Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

1 Názvosloví anorganických sloučenin: 1. Chemické vzorce 2. Chemické názvy 3. Oxidační číslo 4. Vaznost 5. Binární sloučeniny 6. Víceprvkové sloučeniny.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "1 Názvosloví anorganických sloučenin: 1. Chemické vzorce 2. Chemické názvy 3. Oxidační číslo 4. Vaznost 5. Binární sloučeniny 6. Víceprvkové sloučeniny."— Transkript prezentace:

1 1 Názvosloví anorganických sloučenin: 1. Chemické vzorce 2. Chemické názvy 3. Oxidační číslo 4. Vaznost 5. Binární sloučeniny 6. Víceprvkové sloučeniny

2 2 Chemický vzorec užití pro jednoduchou a názornou charakterizaci sloučenin. Některé z druhů chemických vzorců (společné i pro organické sloučeniny): 1) Stechiometrické (empirické) vzorce - udává druh atomů v molekule - udává vzájemný poměr atomů v molekule - omezené využití Příklad: ethanol C 2 H 6 O dusitan amonný NH 2 O glukosa CH 2 O peroxid vodíku HO 2) Souhrnné (sumární) vzorce - udává druh atomů v molekule - udává počet atomů v molekule Příklad: ethanol C 2 H 6 O dusitan amonný NH 4 NO 2 glukosa C 6 H 12 O 6 peroxid vodíku H 2 O 2

3 3 3) Funkční vzorec - již částečně vychází ze struktury sloučeniny - zachycení charakteristických uskupení (tzv. funkčních skupin) - používá se v anorganické chemii nejčastěji. Příklad: ethanol C 2 H 5 OH dusitan amonný NH 4 NO 2 peroxid vodíku H 2 O 2 4) Konstituční vzorce - udává které prvky a jakými vazbami jsou propojeny - též vychází ze struktury sloučeniny 4a) rozvinutá forma Příklad: ethanol 4b) racionální forma Příklad: ethanol CH 3 CH 2 OH 5)Elektronové konstituční vzorce - udává které prvky a jakými vazbami jsou propojeny - též vychází ze struktury sloučeniny - navíc jsou znázorněny nevazebné elektronové páry 6) Geometrické vzorce (prostorové) - udává jak jsou atomy orientovány v prostoru Příklad: ethanol

4 4 Chemický název 2 typy: 1) triviální – bez souvislosti se složením látky. Většinou souvislost s nějakou vlastností. Příklady: HCl kyselina solná, NaCl sůl kamenná, H 2 O voda, NH 3 čpavek, MnO 2 burel... 2) Racionální – vychází ze SLOŽENÍ látky. je založeno na OXIDAČNÍM ČÍSLE Racionální název se většinou skládá z podstatného jména a přídavného jména: Podstatné jméno: určuje typ sloučenin. (oxid, peroxid, kyselina, hydroxid, sulfid, nitrid...) Přídavné jméno: udává, od kterého prvku je sloučenina odvozena.

5 5 Oxidační číslo Oxidační číslo je elektrický náboj, který by byl přítomen na atomu určitého prvku, kdyby elektrony každé vazby byly přiděleny elektronegativnějšímu atomu. Značí se římskými číslicemi vpravo nahoře u symbolu prvku, H 2 I S VI O 4 -II Pravidla odvozování: 1) Atomy prvků ve volném stavu (vzácné plyny) nebo ve své molekule (N 2, O 2...) mají oxidační číslo rovno nule. 2) Oxidační číslo prvku v jednoatomovém iontu je rovno náboji iontu. 3) V elektroneutrální molekule (např. H 2 SO 4 ) je součet oxidačních čísel roven nule, u iontu (např. (SO 4 ) 2– odpovídá jeho náboji. 4) Některé prvky mají ve většině sloučenin stejné oxidační číslo: H I Na I K I Ca II Mg II Ca II O -II C IV (v organických látkách) 5) Maximální kladné číslo, kterého může NEPŘECHODNÝ PRVEK dosáhnout, je rovno číslu skupiny, ve které prvek leží.

6 6 Vaznost = počet kovalentních vazeb, pomocí kterých je určitý atom vázán se sousedními atomy. Pojem vaznost se nevztahuje na IONTOVÉ SLOUČENINY. Vaznost atomu uhlíku je ve všech organických sloučeninách rovna čtyřem. Vaznost

7 7 Binární sloučeniny jsou nejjednodušší anorganické sloučeniny, které se skládají právě ze dvou prvků. Pořadí prvků: 1. KOV + NEKOV 2. KOV + KOV (nemohou vzniknout jako binární sloučenina – vyloučeno) 3. NEKOV + NEKOV N2O5N2O5 Řídí se podle elektronegativity Si C P N H S I Br Cl O F Binární sloučeniny

8 8 Názvy binárních sloučenin: 1. triviální Burel, kyselina solná HCl 2. Podstatné jméno + přídavné jméno (racionální) Podstatné jméno: od prvku se záporným oxidačním číslem; koncovka –ID Přídavné jméno: odvozeno od prvku s kladným ox. číslem; Podle hodnoty oxidačního čísla má jednu z osmi koncovek: -ný, -natý, -itý, -ičitý, - ičný (-ečný), -ový, -istý, -ičelý 3.Koncovka –AN sloučeniny vodíku s prvky III.A – VI.A skupiny: alanAlH 3 fosfan PH 3 silanSiH 4 sulfan H 2 S 4.Jednoslovo složenina z názvů obou prvků: HCl chlorovodík, HBr bromovodík

9 9 Druhy binárních sloučenin: 1. oxidy 2. sulfidy 3.nitridy 4.hydridy 5.halogenidy 6.bezkyslíkaté kyseliny 7.peroxidy 8.hyperoxidy 9.…(selenidy, telluridy) Víceprvkové sloučeniny: 1. hydroxidy 2.kyanidy 3.kyseliny 4.soli

10 10 Oxidy: O -II - Dvouprvkové sloučeniny kyslíku s libovolným prvkem. - Sloučeniny odvozené od vody (H 2 O) náhradou obou atomů vodíku jiným prvkem. Název: -Podstatné jméno: OXID

11 11

12 12 Sulfidy: S -II - Obdoba oxidů. - Sloučeniny odvozené od sulfanu (H 2 S) náhradou obou atomů vodíku jiným prvkem (většinou kovem). Název: -Podstatné jméno: SULFID

13 13 Nitridy: N -III - Dvouprvkové sloučeniny dusíku s kovy (především alkalickými a kovy alkalických zemin - Ca, Sr, Ba a Ra). - Sloučeniny odvozené od amoniaku (NH 3 ) náhradou všech atomů vodíku jiným prvkem. Název: -Podstatné jméno: NITRID

14 14 Dvouprvkové sloučeniny s vodíkem - Dvouprvkové sloučeniny vodíku s nepřechodnými prvky. b) sloučeniny vodíku s prvky III.A – VI.A skupiny: Koncovka –AN III.AIV.AV.AVI.A MH 3 MH 4 MH 3 H 2 M boranBH 3 silan SiH 4 fosfan PH 3 sulfan H 2 S alanAlH 3 german GeH 4 arsan AsH 3 selan H 2 Se stannan SnH 4 stiban SbH 3 tellan H 2 Te a) sloučeniny vodíku s prvky I a II skupiny H -I -Podstatné jméno : HYDRID c) sloučeniny vodíku s prvky VII.A skupiny halogenvodík

15 15 Halogenidy: X -I - Dvouprvkové sloučeniny halogenů s jiným prvkem. -Sloučeniny odvozené od halogenvodíků (HX) náhradou atomu vodíku jiným prvkem. -Halogenidy jsou SOLI, které jsou odvozené od bezkyslíkatých kyselin) Název: -Podstatné jméno: FLUORID, CHLORID, BROMID, JODID

16 16 -Sloučeniny odvozené od peroxidu vodíku (H 2 O 2 ) náhradou obou atomů vodíku jiným prvkem. -Peroxidy alkalických kovů a kovů alkalických zemin. Peroxidy: (O -I ) 2 Název: -Podstatné jméno: PEROXID

17 17 -Sloučeniny kyslíku s alkalickými kovy (s výjimkou Li) -hyperoxid sodný NaO 2 -hyperoxid draselnýKO 2 -hyperoxid rubidnýRbO 2 -hyperoxid cesnýCsO 2 Hyperoxidy: (O 2 ) -I Název: -Podstatné jméno: HYPEROXID Selenidy: (Se) -II Telluridy: (Te) -II Azidy: (N 3 ) -I Karbidy: (C) -IV

18 18 Sloučeniny odvozené od vody (H 2 O) náhradou jednoho atomu vodíku jiným elektropozitivním prvkem. Hydroxidy: (OH) -I Název: -Podstatné jméno: HYDROXID

19 19 Obsahují vždy VODÍK H I Názvosloví kyselin: Podle počtu odštěpitelných vodíků dělíme kyseliny na: JednosytnéHClO 4 HCl Dvousytné H 2 SO 4 H 2 SH 3 PO 3 VícesytnéH 3 PO 4 = sytnost kyselin Podle obsahu kyslíků dělíme kyseliny na: BezkyslíkatéHCl H 2 S Kyslíkaté H 2 SO 4 H 3 PO 3 H 3 PO 4

20 20 Vznikají rozpuštěním plynu ve vodě! Bezkyslíkaté kyseliny: Název: Kyselina PLYN + OVÁ HFkyselina fluorovodíkováplyn: fluorovodík HClkyselina chlorovodíkováplyn: chlorovodík HBrkyselina bromovodíkováplyn: bromovodík HIkyselina jodovodíkováplyn: jodovodík H 2 S kyselina sirovodíkováplyn: sirovodík (sulfan)

21 21 Kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny): Vznikají reakcí příslušného oxidu s vodou. SO 2 + H 2 O H 2 SO 3 Název: Podstatné jméno: Kyselina Přídavné jméno: charakterizuje centrální atom a jeho oxidační číslo, které je vždy kladné.

22 22 Kyslíkaté kyseliny – tvorba VZORCŮ: Kyselina chloristá 1. Napíšeme značky prvků podle názvu H Cl O 2. Doplníme oxidační čísla kyslík –II, vodík +I, chlor: podle názvu -IIIVII 3. Dopočítáme počet KYSLÍKŮ:molekula musí být elektroneutrální, tzn., že součet oxidačních čísel = 0. Sečteme kladná oxidační čísla a vydělíme 2 (1+7)/2=4 4 Je-li součet kladných oxidačních čísel lichý doplníme vodík!!! Např. u kyseliny siřičité

23 23 Kyslíkaté kyseliny – tvorba NÁZVŮ: 1. Doplníme oxidační čísla kyslík –II, vodík +I, chlor: vypočteme (molekula musí být elektroneutrální) H Cr O x + 4.(-2) = 0 X = 6 -IIIVI 2. Vytvoříme název kyseliny. 42 Některé prvky tvoří pro určité oxidační číslo více kyselin, jejichž molekuly se liší počtem atomů vodíku a kyslíku!!! Odlišení v názvu pomocí předpony vyjadřující počet atomů vodíků + předpona hydrogen!!! Mono-di-tri-tetra-penta-hexa- … Kyselina chromová Kyselina dihydrogenchromová Pokud je od určitého oxidačního čísla známá pouze jedna kyselina, není nutné počet atomů vodíku uvádět!!! Kyselina chromová

24 24 Sůl: Sloučeniny odvozené od kyseliny náhradou jednoho či více atomů vodíku jiným elektropozitivním prvkem. Vznikají celou řadou reakcí: Nejčastěji NEUTRALIZACÍ, což je reakce kyseliny s hydroxidem za vzniku soli a vody. H 2 SO 3 + Ca(OH) 2 → Ca 2 SO 3 + 2H 2 O 1. Soli bezkyslíkatých kyselin (viz dříve - halogenidy, sulfidy, selenidy, telluridy, kyanidy…) 2. Soli kyslíkatých kyselin

25 25 Názvy solí kyslíkatých kyselin: Název: Podstatné jméno: charakterizuje ANION kyseliny, od níž je sůl odvozena. koncovka -AN Ox.č.kyselinaanion I-ná-nan II-natá-natan III-itá-itan IV-ičitá-ičitan V-ičná; -ečná-ičnan; -ečnan VI-ová-an !!! VII-istá-istan VII-ičelá-ičelan Přídavné jméno: charakterizuje KATION (centrální atom) a jeho oxidační číslo. K 2 SO 4 Síran draselný

26 26 Kyslíkaté kyseliny – tvorba VZORCŮ: Siřičitan vápenatý 1. Vzorec kyseliny → anion kyseliny H 2 SO 3 ↓ SO Kation – podle přídavného jména (vápenatý) 3. Doplníme oxidační číslo: -natý 4. Křížové pravidlo CaSO 3 Ca 2+

27 27 Kyslíkaté kyseliny – tvorba NÁZVŮ !!!: 1. Ze vzorce odvodím název SÍRAN: Al 2 (SO 4 ) 3 x + 4.(-2) = -2 X = 6 -II VI 2.Křížové pravidlo → náboj kationtu hliníku. Určíme koncovku přídavného jména: hlinitý Síran hlinitý ↓ SO II III

28 28 Názvosloví krystalohydrátů Krystalohydráty = soli, které krystalizují z vodného roztoku tak, že váží určitý počet molekul VODY. Počet molekul vody se vyjadřuje: 1.V NÁZVU: Před názvem soli číselným údajem (mono-, di-, tri-…) a předpony hydrát. 2. VE VZORCI:.H 2 O CuSO 4.5H 2 O FeSO 4.7H 2 O ZnSO 4.2H 2 O CaSO 4.2H 2 O Příklady: Pentahydrát síranu měďnatého Heptahydrát síranu železnatého Dihydrát síranu zinečnatého Dihydrát síranu vápenatého

29 Názvosloví kyselých solí Kyselé soli = soli, jejichž molekuly obsahují atomy vodíku (tzv. kyselé vodíky), které lze nahradit atomem (atomy) kovu. Přítomnost kyselých vodíků se vyjadřuje: 1.V NÁZVU: Před názvem aniontu číselným údajem (mono-, di-, tri-…) a předponou HYDROGEN. Ca(HCO 3 ) 2 KH 2 PO 4 NaHCO 3 Ca(H 2 PO 4 ) 2 Příklady: Hydrogenuhličitan vápenatý Dihydrogenfosforečnan draselný Hydrogenuhličitan sodný Dihydrogenfosforečnan vápenatý Vznikají pouze od více sytných kyselin: H 2 SO 4 : sírany (SO 4 ) 2-, H 3 PO 4 : fosforečnany (PO 4 ) 3- hydrogensírany (HSO 4 ) - hydrogenfosforečnany (HPO 4 ) 2-, dihydrogenfosforečnany (H 2 PO 4 ) - KHS Na 2 HAsO 4 BaHPO 4 Cs 2 H 4 TeO 6

30 30 To je vše z názvosloví!!! Bude-li čas: na konci školního roku probereme: 1. Deriváty kyselin (funkční, substituční) Thiokyseliny, halogenokyseliny, amidy kyselin, chloridy kyselin… 2. Názvosloví isopolykyselin 3. Atomové skupiny (nitryl, fosforyl, karbonyl…) 4. Názvosloví komplexních sloučenin

31 31 Strukturní vzorce kyslíkatých kyselin


Stáhnout ppt "1 Názvosloví anorganických sloučenin: 1. Chemické vzorce 2. Chemické názvy 3. Oxidační číslo 4. Vaznost 5. Binární sloučeniny 6. Víceprvkové sloučeniny."

Podobné prezentace


Reklamy Google