Právo a sociální politika 1. blok. Právo a sociální politika2 Cíl předmětu Seznámení se základními pojmy, zásadami a prameny českého práva se zaměřením.

Prezentace na téma: "Právo a sociální politika 1. blok. Právo a sociální politika2 Cíl předmětu Seznámení se základními pojmy, zásadami a prameny českého práva se zaměřením."— Transkript prezentace:

1 Právo a sociální politika 1. blok

2 Právo a sociální politika2 Cíl předmětu Seznámení se základními pojmy, zásadami a prameny českého práva se zaměřením na oblast sociální, které jsou východiskem zejména pro orientaci v složitém systému sociálního zabezpečení a též základem pro pochopení fungování systému veřejné správy. Studenti budou seznámeni s právními předpisy upravujícími sociální oblast a problémy, které se při aplikaci těchto právních předpisů v praxi objevují.

3 Právo a sociální politika3 Informace Tři bloky: 5. 11. 2005 od 8:00 do 12:00 hodin, 19. 11. 2005 od 8:00 do 12:00 hodin a 17. 12. 2005 od 12:30 do 16:30 hodin. Výuka bude ukončena písemnou zkouškou.

4 Právo a sociální politika4 Obsah předmětu 1. blok obecnější – sociální správa, sociální politika, veřejná správa a role obcí a krajů v jejím systému, správní řízení. 2. blok – zaměstnanost, sociálně-právní ochrana dětí a mládeže, úvodní část sociálního zabezpečení – sociálních věcí. 3. blok – sociální pojištění, státní sociální podpora, dávky sociální péče, služby sociální péče (sociální služby).

5 Právo a sociální politika5 Obsah 1. bloku Je sociální politika něčím, co se dotýká našeho praktického života? Sociální věci jsou jistým způsobem „spravovány“ – sociální správa. Ke správě či obecně řešení sociálních věcí jsou příslušnými subjekty formulovány určité politiky – sociální politika. Politiku, tedy i tu sociální, realizuje především veřejná správa. Jakou roli mají v rámci této veřejné správy dva významní tvůrcové sociální politiky – obce a kraje? Jakým způsobem se ve veřejné správě rozhoduje o právem chráněných zájmech občanů – v rámci správního řízení.

6 Právo a sociální politika6 Od praxe k teorii Diskuse o individuálních zkušenostech se sociální správou, sociální politikou. Laické zamyšlení nad pojmem „sociální politika“. Stopy sociální politiky v autentických zprávách z denního tisku.

7 Právo a sociální politika7 Ještě od praxe k teorii Namátkou vybrané zprávy z tisku zahrnovaly řadu situací s možným použitím přívlastku „sociální“ a řadu okruhů pro možnou tvorbu „politiky“: Sociální – dotýkající se seniorů, rodin s dětmi, problémových dětí, resp. rodin, klientů ústavů sociální péče, přestárlých umělců, žadatelů o přidělení bytu, zaměstnanců, (mladých) práceschopných obyvatel, nemocných, studentů ze sociálně slabších rodin, Romů. Politika – pronatalitní, důchodová, zdravotní, výchovná, ochrany dětí a mládeže (tzv. sociálně-právní ochrany), sociálních služeb, vzdělávací, bytová, dotační, pracovně- právní, zaměstnanosti, hospodářská, zdravotní, sociálních dávek, imigrační, azylová.

8 Právo a sociální politika8 A ještě od praxe k teorii Příklad životních situací v níž občan ČR využívá sociální správy, sociální politiky státu: Nemoc – zaměstnanec pobírá nemocenskou. Malé děti v rodině – pobírá přídavky na děti. Stáří – senior pobírám důchod. Nezaměstnanost – člověk jde na úřad práce. Svatba – hledání bydlení, rozhodování o počtu dětí. Zdravotně postižený v rodině – řešení způsobu péče o něj.

9 Právo a sociální politika9 I. Sociální správa, sociální politika

10 Právo a sociální politika10 Sociální správa Sociální správu představují všechny formalizované organizace (veřejnoprávní a soukromoprávní), činnosti a postupy, jimiž se realizuje sociální ochrana obyvatelstva na daném území a jež umožňují uspokojování sociálně potřebných klientů.

11 Právo a sociální politika11 Činnosti sociální povahy Za činnosti (služby) sociální povahy je možno považovat ty, které se zabývají zaměstnaností, zdravím, ochranou dětí a rodiny, sociálním pojištěním sociálními dávkami sociálními službami sociálními prvky ve školství, sociálním bydlením.

12 Právo a sociální politika12 Systémy sociální správy V každé zemi se postupně vytvořil systém orgánů a organizací působících ve státní správě. Systémy sociální správy jsou vymezené celky s určitým sociálním cílem (definovaným posláním), s uspořádanými strukturami lidí a s určitou soustavou nástrojů a finančních prostředků, jimiž své cíle uskutečňují. Státy (ale i obce, organizace, EU) formulují k řešení a správě sociálních věcí svou politiku – sociální politiku.

13 Právo a sociální politika13 Sociální politika V historii je možné vysledovat jisté obecné tendence: Od nahodilého řešení k řešení cílevědomému, koncepčnímu. Od individuálních a lokálních aktivit k aktivitám organizovaným a garantovaným státem. Od národní politiky k mezinárodnímu dojednávání. Od jednotlivých opatření k systémovému a systematickému řešení.

14 Právo a sociální politika14 Sociální politika Historie: Starověk – omezená nahodilá opatření, stát jen výjimečně a jen „svým lidem“. Středověk – dobročinnost, neorganizovanost, církev, obce, zvětšuje se úloha státu. Novověk – průmysl, dělníci, rozvoj opatření, tlaky proti reformám, světové války, moderní sociální politika.

15 Právo a sociální politika15 Sociální politika Praktická aktivita * Vědecká disciplina Sociálně-politické doktríny Liberalismus – osobní svoboda, individuální odpovědnost, minimum redistribuce Křesťanské sociální učení – individuální svoboda podřízena i obecnému prospěchu a dobru Demokratický socialismus – sociální odpovědnost státu za jedince, rozsáhlé přerozdělování

16 Právo a sociální politika16 Principy sociální politiky Princip sociální spravedlnosti – klíčový princip, relativita spravedlnosti. Možné zásady – každému stejně, podle zásluh podle Zásada života. Model pevného dna a otevřeného stropu. Princip solidarity – poznání nutnosti harmonické spolupráce mezi lidmi. Od vnitrorodinné až po mezinárodní, ale i mezigenerační, mezi zdravými a nemocnými, mezi zaměstnanými a nezaměstnanými. Princip subsidiarity – posloupnost – odpovědnost jedince, rodiny, komunity, obce, státu. Princip participace – osoby ne jen jako pasivní příjemci, ale i jako spolutvůrci. Nutnost vzdělanosti, informovanosti, uvědomění si.

17 Právo a sociální politika17 Funkce sociální politiky Ochranná – historicky nejstarší, řeší důsledky vzniklých sociálních situací (např. stáří), různé typy dávek, zařízení. Rozdělovací, přerozdělovací – jedna z nejsložitějších, ale i nejvýznamnějších, snaží se řešit zásady rozdělování životních šancí a příležitostí, různé mechanismy, nutná přiměřenost přerozdělování. Homogenizační – odstranění neodůvodněných rozdílů, např. u hendikepovaných, menšin (přípravka pro romské děti …). Stimulační – podpora, podněcování a vyvolávání žádoucího sociálního jednání jednotlivců a sociálních skupin. Preventivní - zabránit zcela nebo alespoň v co největší míře tomu, aby k nežádoucím sociálním situacím vůbec docházelo.

18 Právo a sociální politika18 ČR – transformace sociální politiky (správy) po roce 1989 Příklady změn Nezaměstnanost – z neznámé věci významný problém, zřízení úřadů práce, vznik dávek pro nezaměstnané apod. Dávkové systémy – nemocenské a důchodové věci, přídavky na děti, vše původně přes zaměstnavatele, pak zásadní změny, např. nový systém státní sociální podpory. Sociální služby – chaotické budování bez ohledu na potřeby klientů, obcí, úroveň vlastní péče, spíše jen zdravotní úkony, postupně zásadní změny. Postupné kroky státu Přechod od státního paternalismu k prosazování principů individuální odpovědnosti (subsidiarity) a participace občanů. Odstranění státního monopolu a podpora nestátních subjektů, občanských iniciativ a dobrovolníků. Upuštění od centrálního direktivismu (řízení) a vytváření decentralizované správy na demokratickém základě. Přizpůsobování sociální politiky průběhu ekonomické transformace a zajišťování průchodnosti jejích jednotlivých kroků. Některé věci (systémově) vyřešeny, některé stále ne.

19 Právo a sociální politika19 Chudoba Tradičně – stav, kdy nedostatek hmotných prostředků omezuje množství spotřeby, kdy nedostatek peněz neumožňuje zabezpečovat základní životní potřeby na přiměřené úrovni. Dnes – nejen s hmotná nouze a vyloučení jedinců či skupin od materiálních zdrojů, ale také vyloučení sociální. Žít v chudobě znamená být materiálně a sociálně deprivován.

20 Právo a sociální politika20 Pohled na chudobu Subjektivní – založen na hodnocení vlastní životní situace jedincem či domácností. Co chce, čeho chce dosáhnout Co si myslí, že si zaslouží. Co si myslí, že skutečně potřebuje. Co mají druzí. Objektivní – vymezuje chudobu pomocí faktorů, které nejsou přímo závislé na mínění těch, kteří se cítí být chudými. Absolutní chudoba – stav, kdy (absolutní) nedostatek prostředků neumožňuje uspokojovat základní životní potřeby. Relativní chudoba – stav, v němž jedinec, rodina nebo sociální skupina uspokojují své potřeby na výrazně nižší úrovni, než je průměrná úroveň v dané společnosti. V ČR (vyspělých zemích) hovoříme jen o chudobě relativní.

21 Právo a sociální politika21 Příčiny chudoby Ohroženy jen některé skupiny obyvatelstva, nejčastěji: nekvalifikovaní pracovníci, děti, členové neúplných rodin, dlouhodobě nezaměstnaní, nemocní, migranti, zdravotně postižení nebo lidé s kumulovanými handicapy. Chudoba vzniká ze tří hlavních skupin důvodů: Z nízkých výdělků v zaměstnání – v důsledku nedostatečné úrovně vzdělání nebo kvalifikace. Ty zapříčiňují chudobu jednak přímo, ale i nepřímo tím, že jsou příčinou nízkých starobních důchodů. Z nezaměstnanosti – zejména jedná-li se o nezaměstnanost dlouhodobou. Z rozdílů ve vlastněném bohatství – zapříčiňují i rozdíly v důchodech. Neexistence bohatství a jakéhokoli majetku na straně chudých nenese žádný důchod, a nemůže tedy být alternativním zdrojem pro uspokojování základních životních potřeb v době chudoby. Možné příčiny jak na straně jedince, tak na straně společnosti.

22 Právo a sociální politika22 Řešení chudoby Opatření preventivního charakteru – účinnější a zpravidla i finančně výhodnější (adekvátní vzdělávací politika, politika sociálního zabezpečení, politika zaměstnanosti). Nedávat rybu – naučit chytat rybu. Opatření, které řeší následky již existující chudoby: Záporné zdanění příjmů (negativní daň) plošné, a tím zpravidla i náročné na ekonomické zdroje. Stanovení minimální příjmové veličiny – minimální mzda, minimální starobní důchod, životní minimum – občané ze svých příjmů platí daně a jestliže čisté příjmy nedosahují určité společensky uznané minimální hranice, jsou tyto příjmy do její výše při splnění určitých podmínek občanům dorovnávány státem formou dávky.

23 Právo a sociální politika23 Sociální vyloučení Spojeno s relativní hranicí chudoby, se sociální deprivací (člověk trpí nejen tehdy, když je ohrožen chudobou absolutní). Je důsledkem nerovného přístupu k zaměstnání, bydlení, sociální ochraně, zdravotní péči, vzdělání. V ĆR sociálním vyloučením ohroženy tytéž skupiny obyvatelstva jako v celé Evropě: etnické menšiny, zdravotně postižení, migranti, izolovaní jedinci, drogově závislí.

24 Právo a sociální politika24 II. Veřejná správa

25 Právo a sociální politika25 Rozdělení státní moci Moc Zákonodárná Soudní Výkonná Moc zákonodárná – tvorbou zákonů vytváří právní rámec pro činnost ostatních orgánů a pro chování občanů. Je svěřena PČR. Poslanecká sněmovna – 200 poslanců volených na 4 roky. Senát – 81 senátorů volených na 6 let (každé 2 roky třetina). Moc soudní – dohlíží na dodržování právního řádu v jednotlivých případech, vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy. V demokracii – rovnováha

26 Právo a sociální politika26 Rozdělení státní moci Moc výkonná Prezident – hlava státu, volen na 5 let, zastupuje stát navenek, není z výkonu funkce odpovědný, vymezené kompetence. Vláda – vrcholný orgán moci výkonné, autorita, která vykonává politickou moc delegovanou občany státu, odpovídá PČR, předseda, místopředsedové, ministři, Úřad vlády. Ostatní – nezávislé orgány – Nejvyšší kontrolní úřad, Česká národní banka.

27 Právo a sociální politika27 Veřejná správa Stát – státní správa Veřejnoprávní korporace – veřejná samospráva Veřejné ústavy a podniky Veřejné fondy a nadace Správa – lidská činnost jejímž smyslem a podstatou je zabezpečování výkonu a řízení určitých záležitostí, přičemž toto jednání je charakteristické jistou trvalostí, systematičností, organizovaností a plánovitostí a slouží k dosahování žádoucího výsledku. Veřejná správa – např. kvalifikovaná řídicí činnost správních orgánů, vykonávaná ve veřejném zájmu. Nejdůležitějšími subjekty veřejné správy v ČR jsou:

28 Právo a sociální politika28 Veřejná správa 1. Funkční pojetí:Veřejná správa jako výkon činnosti (tj. spravování) Organizační pojetí:Veřejná správa jako orgány (soubor institucí zajišťujících spravování) 2. Širší smysl: Organizace záležitostí státu; představována orgány, vztahy a činnostmi moci zákonodárné, soudní a výkonné i prvky systému veřejné správy v užším smyslu Užší smysl: Správní činnost; vykonávají zmocněné subjekty, na základě zákona, v rozsahu pravomoci a působnosti; realizuje exekutiva vlády, státní a pověřené nestátní orgány 3. Státní správa:Vláda, ministerstva, jiné ústřední orgány, územně finanční orgány, celní orgány atd. Samospráva:Veřejnoprávní korporace – územní (obce, kraje) či zájmové (komory, svazy) Tři možná rozlišení charakteru veřejné správy:

29 Právo a sociální politika29 Veřejná správa Úkoly veřejné správy jsou ochrana veřejného pořádku, bezpečnost a ochrana státu, zahraniční politika, hospodářská politika, sociální, zdravotní a školská sféra. Veřejný zájem musí být v konečném důsledku v tom, že vytváří prostor individuálnímu v sociální a ekonomické oblasti, podněcuje ho, a tím mu vlastně slouží.

30 Právo a sociální politika30 Státní správa Ústřední orgány státní správy – ministerstva, další úřady (ČSÚ, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže apod.), jejich obslužné instituce či úřady (ČOI, vězeňská služba ČR apod.), detašovaná pracoviště v regionech, dekoncentráty (krajská správa policie, krajský hygienik apod.). Územní orgány státní správy – dříve OkÚ (všeobecná působnost), finanční úřady, celní úřady apod. (dílčí správní působnost).

31 Právo a sociální politika31 Samospráva Místní (územní) – je jí svěřen výkon veřejné správy. Správa určitého území na základě zákonem stanovené působnosti. Zájmová (soukromoprávní) – zejm. zájmová či profesní sdružení osob, např. hospodářské komory, agrární komory, lékařská, stomatologická, lékárnická či advokátní komora, komora auditorů, daňových poradců, autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, veterinárních lékařů, různé podnikatelské svazy, zájmová sdružení a spolky. V budoucnosti – velký rozmach této samosprávné větve veřejné správy.

32 Právo a sociální politika32 III. Obce a kraje v systému veřejné správy

33 Právo a sociální politika33 Obec Zákon o obcích Základní územní jednotka státu Samosprávné společenství občanů tvořící územní celek Osobní, územní a ekonomický základ Postavení veřejnoprávní korporace Majetek, právní vztahy, odpovědnost Působnost samostatná (vlastní, samosprávná): Věci, které si obec spravuje samostatně. Záležitosti, které se dotýkají v prvé řadě života obyvatel a jejich význam tento rámec nepřesahuje. Úkoly patřící do samosprávy obec plní v rozsahu stanoveném zákonem a v souladu s potřebami obce. Působnost přenesená (delegovaná) – Věci veřejné správy, náležící především státu, avšak ten je na obec přenesl. Záležitosti, jejichž význam přesahuje rámec obce – stát má zájem na jejich intenzivnějším ovlivňování. Svěří-li zákon obci výkon státní správy, orgány obec je povinna zabezpečit úkoly v přenesené působnosti. Nepřesné rozlišování od osob, organizací i sdělovacích prostředků. Obec – město – statutární město. Struktura – dále.

34 Právo a sociální politika34 Typy obcí v přenesené působnosti Obec (obec I. stupně) – běžná (malá) obec, v přenesené působnosti vykonává: Na svém území určitý minimální rozsah kompetencí – kompetence obce I. stupně. Obec s PObÚ (obec II. stupně) – zákon v obci určuje PObÚ, s územním obvodem stanoveným vyhláškou MV (389). PObÚ v přenesené působnosti vykonává: Na svém území kompetence obce I. stupně. V celém územním obvodu PobÚ (vč. vlastního území) kompetence obce II. stupně. ORP (obec III. stupně) –zákonem obec určuje jako ORP, s územním obvodem stanoveným vyhláškou MV – „malé okresy“ (205). Současně ovšem pro menší územní obvod plní funkci PObÚ. V přenesené působnosti vykonává: Na svém území kompetence obce I. stupně. V územním obvodu PObÚ (vč. vlastního území) kompetence obce II. stupně. V celém územním obvodu ORP (vč. vlastního území) kompetence obce III. stupně.

35 Právo a sociální politika35 Kraj Zákon o krajích Vyšší územní samosprávné celky Samosprávné územní společenství občanů Postavení veřejnoprávní korporace Majetek, právní vztahy, odpovědnost Působnost samostatná a působnost přenesená – analogie těchto působností na úrovni obce na jiné úrovni Struktura orgánů kraje – analogie struktury orgánů obce

36 Právo a sociální politika36 Struktura orgánů kraje Kraj Zastupitelstvo kraje Krajský úřad (tvořený odbory) Rada kraje Hejtman Ředitel úřadu Výbory Komise

37 Právo a sociální politika37 Obce, kraje a sociální politika Měly by být vedle státu zásadními tvůrci sociální politiky. Ne ve všech oblastech sociální politiky (správy): ne – sociální pojištění, sociální dávky, jen částečně – zaměstnanost či sociálně právní ochrana, ano – sociální služby či bydlení. U krajů i oblast zdravotnictví. Možnosti tvorby sociální politiky limitovány ekonomickými možnostmi, legislativou a přizozenými danostmi obce nebo kraje.

38 Právo a sociální politika38 IV. Správní řád

39 Právo a sociální politika39 Správní řízení Správní řízení je řízením, v němž orgány státní správy rozhodují o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací. Nevztahuje se na úkony ve vztahu podřízeností a nadřízenosti, či na vyřizování stížností a podnětů občanů a organizací, v těchto případech platí zvláštní právní předpisy. Do 31. 12. 2005 zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Od 1. 1. 2006 zákon č. 500/2004 Sb., o správním řízení. Zásadní změny, možnost problémů u orgánů veřejné správy.

40 Právo a sociální politika40 Zákon č. 71/1967 Sb. Postup správních orgánů v musí být souladu s právními předpisy. Povinnost chránit zájmy státu a společnosti, práva a zájmy občanů, důsledně vyžadovat plnění jejich povinností. Dát vždy příležitost k účinnému hájení práv a zájmů. Poskytovat občanům pomoc a poučení, aby pro neznalost právních předpisů neutrpěli v řízení újmu. Vyřídit věc včas a bez zbytečných průtahů a použít nejvhodnějších prostředků, které vedou ke správnému vyřízení věci. Pokusit se o smírné vyřízení věci. Dbát na hospodárnost řízení. Rozhodnutí musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Všichni účastníci mají v řízení rovná procesní práva a povinnosti. Příslušnost, vyloučení, účastníci řízení, zastupování. Průběh řízení vč. např. podání, dokazování, rozhodnutí. Opravné prostředky – odvolání, přezkoumání rozhodnutí, obnova řízení.

41 Právo a sociální politika41 Zákon č. 500/2004 Sb. – základní novinky Správní řízení se formalizuje a zavádí se celá řada nových řízení, nových procesních institutů a úkonů správních úřadů. Tam, kde správní úřady dřív rozhodovaly bezformálně a často pouhým přípisem, budou nově rozhodovat správním rozhodnutím nebo usnesením, proti němuž budou v mnoha případech přípustné opravné prostředky. Veřejná správa se stává „službou veřejnosti“, kdy účastníci správního řízení získají ve vztahu k chybujícím úředníkům více oprávnění. Posiluje se postavení úředníků zejména ve vztahu k orgánům samosprávy, na které se z pohledu činnosti ve správním řízení stávají fakticky nezávislí, členové volených orgánů samosprávy budou mít jen minimální možnost ovlivňovat správní řízení. Ve správním řízení vzniká nový institut správního spisu, který je součástí nové spisové služby, koncipované na stejných principech, jako spisová služba soudní. Lhůty pro vydání rozhodnutí se stávají z pohledu správního úřadu, který řízení vede, neprodloužitelné. V případě nedodržení rozhoduje nadřízený úřad usnesením. Posiluje se kontrola rozhodujících úředníků, jakož i systém jejich odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci. Vznikne celá řada nových druhů a fází správního řízení, například řízení přípravní, zkrácení, s větším počtem účastníků apod. Poprvé v historii se obecné řízení o stížnostech upravuje zákonem. O stížnostech na chování úředníků bude správní úřad rozhodovat ve zvláštní formě správního řízení.

42 Právo a sociální politika42 Zákon č. 500/2004 Sb. – základní zásady Zásady výslovně upravené v úvodních ustanoveních: zásada zákonnosti, zásada ochrany práv nabytých v dobré víře a oprávněných zájmů dotčených osob, zásada ochrany veřejného zájmu a ve skutkově čelení nedůvodným rozdílů v obdobných případech, zásada zjišťování skutkového stavu bez důvodných pochybností, zásada pojetí výkonu veřejné správy jako veřejné služby, zásada součinnosti správních orgánů s dotčenými osobami, zásada smírného odstraňování rozporů, zásada rychlosti, zásada hospodárnosti, zásada koordinace souvisejících postupů a spolupráce správních orgánů v zájmu dobré správy. Zásady dále dovoditelné z obsahu úpravy: zásada ústnosti kombinovaná zásadou písemnosti, zásada procesní rovnosti dotčených osob, zásada dispozitivnosti modifikovaná zásadou oficiality, zásada dvouinstančnosti.

43 Právo a sociální politika43 Literatura Krebs, V. a kol., Sociální politika, Praha, Aspi Publishing, 2002 Brdek, M. Jírová, H., Sociální politika v zemích EU a ČR, Praha, Codex Bohemia, 1998 Potůček, M., Křižovatky české sociální reformy, Praha, Sociologické nakladatelství SLON,1991 Večeřa, M., Sociální stát Východiska a přístupy, Praha, Sociologické nakladatelství, 1996 Potůček, M. Radíčová, I. / ed. /, Sociální politika v Čechách a na Slovensku po roce 1998, Praha, Karolinum, 1999 Sirovátka, T., Česká sociální politika na prahu 21. století, Brno, MU Brno, 2000 Tomeš, I., Sociální politika - teorie a mezinárodní zkušenost, Praha, Socioklub, 1996 Peková, J. Pilný, J., Veřejná správa a finance, Codex Bohemia, Praha 1991 Peková, J. Pilný, J., Veřejná správa a finance veřejného sektoru, Aspi Publishing, Praha, 2002 Polián, M., Organizace a činnost veřejné správy, Prospektum, Praha, 2001 Tomeš I. a kol., Sociální správa, Praha, Portál, 2002 Ústava ČR (1/1993 Sb.) Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení)

44 Právo a sociální politika44 Literatura Zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků ČR na kraje a obce a souvisejících změnách Zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů Zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností Vyhláška č. 388/2002 Sb. o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností Vyhláška č. 564/2002 Sb. o stanovení území okresů ČR a území obvodů hlavního města Prahy Zákon č. 387/2004 Sb., o změnách hranic krajů a o změně zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností Gadasová, D. Polián, M., Správní právo – právní základ veřejné správy, Olomouc, 2000 Průcha, P., Správní právo a veřejná správa, MU Brno Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) Zákon č. 500/2004 Sb., o správním řízení (správní řád)

45 Právo a sociální politika Konec 1. bloku Příště 19. 11. v 8.00