1. kapitola Jedna slepička žila na statku na obrovském dvoře se spoustou jiných slepiček. Tady se všechny od sluníčka do sluníčka promenovaly, kdákaly, pilně snášeli vajíčka a večer se v útulném kurníku posadily na hřad a sladce spaly až do rána. Jednoho dne se to slepičce omrzelo, nudila se na dvoře a řekla si, že se vydá na cesty, aby poznala svět a lidi.
Jak tak pochodovala, potkala hejno kačen. Pozdravila a kačer ji přátelsky zval, aby si šla s nimi zaplavat. Jenže slepička neuměla plavat. 2. kapitola
3. kapitola Za nějakou dobu šla proti ní po cestě kočka. Ta zase nabídla slepice, aby se sní vypravila na lov myší. Jenže slepička jaktěživa myši nežrala.
4. kapitola Putovala, putovala, když na ni najednou někdo zaštěkal. Byl to veliký pes. „Kousek odtud jsem si za kost, “povídá. „Pojď se mnou, zvu tě na hody.”Koti slepička taky nejedla. Nejradši ze všeho zobala zrní.
5. kapitola „V cizině mi nikdo nerozumí, “vzdychla si. „Bude nejlepší, když se vrátím tam, kam patřím. Do statku na dvorek.” A vrátila se a byla už se svým životem spokojená.