Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

NÁZVOSLOVÍ. HISTORIE VZNIKU DNEŠNÍHO NÁZVOSLOVÍ 1820-1860Presl J.S.a filolog Jungmann J. Obrozenecká doba 1858Názvoslovná komise vedená V. Šafaříkem Staňkova.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "NÁZVOSLOVÍ. HISTORIE VZNIKU DNEŠNÍHO NÁZVOSLOVÍ 1820-1860Presl J.S.a filolog Jungmann J. Obrozenecká doba 1858Názvoslovná komise vedená V. Šafaříkem Staňkova."— Transkript prezentace:

1 NÁZVOSLOVÍ

2 HISTORIE VZNIKU DNEŠNÍHO NÁZVOSLOVÍ Presl J.S.a filolog Jungmann J. Obrozenecká doba 1858Názvoslovná komise vedená V. Šafaříkem Staňkova „Chemie všeobecná“ (předběžně) 1859Šafaříkovy „Základy chemie“ (první česká učebnice, vynikající úroveň) 1914Baťka A. a Votočka E. Zavedli označování oxidačního čísla (známá zakončení), přijato na V. sjezdu přírodozpytců a lékařů publikováno ve 12. ročníku Chem. Listů 1941Hanuš J. Koordinační sloučeniny podvojné sloučeniny nevalenční a izopolykyseliny a jejich soli

3 a další modernizace… Tomíček O., Wichterle O. a Škramovský S. Názvoslovná komise upravovány názvy v oblastech, které se rozvíjely od 1960názvoslovná komise při ČSAV vedená R. Brdičkou jisté nedostatky, které nezahrnuly úplně rozvoj anorganické chemie (Chem. listy) 1971další komise, která měla doplnit nedostatky v anorganickém názvosloví Dostál K., Ebert M., Hájek B., Hanzlík J., Chvalovský V., Klikorka J. (předseda), Okáč A., Pavlík I., Plešek J. a Roudný M.

4 Návaznosti……. Na organickou chemiiBláha K Na fyzikální chemiiDvořák J. Na slovenské názvoslovíZikmund M.

5 Chemické vzorce značky (symboly) chemických prvků jsou základem pro vytvoření chemických vzorců Chemické vzorce jsou souborem značek prvků, názvoslovných jednotek strukturních předpon uspořádaných podle dohodnutých pravidel

6 Názvy sloučenin Základ názvu složky se odvozuje podle názvu prvku nebo sloučeniny. Součástí názvu jsou názvoslovné afixy: Prefixy: řadíme před název názvu složky Sufixy: řadíme za základ názvu složky

7 Oxidační číslo prvku základní pojem, na němž je vybudováno názvosloví anorganické chemie. Oxidační číslo prvku v jakémkoliv chemickém stavu je elektrický náboj, který je přítomen na atomu prvku, kdybychom elektrony v každé vazbě vycházející z tohoto atomu přidělili elektronegativnějšímu atomu. Vodík je podle konvence považován ve spojení s nekovy za elektropozitivní složku. Atom v základním stavu má oxidační číslo “0” a vazba mezi atomy téhož druhu nepřispívá k oxidačnímu číslu.

8 Příklady MnO 4 - jeden Mn 7+ a čtyři O 2- iontyMn = VII O = -II ClO - jeden Cl + a jeden O 2- ionCl = I O = -II CH 4 jeden C 4+ a čtyři H + iontyC = -IVH = I CCl 4 jeden C 4+ a čtyři Cl - iontyC = IVCl = -I NH 4 + jeden N 3- a čtyři H + iontyN = -IIIH = I NF 4 + jeden N 5+ a čtyři F - iontyN = V F = -I AlH 4 - jeden Al 3+ a čtyři H - iontyAl = IIIH = -I P 4 čtyři nenabité atomy PP = 0 P 2 H 4 dva P 2- a čtyři H + iontyP = - IIH = I O 2 F 2 dva O + a dva F - iontyO = IF = -I

9 Oxidační číslo, tak jak bylo zavedeno, je pojem formální a v mnoha případech neodpovídá skutečné elektronové konfiguraci v molekule. Potíže s určováním oxidačního čísla můžou nastat v případě, jsou-li ve sloučenině vázány prvky se stejnou hodnotou elektronegativity jako např. NCl 3 nebo S 4 N 4

10 v českém anorganickém názvosloví používáme těchto zakončení: Kladné oxidační čísloZakončení u kationtůu aniontů I-ný-nan II-natý-natan III-itý-itan IV-ičitý-ičitan V-ečný,-ičný-ečnan, ičnan VI-ový-an VII-istý-istan VIII-ičelý-ičelan záporné oxidační číslo prvku používáme zakončení –id bez ohledu na velikost náboje označení oxidačních čísel prvků

11 STOCKOVO OXIDAČNÍ ČÍSLO Je vyznačeno římskými číslicemi umístěnými v kulatých závorkách bezprostředně následujícimi název. Znaménko plus pro označení kladného oxidačního čísla se neuvádí. Pro vyznačení nulového oxidačního čísla se používá nuly. Příklady: Na 2 [Fe(CO) 4 ]tetrakarbonylferrid (-II) disodný K 4 [Ni(CN) 4 ]tetrakyanonikl(0)tetradraselný Při psaní vzorců se Stockovo oxidační číslo přiřazuje k symbolům odpovídajících prvků a píše se u symbolu vpravo nahoře. Příklady: Pb 2 II Pb IV O 4 oxid olovnato-olovičitý

12 EWENSOVO-BASSETTOVO ČÍSLO Je vyznačeno arabskými číslicemi a znaménkem náboje a je umístěno v kulatých závorkách bezprostředně za názvem odpovídajícího iontu. Jde v podstatě o vyznačení náboje složitějšího iontu: Příklady: UO 2 SO 4 síran uranylu (2+) (UO 2 ) 2 SO 4 síran uranylu (1+) Na 2 [Fe(CO) 4 ]tetrakarbonylferrid(2-) sodný

13 PRVKY České názvy některých dávno známých nebo technicky důležitých prvků jsou odlišné od názvů latinských (např. cín, kyslík, olovo, sodík stříbro atd.). Názvy některých sloučenin antimon, dusík, síra a rtuť nejsou odvozeny od latinských názvů těchto prvků, ale od jiných latinských názvů. Např. stibium pro antimon nebo mercurius pro rtuť Později objevené prvky, pro které se nevytvořil počeštěný název, zachovávají v češtině mezinárodní název s koncovkou –ium.

14 IZOTOPY Prvků s výjimkou vodíku nemají samostatné názvy a symboly. Pojmenování izotopu se utvoří z názvu odpovídajícího prvku a hmotnostního čísla. Kyslík-18, 18 O Síra-32, 32 S Pro izotopy vodíku možno užívat názvů a symbolů: Protium 1 H Deuterium 2 H nebo D Tritium 3 Hnebo T

15 VZORCE A NÁZVY SLOUČENIN Vzorce: Stechiometrický vzorec Molekulový Funkční Strukturní Geometrický Krystalochemický

16 STECHIOMETRICKÝ VZOREC vyjadřuje stechiometrické složení sloučeniny. Nazývá se proto také sumární vzorec. EMPIRICKÝ VZOREC Jestliže byl odvozen experimentálně (analyticky) z procentuálního složení sloučeniny. Počet sloučených atomů se ve stechiometrických vzorcích vyznačuje indexovou číslicí vpravo dole za značkou prvku (číslice 1 se neuvádí) Určitý známý počet atomů nebo atomových skupin se označuje indexem N (n= 2,3,4,….) neznámý počet indexem x. Příklady: NH 3, Na 2 SO 4, K 2 S 2 O 7 H 2 S n, (SO 3 ) x, (NaPO 3 ) x

17 Chceme-li zvlášť zdůraznit, že jde o stechiometrický vzorec látky, uvádíme ho ve složených závorkách. Příklad:  NH 2   AlCl 3   SiO 2 

18 MOLEKULOVÝ VZOREC vyjadřuje nejen stechiometrické složení látky, ale i její relativní molekulovou hmotu. Stechiometrický vzorecmolekulový vzorec  H 2 O  H 2 O  HO      NH 2      SCl  S 2 Cl 2  P 2 O 5  P 4 O 10  AsS  As 4 S 4  HSO 4  H 2 S 2 O 8  H 2 PO 3  H 4 P 2 O 6 Molekulovým vzorcem je možno charakterizovat polymerní formu látky, např.: NO 2 (monomer) N 2 O 4 (dimer)

19 FUNKČNÍ VZOREC tím, že se liší od stechiometrického vyjadřuje i charakteristická atomová seskupení, tj. tzv. funkční skupiny, jako jsou složené ionty, atomové skupiny. Funkční vzorec se někdy nazývá RACIONÁLNÍ VZOREC je zjednodušený strukturní vzorec Stechiometrický vzorecfunkční vzorecfunkční skupiny  NaO  Na 2 O 2 anion O 2 2-  H 2 NO  NH 4 NO 2 kationNH 4 +,anionNO 2 -  NH  NH 4 N 3 kationNH 4 +,anionN 3 -  H 4 N 2 O 3  NH 4 NO 3 kationNH 4 +,anionNO 3 -  CaH 2 O 2  Ca(OH) 2 anion OH -  BiHN 2 O 7  Bi(OH)(NO 3 ) 2 anion OH -,anion NO 3 -

20 Ve složitějších molekulách se funkční skupiny oddělují pro přehlednost tečkou, popř. vazebnou čárkou na středu značky prvku nebo se uvádějí v kulatých závorkách. Příklad: H 2 N.NH 2 nebo H 2 N-NH 2 nebo (NH 2 ) 2 Vzorec solvatující molekuly v krystalosolvátu (např. krystalohydrátu) se od základní sloučeniny oddělí tečkou (která se v názvu čte plus) psanou na spodní lince. Počet molekul se vyjadřuje číslicí před odpovídajícím vzorcem. Číslice se od vzorce zpravidla neodděluje mezerou. Tečkou na spodní lince se oddělují i vzorce sloučenin, od nichž je odvozen celkový vzorec podvojné sloučeniny. Příklady: FeSO 4.7 H 2 O, 3CdSO 4.8H 2 O (NH 4 ) 2 SO 4.FeSO 4.6 H 2 O

21 STRUKTURNÍ KONSTITUČNÍ, ELEKTRONOVÝ VZOREC udává pořadí navzájem sloučených atomů, zpravidla však nezobrazuje jejich prostorové uspořádání. Příklady:

22 Pomocí strukturních elektronových vzorců vyjadřujeme graficky pokud možno nejvhodnější způsob uspořádání valenčních elektronů (elektronovou konfiguraci) v atomu, iontu nebo molekule. Jednotlivé elektrony ve valenční sféře atomu se označují tečkami a elektronové páry čárkami u symbolu prvku. Kovalentní vazbu symbolizuje čárka mezi sloučenými atomy. Příklady: Cl O=C=O

23 GEOMETRICKÝ VZOREC znázorňuje skutečné geometrické uspořádání atomů iontů nebo molekul.

24 KRYSTALOCHEMICKÝ VZOREC vyjadřuje koordinační čísla, tj. počet atomů, iontů nebo molekul, které bezprostředně obklopují určitý atom. Je to stechiometrický vzorec, ke kterému přidáváme ve tvaru zlomku koordinační čísla. Číslo ve jmenovateli se vztahuje k centrálnímu atomu (molekule, iontu), jehož symbol je na prvním místě ve vzorci. Příklad: {SiO } 4 O obklopují Si a 2 Si obklopují O {TiO } 6 O obklopuje Ti a 3 Ti obklopují O

25 RACIONÁLNÍ NÁZVY SLOUČENIN Název je většinou složen z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno udává druh chemické sloučeniny a je odvozeno od jména její elektronegativní součásti (oxid, hydroxid, kyselina, sulfid, fluorid, fosforečnan, karbid). Přídavné jméno charakterizuje elektropozitivní součást sloučeniny, např. kation a má zakončení, které vyjadřuje jeho oxidační číslo. Název elektronegativní složky sloučeniny je před názvem složky pozitivní. Příklad: chlorid draselný KCl, síran hořečnatý MgSO 4

26 OXIDY Název oxidu se skládá z podstatného jména oxid a přídavného jména se zakončením oxidačního čísla Přehled koncovek názvů oxidů: Mocenstvívzorec koncovkaoxid Prvkuoxidu IM 2 O-nýLi 2 O lithný IIMO-natýMgO hořečnatý IIIM 2 O 3 -itýAl 2 O 3 hlinitý IVMO 2 -ičitýCO 2 uhličitý VM 2 O 5 -ečný, -ičnýP 2 O 5 fosforečný VIMO 3 -ovýSO 3 sírový VIIM 2 O 7 -istýCl 2 O 7 chloristý VIIIMO 4 -ičelýXeO 4 xenoničelý

27 PEROXIDY, HYPEROXIDY, OZONIDY SULFIDY, NITRIDY A HALOGENIDY Stejně jako u oxidů se tvoří názvy u peroxidů s aniontem O 2 2-, hyperoxidů s aniontem O 2 -, ozonidů s aniontem O 3 - a všech dalších sloučenin s elektronegativní složkou. Příklady: Na 2 O 2 peroxid sodnýZnSsulfid zinečnatý BaO 2 peroxid bárnatýAs 2 S 3 sulfid arsenitý KO 2 hyperoxid draselnýMg 3 N 2 nitrid horečnatý KO 3 ozonid draselnýXeF 4 fluorid xenoničilý NH 4 Ijodid amonnýSF 6 fluorid sírový

28 HYDROXIDY Názvy hydroxidů mají stejná zakončení oxidačních čísel jako oxidy. Příklady: KOHhydroxid draselný Ca(OH) 2 hydroxid vápenatý Al(OH) 3 hydroxid hlinitý Th(OH) 4 hydroxid thoričitý

29 BINÁRNÍ SLOUČENINY VODÍKU S NEKOVY U některých vodíkatých sloučenin se připouští jednoslovný název, v němž se na prvém místě uvádí název elektronegativnějšího prvku nebo atomové skupiny se zakončením –o a připojuje se slovo vodík. Příklady:HClchlorovodík H 2 Ssirovodík HCNkyanovodík HBrbromovodík HIjodovodík

30 Názvy nasycených vodíkatých sloučenin prvků III., IV., V. a VI. Podskupiny periodického systému se tvoří použitím zakončení –an. Výjimku tvoří:NH 3 amoniak N 2 H 4 hydrazin H 2 Ovoda Příklady:AlH 3 alan BH 3 boranB 2 H 6 diboran SiH 4 silanSi 2 H 6 disilan PH 3 fosfanP 2 H 4 difosfan AsH 3 arsanAs 2 H 4 diarsan SbH 3 stiban BiH 3 bismutan GeH 4 germanGe 2 H 6 digerman SnH 4 stannanSn 2 H 6 distannan H 2 SsulfanH 2 S 2 disulfan H 2 SeselanH 2 Se 2 diselan H 2 TetellanH 2 Te 2 ditellan H 2 S n polysulfan

31 NÁZVY IONTŮ A ATOMOVÝCH SKUPIN Jednoatomové kationty mají názvy tvořené ze základu názvu prvku a koncovky určené oxidačním číslem atomu. Viceatomové ionty odvozené z jednoatomových aniontů adicí protonu a jejich deriváty mají zakončení –onium. Stejně se tvoří názvy kationtů vytvořených připojením protonu k molekule sloučeniny nemající charakter kyseliny. Připojí-li se proton k molekule kyseliny s viceatomovým aniontem, používá se koncovky –acidium.

32 Na + kation sodný Ce 4+ kation ceričitý XH 4 + (X=P,As,Sb)fosfonium, arsonium, stibonium XH 3 + (X=O,S,Se,Te)oxonium, sulfonium, selenonium, telluronium XH 2 + (X=F,I)fluoronium, jodonium Sb(CH 3 ) 4 + tetramethylstibonium Cl 2 F + dichlorfluoronium H 2 NO 3 + nitratacidium CH 3 COOH 2 + acetatacidium

33 Ion NH 4 + se nazývá ion amonný. Zakončením –amonný se tvoří názvy všech kationtů odvozených substitucí od amoniaku nebo jiných zásad, jejichž pojmenování končí na amin. [(CH 3 ) 3 NH] + kation trimethylamonný [N(CH 3 ) 4 ] + kation tetramethylamonný HONH 3 + kation hydroxylamonný

34 Názvy kationtů odvozených adicí protonu na jiné dusíkaté zásady se tvoří použitím koncovky –ium. Lze-li od dusíkaté zásady vytvořit více než jeden kation, je účelné v názvu vyznačit jeho náboj. C 6 H 5 NH 3 + anilinium C 5 H 5 NH + pyridinium N 2 H 5 + hydrazinium(1+) N 2 H 6 2+ hydrazinium(2+) Je-li kation zakončen na acidium nebo –ium, je v názvu solí uváděn ve 2. pádu. (H 3 SO 4 )ClO 4 chloristan sulfatacidia N 2 H 5 Clchlorid hydrazinia Jednoatomové a některé víceatomové anionty mají zakončení –id.

35 Jednoatomové anionty H - ion hydridovýO 2- ion oxidový D - ion deuteridovýS 2- ion sulfidový F - ion fluoridovýSe 2- ion selenidový B 3- ion boridovýC 4- ion karbidový P 3- ion fosfidový N 3- ion nitridový Sb 3- ion antimonidový Víceatomové anionty OH - ion hydroxidovýO 2 2- ion peroxidový S 2 2- ion disulfidovýN 3 - ion azidový NH 2 - ion amidovýNH 2- ion imidový C 2 2- ion acetylidovýO 3 - ion ozonidový O 2 - ion hyperoxidový I 3 - ion trijodidový CN - ion kyanidový N 2 H 3 - ion hydrazidový

36 Názvy aniontů odvozených od kyslíkatých kyselin mají zakončení podle oxidačního čísla centrálního atomu. ClO - anion chlornanovýNO 2 - anion dusitanový BrO 4 - anion bromistanovýXeO 6 4- anion xenoničelanový Některé neutrální a elektropozitivní atomové skupiny obsahující kyslík či jiné chalkogeny mají nezávisle na svém náboji názvy se zakončením –yl. OHhydroxylSeOseleninyl COkarbonylSeO 2 selenonyl NOnitrosylCrO 2 chromyl NO 2 nitrylUO 2 uranyl POfosforylClOchlorosyl VOvanadylClO 2 chloryl SOthionylClO 3 perchloryl SO 2 sulfurylS 2 O 5 disulfuryl Takové názvy atomových skupin lze používat pouze pro sloučeniny, v nichž jsou tyto skupiny skutečně přítomny jako diskrétní jednotky.

37 Je-li v atomové skupině kyslík nahrazen sírou nebo jiným chalkogenem, tvoří se jejich název přidáním předpon thio-, seleno- apod. CSthiokarbonylPSeselenofosforyl Mají-li atomové skupiny stejného složení různý náboj, lze při jejich specifikaci použít čísla Ewens-Bassettova nebo Stockova UO 2 + uranyl(1+) nebo uranyl (V) UO 2 2+ uranyl(2+) nebo uranyl (VI) Je-li atomová skupina pozitivní součástí sloučeniny, uvádí se její název ve druhém pádu. COCl 2 chlorid karbonylu PSF 3 trifluorid thiofosforylu S 2 O 5 ClFchlorid-fluorid disulfurylu IO 2 Ffluorid jodylu

38 NÁZVY KYSELIN Názvy bezkyslíkatých kyselin se tvoří přidáním koncovky –ová k názvu sloučeniny nekovu s vodíkem. HFkyselina fluorovodíková H 2 Skyselina sirovodíková HCNkyselina kyanovodíková Názvy oxokyselin jsou složeny z podstatného jména kyselina a přídavného jména charakterizující elektronegativní část molekuly, tj. centrální atom a jeho oxidační číslo. HClOkyselina chlorná HClO 3 kyselina chlorečná HClO 4 kyselina chloristá

39 Tvoří-li prvek v témže oxidačním čísle několik kyselin lišících se počtem vodíkových atomů, je nutno tento počet vyznačit číslovkovou předponou a předponou hydrogen HIO 4 kyselina hydrogenjodistá H 3 IO 5 kyselina trihydrogenjodistá Pro některé oxokyseliny B, Si, P, I a Te je možno použít triviálních názvů tvořených pomocí předpon ortho- a meta- K pojmenování některých kyslíkatých kyselin obsahujících dusík a síru se dosud používají triviální názvy HOCNkyselina kyanatá HNCOkyselina isokyanatá HONCkyselina fulminová H 2 SO 2 kyselina sulfoxylová H 2 S 2 O 4 kyselina dithioničitá H 2 S 2 O 6 kyselina dithionová H 2 S n O 6 kyseliny polythionové H 2 NO 2 kyselina nitroxylová

40 Pro některé oxidy s nedefinovaným obsahem vody a stupněm polymerace je možno používat názvy jako např. kyselina křemičitá, cíničitá, antimoničná, tantaličná, wolframová apod. Předponou peroxo- před názvem kyseliny vyznačujeme záměnu atomu kyslíku za skupinu O 2. Počet peroxoskupin v molekule se vyznačuje číslovkovou předponou. HNO 4 kyselina peroxodusičná H 2 S 2 O 8 kyselina peroxodisírová H 2 SO 6 kyselina diperoxosírová

41 Názvem thiokyseliny označujeme takové kyseliny, v nichž je jeden nebo více kyslíkových atomů nahrazeno atomy síry. Více než jeden takový atom síry v molekule se vyznačí číslovkovou předponou: Atom síry vázaný ve skupině –SH lze předponou thiol- odlišit od terminálně vázaného atomu =S, jehož přítomnost se vyznačí předponou thion- CO(OH)(SH)kyselina thioluhličitá CS(OH) 2 kyselina thionuhličitá Podobně jako předpony thio- lze v analogických případech používat předpony seleno- a telluro-

42 Názvy halogeno-substituovaných derivátů kyselin vzniklých náhradou části skupin –OH halogenem se tvoří podle zásad platných pro názvosloví koordinačních sloučenin HSClO 3 kyselina chlorosírová (trioxochlorosírová) HPF 2 O 2 kyselina difluorofosforečná Substituované kyseliny, které v molekule obsahují skupiny –NH 2, =NH,  N, -NH.NH 2 nebo –NH 2 O se pojmenovávají pomocí předpon amido-, imido-, nitrido-, hydrazido-, a hydroxylamido-. NH 2.SO 3 Hkyselina amidosírová NH(SO 3 H) 2 kyselina imido-bis(sírová) N(SO 3 H) 3 kyselina nitrido-tris(sírová) NH(OH)(SO 3 H)kyselina hydroxylamido-N-sírová NH 2 OSO 3 Hkyselina hydroxylamido-O-sírová NH 2 NH.SO 3 Hkyselina hydrazidosírová

43 Předponou hydrido- lze vytvořit názvy kyselin, které obsahují vodík vázaný přímo na centrální atom H  PH 2 O 2  kyselina dihydridodioxofosforečná (triviální kyselina fosforná) H 2  PHO 3  kyselina hydridotrioxofosforečná (kyselina fosforitá) Estery anorganických kyselin se pojmenovávají podle vzorů: (CH 3 O) SO 3 Hmethylester kyseliny sírové (C 2 H 5 O) 2 SO 2 diethylester kyseliny sírové B(OCH 3 ) 3 trimethylester kyseliny borité

44 SOLI Jednoduché soli patří do sloučenin a jejich názvy se tvoří skupiny binárních z názvu iontů, z nichž se skládají. Ba(SCN) 2 thiokyanatan barnatý Ca(ClO) 2 chlornan vápenatý Atomy vodíku, které lze nahradit kationty kovů, se označují jako “kyselé vodíky”. Soli, které je obsahují, je možno označit skupinovým názvem „kyselé soli“. Přítomnost “kyselých vodíků” se v názvu soli vyjádří předponou hydrogen v případě potřeby spojenou s číslovkovou předponou. NaHCO 3 hydrogenuhličitan sodný KH 2 PO 4 dihydrogenfosforečnan draselný CS 2 H 4 TeO 6 tetrahydrogentelluran cesný

45 Ve vzorcích podvojných a smíšených solí se jednotlivé kationty uvádějí v pořadí rostoucích oxidačních čísel kationtů, při stejném oxidačním čísle v abecedním pořadí symbolů prvků. Víceatomové kationty se uvádějí jako poslední ve skupině kationtů téhož náboje, atom vodíku jako poslední před aniontem. Anionty se uvádějí v abecedním pořadí symbolů prvků nebo centrálních atomů. Názvy jednotlivých kationtů a aniontů se oddělují pomlčkou. Pořadí v názvu je určeno pořadím ve vzorci. KMgBr 3 bromid draselno-hořečnatý NH 4 MgPO 4.6H 2 Ohexahydrát fosforečnanu amonno-hořečnatého NaNH 4 HPO 4 hydrogenfosforečnan sodno-amonný Ca 5 F(PO 4 ) 3 fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý Cu 3 (CO 3 ) 2 F 2 bis(uhličitan)-difluorid triměďnatý Na 6 ClF(SO 4 ) 2 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný

46 Soli obsahující vedle jiných aniontů také anionty hydroxidové nebo oxidové se mohou označovat skupinovým názvem zásadité soli. Jejich vzorce a názvy se tvoří v souhlase s pravidly pro podvojné a smíšené soli. MgCl(OH)chlorid-hydroxid hořečnatý BiCl(O)chlorid-oxid bismutitý ZrCl 2 O.6H 2 Ohexahydrát dichlorid-oxid zirkoničitého AlO(OH)oxid-hydroxid hlinitý

47 KOORDINAČNÍ SLOUČENINY (KOMPLEX) Molekula nebo ion, v němž jsou k atomu či iontu (M) vázány další atomy nebo atomové skupiny (L) tak, že jejich počet převyšuje oxidační číslo atomu M. Vypustí-li se z této definice omezení dané oxidačním číslem atomu nebo iontu, pak je možné podle pravidel pro koordinační sloučeniny pojmenovat každou sloučeninu vytvořenou připojením jednoho nebo několika iontů nebo molekul k jednomu nebo více iontům nebo molekulám, tedy i mnohé známé anorganické sloučeniny. Tím se zamezí rozmanitostem v názvech i zbytečným názvoslovným sporům. Není však účelné je používat v případě kdy plně postačí jednodušší racionální názvy.

48 ZÁKLADNÍ POJMY KOORDINAČNÍCH SLOUČENIN CENTRÁLNÍ ATOM či IONT (M) - středový (jaderný) na něm jsou vázané DONOROVÉ ATOMY nebo skupiny nazývané LIGAND. CENTRÁLNÍ ATOM (M) je charakterizován koordinačním číslem tj. počet donorových atomů-ligandů vázaných k M. Částice s jedním donorovým atomem se nazývá jednovazný monodonorový ligand. Obsahuje-li ligand více donorových atomů, pak se označuje vícevazebný, polydonorový. Chelátový ligand je ligand vázaný k jednomu centrálnímu atomu či iontu dvěma či více donorovými atomy. Koordinační sloučenina obsahující chelátový ligand se nazývá chelát.

49 MŮSTKOVÝ LIGAND se váže k více než jednomu centrálnímu atomu či iontu. Koordinační sloučeniny s větším počtem centrálních atomů či iontů (spojené můstkovými ligandy) se nazývají VÍCEJADERNÉ (polycentrický, polynukleární) komplex. Počet centrálních atomů se označuje pojmem dvoujaderný, bicentrický, binukleární, trojjaderný, tricentrický, trinukleární. Celek tvořený jedním nebo několika centrálními atomy (ionty) spolu s ligandy se nazývá KOORDINAČNÍ ČÁSTICE, podle celkového výsledného náboje to může být kationt (komplexní kationt), aniont (komplexní aniont) nebo neutrální (nenabitá) molekula (komplexní molekula)

50 OBECNÁ PRAVIDLA PRO TVOŘENÍ VZORCŮ A NÁZVŮ KOORDINAČNÍCH SLOUČENIN: V sumárním a funkčním vzorci koordinační sloučeniny se na prvním místě uvádí symbol centrálního atomu a za ním vzorce ligandů v abecedním pořadí podle počátečních písmen jejich psaných názvů. Celý vzorec koordinační částice se uzavírá do hranatých závorek. V názvu, který se stejně jako v názvosloví jednoduchých sloučenin, skládá z podstatného jména a přídavného jména, se uvádí centrální atom až po názvech ligandů. Kladný oxidační stupeň centrálního atomu se v názvu vyznačí příslušným zakončením. Nulový oxidační stupeň nemá žádné zakončení a název centrálního atomu se uvádí v 1. nebo 2. pádu. Při záporném oxidačním stupni centrálního atomu se použije koncovky –id a Ewens-Bassettova čísla. Za názvem koordinační částice bez náboje (komplexní molekula) se uvádí slovo komplex.

51 Doplňující informace o struktuře koordinační částice se uvádějí v jejím vzorci a názvu pomocí strukturních předpon, cis-, trans- apod. Strukturní předpony se oddělují od vzorce nebo názvu pomlčkou, píší se malými písmeny a k jejich textu se používá kursiva.

52 NÁZVY NĚKTERÝCH LIGANDŮ Vzorecionligand SO 4 - síransulfato S 2 O 3 2- thiosíranthiosulfato PO 4 3- fosforečnanfosfato- H 2 PO 4 - dihydrogenfosforečnandihydrogenfosfato- CH 3 COO - octanacetato- (CH 3 ) 2 N - dimethylamiddimethylamido- F - fluoridfluoro- O 2- oxidoxo- OH - hydroxidhydroxo- O 2 2- peroxidperoxo- HO 2 - hydrogenperoxidhydrogenperoxo- H - hydridhydrido- S 2- sulfidthio- S 2 2- disulfiddisulfido- HS - hydrogensulfidmerkapto- SCN - thiokyanatanthiokyanato-

53 Pro pojmenování aniontových ligandů se používá názvu “aniono”, tj. mají zakončení –o. Řada aniontových ligandů má názvy vytvořeny ze zkráceného základu pojmenování aniontu (fluorid – fluoro), v několika případech se pojmenování ligandu tvoří nepravidelně (sulfid – thio). Vystupuje-li jako aniontový ligand uhlovodíková skupina, použije se její název bez koncovky –o (fenyl, cyklopentadienyl apod.). Názvy ligandů odvozených od organické sloučeniny odštěpením protonu mají zakončení –ato a uvádějí se v závorkách, např. (benzoato), (p-chlorfenolato) apod. Voda a amoniak jako elektroneutrální ligandy se nazývají aqua a ammin. Skupiny NO a CO se nazývají nitrosyl a karbonyl a pro výpočet náboje koordinační částice se rovněž považují za elektroneutrální. Názvy ostatních neutrálních a kationtových ligandů se používají beze změny.

54 ISO- A HETEROPOLYANIONTY ISOPOLYANIONTY Jsou anionty, které obsahují víc jak jeden centrální atom téhož prvku a odvozené na základě kondenzace monomerních jednotek, je možno pojmenovat stechiometrickým názvem bez ohledu na strukturu. Mají-li všechny centrální atomy stejné oxidační číslo, není nutno uvádět počet kyslíkových atomů, uvede-li se náboj aniontu nebo počet kationtů. Jsou-li v isopolyaniontu přítomny centrální atomy s různými oxidačními čísly, je nutno v názvu vyznačit patřičnými koncovkami.

55 Cyklické a řetězovité struktury je možno odlišit předponami cyklo-katena- cyklo- a katena-. Názvy solí a volných kyselin se tvoří analogicky. Příklady: Si 2 O 7 6- anion dikřemičitanový (6-) (Mo 2 V Mo 4 VI O 18 ) 2- anion dimolybdeničnano-tetramolybdenanový(2-) K 5 P 3 O 10 trifosforečnan pentadraselný (draselný) (P 3 O 10 ) 5- anion katena-trifosforečnanový(5-) Na 2 Mo 6 O oxohexamolybdenan disodný

56 HETEROPOLYANIONTY Anionty obsahující nejméně dva různé druhy centrálních atomů, se tvoří tak, že se názvy složek oddělené pomlčkou uvádějí v abecedním pořadí. Je-li známa struktura, uvádějí se aniontové složky v pořadí, v němž jsou vázány. Začíná se názvem té krajní složky, jejíž symbol centrálního iontu je v abecedním pořadí dříve. Stejně se tvoří i názvy cyklických heteropolyaniontů. Výchozí bod v cyklu i směr, kterým pojmenování postupuje, je dán abecedním pořadí symbolů centrálních atomů.

57 PŘÍKLADY: (O 3 CrOSO 3 ) 2- anion chromano-síranový(2-) (O 3 CrOAsO 2 OPO 3 ) 4- anion chromano-arzeničnano- -fosforečnanový(4-) (O 3 AsOPO 2 OAsO 3 ) 5- anion bis(arsenato)-dioxofosfo- rečnanový(5-) [P(W 3 O 10 ) 4 ] 3- anion tetrakis(triwolframáto)- -fosforečnanový(3-) (OAsO 2 OCrO 2 OSO 2 OPO 2 ) 2- anion cyklo-arseničnano-chromano- -sírano-fosforečnanový(2-) (NH 4 ) 6 (TeMo 6 O 24 ).7H 2 Oheptahydrát hexamolybdenano- -telluranu hexaamonného H 4 (SiW 12 O 40 )kyselina tetrahydrogenkřemičitano- -dodekawolframová


Stáhnout ppt "NÁZVOSLOVÍ. HISTORIE VZNIKU DNEŠNÍHO NÁZVOSLOVÍ 1820-1860Presl J.S.a filolog Jungmann J. Obrozenecká doba 1858Názvoslovná komise vedená V. Šafaříkem Staňkova."

Podobné prezentace


Reklamy Google