Pohybové dovednosti (motor skills, Bewegungfertikeit, dvigaťelnoie umenie, pohybová zručnost)‏ Měkota 2008: Motorickým učením a opakováním získaná pohotovost (způsobilost, připravenost) k pohybové činnosti k řešení pohybového úkolu a dosažení úspěšného výsledku)‏ Snabel a Thies 1993: Prostřednictvím učebních a cvičebních postupů na základě motorických schopností vytvořená, značně automatizovaná komponenta motorické činnosti Schmidt 2003: Způsobilost vyprodukovat určitý finální výsledek s maximem jistoty, minimem energie a minimem času.

Relace mezi pohybovými dovednostmi a schopnostmi Vztah je oboustranný a reciproční V procesu osvojování dovedností se rozvíjejí schopnosti Schopnosti jsou generalizované, dovednosti úkolově specifické Počet schopností je omezený (50), dovedností je nekonečný

Charakteristické rysy pohybové dovednosti 1. Maximum jistoty při dosahování cíle Rychtecký, Fialová 2000

2. Minimální výdej energie úspora vydávané energie, snižování volního úsilí 3. Dosažení cíle v minimálním čase

Hlavní součásti dovednosti Základem pohybové dovednosti je kombinace a interakce procesů senzorických, kognitivních a motorických. Jejich zastoupení je rozdílné

1. Procesy percepčně-senzorické: Zdroj informací: -významný podíl vizuálního analyzátoru -podíl sluchového analyzátoru -podíl proprioreceptorů

2. Procesy kognitivní Hrají důležitou roli v rozhodování jak postupovat Význam kognitivní složky narůstá při změně prostředí

3. Proces motorické Jsou předmětem senzomotorického učení, významné pro sport Závisí na kvalitě řešeného pohybového úkolu Jsou přístupné diagnostice

Klasifikace PD Klasifikačních systémů je více, rozhodují různá kritéria: Složitost: Dovednost jednoduchá X Komplexní Angažovanost svalových skupin: Jemné X Hrubé Stálost prostředí: Otevřené X Zavřené Časové hledisko: Diskrétní X Sériové X Kontinuální

Osvojování PD Senzomotorické učení = množina vnitřních procesů spjatých s praxí či zkušeností vedoucí k dovedné činnosti

Rychtecký, Fialová 2000

Charakteristické znaky osvojené PD Sloučení dílčích pohybů v jeden celistvý pohyb Odstranění nadbytečných pohybů a svalového napětí Optimalizace prostorových a časových parametrů pohybu Minimalizace zrakové kontroly a zvýšení pohybové kontroly Variabilita způsobu činnosti při změně podmínek

Druhy senzomotorického učení Imitační (cvič podle mě)– představa dovednosti se vytváří výhradně přes zrakový analyzátor Instrukční (cvič podle slovního návodu)- představa dovednosti se vytváří výhradně prostřednictvím instrukcí Zpětnovazebné (uč se ze svých chyb)– vychází z principu „pokusu a omylu“ Problémové (uč se sám hledáním řešení úkolu) – vyžaduje samostatnost a tvořivost. Každému praktickému pokusu předchází myšlenková analýza vzniklé problémové situace Ideomotorické (uč se pohybu ve svých představách) – podstatou je aktivace CNS pouhou „představou o pohybu“

Transfer (přenos)‏ Termínem transfer se označuje přenos dříve naučeného na jiné úlohy,na jiné situace, na jiné podmínky.Přenos umožňuje vzájemné ovlivňování učebních obsahů (dovedností) i učebních procesů. Teorie: a) generální faktor – obecná kvalita (schopnost),která se přenáší do nejrůznějších činností b) identických prvků – přenos jen tam,kde jsou totožné prvky (pocit míče)‏ c) teorie tvarová – přenos tam,kde se vyskytuje společný pohybový vzorec Základem přenosu je vzájemné propojení v CNS a schopnost vytvářet dočasné podmíněné spoje. Druhy transferu a) bilaterální – oboustranný-týká se činnosti symetrických tělesných orgánů b) pozitivní x negativní c) proaktivní x retroaktivní (dovednost A má vliv na dovednost B) x (jak dovednost A ovlivňuje dříve osvojenou dovednost B –kroky v házené a košíkové)

Diagnostika Testování a posuzování