7. Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti Témata: a) Regulační povaha trhu, státu a občanského sektoru b) Vstupní vymezení trhu,

Prezentace na téma: "7. Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti Témata: a) Regulační povaha trhu, státu a občanského sektoru b) Vstupní vymezení trhu,"— Transkript prezentace:

1 7. Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti Témata: a) Regulační povaha trhu, státu a občanského sektoru b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru c) Vlastnosti veřejného, komerčního a občanského sektoru d) Dysfunkce ve vztahu trhu a státu Prameny: Benáček, Vl. – Frič, P. – Potůček, M.: Klíčové formy regulace ve vzájemných vztazích. In: Potůček, M. – Musil, J. – Mašková, M. (eds.): Strategické volby pro českou společnost. Teoretická východiska. Praha, Slon 2008. Kapitola B1, s. 105-194. Potůček, M.: Nejen trh. Praha, Slon 1997. Část A. Teorie a vztahy, s. 11-104. Potůček, M.: Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti. In: Potůček, M. a kol.: Veřejná politika. Praha, Sociologické nakladatelství 2005. Kapitola 4., s. 85-120. Potůček, M.: Role trhu, státu a občanského sektoru jako regulátorů života společnosti. Powerpointová prezentace. Dostupné na http://www.martinpotucek.cz/download/pwp/tso_regulatory_pwp.pdf http://www.martinpotucek.cz/download/pwp/tso_regulatory_pwp.pdf

2 \ Otázka: V čem se liší regulační působení trhu, státu a občanského sektoru? Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti a) Regulační povaha trhu, státu a občanského sektoru Společenská regulace je vytvářením životních (materiálních, právních, kulturně-ideových) podmínek lidí takovým způsobem, aby obracely činnosti lidí předpokládaným směrem. Regulační model Princip regulaceSpecializovaná vědní disciplína společenstvíspontánní solidaritasociologie trhrozptýlené soutěženíekonomie státhierarchická kontrola právo, politické vědy asociaceharmonizace prostřednictvím organizace teorie organizace, sociologie sociálních hnutí Zdroj: Potůček (2005) Tabulka: Modely udržování sociálního řádu

3 Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti a) Regulační povaha trhu, státu a občanského sektoru Tabulka: Typy sektorů regulujících činnosti lidí Soukromý neformální sektor Soukromý komerční sektor StátObčanský sektor (neziskové organizace) Zdroj: Wolfendenova komise (The Future 1978) Tabulka: Doména občanského sektoru SektorVeřejnýSoukromý Alokační mechanismus Kritérium činnosti Veřejný rozpočet Trh Veřejný zájemstátobčanský sektor Zisk-----ziskový sektor Zdroj: Potůček (2005)

4 Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Otázka: V čem se liší regulační působení trhu, státu a občanského sektoru? Trh Z hlediska politické vědy je trhem zprostředkovaná směna statků svébytnou formou řízení, kontroly chování a organizace spolupráce mezi lidmi. Z pohledu ekonomické vědy je samoregulačním systémem, v němž poptávka a nabídka, dosažený zisk a ztráta alokují vzácné zdroje (při dodržení určitých omezujících předpokladů) efektivněji než jakýkoli z alternativních regulačních mechanismů. Trh je tedy nejlepším motorem, podněcovatelem a zprostředkovatelem ekonomického růstu. Fungování trhu je v ideálním případě založeno na dobrovolné kupní smlouvě mezi prodávajícím a kupujícím o směně zdrojů (statků). Ideální model tržní ekonomiky je modelem rovnovážným: v jednoduchém světě trhu s dokonalým konkurenčním prostředím vznikají takové ceny, které distribuují vstupy firem a statky prodávané jednotlivcům tak, že nikdo nemůže najít takovou jinou kombinaci vstupů a výstupů, která by zvýšila užitek alespoň jednoho z účastníků tržní směny, aniž by zároveň nesnížila užitek někoho jiného. Tím je maximalizována suma dosažitelného bohatství společnosti - a zároveň jsou nalezeny takové ceny vstupů a výstupů produkce a spotřeby, že nabídka všech statků je rovna poptávce po nich. Taková distribuce se v ekonomii označuje distribucí efektivní v Paretově smyslu.

5 Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Trh ( pokračování) Regulace prostřednictvím trhu tedy vychází z předpokladu, že jednotlivci maximalizují svůj individuální prospěch do té míry, do jaké jim to trh umožní. Jednotlivci (instituce) tedy sledují pouze své egoistické zájmy. Kouzlo neviditelné ruky trhu spočívá podle teorie Adama Smithe a následovníků právě v tom, že sledováním těchto čistě sobeckých zájmů prospívá každý z egoisticky se chovajících jedinců společnému blahu. Z tohoto „modelu člověka“ vycházejí teoretici neoliberalismu (Friedman, Buchanan, částečně Hayek) jako z univerzálního modelu vysvětlení lidských pohnutek a činů. Sociologové a institucionální ekonomové ovšem soudí, že trh je podmíněn správou, politickou mocí, hodnotami a normami: zákony zajišťují osobní svobodu (včetně práva svobodně vstupovat do tržních vztahů - uzavírat kupní a pracovní smlouvy) a chrání soukromé vlastnictví. Politická moc je tedy předpokladem efektivní tržní směny. Předpokladem fungování trhu jsou také určité, všemi účastníky tržní směny sdílené hodnoty a normy. To vše dohromady tvoří jakési sociální „pouzdro“, „(které) je (...) nejlépe chápat jako vzájemně propojený soubor normativních, sociálních a vládních mechanismů, z nichž každý má odlišnou roli, ale může také v určitých mezích jeden druhého nahradit.“(Etzioni 1995:180).

6 Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Stát představuje politickou formu organizace společnosti na určitém území, na kterém je schopen vnutit vůli přestavující státní zájem jednotlivcům, sociálním skupinám i celé společnosti; vykonává tím státní moc. Terminologická poznámka: Kromě pojmu stát se užívá i pojmů státní správa (výjimečně pouze správa). Veřejná správa je výkonem správních funkcí ve veřejném sektoru; sestává ze státní správy a samosprávy. Stát tak může přenést část výkonu státní správy na jiné subjekty, např. na kraje, obce či profesionální komory. Stát může prostřednictvím specializovaných orgánů působit jak na centrální, tak na regionální či místní úrovni. Funkce státu: zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti respektování a ochrana lidských práv a svobod, včetně práv majetkových formování institucionálního rámce hospodářské činnosti zajišťování dalších veřejných funkcí: péče o veřejné zdraví, kulturu, vzdělání, sociální ochranu atp. Teorie role státu: pluralismus / polyarchie vláda elit marxismus korporativismus (státní, společenský)

7 Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Stát Klasické je dělení moci státu na moc legislativní, výkonnou a soudní. Ne vždy rozvinutým systémem moci je moc kontrolní. Demokratický stát užívá k regulaci tří základních nástrojů: práva, správních činností a fiskální politiky (rozdělování peněz z veřejných rozpočtů). Autoritativní (a v zákonem stanovených situacích i demokratický) režim má k dispozici i násilí. V obou dvou případech, zvlášť vypoukle pak ve druhém, lze k nástrojům regulace přiřadit i ideologickou indoktrinaci. Představitelem legislativní složky státní moci je parlament. Ten lze chápat i jako jakési pojítko, zprostředkující článek mezi občany a státem. Právě tak se občané spolu se státem podílejí na výkonu vymezených správních činností prostřednictvím samosprávných orgánů tam, kde jsou ustaveny - zvláště na úrovni obcí a krajů.

8 Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Občanský sektor Občanský sektor vyrůstá z podhoubí občanské společnosti; ta pak čerpá zdroje své existence z občanských postojů veřejnosti. Občanství je morální závazek jedince vůči zájmům společenství, v němž žije. Tento závazek vede lidi k tomu, aby udělali něco pro druhé či pro toto společenství jako celek. „...je-li (pojem občanství) zaváděn v rodinách, kultivován ve školách, prosazován ve sdělovacích prostředcích, rozšiřován dobrovolnými asociacemi a přenášen z tribun prezidentů a dalších občanských vůdců, cítí se národ zavázán přispět ke blahu společenství, které sdílí.“ (Etzioni 1995) Občanskou společnost lze pak chápat jako „...nezávislou samoorganizaci společnosti, jejíž jednotlivé části se dobrovolně zapojují do veřejné činnosti, aby uspokojovaly individuální, skupinové či veřejné zájmy v rámci právně definovaného vztahu mezi státem a společností.“ (Weigle- Butterfield 1993) Občanská společnost se prosazuje prostřednictvím neustále se vynořujících, působících a zanikajících sociálních interakcí mezi občany; vytváří příležitost pro občany společně vyjadřovat své názory a hodnoty a promítat je do činů.

9 Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Občanský sektor (pokračování) Občanský sektor (jinak též neziskový, nevládní nebo třetí sektor) je institucionalizovaným vyjádřením života občanské společnosti. Tvoří jej neziskové organizace, které jsou formou dobrovolného sdružování občanů sdílejících společné hodnoty a ochotných spolupracovat na společném díle. Činnost těchto organizací může směřovat pouze k uspokojení potřeb a skupinových zájmů samotných členů, nebo může být vedena snahou pomoci druhým či prosazovat nějaký zájem obecný (veřejný). Občanský sektor by nemohl existovat, byl-li by jedinec hnán pouze egoistickými pohnutkami; povaha člověka, s níž tyto instituce počítají a z níž vycházejí, je tedy povahou altruistickou, schopnou pomáhat druhým lidem a živé i neživé přírodě, bez nároku na protihodnotu. K vyjasnění povahy a souvislostí všech tří sledovaných regulátorů poslouží následující schéma:

10 Model vztahů „stát – trh – občanská společnost“ Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru

11 Otázka: Pro jaké úlohy se hodí veřejný sektor, kde je efektivní komerční sektor a kde se nejlépe uplatňuje občanský sektor? Proč? Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti c ) Vlastnosti veřejného, komerčního a občanského sektoru Tabulka: Základní charakteristiky veřejného, komerčního a občanského sektoru CharakteristikyVeřejný sektorKomerční sektorObčanský sektor základní mechanismy fungování správatržní směnadobrovolné sdružování rozhodovateléúředníci, odborníci, občané jednotliví výrobci, spotřebitelé, spořitelé a investoři vůdci a členové organizace regule chovánínařízenícenové signály a úpravy množství dohody kritéria rozhodovánícíle politik - a nejlepší způsoby jejich realizace efektivita - maximalizace zisku a/nebo užitku zájmy členů/ veřejné zájmy sankceautorita státu s hrozbou přinucení finanční ztrátasociální nátlak směr operacíseshora dolůhorizontální kontraktzdola nahoru Zdroj: Uphoff 1993, upraveno

12 Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti Tabulka: Předpoklady různých sektorů pro poskytování služeb Kritéria:Veřejný sektorKomerční sektor Občanský sektor - s nejlepšími předpoklady veřejného sektoru: Stabilitadobréšpatnéstřední Schopnost řešit problémy mimo hlavní poslánídobréšpatnéstřední Nestrannostdobréstředníšpatné - s nejlepšími předpoklady komerčního sektoru: Schopnost rychle reagovat na měnící se poměryšpatnédobréstřední Inovační schopnoststřednídobréstřední Tendence opakovat úspěchšpatnédobréstřední Tendence opustit neúspěšné nebo zbytečnéšpatnédobréstřední Ochota riskovatšpatnédobréstřední Schopnost vytvářet kapitálstřednídobréšpatné Profesionální přístupstřednídobréstřední Schopnost využít ekonomii množstvístřednídobréstřední - s nejlepšími předpoklady občanského sektoru: Schopnost najít cestu k různým skupinám lidíšpatnéstřednídobré Vcítění se do potřeb klientů a ochota pomocistředníšpatnédobré Celostní přístup k řešení problémůšpatné dobré Schopnost vzbudit důvěrustředníšpatnédobré Zdroj: Osborne - Gaebler (1993:347) - upraveno c) Vlastnosti veřejného, komerčního a občanského sektoru

13 Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti Tabulka: Vhodnost jednotlivých sektorů pro výkon různých úloh Zdroj: Osborne - Gaebler (1993:347) - upraveno c) Vlastnosti veřejného, komerčního a občanského sektoru Úlohy:Veřejný sektorKomerční sektorObčanský sektor - vyhovující nejlépe veřejnému sektoru: Obecná regulacevhodnénevhodnézáleží na okolnostech Realizace specifických politikvhodnénevhodnézáleží na okolnostech Zajištění rovnostivhodnénevhodnévhodné Prevence diskriminacevhodnénevhodnézáleží na okolnostech Prevence vykořisťovánívhodnénevhodnévhodné Podpora sociální kohezevhodnénevhodnévhodné - vyhovující nejlépe komerčnímu sektoru: Ekonomické úlohynevhodnévhodnézáleží na okolnostech Investiční úlohynevhodnévhodnézáleží na okolnostech Vytváření ziskunevhodnévhodnénevhodné Podpora soběstačnostinevhodnévhodnézáleží na okolnostech - vyhovující nejlépe občanskému sektoru: Sociální pomoczáleží na okolnostechnevhodnévhodné Úlohy vyžadující dobrovolnou prácizáleží na okolnostechnevhodnévhodné Úlohy vytvářející minimální ziskzáleží na okolnostechnevhodnévhodné Podpora individuální odpovědnostinevhodnézáleží na okolnostechvhodné Účast na životě společenstvízáleží na okolnostechnevhodnévhodné

14 Typy politicko-ekonomických systémů d) Dysfunkce ve vztahu trhu a státu Se sociálně patologickým formami regulace (se zneužitou privatizací, korupcí, s působením mafií) se setkáváme především tam, kde není dravá síla trhu účinně spoutána etickými zábranami, kde je nedokonale propracovaný právní rámec či kde neexistuje efektivní kontrola jeho dodržování ze strany státu. Tyto druhy kriminality působí jako regulátory, podobně jako je tomu v případě státu, trhu či občanského sektoru, mají nicméně sociálně rozkladné účinky na společnost a její morálku. Sociálně patologické formy regulace jsou výrazem parazitování na veřejných zájmech, případně dokonce jejich ochočení a podřízení zájmům soukromým či skupinovým.

15 Korupce d) Dysfunkce ve vztahu trhu a státu Otázka: Objasněte příčiny a okolnosti výskytu korupčního jednání. Korupce je způsobem, jak se domoci neoprávněných, resp. nezasloužených výhod za protihodnotu v podobě úplatku či jiné protislužby. Mezi korumpujícím a korumpovaným nastává specifický tržní vztah, který by nemohl vzniknout, nezastávala-li by korumpovaná osoba vlivnou pozici ve státní správě či v politice a nebyla-li by zároveň připravena zneužít svého postavení za poskytnutý úplatek. Dojde-li v takovém případě ke korupci, selhává - kromě charakteru zúčastněných osob - stát. Není totiž schopen zaručit svým občanům rovnost před zákonem: je-li někdo neoprávněně zvýhodněn, musí existovat někdo, kdo na takové jednání doplatí: buď bude ze spotřeby nějakého veřejného statku vyloučena jiná osoba či instituce, nebo se ztráta „rozpustí“ ve snížení potenciálního prospěchu ostatních občanů.

16 Mafie d) Dysfunkce ve vztahu trhu a státu Otázka: Objasněte příznivé podmínky a principy fungování mafie! Činnost mafie je možno přirovnat k činnosti firmy, která vyrábí, podporuje, a prodává ochranu. Může tak činit v situaci, kdy stát není schopen plně uplatňovat svůj legitimní mocenský monopol, účinně zareagovat tam, kde dochází k porušování zákonů. Mafie může samozřejmě potřebu ochrany i uměle vyvolávat. Druhou nezbytnou podmínkou vzniku mafie je absence nebo nedostatek vzájemné důvěry mezi aktéry na trhu. V takové situaci je ochrana nezbytná, i když je pouze nedostatečnou - a navíc nákladnou - náhražkou za důvěru. Mafie tímto způsobem vstupuje na trh s nabídkou ochrany pro své klienty; tito klienti pak jednají z ekonomického hlediska racionálně, když za tuto ochranu platí. Mafie je soukromým podnikatelem s ochranou, jenž vyplňuje tržními vztahy prostor, vyklizený z těch či oněch důvodů státem. Tam, kde funguje trh bez státu a vzájemné důvěry aktérů směny, poskytuje mafie ochranu, kterou není schopen poskytnout nikdo jiný. Jako každý podnikatelský subjekt, i mafie operuje s určitými zdroji. Jsou jimi: Důvěrné informace Násilí Pověst Reklama

17 Globální trhy versus národní státy d) Dysfunkce ve vztahu trhu a státu Otázka: Čím se liší postavení národních států dnes ve srovnání s jejich situací před padesáti lety? Globalizované finanční trhy uplatňují vůči jednotlivým státům strategii maximalizace renty. Globální trh disponuje jedním univerzálním jazykem: penězi. Národní státy se v úsilí o dorozumění, kooperaci a harmonizaci svých politik potýkají s kulturním, jazykovým, hodnotovým i obecně civilizačním Babylónem. Důsledky: vysýchání zdrojů veřejného sektoru, omezování veřejných sociálních služeb, růst polarizace mezi chudými a bohatými uvnitř jednotlivých národních společenství i v globálním měřítku. Globalizace, regionalizace, vytváření horizontálních sítí kooperací, prorůstání trhu, správy a médií činí odpovědnost za důsledky politických a správních rozhodnutí stále nejasnější – a tedy usnadňují neodpovědné postoje a činy politiků i občanů.