Je potřebné informovat celý svět o tom, jaká je realita. O tom, jak žijí ženy, které se staly oběťmi radikálního islámu.

HIDŽÁB Charakteristický závoj arabských žen. Tvar je volný a mnohé ženy jej nosí jako znak své identity. BURKA Úplně zahaluje tělo. Hustá plátěná mřížka před očima umožňuje ženě vidění, aniž by byla sama viděna. Zahaluje úplně i ruce. NIKÁB Oděv, který zahaluje tělo až po obočí, jen oči jsou volné. Ty se překrývají jiným závojem. SHAYLA Po našem »šál«. Dlouhý obdélníkový šál používaný v oblasti Perského zálivu. Nosí se okolo hlavy. ČÁDOR Používají ho iránské ženy, když jdou ven. Zakrývá celé tělo a kombinuje se se šálem přehozeným přes hlavu.

se zavedla v Afganistanu začátkem 20. století za vlády emira Habiballa Khana (1901 – 1919). Ten nařídil svému dvě stě člennému harému nosit burku proto, aby zabránil nežádoucím pohledům a pokušení ze strany jiných mužů, a tak skryl krásu jejich tváří. Původně byla burka z hedvábí, umělecky vyšívaná. Habiballové princezně nosili burku vyšívanou zlatem. Byla luxusním oděvem bohatých a vlivných žen. Odlišovala je od ostatních a chránila je před zvědavými pohledy.

Tradičně se objevení burky datuje přibližně do 6. století, když vládl Kyros II. v době perského impéria. V této době náboženství ISLAM ještě neexistovalo.

Po odchodu ruských jednotek z Afganistanu se dostal k moci TALIBAN a burka se stala povinnou pro všechny ženy v zemi. Tato nová burka je ovšem oděvem, který zotročuje tělo ženy. A to také tím, že hustý závoj přes oči znemožňuje normální vidění, nemůže vidět ani periférně – aby se mohla bezpečně pohybovat zvláště v otevřené krajině, je závislá na druhých.

BURKA způsobuje extrémní tlak na hlavu (hmotnost 7 kg), vyvolává vyčerpanost i z obyčejné chůze. Dosahuje až po obočí, zakrývá celé tělo a znemožňuje ženám bránit se v případném útěku.

Zakrývá celé tělo i s obličejem. Je nošena na veřejnosti na běžném denním oblečení. Svléká se až, když se žena vrátí domů nebo vstoupí do svatyně. Některé směry islámu považují burku za minimum patřičného (cudného) oděvu ženy na veřejnosti - jde ale o jejich vlastní (a de facto vzhledem k celému islámu extrémní) výklad mnohem méně konkrétních pasáží v koránu. Nošena je v Afghánistánu, Pákistánu, Bangladéži, Spojených arabských emirátech a Indii.

Meena Kashwar, žena, která založila hnutí RAWA, na obranu afgánských žen. Podle svědectví žen ze skupiny RAWA – BURKA je vězení z plátna, které znemožňuje vidět, kam je odvážejí, protože nevidí víc než na jeden metr před sebe. Je to jako pohled jako přes zasněžené brýle.

V burce je extrémní horko, ženy jsou naprosto izolované od zbytku světa, nemohou se ani rozeznat samy mezi sebou. Maličký otvor v burce si ženy nesmí rozšířit, jakmile to udělají, krutě jsou za to zbity, znásilněny. Často jsou kvůli snížené viditelnosti oběťmi dopravních nehod.

Režim TALIBAMU zavedl vůči ženám extrémní opatření. Zakazuje jim zpívat, tancovat, hrát na hudební nástroje. Nesmí hrát sport, nesmí chodit do práce, do školy. Mají zákaz samy chodit po ulici, mají zákaz dostat lékařské ošetření, vyjma vzdálených nemocnic mimo místa, která jsou bez vody, elektřiny a operační místnosti – hodí tam pouze zemřít. V nemocnicích jsou lékaři pouze muži, kteří mají zákaz ošetřovat či léčit ženy.

Ženy mohou cestovat pouze v kufru taxi.

Jakou mají vlastně identitu? Toto je občanský průkaz

Přesuňme se k porodu. Nesmí rodit v nemocnicích. Nesmí u nich být jejich manželé, dívají se na ně pouze přes malé okénko v betonu. Bohužel ani při porodu nesmí svou burku sundat. Musí ji mít stále na sobě.

Porod v burce Když je žena těhotná, Afgánci tvrdí, že je nemocná. 97% žen rodí doma, nebo mají zakázané přivolat lékaře. Téměř nikdy nemají možnost odvozu do nemocnice. Porodní nemocnice Malalai je obklopená betonovou zdí se dvěma malými okny, které postavil Taliban. Manželé mohou hovořit se svými ženami pouze přes malá okénka.

Nedávný výzkum hnutí " Lékaři pro lidská práva " ukázal, že 40% afgánskych žen zemře v produktívnom věku na porodní komplikace Nedávný výzkum hnutí " Lékaři pro lidská práva " ukázal, že 40% afgánskych žen zemře v produktívnom věku na porodní komplikace.

Dítě nikdy neuvidí obličej své matky, nezvykne si na ni. Nepozná ji. Jak by taky mohlo, nepozná nikoho, pouze svého otce.

Burka sa neodkládá ani v době kojení. Zcela ničí základní vazbu mezi matkou a dítětem.

Žena nebo odpad?

Když Taliban ovládl Kábul , sebral ženám jejich civilní práva. Vzal jim vzdělání, tituly a uvěznil je doma pod burkou. Z desítek tisíc žen, které byly poslané domů ze svého zaměstnání, 7790 bylo učitelek, 63 škol se muselo zavřít. 65% učitelů, 40% školních dětí a téměř polovina ze 7 tisíc vysokoškolských studentů byly ženy.

Jsou povinni tyto ženy zatnout bez nároku na právní obranu, a vykonají na nich trest – ukamenování, amputaci, mučení, zbičovaní anebo veřejnou popravu. Jejich život je plný hrůzy, výhrůžek a krutých trestů, jakmile poruší jediný příkaz. Pro ministerstvo na přesazení ctnosti a prevence proti neřesti (Ministry for the Promotion of Virtue and Prevention of Vice), pracují jako patroly mladí vojaci, kteří chodí po ulici s biči a puškami a sledují ženy, které nosí make up, odhalují si tvář anebo se nahlas zasmějí.

UKAMENOVÁNÍ Ženu zakopou do země až po hruď a muži ji přitom kamenují. Kameny nesmí být příliš velké, aby nezpůsobily okamžitou smrt.

Oproti administrativní rovnoprávnosti v ústavě z roku 2004, ženy se mohou stále prodávat, kupovat anebo být součástí dědictví. V Talibanu, pokračují nucená manželství a domácí násilí. Jsou místa, kde ženy opouští zdi domova jen dvakrát v životě – když se vdávají a když zemřou. V roce 2007 se 165 žen pokusilo spáchat sebevraždu. 87% z nich trpí domácím násilím. Polovina z nich se přiznala, že jsou sexuálně zneužívané. Za jediný rok stouplo násilí na ženách o 40%. 60% z nich se vdá násilím. Polovina manželství se uzavírá s diívkami pod 16 roků (oproti zákonu, který to zakazuje). Mnoho děvčat se dáva jako usmíření za hádku, anebo jako výkupné mezi kmeny. Otec dostane za dceru €, což je u nich asi výplata dělníka za dobu 3 let..

Ženy nesmí dědit po manželech, tisíce vdov lemují ulice, žebrají anebo dělají prostitutky, aby uživily děti a obyčejně končí sebevraždou. Mnohé se mentálně zhroutí a zblázní se. Většina z nich žije o čaji a chlebu. Syny jim unesou, morálně zmanipulují a odvlekou do extrémistických jednotek.

Nejvíce sebevražd je mezi vdovami. Ve veřejné nemocnici v Herate (město, kde ženy běžně páchají sebevraždu upálením se), ošetřili v roce 2005 asi 90 žen, které se pokusily upálit se k smrti. Zahra, byla vdaná 20 roků, byla denně týraná a měla zákaz vidět svou rodinu. Byla v takové depresi, že se polila olejem na vaření a podpálila se. Přežila a legálně se rozvedla s manželem, nyní žije s matkou. Ztratila pohyblivost krku kvůli jizvám po ohni.

Ať se to nestane také u nás!!!

DOUFEJME ŽE SE TOHLE NESTANE I NÁM.