OSOBNOST TRENÉRA Školení trenérů baseballu II.tř. Nymburk 2010

Trénování je svým způsobem umění

Trenér je modelem, vzorem pro své hráče

Každý trenér má svou vlastní trenérskou filozofii, která se výrazně projevuje v jeho přístupu k hráčům a jejich vedení.

Osobnost trenéra může nejvíce ovlivnit výkonnost a klima družstva

Hlavním kritériem úspěšnosti trenérské práce jsou výsledky

Sportovní praxe prokázala, že sebelepší trenér nemůže za určitých okolností uspět

Kdo to vlastně je ten trenér ? ► Především je to jen člověk ► Člověk, který se rozhodl žít v permanentním stresu, jehož každodenním úkolem je řešení konfliktních situací ► Ve baseballovém světě je oprávněně nazýván manažerem ► Je to vůdce skupiny, od které se očekávají výsledky ► Jeho životní kariéra může být dlouhá, uspokojení z práce bývá obvykle krátkodobé ► Člověk, který časem vyhoří

Základní práce trenéra ► Organizovat sportovní přípravu v daném časovém období s určitým cílem ► Vedení sportovního družstva v přípravě a v zápasech ► Rozvíjet výkonnost družstva s vytýčeným cílem ► Rozvíjet výkonnost jedinců ► Řídit výchovně – vzdělávací proces s cílem pozitivního rozvoje osobnosti hráčů

Typologie trenérů ► Odlišnost podle výkonnostní úrovně svěřenců ► Podle způsobu vedení skupiny ► Podle sestavování tréninkových programů ► Podle sociální role ► Podle jeho reálných činností ► Podle zaměřenosti pedagogických přístupů ► Podle temperamentu

Typologie trenérů podle výkonnostních úrovní ► Trenér – PEDAGOG je vhodný pro trénink dětí a mládeže. Respektuje věkové a vývojové zvláštnosti, podporuje všestranný rozvoj, je vzorem, vyznačuje se trpělivostí, práci zaměřuje perspektivně. Vyznačuje se znalostmi o rozpoznávání talentu. ► Trenér – ORGANIZÁTOR je typický pro výkonnostní sport. Zahrnuje v sobě manažerské předpoklady doplněné o odbornost spojenou se zatěžováním organizmu, technickou připraveností hráče, apod. Zajišťuje podmínky pro trénink i účast v soutěžích. Vyznačuje se kombinací pečlivých teoretických příprav i dostatkem praktických zkušeností. ► Trenér – SPECIALISTA je vhodný pro nejvyšší výkonnostní úroveň. Vysoké nároky na odbornou kvalifikaci a psychologickou stránku činnosti, tvůrčí schopnosti, smysl pro kolektivní spolupráci, vedení realizačních týmů, kvalita systémového přístupu, apod.

Typologie trenérů podle způsobu vedení skupiny ► AUTOKRAT (autoritativní) Svůj tým řídí striktními příkazy, zákazy a nekompromisně vyžaduje jejich plnění. Nebere ohled na mínění ostatních. Nediskutuje. Výkon týmu může být někdy vyskoký. ► DEMOKRAT Vedení je založeno na vzájemném respektování názorů a na dohodě mezi trenérem a hráči. Povzbuzuje členy svého týmu k názorové otevřenosti a poslouchá hlas skupiny, i když se jím nemusí řídit. Výkon je závislý na vnitřní motivaci. Záleží na ztotožnění mysli hráčů s cíli trenéra. ► LIBERÁL Tvoří protipól autokratickému vedení. Hráčům je ponechána značná volnost, nevydávají se téměř žádné příkazy, nekontroluje se plnění úkolů. Družstvo se řídí samo, často živelně. Výkonnost bývá většinou nízká a spokojenost členů bývá také často nižší, než u demokratického vedení.

Typologie trenérů podle způsobu sestavování tréninového programu ► TRADICIONALISTA – trenér stále opakuje stejný obsah TJ a užívá stejných metod a forem. Nemá zájem ve svém způsobu vedení něco měnit ► NOVÁTOR – vnímá zájmy týmu i jednotlivců, nebojí se experimentovat, je otevřený novým formám práce i novým podnětům ► IMPROVIZÁTOR – tréninkový proces vede variabilně, dokáže využít dané situace i konkrétních podmínek. V souladu s připraveným rámcovým plánem lze tento způsob vedení považovat za pozitivní. Bez přípravy je tato improvizace výrazem povrchního přístupu.

Typologie trenérů podle sociální role ► INFORMÁTOR - vysvětluje, poučuje, předvádí, koriguje ► DŮVĚRNÍK - vnímá osobní problémy hráčů a je schopen je řešit ► UKAZŇOVATEL - vyžaduje dodržování příkazů, kárá, trestá ► MOTIVÁTOR – podněcuje k aktivitě, chválí, odměňuje, stimuluje ► REFERENT - přenáší řešení problémů na jiné ► VYCHOVATEL – upřednostňuje a zdůrazňuje výchovnou složku, soustřeďuje se na tvorbu morálně-etických hodnot vedení hráčů

Typologie trenérů podle jeho reálných činností ► INSTRUKTOR – zaměřuje se na kvalitu tréninkového procesu ► STRATÉG - vede tým v utkání, doporučuje a realizuje taktické varianty ► TERAPEUT - upřednostňuje tělesné i psychické procesy hráčů

Typologie trenérů podle zaměřenosti pedagogických přístupů ► VĚDECKO-SYSTEMATICKÝ - je teoreticky vždy napřed, vše má předem dokonale připravené, promyšlené a systematické ► EMPIRICKÝ – je to typický praktik, který podceňuje teoretickou přípravu ► TAKTICKÝ – hráče neustále řídí, je dokonale informován o soupeři ► EMOCIONÁLNÍ – úspěšně reguluje hráčské emoce, zaměřuje se na dobrou náladu družstva, podceňuje rozumovou úvahu ► PSYCHOLOGICKÝ – umí jednotlivé hráče i tým sugestivně motivovat. Ovládá techniky pro řešení vypjatých meziosobních

Typologie trenérů podle temperamentu ► CHOLERIK - rychlý nástup emocí - vysoká intenzita prožitku - rychlé odeznívání ► SANGVINIK - pomalý nástup emocí - nízká intenzita prožitku - rychlé odeznívání ► MELANCHOLIK - rychlý nástup emocí - vysoká intezita prožitku - pomalé odeznívání ► FLEGMATIK - pomalý nástup emocí - nízká intenzita prožitku - pomalé odeznívání

Trenérství Rozhodnutí stát se trenérem Trenérství je profese jako každá jiná. Přesto je v ČR forma dobrovolných trenérů v baseballu spojována buď s posláním nebo filantropismem. Při většině rozhodnutí stát se trenérem, se jedná o způsob seberealizace nebo se jedná o formu rodinného řešení pro některé ze svých dětí. Profesionální trenéři baseballu v ČR jsou ojedinělí a velmi často tuto profesi v krátkém čase opouštějí. Předpoklady k trenérské práci Původní představy bývají velmi zjednodušené. Myšlenka, že stačí pozitivní vztah ke sportu spojený s bývalou aktivní sportovní činností a krátké školení v oboru je představou mylnou. Skutečnost, že předpokladem vysokého sportovního výkonu se stává do detailů promyšlený, cílevědomě organizovaný a řízený trénink, vyžaduje tato skutečnost vyškolené odborníky. Základním kamenem předpokladů trenérské práce je odbornost. Stejně důležité jako odbornost jsou didaktické předpoklady. Neméně významné jsou charakterové vlastnosti (pracovitost, cílevědomost, osobní spolehlivost, nezávislost, zásadovost, smělost, obětavost, vytrvalost) a vlastnosti intelektu (bystrost, originálnost, tvořivost, plánovitost, operativnost, předvídavost, nadhled). Nezbytnost vrozených dispozic – optimizmus, životní energie, vstřícnost, zodpovědnost, emoční stabilita, vůdcovské kvality, schopnost motivovat

Úspěšnost trenéra ► Otázka úspěšnosti či neúspěšnosti trenéra v týmových sportovních hrách je značně složitá. ► Hlavním kritériem posuzování úspěšnosti jsou výsledky. - subjektivní posuzování z vnějšího prostředí (diváci, neinformovaní pozorovatelé) - objektivní posuzování s ohledem na znalosti cílů a úkolů pro dané časové období (osoby přímo zúčastněné a dostatečně informované) ► Výkonnost týmu, mimo osobu trenéra, ovlivňuje mnoho dalších faktorů - složení hráčského kádru - úroveň materiálního zabezpečení - povaha meziosobních vztahů - funkcionáři a jejich rozhodnutí (stanovení cílů, úkolů a doby jejich plnění)

Úspěšnost trenéra Diagnostická činnost Pedagogická diagnostika - výkonu - struktury a dynamiky osobnosti - povahy meziosobních vztahů Metody pedagogické diagnostiky - pozorování - dotazování - testování Předpoklady objektivní diagnostiky - zkušenost - vědomostní zázemí - odstup od objektu Nejčastější chyby - haló efekt (rozhoduje první a poslední dojem) - předsudky (před fixované názory – obéznost, apod.) - centralizování (vyhýbání se krajním hodnotám)

Několik obecných doporučení trenérům pro běžné situace 1. Trenér má být modelem a vzorem pro svoje svěřence. 2. Trenér může být přísný, ale chápající, schopný seberegulace. 3. Trenér může rozumně vyžadovat plné odevzdání sportu. 4. Trenér má budovat u sportovců sebedůvěru a sebekontrolu. 5. Trenér učí své svěřence umění koncentraci a relaxace pozornosti. 6. Trenér by měl komunikovat s rozhodností, ale v přátelském duchu. 7. Trenér by měl dodržovat zásadu nejdříve pochválit, poté opravovat. 8. Trenér by se měl vyvarovat destruktivních negativních odsouzení. 9. Trenér by měl vytvářet a podporovat kreativní atmosféru. 10. Trenér by neměl přehánět ani povzbuzení, ani kritiku. 11. Trenér by měl po neúspěchu najít způsob, jak z této situace svěřence dostat. 12. Trenér by měl umět rozlišit nechuť hráče od fyzické či psychické únavy

Zásady regulace družstva 1. Kromě výkonnosti hráče zvažovat i jeho osobní vlastnosti 2. Dodržovat základní pedagogická pravidla – spravedlnost a důslednost 3. Vyvarovat se vyhrožování 4. Prohřešky jedince, které se netýkají celého družstva, řešit mezi čtyřma očima 5. Otázky týkající se celého družstva řešit s celým týmem. 6. Dát vždy šanci provinilým vyjádřit se k příčině prohřešku. 7. Využívat metody skupinové diskuse na tzv. mítingu s hráči 8. Vyvarovat se obvyklé chybě trenérů, kritizovat negativní docházku před přítomnými poctivci. 9. V případě velmi konfliktní situace je vhodné vytvořit pracovní skupinu z klidnějších a uvážlivějších hráčů.

Zásady doporučené při řešení konfrontační situace 1. Promyslet si postup bez emocí. 2. Přesvědčit se, zda protivníkovi rozumíme. 3. Dát najevo protivníkovi, že jeho názor respektujeme, i když s ním nesouhlasíme. 4. Neútočit všeobecně, ale zaměřit se na konkrétní cíl. 5. Cesta k řešení by měla být postupná, nikoli živelná. 6. Nevystupovat arogantně, dominantně, nesmířlivě, cynicky, ironicky. 7. Cílem je domluvit se a dosáhnout rovnováhy obou stran. 8. Nikdy nepřestat komunikovat. 9. Nedat průchod neverbálním negativním projevům. 10. Nediskutovat o problému s ostatními, pokud se týká konfliktu s jedincem.