ZVUKOVÁ STRÁNKA SLOVA A VĚTY Mgr. Michal Oblouk

ZVUKOVÁ STRÁNKA SLOVA – SLOVNÍ PŘÍZVUK slova dělíme na slabiky, jejichž základem je samohláska (dvojhláska) nebo slabikotvorná souhláska R, L slovní přízvuk (zesílení hlasu) v češtině se projevuje zesílením první slabiky = HLAVNÍ PŘÍZVUK – je na první slabice slova a přechází na slabičnou předložku vlastní, podtrháváme dvojitou čarou LAVICE NA LAVICI POČÍTAČ U VODY slova víceslabičná mohou mít ještě slabší přízvuk = VEDLEJŠÍ PŘÍZVUK – na lichých (třetí, páté) nebo na sudých (čtvrté, šesté) slabikách, podtrháváme jednou čarou NEJDOKONALEJŠÍ NEVYHOVUJÍCÍ

SLOVNÍ PŘÍZVUK předložky nevlastní (nepůvodní, od původu jiný slovní druh) – MIMO, KOLEM, MÍSTO, VEDLE, KROMĚ – nemívají hlavní přízvuk, např. kolem školy předložky vlastní (jsou jen předložkami) neslabičné – V, K, S, Z – nemají hlavní přízvuk a vyslovují se s první slabikou následujícího slova, např. [vlavici] slabičné – NAD, POD, DO, SE, BEZ, U, PŘED,… - mají přízvuk

SLOVNÍ PŘÍZVUK PŘÍKLONKY PŘEDKLONKY nepřízvučná slova, nemají vlastní přízvuk přiklánějí se ke slovům předcházejícím krátké tvary zájmen: MĚ, TĚ, SE, HO, MI, TI, SI, MU, tvary slovesa být: JSEM, JSI, JE, BYCH, BYS, BY, spojka VŠAK, částice PRÝ PŘEDKLONKY spojují se se slovy následujícími spojky A, I, AŽ, ŽE

ZVUKOVÁ STRÁNKA VĚTY – VĚTNÁ MELODIE větná melodie = intonace = průběh hlasové výšky při vyslovení věty, liší se podle druhu věty (interpunkční znaménka . ? !) 1) věta oznamovací – melodie klesavá Do naší třídy přišel nový žák. 2) věta tázací doplňovací – melodie stoupavě klesavá Co máš nejraději? 3) věta tázací zjišťovací – melodie stoupavá Máme dneska tělocvik? 4) věta rozkazovací – melodie klesavá nebo stoupavá Nekřičte! 5) věta přací – melodie klesavá nebo stoupavě klesavá Ať už konečně přijdou! 6) věta zvolací – melodie klesavá nebo stoupavě klesavá To je nádhera!

Nikdy jsem toho nelitoval. Babička k nám přijela na návštěvu. DŮRAZ zesílený slovní přízvuk klademe ho: a) v psaném projevu zpravidla na konec věty, silněji slovo zdůrazníme, posuneme-li ho na začátek věty Ráda pracuji večer. Nikdy jsem toho nelitoval. b) v mluveném projevu na kterékoliv slovo ve větě bez změny slovosledu Babička k nám přijela na návštěvu.

TEMPO, PAUZY v mluveném projevu dbáme na tempo řeči tempo musí být přiměřené obsahu a posluchači: rychlé tempo znesnadňuje porozumění, pomalé unavuje posluchače s tempem souvisí také pauzy správným kladením pauz členíme projev na úseky, které spolu obsahově souvisí, a tím napomáháme porozumění projevu pauzy obvykle děláme tam, kde je v psaném projevu čárka, ale může být i tam, kde čárka není