Základy ústavního práva Mgr. Daniella Sarah Chocholová e-mail: dchocholova@msoud.pha.jsutice.cz

Vznik a vývoj moderního státu a jeho ústavy Současný moderní stát reprezentační, ústavní, právní, světský, daňový, svrchovaný, mající základní práva (v důsledku vývoje kapitalismu a tržního hosp.) psaná ústava = vnější projev moderního státu první zárodečné formy psané ústavy  Švédsko, Dánsko 17. stol. – jen soupis organizačních pravidel (moc měl panovník) rozvoj kapitalismu (x absolutismu) – přináší nový obraz společnosti, jednotlivec v ní vystupuje jako: osobnost a individualita v soukromé sféře člen občanské společnosti, která zahrnuje hosp. aspekt, kulturní a sociální sféru člen politické společnosti, občan podílející se na správně veřejných věcí = občanská společnost

Vývoj stav 1. fáze 2. fáze 3. fáze - po druhé světové válce hlavní pozornost věnována organizaci státní moci a její dělbě postavení jednotlivce je často upraveno ve zvláštních chartách, prohlášeních a dodatcích (př. ve Francii v Deklaraci práv člověka a občana z roku 1789) 2. fáze úprava vztahů státní moci a jedince (spolu s otázkou samosprávy) je nedílnou součástí ústav jedince není sice chráněn, ale získává práva (zejména po 2.sv. válce) Ústava Belgie z roku 1831, rakouská ústava z dubna 1848 a z prosince, 1867, ústava Výmarské republiky 1919 3. fáze - po druhé světové válce proniká zakotvení cílů státní činností a hodnot, kterými se má státní moc vázat důsledek obou světových válek a masových porušování lidských práv Japonsko 1947, Itálie 1947, SRN 1949

Moderní stát a jeho ústava vystupuje jako představitel obecného blaha, obecného zájmu, zajišťovat civilizovaný chod této společnosti role arbitra spory nedokáže řešit definitivně, ale dokáže je regulovat a zajistit tak civilizovaný vývoj společnosti moderní stát je spjat s existencí ústavy jako psaného základního zákona státu těmto idejím by měly odpovídat moderní ústavy Jen málo zemí světa nemá psanou ústavu  Velká Británie, Nový Zéland, Izrael, Saudská Arábie, Libye, Oman  za nejvyšší zákon považují Korán

Druhy ústav Právní Faktické formálně upravené ústavní zřízení zachycení žádoucího modelu společenských mocenských vztahů v různých pramenech práva v praxi relálně se uplatňující ústavní zřízení v určitém státě ve faktickém smyslu má tedy (stavu každý stát (i kdyby byl založen jen na obyčejovém právu)

Ústavy v materiálním, formálním a ideálním smyslu Materiálním smyslu Formálním smyslu všechna právní pravidla, která ústavní matérii upravují, a to bez ohledu na to, zda se nacházejí v právním aktu nazvaném ústava nebo v běžném zákoně, smlouvě, nálezu ÚS X ideální: „společnost ve které není zajištěna záruka práv ani vytyčena dělba moci, nemá vůbec ústavu (DPČaO) vzniká v 17. století a zejména v 18. století první dokument upravují ústavní matérii, avšak navíc se vyznačují právní silou = vzniká tak ústava jako ústavní zákon, odlišný od zákonů běžných

Rigidní a flexibilní „nepružná“ lze ji měnit jen složitým postupem oproti běžným zákonům Ústavní pořádek (ústava ČR) „pružné“

Psané a nepsané pokud je ústava obsažena v jednom nebo více psaných zákonech takové ústavy zcela převažují pokud je ústava tvořena i jinými formami práva (precedenty, ústavní konvence, historické dokumenty a obyčeje) př. Velká Británie

Monolegální a polylegální tvořeny jedním dokumentem (kodifikované) ústavy tvořeny více dokumenty (Ústava ČR)

Ústavy reálné a fiktivní pokud se právní a faktická ústavy přibližně ve státě kryjí (shoda doslovného znění ústavy s reálnými poměry) pokud se rozchází právní a faktická ústava

Původní a přenesená ústava ústavy, ze kterých se opisuje USA 1787, Francie 1875, SSSR 1936 Vznikají tehdy, když se platnost nějaké ústavy přenese na nové území (SRN 1990)

Ústavy revoluční, dohodnuté prosadila vítězná třída pro celou společnost př. Ústava Francie z roku 1793 nemají dlouhou dobu trvání Oktrojovaná vyhlášena (vnucena) panovníkem na základě jeho autority a bez účasti zákonodárného sboru druhá rakouská ústava (březen 1849) výsledkem kompromisu u západních ústav to byl kompromis mezi šlechtou a třetím stavem v USA je to výsledek severních (průmyslových) a jižních (otrokářských) států delší trvání ústav než u revolučního typu Výsledkem politického kompromisu je i Ústava ČR

Ústavy z hlediska státního zřízení a formy vlády členění se opírá o původní význam slova ústavy jako ustavení, zřízení něčeho ústavy federativní, unitární,monarchistické, republikánské, demokratické

Funkce ústavy „k čemu slouží“  funkce: regulativní politická ideologická kulturní základní funkcí je pak funkce právní (ústava jako norma norem, základní zákon)

Obsah ústavy právní normy vyjádřené ve zvláštní formě základního zákona, tj. ústavní normy obsah ústav jednotlivých států odráží zvláštnosti jejich historického, hospodářského, politického a kulturního vývoje

Forma ústavy zvláštní podoba uspořádání prvků obsahu ústavy mezi sebou (vnitřní forma, vnitřní struktura) a jejich vystupování navenek vůči jiným právním předpisům (vnější forma)

Vnější forma ústavy nadpis ústavy systematika ústavy právní síla ústavy ústavodárná procedura jazyk ústavy

Vymezení pojmu ústavného práva nejvýznamnější právní odvětví systému práva ČR základ celého právního řádu ČR předmět  to znamená vymezit společenské vztahy, které normy ústavního práva regulují: společenské vztahy, které vyjadřují povahu českého státu a státní moci společenské vztahy, které vyjadřují formy, jejichž prostřednictvím lid státní moc v ČR vykonává společenské vztahy, které vyjadřují formy realizace práva českého národa na sebeurčení a postavení národnostních menšin na území ČR společenské vztahy, které vznikají při realizaci státní svrchovanosti a při působení českého státu navenek společenské vztahy, které vyjadřují působení státní (veřejné) moci dovnitř státu

Ústavní právo právní odvětví, které je tvořené systémem právních norem regulujících společenské vztahy, které mají základní význam pro český stát a českou společnost (státně mocenské vztahy a moc omezující vztahy)

Významy ústavního práva systém právních předpisů nejvyšší právní síly – v Ústavě ČR je tento systém označován názvem ústavní pořádek (čl. 3 a čl. 112 Ústavy) systém právních předpisů, které tvoří prameny ústavního práva jako odvětví  ústavní právo v objektivním smyslu ústavně zaručené subjektivní veřejné právo jedince  nároky a oprávnění, které pro subjekty ústavního práva vyplývají z předpisů ústavního práva v objektivním smyslu vůči veřejné moci zástupné ústavní právo  ustanovení běžných zákonů, jejichž porušení je současně porušením ústavně zaručeného základního právo (př. zákony, které se nedají oddělit od čl. 8, čl.11/1, čl. 36 LZPS) vědní disciplína  zkoumání na základě vědeckých metod pojmy učební disciplína

Vztah ústavního práva k jiným odvětvím součástí veřejného práva – trestní právo, správní právo, finanční právo… představuje východisko i právu soukromému – Obč, Obch, rodinného práva, pracovního práva normy ústavního práva upravují základy právního postavení jednotlivce a jsou východiskem pro úpravu vlastnictví, obchodních společností, rodiny manželství, zaměstnání

Prameny ústavního práva Ústava České republiky LZPS ostatní ústavní zákony zákony zákonná opatření (Senát) vyhlášené mezinárodní smlouvy k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je ČR vázána nálezy Ústavního soudu, pokud se týkají předmětu ústavního práva

Ústavně právní vztahy specifické společenské vztahy vznik, změna a zánik na základě norem ústavního práva + ústavněprávní skutečnosti pro ústavněprávní vztahy je charakteristická jejich vnitřní struktura: subjekt obsah předmět

Subjekt ústavněprávních vztahů všechny subjekty ústavního práva – v ústavněprávních vztazích se jejich postavení konkretizuje subjekty ústavního práva obecné ústavněprávní postavení postavení subjektů ústavního práva umožňuje toto postavení promítnou do úrovně postavení subjektů ústavněprávních vztahů subjekty ústavněprávních vztahů konkrétní postavení, jako nositelů konkrétních práv a povinností

Obsah ústavněprávních vztahů vzájemná práva a povinnosti, které ústavní norma subjektům ústavněprávního vztahu přiznává nebo stanoví

Předmět ústavněprávního vztahu příčinou, důvodem, stimulem vstupu subjektů ústavního práva do ústavněprávního vztahu to k čemu směřují vzájemná práva a povinnosti subjektů ústavněprávního vztahu  určitému chování subjektů ústavněprávního vztahu (př. k zajištění základních práv a svobod)

Subjekt ústavního práva ten, komu ústavní právo přiznává ústavněprávní subjektivitu Stát a jeho orgány zákonodárné orgány a jejich složky orgány moci výkonné a jejich představitele orgány moci soudní a jejich funkcionáře Územní útvary, za které jednají jejich orgány územní korporace veřejného práva jiné územní útvary Fyzické osoby státní občané ČR cizí státní občané osoby bez státního občanství občané obce Skupiny fyzických osob organizované a s právní subjektivitou organizované a bez právní subjektivity neorganizované

Stát a jeho orgány zákonodárné orgány a jejich složky Parlament, PS, Senát, výbory, komise, vyšetřovací komise, předseda a místopředsedové komory, poslanci, senátoři orgány moci výkonné a jejich představitele Prezident republiky, vláda, správní úřady, státní zastupitelství, předseda vlády, ostatní členové vlády orgány moci soudní a jejich funkcionáře Ústavní soud, soudy, soudci, přísedící, senáty, kolegia

Územní útvary, za které jednají jejich orgány Územní korporace veřejného práva stát, vyšší územní samosprávné celky – kraje, obce, jejich části při oddělování obce Jiné územní útvary volební kraje, volební obvody

Skupiny fyzických osob Organizované a s právní subjektivitou politické strany, politická hnutí, občanská sdružení, kluby, církve, náboženské společnosti, jednotky zájmové samosprávy Organizované a bez právní subjektivity přípravný výbor politické strany, petiční výbor, volební strany Neorganizované lid v referendu národnostní menšiny

Přijetí a koncepce Ústavy České republiky přijata Českou národní radou dne 16. prosince 1992 vyhlášena pod č. 1 v ročníku 1993 Sbírky zákonů platnosti nabyla publikováním ve Sbírce zákonů 28. prosince 1992, účinnosti dnem 1. ledna 1993 neobsahuje celkovou úpravu postavení jednotlivce a jeho vztahů se státní či veřejnou mocí Ústava je ústavou právní, rigidní, psanou, reálnou, původní, dohodnutá, ve formálním smyslu

Ústavní pořádek (Ústava ČR) od 1. ledna 1993 zavedla do českého právního řádu nový pojem ústavní pořádek (čl. 3 a 112) jde o systém tvořený Ústavou, LZPS a ostatními ústavními zákony současní ústavního pořádku jsou prameny ústavního práva vzniklé v bývalém Československu, což svědčí o částečné ústavněprávní kontinuitě ČR s Československém část materie je upravena nově, čímž zakládá částečnou diskontinuitu ústavního vývoje

Kontinuita a diskontinuita čl. 112 odst. 2 Československé ústavní zákony, které ruší, čímž ústavněprávní diskontinuitu rozšiřuje čl. 112 odst. 3 zbylé ústavní zákony ČSFR platné na území ČR ke dni účinnosti Ústavy mají právní sílu zákona (právní řád, ne ústavní pořádek)