ZÁKLADNÍ SKLADEBNÍ DVOJICE Mgr. Michal Oblouk

VĚTNÉ ČLENY ZÁKLADNÍ – tvoří základní skladební dvojici ROZVÍJEJÍCÍ PODMĚT PŘÍSUDEK ROZVÍJEJÍCÍ PŘEDMĚT PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍVLASTEK DOPLNĚK každý větný člen může být: HOLÝ ROZVITÝ NĚKOLIKANÁSOBNÝ

VĚTNÉ ČLENY HOLÝ složený slovesný tvar ve funkci přísudku – byl bych přišel, je poznána, stáli jsme zvratné sloveso – směje se, pamatovali jsme si spojení způsobového nebo fázového slovesa a infinitivu plnovýznamového slovesa ve funkci přísudku – můžeme přijít, začali jsme utíkat přísudek jmenný se sponou – je veselý, byl by rozmrzelý předložkový pád – ze dveří, pro Petra ROZVITÝ – spojení členů, z nichž jeden je závislý a zároveň blíže určuje řídící člen, vztah nelze obrátit – náš Tomáš, malá rybka, tůňka vytvořená vtékajícím potůčkem, přečetl knihu NĚKOLIKANÁSOBNÝ – jednotlivé složky označují různé jevy, jsou na sobě významově nezávislé, ale mají něco společného, členy jsou v různých poměrech, oddělují se čárkami – Petr, ale ne Mirka, doma i ve škole, babička a dědeček

VÝRAZY, KTERÉ NEJSOU VĚTNÝMI ČLENY mluvnické prostředky: předložky (samy o sobě, jinak jsou součástí větného členu vyjádřeného jménem) –u našeho domu, nedaleko lesa, během hodiny spojky – Já s tím souhlasím, ale on je proti tomu, aby k nám přišli. částice – Kéž by se už vrátil! On to prý ještě neví. Čekáme už jen na Radka. Možná pozítří. Aby se mu tak něco stalo! odkazovací zájmena a příslovce – odkazují na vedlejší věty (Stále mluvil jen o tom, že by chtěl jet k moři. Začal se učit mluvit anglicky proto, že chce jet do Anglie. Kde ji postavili, tam ji našli. Peníze, ty mě nezajímají.) výrazy, které tvoří jeden větný člen ve spojení s plnovýznamovým slovem – smál se, rozmyslel si to, je smutná, stal se režisérem, musel bych přemýšlet, přestalo pršet prostředky, která zajišťují kontakt mezi mluvčím a posluchačem: 5. pád (oslovení) – Vašku, pojď sem! citoslovce – Hrome, to je slejvák! Brr, to je zima. některé prostředky, které navazují na předchozí text nebo jsou potřebné při výstavbě textu: Chtěl jsem jít domů. Ale pak jsem si to rozmyslel a šel jsem ještě na chvíli k Pavlovi. Už několikrát mě zklamal. Neumí totiž držet slovo. No tak se už… Poslyš, co… Na druhé straně si myslím…

PODMĚT větný člen, o kterém přísudek něco tvrdí může být: VYJÁDŘENÝ – jakýmkoliv slovním druhem, nejčastěji podstatným jménem nebo zájmenem – Dítě si hraje. Já mu to neřeknu. Léto začalo. Přijeli k nám příbuzní. Určitě přijdou všichni tři. Lhát se nemá. Každé proč má své proto. Odevšad se ozývalo fuj. A je spojka. NEVYJÁDŘENÝ – známe ho ze souvislosti, z předchozí věty, lze ho do věty doplnit, je patrný z tvaru slovesa – Přišli jsme včas. (MY) Umyl se. (ON) VŠEOBECNÝ – podmět není vyjádřen ani není znám, týká se mnoha lidí, které neumíme přesně pojmenovat, životný osobní podmět (lidé, člověk, někdo, všichni), často ve rčeních a přirovnáních – Hlásili to v rozhlase. Co dnes hrají v kině? Syrové ovoce jíme omyté studenou vodou. S poctivostí nejdál dojdeš. Křičel, jako by ho na nože brali.

PŘÍSUDEK něco tvrdí o něčem, co je vyjádřeno podmětem může být vyjádřen: jednoduchým určitým tvarem slovesa – zpívá, ponese, směje se citoslovcem – frnk, hup, hop, žbluňk složeným určitým tvarem slovesa – byl bych přišel, byl postaven, uviděli jsme způsobovými slovesy MUSET, MOCI, SMĚT, MÍT, CHTÍT + infinitivem slovesa – musel jsem odejít, chtěl zpívat, musel prosit fázovými slovesy ZAČÍT, PŘESTAT, ZŮSTAT + infinitivem – začíná se učit, přestal mluvit sponovými slovesy BÝT, BÝVAT, STÁT, STÁVAT SE + jmennou částí – je milý, byla ředitelkou, stal se poslancem víceslovným spojením s jedním společným významem – uvedeme do pohybu, dostal jsem se do problémů, dát pozor druhy: SLOVESNÝ JEDNODUCHÝ nebo SLOŽENÝ – Ondřej dnes nepřijde. Pospěš si! Budu o tom přemýšlet. Je uklizeno? Žába hup do vody. Chci se napít. Nemocný musel být převezen do nemocnice. Začíná pršet. Upadl jsem do rozpaků. Dal mi najevo svou nespokojenost. JMENNÝ SE SPONOU – Den byl krásný. Velryba je savec. Tvoje práce je bez chyb. Herec se stával velice populárním. Jsem druhý. To je málo. Ta tužka je moje. Venku je dnes hezky. Buď zticha! JMENNÝ BEZE SPONY – Sliby chyby. Mladost – radost. Mlčeti zlato, mluviti stříbro.