Pokud má rodič více dětí, dojde ke zbavení vždy ve vztahu ke konkrétnímu dítěti. Pokud dojde ke změně poměrů, lze znovu ve věci jednat. Soud je povinen zahájit ex offo řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti (úmyslný TČ rodiče vůči dítěti, TČ spáchaný nezletilým mladším 15 let, kterého rodič užil ke spáchání, nebo byl rodič spolupachatelem, organizátorem, návodcem, pomocníkem).

Náhradní rodičovská péče (osvojení) „Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský. Osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí.“ Přijetí dítěte za vlastní ve svých právních důsledcích plně nahrazuje pokrevní vztah rodiče a dítěte. Dítě vstupuje do nových právních příbuzenských vztahů k osvojiteli a ke všem jeho příbuzným, přičemž z dosavadních vystupuje. O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele. Osvojiteli se mohou stát pouze FO, které mají plnou způsobilost k právním úkonům, jsou bezúhonné, zajistí dobré materiální podmínky, zjišťuje se jejich motivace a zdravotní stav. Osvojit lze jen nezletilého (musí zde být také přiměřený věkový rozdíl), upřednostňuje se osvojení manželským párem (osvojení jedincem není vyloučeno, je to však až úplně poslední možnost). Rozhodnutím o osvojení zcela zanikají práva v biologické rodině.

Osvojení Existují dva typy osvojení, které mají společné znaky: osvojení je úplné, právní vztahy k původní rodině zanikají (výjimku představuje osvojení dítěte manželem rodiče). Jedná se tedy o osvojení:  nezrušitelné - osvojitel je zapsán v matrice místo rodiče osvojence, přičemž toto osvojení nelze zrušit. Takto lze osvojit pouze dítě starší 1 roku.  zrušitelné - může být zrušeno jen z vážných důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele. Zrušením osvojení vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou (osvojenec bude mít opět i své dřívější příjmení). Změna zrušitelného osvojení na nezrušitelné je možná pouze před dosažením zletilosti

Podmínky osvojení Podmínky společné pro oba typy osvojení:  musí být osvojenci ku prospěchu  mezi osvojencem a osvojitelem utvořil citový vztah, jaký je obvyklý mezi rodiči a dětmi  řízení nelze zahájit bez návrhu – vůle osvojitele je tedy u procesu osvojení rozhodující  osvojit lze jen nezletilé dítě  mezi osvojencem a osvojitelem musí být přiměřený věkový rozdíl  osvojení nemůže vzniknout tam, kde mezi osvojencem a osvojitelem existuje pokrevní rodinný nebo blízký příbuzenský vztah a kde by se tudíž poměr vytvořený osvojením jako nadbytečný nebo nevhodný  osvojitel nemůže být osoba nezpůsobilá k právním úkonům  jako společné dítě mohou osvojit jen manželé  k osvojení je nutný souhlas rodiče dítěte, popř. zákonného zástupce

Souhlas s osvojením Souhlas rodičů není nutný, jestliže:  po dobu nejméně 6 měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě  po dobu 2 měsíců neprojevovali o dítě žádný zájem, ačkoli jim v tom nebrání žádná překážka Projevil-li rodič souhlas s osvojením předem bez vztahu k určitým osvojitelům, není třeba již dále jeho souhlas (blanketní přivolení). Souhlas k osvojení se stane neodvolatelným v okamžiku, kdy je dítě rozhodnutím umístěno do preadopční péče budoucích osvojitelů. Souhlas dítěte s osvojením je vyžadován, je-li dostatečně rozumově vyspělé.

Podmínky pro nezrušitelné osvojení  Nezrušitelně osvojit mohou zásadně jen manželé nebo manžel rodiče dítěte – výjimečně může osvojit osamělá osoba nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo po osvojiteli dítěte.  Nezrušitelně lze osvojit nezletilého staršího 1 roku. Osvojení nezaniká dosažením zletilosti ani úmrtím osvojence či osvojitele.

Pěstounská péče Forma náhradní rodičovské péče, vykonávána v rodině pěstouna nebo ve speciálním pěstounském zařízení (např. SOS vesničky). Nevzniká vztah podobný osvojení. Původní příbuzenské vztahy setrvávají. Svýkonem pěstounské péče se počítá na delší dobu, to ji odlišuje od náhradní péče a výchovy, která je uskutečňována pouze námezdními silami (zdravotníky, vychovateli) v ústavních zařízeních. Než soud rozhodne o svěření dítěte do pěstounské péče, je vždy povinen vyžadovat vyjádření OSPOD. K pěstounské péči se přistupuje v případě, kdy se zdá, že sanace původní rodiny bude dlouhodobá. Účastníky soudního řízení jsou rodiče nezletilého, dítě (zastoupené opatrovníkem) a žadatelé. Souhlasu rodičů není třeba. Při výběru pěstounů je dávána přednost manželským párům, ale mohou jimi být i prarodiče či dospělí sourozenci. Rodiče stále zůstávají zákonnými zástupci dítěte (např. musí souhlasit se změnou příjmení; souhlas může nahradit soud). Pěstouni 1x ročně informují soud, jak péče probíhá, soud také stanoví rodičům výživné.

Obsah a zánik pěstounské péče Obsah  právo vychovávat dítě přechází z rodičů na pěstouna v plném rozsahu  právo spravovat jmění dítěte pěstounovi nenáleží  dítěti je poskytován příspěvek na výživu Zánik  dosažením zletilosti dítěte  úmrtí pěstouna nebo dítěte  rozvodem manželství manželů, pěstounů, jakož i úmrtí jednoho z nich  rozhodnutím soudu Zrušení pěstounské péče: je možné pěstounskou péči zrušit na základě rozhodnutí soudu, jsou-li pro to důležité důvody. Soud tak učiní vždy, požádá-li o to pěstoun.

Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby, Ústavní výchova, Ochranná výchova Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby – jde o opatření, které soud činí v zájmu dítěte. Většinou soud vybere příbuzného, který je schopen poskytnout dítěti řádnou výchovu. Obsah vztahu FO a dítěte zákon neupravuje, proto práva a povinnosti vymezí soud (nemůže ale založit vyživovací povinnost). Ústavní výchova – jde o formu náhradní kolektivní péče o dítě. Typy ústavní výchovy: kojenecké ústavy, dětské domovy, dětské domovy a zvláštní ochranná zařízení, ústavy sociální péče, určené pro výkon ústavní a ochranné výchovy dětí tělesně nebo mentálně postižených. Předpoklady ústavní výchovy: nemůže být o dítě postaráno ve vlastní rodině, nepodařilo se je umístit do náhradní rodinné péče (je možná i žádost rodičů), předcházející jiná výchovná opatření, rozhodnutí soudu, dítě je nezletilé (prodloužit lze nejvýš o 1 rok nad nezletilost). Ochranná výchova – jde o výchovné opatření trestního charakteru (viz TrZ, ZSVM). Vykonává se ve zvláštních výchovných zařízeních, příp. v léčebném ústavu.

Výživné Označení majetkového souboru, který poskytuje jedna osoba druhé proto, aby ji vyživovala. Jde o plnění poskytované rozhodnutím nebo na základě dohody. Právo na výživné plyne přímo ze zákona. Vyživovací povinnost:  má osobní (rodinný) základ  je nepřevoditelná a právo na výživné je nepostupitelné  právo na výživné se nepromlčuje Za výživné se považuje vše, co se poskytuje a přijímá za tím účelem, aby byly zajištěny osobní potřeby oprávněné osoby (strava, šaty, bydlení, kulturní vyžití, vzdělání atd.). Rozsah výživného se musí vždy stanovovat v konkrétním případě a ZoR stanoví jen hlediska pro určení jeho výše.

Řízení ve věcech výživného Výživné pro nezletilého lze zahájit i bez návrhu, pro zletilého jen na návrh. Výživné ze přiznat jen ode dne zahájení řízení, výjimka je u nezletilého, kdy je lze přiznat zpětně za 3 roky. Rozhodnutí o výživném lze změnit, ať už se podstatně změní poměry oprávněného nebo povinného. Místo rozhodnutí soudu lze s povinným uzavřít dohodu, u nezletilých musí být dohoda schválena soudem, v ostatních případech může být uzavřen soudní smír.

Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti Vyživovací povinnost mají oba rodiče bez ohledu na to, zda jim náleží rodičovská zodpovědnost nebo jsou v jejím výkonu omezeni. Pokud dítě už nemá ani jednoho rodiče nebo ani jeden není schopen plnit vyživovací povinnost, přechází vyživovací povinnost na prarodiče. Vyživovací povinnost rodičů k dětem vzniká narozením nebo právní mocí rozhodnutí o osvojení a zaniká:  pokud děti jsou samy schopny se živit,  uzavřením manželství dítěte – je-li manžel dítěte schopen je živit  osvojením dítěte někým jiným  zrušení osvojení – obnovení vyživovací povinnosti biologických rodičů  popřením otcovství.

Vyživovací povinnost dítěte vůči rodičům Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou obživu. Mají-li rodiče více dětí, mají vyživovací povinnost všechny děti, jsou zavázány dílčím způsobem (každé dítě je zavázáno jen takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů ke schopnostem, možnostem a poměrům ostatních dětí, v úvahu se vezme i osobní péče o rodiče). Musí ovšem jít o dítě schopné se živit a ještě k tomu plnit vyživovací povinnost. Povinnost trvá po dobu tzv. potřebnosti, tedy postrádají-li rodiče náležitý zdroj obživy. Zánik: rodiče ji už nepotřebují, dítě ztratí schopnost poskytovat výživné, osvojení dítěte, zrušení osvojení, popření osvojení.

Vzájemná vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými Vyživovací povinnost mají všichni předci vůči všem svým potomkům a všichni potomci vůči všem svým předkům. Zpravidla jde jen o prarodiče a vnuky, příbuzní v linii pobočné vyživovací povinnost nemají.

Vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely Zajištěna má být v zásadě stejná hmotná a kulturní úroveň obou manželů. Má přednost před vyživovací povinností ze strany dětí i rodičů.

Vzájemná vyživovací povinnost rozvedených manželů Trvá po dobu, po kterou je rozvedený manžel potřebným, tzn. není schopen se sám živit. Povinný manžel musí být schopen plnit vyživovací povinnost, jinak se bude potřebný muset obrátit na své děti a pak na rodiče a další příbuzné. Přiznání výživného nesmí být v rozporu s dobrými mravy (např. předchozí chování potřebn38ého vedlo k rozvratu nebo chování v době řízení). Rozsah: má pouze přispívat na přiměřenou výživu oprávněného (tzn. zajistit veškeré běžné životní potřeby oprávněného podle konkrétní situace), podle schopností, možností a majetkových poměrů oprávněného. Manžel, který se na rozvratu nepodílel, má právo na výživné ve stejném rozsahu podle § 91 odst. 2 ZoR. Toto „sankční“ výživné lze přiznat nejdéle po dobu 3 let od rozvodu, poté může uplatnit právo na výživné v běžném rozsahu. Zánik: sňatek oprávněného, dohoda o poskytnutí jednorázové částky, tzv. odstupné – lze ji uzavřít jak před rozvodem, tak po rozvodu, nerozhoduje přitom jak dlouhá doba od rozvodu uplynula, právo na výživné zaniká až zaplacením dohodnuté částky.