Poznámky ke gramatikalizaci reflexivní deagentizace v češtině

Prezentace na téma: "Poznámky ke gramatikalizaci reflexivní deagentizace v češtině"— Transkript prezentace:

1 Poznámky ke gramatikalizaci reflexivní deagentizace v češtině
Jiří Pergler Workshop Žďárek 2.–4. květen 2014

2 Reflexivní deagentizace
Co to je? Ve vedlejší ulici se staví dům. Plavalo se proti proudu. sloveso je v reflexivní podobě agens je odsunut z pozice podmětu (v souč. češtině nevyjádřen) je-li přítomen tranzitivní patiens, obsazuje pozici podmětu, jinak je konstrukce bezpodmětá někdy též označení reflexivní pasivum / refl. neosobní konstrukce

3 Další funkce reflexiva
reflexivum se má řadu dalších funkcí Původní funkce? reflexivum se je od původu zájmeno s funkcí vyjadřovat koreferenci s agentem/subjektem: Jana se přikryla dekou. -> vlastní (sémantická) reflexivita Jak souvisí deagentizace s touto původní funkcí? mezi deagentizací a pův. funkcí jsou značné rozdíly (např. absence koreference u deag.) deagentizace vznikla z této původní funkce gramatikalizací

4 Gramatikalizace Hopper & Traugott, 2003:
„change whereby lexical items and constructions come in certain linguistic contexts to serve grammatical functions and, once grammaticalized, continue to develop new grammatical functions“ (s. 18) předpoklad gramaticko-lexikálního kontinua gramatikalizace je změna, kde se jednotka/konstrukce stává více gramatickou, tj. posouvá se na tomto kontinuu směrem ke gramatickému pólu změna začíná ve specifickém kontextu (srov. Diewald, 2006; Smirnova, v tisku)

5 Gramatikalizace a reflexivita
předpoklad, že mezistupněm byly tzv. spontánnostní konstrukce: Lano se přetrhlo. (Srov. např. Geniušienė, 1987; Haspelmath, 1990) Předpokládá se tedy změna: konstrukce vlastněreflexivní > konstrukce spontánnostní > konstrukce deagentní (s podmětem) > konstrukce deagentní (bez podmětu) některé projevy gramatikalizace: morfologizace, vrstvení, obnovení

6 samostatné slovo > klitikum > afix
Morfologizace pojem cline: „natural ‚pathway‘ along which forms evolve, a schema which models the development of forms“ (Hopper & Traugott, 2003, s. 6) tj. cline je modelem obvyklé „trasy“, jíž se gramatikazlizační proces obvykle ubírá morfologizace = pohyb na clinu: samostatné slovo > klitikum > afix Morfologizace reflexiva se: v současné češtině jde o klitikum, ve staré češtině stálo ještě i v přízvučné pozici např. v ruštině už stádium afixu srov. středněčeskou změnu slovosledu mi se > se mi a Havránkovu (1928, s. 155) interpretaci, že se reflexivum „stalo slabším enklitikem než dativy pronominální“, tj. posun na uvedeném clinu

7 Vrstvení při gramatikalizaci nových forem a významů se ty staré hned neztrácejí, ale koexistují s novými, dochází k vrstvení (layering) jedné formě tedy synchronně může odpovídat více významů zároveň jednomu významu může odpovídat více forem Vrstvení a reflexivita všechna zmíněná stádia gramatikalizace (vlastní reflexivita, spontánnost, deagentní konstrukce s podmětem a bez podmětu) v současné češtině koexistují tj. jedné formě (tj. reflexivní formě) odpovídá více významů zároveň významy vyjadřované reflexivitou lze vyjadřovat i jinak, tj. formami gramatikalizovanými z jiných zdrojů, např. konkurence deagentních konstrukcí s jinými konstrukcemi s všeobecným konatelem: v obchodě se prodává maso vs. v obchodě prodávají maso

8 Obnovení obnovení (renewal) = nahrazení gramatikalizované formy jinou, expresivnější formou motivace: při gramatikalizaci dochází k formální redukci, forma se postupně stává málo expresivní -> potřeba ji nahradit Obnovení a reflexivita u vlastní reflexivity dochází k postupnému nahrazení tvaru se fonologicky komplexnějším (expresivnějším) tvarem sebe podle Geniušienė (1987) je to typologicky obvyklé – pův. refl. marker bývá nahrazen novým nejdříve ve funkci vlastní reflexivity zároveň ale souvislost s obecnější stč. tendencí nahrazovat akuzativ genitivem (srov. další zájmena, životná maskulina)

9 Reanalýza & analogie konkrétní podoba změny: mechanismem je reanalýza a následné analogické rozšíření Reanalýza „the hearer understand a form to have a structure and a meaning that are different of those of the speaker“ (Hopper & Traugott, 2003, s. 50) předpokládá se kontext, který je potenciálně nejednoznačný, tj. umožňuje více interpretací – při reanalýze dochází k nahrazení původní interpretace novou je skrytá (covert) sémanticizace pragmatických inferencí (zrušitelnost) Analogické rozšíření (aktualizace) = rozšíření strukturního pravidla do nových kontextů při reanalýze dochází k vzniku nové struktury (tj. nové interpretace formy), analogií je tato struktura přenesena do nových kontextů, které již neumožňují původní interpretaci dochází tedy ke „zviditelnění“ reanalýzy, analogií se změna stává overtní

10 Vlastní reflexivita > spontánnost
v obou typech konstrukcí se děje účastní jen 1 entita, rozdíl je v sém. rolích reanalýza předpokládá kontext interpretovatelný obojím způsobem životný subjekt, neutrálnost co do rysu volnosti Jan se zranil. 1. interpretace: Jan je agentem, tj. záměrně aktivně sám sebe zranil 2. intepretace: Jan se zranil náhodou, omylem apod., šlo tedy o děj spontánní, Jan je pouze patientem, nikoli agentem sémantická reanalýza: nahrazení první interpretace druhou, tj. ztráta agentnosti subjektu, zároveň strukturní reanalýza: se přestává být interpretováno jako zájmeno a syntaktický objekt, stává se volným morfémem bez VČ platnosti nový význam pův. jako pragmatická inference (nepravděpodobnost záměrného zranění), následně sémanticizace (paralela s gramatikalizací modálněpasivních konstrukcí z konstrukcí reflexivně kauzativních)

11 Vlastní reflexivita > spontánnost
dosud jde o změnu skrytou – absence formální manifestace následné analogické rozšíření do nových kontextů – kontexty s neživotným podmětem: Automat se rozbil. tyto kontexty už neumožňují původní interpretaci (nemožnost agentní role), tj. změna se stává overtní Chronologie změny ve staré češtině jsou spontánnostní konstrukce běžné spontánnostní konstrukce jsou ve všech slovanských jazycích ke změně muselo dojít ještě před historickým obdobím, zřejmě (nejpozději) v praslovanštině

12 Spontánnost > deagentizace (s podmětem)
v obou konstrukcích je podmět patientem, odlišnost v sémantické přítomnosti agentu kontext s obojí interpretací: neutrálnost sém. rysu volnosti, nepřítomnost vyjádření agentu Zisk se loni zvýšil. 1. interpretace: zisk se zvýšil „sám od sebe“, aniž by se o to někdo snažil 2. intepretace: zvýšení je výsledkem něčí cílevědomé aktivity reanalýza: nahrazení první interpretace druhou, tj. děj přestal být chápán jako spontánní nově implikace sémantické role agentu nový význam pův. jako pragmatická inference (zde např. nepravděpodobnost toho, že by se zisk zvýšil sám od sebe), následně sémanticizace změna je dosud skrytá, zviditelnění prostřednictvím analogie

13 Spontánnost > deagentizace (s podmětem)
Analogické rozšíření: do kontextů s určením nástroje/prostředku (implikuje agens): Zisk se loni zvýšil pomocí nekalých prostředků. do kontextů se slovesem, jež má závazně rys volnosti (tj. implikuje agens): Ve vedlejší ulici se staví dům. do kontextů s vyjádřeným agentem rozdělení trojího lidu, jenž se počítá od některých u víře Kristově (CHELČLID, 74r) změna se stává overtní Chronologie změny ve 14. stol. deagentní konstrukce velmi řídké, v 15. stol. více, rozšíření hlavně v 16. století (srov. Meyer, 2010; Štícha, 1988) tj. gramatikalizace až v historické době, lze ji empiricky zkoumat v ostatních slovanských jazycích podobně ve staroslověnštině jsou ovšem tyto konstrukce běžné – záhada! (kalk z řečtiny??)

14 Deagentizace s podmětem > bez podmětu
konstrukce se liší (ne)přítomností tranzitivního patientu nejednoznačný kontext: formální nepřítomnost nominativního doplnění, sloveso ve 3sg. (příp. v neutru) (Přinesli text té písně a…) teď se zpívá. 1. interpretace: sloveso „zpívá“ má nevyjádřený podmět koreferenční s „písně“ (event. s „text“) a vyjadřuje shodu s tímto podmětem 2. intepretace: konstrukce nemá podmět, sloveso je v defaultním tvaru, patiens není specifikován došlo k sémantické reanalýze (nepřítomnost patientu) a v důsledku toho i k reanalýze strukturní (nepřítomnost podmětu, defaultní tvar slovesa) reanalýza je skrytá, opět následně zviditelnění prostřednictvím analogického rozšíření do nových kontextů

15 Deagentizace s podmětem > bez podmětu
Analogické rozšíření: do kontextů s podmětem neumožňujícím shodu homonymní s defaultním tvarem: (Přinesli text té písně a…) pak se zpívalo. (Přinesli texty těch písní a…) teď se zpívá. do kontextů se slovesy intranzitivními: Plavalo se proti proudu. tyto kontexty jsou již jednoznačné, změna se stává overtní (opět souvislost s gramatikalizací modálněpasivních konstrukcí) Chronologie změny v češtině u tranzitivních sloves již ve 14. stol., u intranzitiv až od konce 15. století, častější až ve 2. pol. 16. století (Meyer, 2010) podporuje to popsaný model – intranzitiva později (postupná analogie) Další vývoj v polštině a dalších slov. jaz. – analogické rozšíření k tranzitivním slovesům s vyjádřeným patientem: Tu się pije wódkę, v češtině (zatím) ne tyto tranzitivní konstrukce i v rom. jaz., ale zde asi jiný původ (Giacalone Ramat & Sansò, 2011) – přímá reanalýza z konstrukcí s podmětem

16 Komunikační funkce Současná čeština
motivuje vlastnosti konstrukce Současná čeština snížení prominence agentu, soustředěnost na samotný děj (ne participanty): demoční funkce opozice s opisným pasivem: jeho funkcí je zvýšit prominenci patientu (promoční funkce), zároveň snížení prominence agentu (srov. např. Fried, 2006) Jak to bylo původně? Štícha (1988): současný stav až od přelomu 19./20. stol., do té doby funkční synonymie s opisným pasivem, tj. promoční funkce (?); podobně pro italštinu Giacalone Ramat & Sansò, (funkční impersonalizace refl. pasiva) Fried (2006): promoční funkce deag. konstrukcí v ruštině je sekundární vývoj, pův. jen demoční funkce zděděná z praslovanštiny (!!) tedy 2 možnosti: buď refl. deagentizace pův. měla promoční funkci, která následně ustoupila (funkční diferenciace s pasivem), nebo ji od počátku neměla – je třeba empirický výzkum (kontexty, slovosled SV/VS…) vznik ze spontánnostních konstrukcí je spíš argument pro 1. možnost možná souvislost s vyjadřováním agentu (do 19. stol. možné) – více odpovídá funkci promoční než demoční

17 Závěry model gramatikalizace reflexivní deagentizace
vlastní reflexivita > spontánnost > deagentizace (s podmětem > bez podmětu) projevy gramatikalizace (morfologizace, vrstvení, obnovení...) postupný proces reanalýzy & analogického rozšíření komunikační funkce je třeba empirický výzkum

18 Literatura DIEWALD, G. Context types in grammaticalization asi constructions. In Constructions. 2006, spec. vol. 1. FRIED, M. Agent back-grounding as a functional domain : Reflexivization and passivization in Czech and Russian. In Demoting the agent : Passive, middle, and other voice phenomena. John Benjamins, 2006. FRIED, M. Constructing grammatical meaning : Isomorphism and polysemy in Czech reflexivization. In Studies in Language. 2007, roč. 31, č. 4, s. 721–764. GENIUŠIENĖ, E. The Typology of Reflexives. Berlin, New York, Amsterdam : Mouton de Gruyter, 1987. GIACALONE RAMAT, A.; SANSÒ, A. From passive to impersonal : A case study from Italian and its implications. In Impersonal constructions : A cross-linguistic perspective. Amsterdam : John Benjamins, 2011, s. 189–228. HASPELMATH, M. The grammaticization od passive morphology. In Studies in Language. 1990, roč. 14, s. 25–72. HAVRÁNEK, B. Genera verbi v slovanských jazycích. Díl I. Praha : Královská česká společnost nauk, 1928. HOPPER, P. J.; TRAUGOTT, E. C. Grammaticalization. 2. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2003. KOPEČNÝ, F. Pasívum, reflexivní forma slovesná a reflexivní sloveso. In Studie a práce linguistické I. Praha : ČSAV, 1954, s. 224–247. MEYER, R. Reflexive passives and impersonals in North Slavonic languages : A diachronic view. In Russian linguistics , roč. 34, č. 3, s. 285–306. OLIVA, K. Reflexe reflexivity reflexiv. In Slovo a slovesnost. 2001, roč. 62, s. 200–207. PANEVOVÁ, J. Problémy se slovanským reflexivem. In Slavia. 2008, roč. 77, s. 153–163. SCHENKER, A. M. Slavic reflexive and Indo-European middle : a typological study. In American Contributions to the Tenth International Congress of Slavists. Columbus, OH : Slavica, 1988, s. 363–83. SMIRNOVA, E. Constructionalization and constructional change : The role of context in the development of constructions. In Barðdal, J. et al. (eds.) Historical Construction Grammar (v tisku). ŠTÍCHA, F. K vývoji zvratného pasiva ve spisovné češtině. In Listy filologické. 1988, roč. 111, s. 22–29.