Problémy demokratického vládnutí Demokracie Problémy demokratického vládnutí

Transformace demokracie podle Roberta A. Dahla Demokracie a její kritici Tři transformace demokracie = shrnutí vývoje demokracie

První transformace Spojená s tzv. klasickou demokracií Typický příkladem jsou Atény v 4. a 5. století př. Kr. Malé homogenní městské státy Občané se přímo účastní na vládě Republikánská tradice Příklad Římská republika a malé městské italské státy ve středověku

Druhá transformace 18. a 19. století Spojená se vznikem národního státu Prosazení zastupitelského principu → velké heterogenní státy Prosazení omezení vlády (systém brzd a protivah) → vznik republik + transformace absolutní monarchie v konstituční Rozšiřování volebního práva Vzniká liberální demokracie

Třetí transformace Přelom 20. a 21. století Rozšíření liberální demokracie ve světě, ale rozdíl mezi praxí a ideálem Dahl navrhuje rozdělit ideál (demokracie) a praxi (polyarchie = vláda mnoha) Výzvy: Další rozvoj demokracie v liberálních demokraciích (využití informačních technologií) Demokratizace nadnárodních struktur

Klasická demokracie Její atributy: Malé homogenní městské státy Politická rovnoprávnost Přímá účast občanů na vládě Volba do veřejných funkcí shromážděním nebo losem Krátká funkční období – obvykle 1 rok Malé homogenní městské státy Omezené občanství na muže nad 20 let, jejichž rodiče byli Atéňané Mimo ženy, otroci a cizinci Z asi 300 000 obyvatel Atén mělo občanství jen 40 000

Kritika demokracie Platón a Aristoteles Demokracie = špatná forma vlády Platón: Demokracie je vláda chudých, kde každý si může dělat co chce → nevládne zde zákon Vede k anarchii a ta k tyranii Neuznává svobodu a rovnost → přirozená je nerovnost lidí, proto by občané neměli mít stejná práva Nejlepší formou vlády je monarchie nebo aristokracie

Kritika demokracie Aristoteles Jde o vládu chudých v zájmu chudých a ne celé společnosti Nejlepší ze špatných forem vlády Negativní hodnocení Platóna a Aristotela převážilo až do 18. století, taktéž spojení demokracie pouze s přímou účastí občanů na vládě

Liberální demokracie Politický režim v současnosti typický pro země západní Evropy a USA. Je to demokracie nepřímá postavená na zastupitelském principu. Pravidelně se konají volby a občané jsou si politicky rovni (všeobecné volební právo). Je to demokracie konkurenční → existence politických stran. Vládnoucí moc je omezena, existují zde záruky ochrany občanů před státem. Tržní hospodářství.

Liberální demokracie Klasické liberální myšlení se formovalo na konci 18. a v průběhu 19. století. Ranné liberální myšlení se formovalo již v 17. století, a to v Anglii → reagovalo na boje mezi králem a parlamentem Liberálové se zabývali především otázkou ochrany jedince a jeho práv před mocí státu. Na demokracii jako formu vlády pohlíželi ale dlouho negativně.

Liberální demokracie Teprve v 2. pol. 19. století dochází k propojení ústavního liberalismu a demokracie Ústavní liberalismus = zajištění svobody a práv jedince Demokracie = politická rovnost jedinců ve státě (jeden člověk = jeden hlas), většinový princip Demokracie může existovat bez liberalismu = neliberální demokracie Liberalismus také může existovat bez demokracie = liberální autokracie

John Locke (1632-1704) Dvě pojednání o vládě Zásadní je pojetí svobody a přirozených práv člověka. Nejvyšší hodnotou člověka je svoboda. Člověk má řadu přirozených práv. Stát existuje pouze za účelem ochrany jedinců, kteří v něm žijí (ochrana soukromého vlastnictví). Účelem státu je zabránit, aby občan nebo skupina občanů porušovali práva jiných, stát ale sám musí práva občanů respektovat.

John Locke (1632-1704) Vláda vládne pouze se souhlasem lidu a za jasně stanovených podmínek. Občané ji tudíž mohou změnit, pokud vláda zneužívá moc. Dělba moci Zákonodárná, výkonná, federativní a soudní Občané volí své zástupce. Volební právo je ale omezené majetkem.

Montesquieu (1689-1755) O duchu zákonů Ústřední myšlenky se týkají dělby moci. Dělba moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní Moci musí být rozděleny i personálně, nesmí dojít ke koncentraci moci jednou osobou. Jeho cílem je dosáhnout maximální kontroly moci. Ovlivnil především tvůrce americké ústavy a konstitucionalistické myšlení v Evropě.

Americká ústava (1789) Hlavním příspěvkem otců zakladatelů je vytvoření systému brzd a protivah. Ústřední otázka→ jak omezit moc vlády? Na ústavodárném shromáždění ve Filadelfii (1787-1788) diskuze mezi federalisty a antifederalisty Prosazení systému brzd a protivah Instituce jsou voleny na různou dobu a mají odlišné pravomoci, vzájemně se kontrolují

Spojení liberalismu a demokracie Protektivní demokracie Jeremy Bentham (1748-1832) a James Milla (1773-1836) Navazují na Lockovy myšlenky Hlavní prvky: Dělba moci Garance politických práv občanů Oddělení státu a občanské společnosti Občanská společnost je založena na soukromém vlastnictví a tržní ekonomice

Spojení liberalismu a demokracie Jednoznačně preferují zastupitelský princip → nejlepší záruka proti svévoli státu. Vypracovali koncept „zastupitelské demokracie“. Chtěli rozšířit volební právo → to by vedlo k posílení parlamentu vůči králi. Důraz na ochranu soukromého vlastnictví.

Spojení liberalismu a demokracie Vývojová demokracie John Stuart Mill (1806-1859) a Alexis de Tocqueville (1805-1859) Odlišuje se od protektivní důrazem na rovnost občanů Spojení svobody občana (i předchozí myslitelé) a politické rovnosti občanů → liberalismus + demokracie

Spojení liberalismu a demokracie John Stuart Mill (1806-1859) Úvahy o zastupitelské vládě Demokracie je dobrá forma vlády, protože se v ní maximálně a harmonicky rozvíjí schopnosti jednotlivce Demokracie vede k občany k účasti na veřejném životě → zlepšuje se jejich smysl pro občanství Obavy z demokracie: Vláda se může dostat do rukou neschopných a neznalých. Mohou se prosadit třídní zájmy a ne zájmy všech. Demokracie proto musí poskytnout záruky ochrany menšin.

Spojení liberalismu a demokracie Alexis de Tocqueville (1805-1859) Demokracie v Americe Zabýval se slučitelností politické rovnosti (demokracie) a ochrany svobody (liberalismus) → důležité hodnoty, ale mohou být v rozporu Pokud ve společnosti existuje rovnost, ale neexistuje omezení moci, je zde tendence vládnout despoticky (tyranie většiny). Podstata demokratické vlády spočívá ve svrchovanosti většiny a této tyranii se nemůže nic postavit. Jen rovnost bez svobody není demokracie → nutná ochrana menšin, brzdy a protiváhy v systému

Participační demokracie Jean-Jacques Rousseau (1712-1778) Úvahy o demokracii, ale bez liberalismu Demokracie je nástrojem, skrze něhož lze dosáhnout svobody občanů. Lidé jsou svobodní jen tehdy, pokud se podílí na veřejném životě → formulují zákony a provádí je.

Participační demokracie Důležitý je koncept „obecné vůle“ Je to to, co by lidé chtěli, kdyby nejednali sobecky. Svrchovanost lidu je absolutní. Důležitá je i vysoká míra ekonomické rovnosti, která povede i k rovnosti politické a svobodě. Rovnost je předpokladem pro vznik obecné vůle.

Totalitní demokracie Hlavní problém představuje: co je to obecná vůle? Ta může být definována i diktátorem. Rousseau je proto považován i za otce tzv. totalitní demokracie. Vůdce vyjadřuje skutečné zájmy lidu. Demokratické prvky jsou soustředěny na masové rituály (masová shromáždění, pochody, manifestace) Nacistické Německo, fašistická Itálie.

Kritika demokracie Marxismus vs. liberalismus Soustředí se na konflikt mezi politickou rovností (demokracie) a sociální nerovností (kapitalismus) Liberální („buržoazní“) demokracie spojuje formální politickou rovnost se skutečnou sociální a ekonomickou nerovností V liberálním myšlení je možné spojit svobodu a rovnost. Rozdíly v ekonomické úrovni jsou nezbytným podnětem pro zvyšování produktivity

Marxismus V liberální demokracii (buržoazní) je moc vládnoucí třídy (buržoazie) založena na soukromém vlastnictví a ovládání výrobních prostředků Stát chrání zájmy vládnoucí třídy, je zdrojem útlaku → zatěžuje společnost a omezuje lidskou svobodu Třída vlastníků výrobních prostředků utlačuje třídu nemajetných, kteří musí svoji práci prodávat

Marxismus Odcizení = výrobce je odcizen od výsledků své práce, pracovní síla se redukuje na zboží Nadhodnota = kapitalista platí méně dělníkovi, než je hodnota jeho práce Třídní boj =rozpory v kapitalistické společnosti pramení ze soukromého vlastnictví, společnost se dělí se na vlastníky výrobních prostředků (kapitalisty) a ty, co nevlastní a musí prodávat svou práci (proletariát)

Marxismus Proletářská revoluce = kapitalismus je odsouzen k zániku → proletářská revoluce je nevyhnutelná Spontánní povstání, během něhož se proletariát zmocní výrobních prostředků, Marx připouštěl i pokojnou cestu Komunismus = revoluce vyústí v přechodné „socialistické“ období, kdy skrze diktaturu proletariátu bude potlačena kontrarevoluce buržoazie → komunistická společnost a odumřou instituce buržoazního státu

Marxismus Demokratické instituce mohou být nástrojem přechodu k socialistické společnosti Všeobecné volební právo, právo sdružování umožní emancipaci dělnické třídy → třídní uvědomění Dělnické strany mohou dosáhnout alespoň částečného uspokojení požadavků dělníků Tam, kde existují demokratické instituce, je možné vytvořit socialistickou společnost pokojnou cestou.

Marxismus Co po proletářské revoluci? Socializace výrobních prostředků dlouhá vývojová etapa, během níž dělníci převezmou moc ve státě → diktatura proletariátu povede ke zrušení státu Jak bude vypadat komunistická společnost? Bude se blížit přímé demokracii, nebude existovat byrokracie, nebudou zde represivní složky, volení zástupci budou odvolatelní, nebudou zde profesionální politici

Anarchismus Silné zázemí na počátku 20. století v jihoevropských zemích, v Latinské Americe a v Rusku Odmítají stát i demokracii → zrušit stát → svobodní jedinci sami spravují své záležitosti a na základě dobrovolnosti spolupracují s ostatními Je to extrémní liberalismus, který obsahuje i socialistické myšlenky Liberalismus → maximalizace svobody, individualismus Socialismus → lidská solidarita, spolupráce, rovnost a společné vlastnictví

Konzervativní kritika demokracie Konzervativismus jako myšlenkový proud se objevil na přelomu 18. a 19. století. Reakce na Francouzskou revoluci v obraně tradičního společenského řádu Zakladatelem je Edmund Burke (1729-1797) Úvahy o revoluci ve Francii

Konzervativní kritika demokracie Silný stát je nutný k udržení řádu ve společnosti. Pesimistický pohled na člověka jako na bytost nedokonalou. Společenská hierarchie → nerovnost mezi lidmi je přirozená. Odmítání rovnostářství jak politického (demokracie), tak ekonomického (socialismus) Autorita → společnost má být vedena úzkou skupinou kvalifikovaných lidí.

Konzervativní kritika demokracie Tradice a zvyky garantují stabilitu společnosti. Organické pojetí společnosti. celek je více než jeho části. Ochrana práva na soukromé vlastnictví. Reformy společnosti evolucí, ne revolucí. Postoj k demokracii Nebezpečí plyne z rovnostářství → demokracie by vedla k ožebračování bohatých v zájmu chudých.

Elitáři Kritika rovnostářství: politické rovnosti (demokracie) i ekonomické rovnosti (socialismus) Vilfredo Pareto (1848-1923), Gaetano Mosca (1857-1941) a Robert Michels (1876-1939) Demokracie je iluze, moc má vždy privilegovaná menšina (elita). Demokracie ani socialismus nejsou realizovatelné.

Elitáři Mosca = ve všech společnostech „nacházíme třídu, která vládne, a třídu, která je ovládaná“ Pareto → kvality vůdce Psychologický typ „lišky“ = vládne pomocí klamu, podvodu a manipulace Psychologický typ „lva“ = vládne pomocí donucování a násilí

Elitáři Michels V každé společnosti existuje tendence soustředit moc v rukou malé skupinky dominantních osobností, které dokáží rozhodovat a organizovat. Studium politických organizací. tzv. železný zákon oligarchie technické faktory = delegace pravomoci na jedince, kteří mají potřebné know-how a zkušenosti psychologické = lidé se obvykle o politiku nezajímají a jsou vděční zato, když se někdo chopí vedení.

Fašismus Ideologie 20. století Hlavní příklady: Itálie (1922-1943) a Německo (1933-1945) Proti liberálním hodnotám (svoboda a rovnost) Antiracionální, antiliberální, antikapitalstický, antiburžoazní, antikomunistický Nové hodnoty: boj, vůdcovství, hrdinství, moc, a válka

Fašismus Chápání společnosti jako organického celku. Stát → „vše pro stát, nic proti státu, nic mimo stát“ Chce vytvořit nového člověka, který je motivován povinností a je ochoten se obětovat.

Procedurální demokracie Joseph A. Schumpeter (1883-1950) Kapitalismus, socialismus a demokracie Hlavní myšlenkou je, že demokracie je metoda, nikoliv cíl Demokratická praxe je střet mezi konkurenčními politickými lídry, seskupenými v politických stranách, o mandát voličů vládnout. Role občanů spočívá v poskytnutí mandátu vládnout.

Procedurální demokracie Klíčovým prvkem jsou volby = prostředek zvolení vládnoucí elity a zdroj legitimity rozhodování vládnoucí elity. Demokracie není vládou lidu, ale vládou, kterou lid akceptuje. Synonymum k minimalistické demokracii, demokratickému nebo kompetitivnímu elitismu

Polyarchie Robert A. Dahl (1915-) Demokracie a její kritici Koncept polyarchie (= liberální demokracie) x demokracie (= ideál) Výčet prvků, které by polyarchie měla splňovat

Polyarchie Volení úředníci Svobodné a spravedlivé volby Všeobecné volební právo Právo ucházet se o úřad Svoboda projevu Alternativní zdroje informací Svoboda sdružování

Deliberativní demokracie Posun v pojetí demokracie po r. 1990 Vymezuje se vůči pojetí demokracie soustředěné jen na akt voleb (procedurální demokracii). Je založena na schopnosti občanů komunikovat, naslouchat a obhajovat své názory ve veřejné diskuzi.

Deliberativní demokracie Řešení problému politické legitimity (např. demokratizace nadnárodních struktur). Nutnost rozvinout instituce veřejné sféry, které by umožnily spontánní tvorbu veřejného mínění. Jedním z představitelů je Jürgen Habermas V deliberativní demokracii musí existovat místo veřejné sféry pro neformální politickou komunikaci. Její institucionální bází jsou uskupení občanské společnosti.