ROZVÍJEJÍCÍ VĚTNÉ ČLENY – PŘÍVLASTEK, DOPLNĚK Mgr. Michal Oblouk ROZVÍJEJÍCÍ VĚTNÉ ČLENY – PŘÍVLASTEK, DOPLNĚK

PŘÍVLASTEK (Pk) SHODNÝ NESHODNÝ POSTUPNĚ ROZVÍJEJÍCÍ NĚKOLIKANÁSOBNÝ větný člen, který rozvíjí podstatné jméno nebo jiný výraz v platnosti podstatného jména a blíže určuje jeho význam ptáme se na něj nejrůznějším způsobem – přídavnými jmény, číslovkami, pádovými otázkami nebo různými příslovci druhy: SHODNÝ NESHODNÝ POSTUPNĚ ROZVÍJEJÍCÍ NĚKOLIKANÁSOBNÝ TĚSNÝ VOLNÝ spojení slov typu Petr Říha, slečna Poláková, řeka Vltava, spisovatel Karel Čapek považujeme za jeden větný člen

DRUHY PŘÍVLASTKU SHODNÝ (Pks) – s podstatným jménem se shoduje v rodě, čísle a pádě, stojí zpravidla před podstatným jménem, bývá vyjádřen přídavným jménem, zájmenem nebo číslovkou krásný park, vysoká rozhledna, malé město, babiččiny brýle, bratrův sešit, ranní vlak, tvoje teta, čí bratr, jaká kniha, všichni lidé, každý žák, tento stůl, tři sourozenci, druhý hokejista, dvojí olejovky, patery dveře, několikery rukavice, ti dva, libové vepřové, důrazné pst, každé proč má své proto oxid uhličitý, violka vonná, Univerzita Karlova, Karel Veliký, já nebohá, ničemu neobvyklému !číselné přívlastky typu několik dívek, šest žáků považujeme za jeden větný člen (v 1. a 4. p., v ostatním pádech se jedná o přívlastky)! NESHODNÝ (Pkn) – s řídícím jménem se neshoduje v rodě, čísle ani pádě, stojí za podstatným jménem, bývá vyjádřen podstatným jménem v pádě prostém i předložkovém nebo i jiným ohebným slovním druhem, příslovcem a infinitivem východ slunce, dárek bratrovi, příjezd vlaku na první nástupiště, dárek pro něho, zájem o všechno, uspořádání po dvou, počítání do deseti, cesta domů, dům naproti, umění mlčet, chuť se napít

DRUHY PŘÍVLASTKU POSTUPNĚ ROZVÍJEJÍCÍ – skládá se ze dvou nebo více shodných přívlastků, mezi členy nelze vložit žádný spojovací výraz, členy neoddělujeme čárkami všechny tyto naše tři významné vysoké školy NĚKOLIKANÁSOBNÝ – je tvořen dvěma nebo více přívlastky, které jsou navzájem souřadné a patří do jedné významové řady, mezi členy mohou stát spojky, členy zpravidla oddělujeme čárkami malý, ale čiperný chlapec, vysoká a štíhlá váza

DRUHY PŘÍVLASTKU TĚSNÝ – vyjadřuje podstatnou vlastnost, nemůžeme ho z věty vypustit, protože by se změnil její smysl, neoddělujeme ho čárkami Šel cestou stoupající do kopce. Ve sbírce jsou uloženy zbraně patřící ke korunovačnímu pokladu. Žáci jedoucí na lyžařský výcvik zaplatí zálohu. Hokejisté reprezentující ČR na ZOH v Naganu získali zlatou medaili. VOLNÝ – vyjadřuje nepodstatnou, vedlejší vlastnost, můžeme ho z věty vypustit, její smysl se nezmění, odděluje se čárkami Kulatý stůl, obklopený židlemi, stál uprostřed altánu. První křížová výprava, vyhlášená papežem Urbanem II., skončila vítězně. Měsíc, vycházející za nedalekým lesem, ozářil krajinu. Paříž, rozkládající se na březích Seiny, je považovaná za nejkrásnější evropské město.

DOPLNĚK (D) větný člen, který se vztahuje ke slovesu (zpravidla přísudek) a zároveň k podmětu nebo předmětu věty, vyjádřenému jménem vyjadřuje vlastnost, kterou má jev označený jménem za děje, děj, který doprovází nebo předchází děj věty, děj vnímaný, při spojení se spojkou JAKO vyjadřuje nějaké omezení platnosti děje bývá vyjádřen přídavným jménem, podstatným jménem, infinitivem, zájmenem, číslovkou nebo přechodníkem

DOPLNĚK Čekaje už dlouhou dobu, nudil se. Ze školy se vrátil domů pobledlý. Vzpomínám na to rád. Už jako malý chlapec dobře zpíval. Viděl jsem ho jít do obchodu. Čekaje už dlouhou dobu, nudil se. Doběhl do cíle jako třetí. Raději se rozhodni sama. Neumytý a neučesaný běžel do školy. Syrovou zeleninu jíme omytou studenou vodou. Usednuvše ke stolu, dali se do jídla. Slyšel jsem ho dupat po schodech. Můj bratr pracuje jako inženýr. Jana vypadala unavená. Vždycky jsem tě považoval za svého přítele. Tatínka zvolili předsedou rodičovského sdružení. Práce byla ohodnocena jako nejlepší.