Soudnictví Pojem, právní úprava, druhy, organizace a činnost soudů, obsazení soudů, právní postavení soudců a přísedících

Moc soudní Lid vykonává moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní (tripartice), popř. ústavní zákon může stanovit, že lid vykonává státní moc přímo (např. referendum). Zprostředkovaný výkon státní moci je historicky založen na teorii dělby moci (Montesquieu). Dělba moci je založena na zásadách – oddělenosti, samostatnosti, nezávislosti a na zásadě rovnováhy mocí a vzájemných brzd. Soudní moc vykonávají v souladu s čl. 81 Ústavy České republiky nezávislé soudy. Ústava rovněž soudní moc vymezuje úkoly a postavením soudů, které ji vykonávají nezávisle jménem státu prostřednictvím nezávislých soudů.

Pojem soudnictví Článek 90 Ústavy - Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Výkon soudnictví je realizací soudní moci. Soudnictví je samostatnou a zvláštní činností státu, vykonávanou jeho jménem organizačně samostatnými a nezávislými soudy jako orgány státu, realizovanou projednáváním a závazným rozhodováním (judikatorní činností) konkrétních věcí ochrany práv daných jim do pravomoci, na základě aplikace právních předpisů a za pomoci zvláštních postupů upravených zákonnými procesními předpisy (řády) s případným použitím mocenského donucení.

Právní úprava soudnictví Normy ústavní povahy – Ústava ČR, Listina základních práv a svobod Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících, státní správě soudů a o změně některých zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve z.p.p. - zásady činnosti soudů, soustava soudů, organizace a činnost soudů, postavení soudcovských rad, ustanovování soudců a přísedících, jejich právní postavení, státní správa soudů, Justiční akademie. V přílohách k tomuto zákonu jsou pak obsaženy názvy, sídla a obvody vrchních, krajských a okresních soudů, popř. jejich poboček.

Právní úprava soudnictví Další prameny: zákon č. 7/2002, o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů (zejména novely č. 314/2008 Sb.) zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a o vyšších úřednících státního zastupitelsví a o změně některých zákonů, ve znění novely č. 7/2009 Sb. vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, Jednací řád Nejvyššího soudu ČR (vydaný předsedou Nejvyššího soudu v roce 2003) Jednací řád Nejvyššího správního soudu (poslední změna proběhla 2007 apod.)

Druhy soudnictví V průběhu historického vývoje se vyvinuly z původně jednotného soudního procesu druhy soudnictví. Nejstarší druh soudnictví – civilní (lze vymezit i jako „to, co zbylo po oddělení ostatních druhů“). Historicky druhé – rozhodování o vině a trestu – trestní soudnictví. Později – správní soudnictví (přezkum správních rozhodnutí) a ústavní soudnictví – kontrola ústavnosti právních předpisů. V teorii se také někdy hovoří o vnitřní diferenciaci jednotlivých druhů (např. v rámci civilního - pracovní, rodinné apod.) – dnešní civilní proces nepovažuje za nutné. Soudy jedné soustavy mohou vykonávat i více druhů soudnictví!

Organizace a činnost soudů Pojem organizace soudů Organizací soudů rozumíme soustavu soudů a jejich činnost, která se zaměřuje především na jejich úkoly v rámci dané pravomoci, organizační zásady jejich výstavby a činnosti a na organizační strukturu jednotlivých článků soudů. Vedle problematiky vnitřního uspořádání soudů jsou součástí organizační struktury i vzájemné vztahy mezi soudy, popř. dalšími orgány, včetně úpravy právního postavení soudců (přísedících) a jejich kárné odpovědnosti, jakož i problematika státní správy soudů.

Soustava soudů Soustavou soudů rozumíme soubor (seskupení) soudů, jejich působnost, organizační uspořádání a vzájemné vztahy, které vykonávají jménem republiky na jejím území soudnictví, resp. jeho jednotlivý druh. V současné době dvě soustavy soudů: Soustava soudů dle čl. 91 Ústavy – soustava obecných soudů Soustava vykonávající ústavní soudnictví – Ústavní soud

Soustava obecných soudů Soustavu soudů v České republice tvoří v souladu s čl. 91 Ústavy Nejvyšší soud ČR, Nejvyšší správní soud, vrchní soudy, krajské soudy, okresní soudy, popř. soudy jinak označené (např. Městský soud v Praze). Mezi soudy soustavy obecných soudů existují určité vztahy a vazby. V rámci soustavy obecných soudů rozeznáváme její jednotlivé články. Článek soudní soustavy (článek soudů) určuje postavení soudů v rámci soustavy soudů a vztahy působnosti k ostatním soudům této soustavy. Soustava obecných soudů v České republice je čtyřčlánková (okresní, krajské, vrchní, Nejvyšší). Vedle článku soudů, který je pojmem organizačním, rozeznáváme rovněž stupeň soudů (instanci), který je pojmem procesním - rozhodování o opravných prostředcích - soud vyššího stupně. Soustava obecných soudů v České republice je v současné době dvoustupňová, to znamená, že proti rozhodnutí soudu prvního stupně je přípustný jeden řádný opravný prostředek.

Druhy soudnictví x soustavy soudů Viz schéma

Soustava soudů Zvláštní postavení Nejvyššího správního soudu („dvojhlavá saň“) Sídla a obvody: Nejvyšší soud – Brno Nejvyšší správní soud – Brno Vrchní soud – Praha, Olomouc Krajské soudy – Praha (středočeský kraj), Plzeň, České Budějovice, Hradec Králové, Ústí nad Labem, Ostrava, Brno + Městský v Praze Okresní – příloha zákona o soudech a soudcích (Praha – obvodní, v Brně – Městský soud)

Soustava soudů Pobočky krajských soudů: Ostrava – Olomouc Brno – Zlín, Jihlava Hradec Králové – Pardubice Ústí nad Labem – Liberec Plzeň – Karlovy Vary + České Budějovice – Tábor Mohou být zřizovány i pobočky okresních soudů (v současné době 3)

Vnitřní organizace soudu Nejvyšší soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedů kolegií, předsedů senátu a ostatních soudců. Soudci tvoří dle úseku své činnosti trestní kolegium, občanskoprávní kolegium a obchodní (poslední dvě mohou být sloučena). Nejvyšší správní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedů kolegií, předsedů senátů a dalších soudců. Kolegia: počet stanoven rozhodnutím pléna Finančně-správní kolegium Sociálně-správní kolegium Vrchní, krajské a okresní soudy se skládají z předsedy soudu, místopředsedů soudu, předsedů senátů a dalších soudců. U okresních a krajských soudů + u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného se na výkonu soudnictví podílejí také přísedící. Dále jsou u soudů činní asistenti soudců, soudní tajemníci, justiční čekatelé, vyšší soudní úředníci, vykonavatelé a další zaměstnanci odborného aparátu soudů. K zajištění účelné dělby činnosti jsou u okresních, krajských a vrchních soudů vytvářena soudní oddělení podle senátů (samosoudců), která mají samostatné nebo společné soudní kanceláře.

Státní správa soudů Podmínky k řádnému výkonu soudnictví po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné vytváří soudům státní správa soudů. V zájmu zajištění nezávislosti a nestrannosti soudců je umožněna slučitelnost výkonu funkce soudce s výkonem státní správy soudů. Ústředním orgánem státní správy soudů je Ministerstvo spravedlnosti. U Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu může vykonávat správu jen prostřednictvím předsedů těchto soudů. Orgány státní správy soudů jsou dále předsedové a místopředsedové všech článků soustavy soudů, kteří mohou pověřit jednotlivými úkony státní správy i ostatní soudce. Funkcionáři soudů – dnes časově omezené.

Předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího Kandidát na funkci soudce i přísedícího musí splňovat shodně bez výjimek tyto předpoklady: občanství České republiky, plnou způsobilost k právní úkonům, bezúhonnost (nesmí být odsouzen pro úmyslný trestný čin) a takové zkušenosti a morální vlastnosti, které dávají záruku pro řádné zastávání funkce soudce nebo přísedícího, věk 30 let v den ustanovení, souhlas s ustanovením do funkce soudce nebo přísedícího, další předpoklady a morální vlastnosti, stanoví-li tak zvláštní zákon. Kandidát na funkci soudce musí dále splňovat tyto předpoklady: úplné vysokoškolské právnické vzdělání (magisterské) na vysoké škole v České republice, úspěšně složenou odbornou justiční zkoušku.

Ustanovování do funkce Soudci jsou jmenováni prezidentem republiky (nutná kontrasignace předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády). Soudci jsou jmenováni bez časového omezení. Přísedící jsou voleni – obecními nebo krajskými zastupitelstvy (dle návrhů svých členů). Přísedící jsou voleni na 4 roky. Soudce i přísedící musí před nástupem do funkce složit slib.

Zánik funkce soudce Funkce soudce zaniká: odvoláním (rozhodnutí kárného senátu), vzdáním se funkce, pramovocným rozhodnutím o nezpůsobilosti soudce vykonávat funkci, smrtí, dosažením věku 70 let, prohlášením za mrtvého, pozbytím státního občanství, zbavením způsobilosti k právním úkonům nebo jejím omezením. Právní postavení soudců: Na soudce se po dobu výkonu jeho funkce vztahují přiměřeně ustanovení zákoníku práce, nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak. Funkce soudce i přísedícího je veřejnou funkcí.

Kárná odpovědnost soudců Soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu jsou kárně odpovědni za kárné provinění. Kárným proviněním soudce je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Kárným proviněním předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu je též zaviněné porušení povinností spojených s funkcí předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu. Řízení ve věcech kárné odpovědnosti soudců upravuje zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů. Kárným soudem je nyní Nejvyšší správní soud.

Obsazení soudů Obsazením soudu rozumíme určení, zda je konkrétní věc projednávána více soudci, popř. soudci a přísedícími, v senátu, nebo jedním soudcem (samosoudcem). Aktuální právní úprava: a) Okresní soudy - senát složený ze soudce a dvou přísedících (§36a o.s.ř.) jedná a rozhoduje: ve věcech pracovních, v dalších věcech, o nichž tak stanoví zákon. V ostatních věcech jedná a rozhoduje samosoudce.

Obsazení soudů b) Krajské soudy - jako soud prvního stupně jedná a rozhoduje samosoudce. V odvolacím řízení jedná krajský soud v senátech složených ze tří soudců z povolání (předseda senátu a dva soudci). c) Vrchní soudy – v odvolacím řízení jedná vrchní soud v senátech složených ze tří soudců z povolání (předseda senátu a dva soudci). d) Nejvyšší soud - jedná a rozhoduje v senátech nebo velkých senátech kolegií. Senáty jsou složeny ze tří soudců z povolání (předseda a dva soudci). Velké senáty kolegií jsou složeny z devíti soudců z povolání, popř. i více soudců (je-li více než 27, pak jedna třetina). Velké senáty kolegií rozhodují tehdy, pokud jim byla věc postoupena senátem, který dospěl při svém rozhodování k odlišnému právnímu názoru od právního názoru již dříve vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Obsazení soudů Nejvyšší správní soud Jedná a rozhoduje v senátech a rozšířených senátech. Senát se skládá z předsedy a šesti soudců ve věcech volebních, ve věcech politických stran a politických hnutí a v řízení o kompetenčních žalobách, předsedy a čtyř soudců, rozhoduje-li o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany, z předsedy a dvou soudců v ostatních případech. Rozšířený senát se skládá z předsedy a šesti soudců, rozhoduje-li o věci postoupené mu senátem složeným z předsedy a dvou soudců. z předsedy a osmi soudců v ostatních případech. Dospěl-li senát Nejvyššího správního soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, postoupí věc k rozhodnutí rozšířenému senátu. Při postoupení svůj odlišný právní názor zdůvodní.

Vyšší soudní úředník (Vyšší úředník státního zastupitelství) Právní úprava obsažena v zákoně č. 121/2008 Sb., ve znění novely č. 7/2009 Sb. Vyšší soudní úředník je oprávněn provádět v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem úkony soudu, které jsou mu svěřeny v občanském soudním řízení, v soudním řízení správním, v trestním řízení a v jiné činnosti soudu. Vyšší úředník státního zastupitelství je oprávněn provádět v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem úkony, které jsou mu svěřeny v trestním řízení, na úseku netrestní působnosti státního zastupitelství a podílet se na dalších činnostech státního zastupitelství.

Vyšší soudní úředník – občanské soudní řízení Upraveno v ustanoveních § 10-11 zákona o VSÚ Právní úprava nejprve vymezena pozitivně Pak negativně – všechny úkony soudu prvního stupně s výjimkou. Proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení lze podat odvolání za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu. Podaný opravný prostředek se však nejprve předloží předsedovi senátu, který o něm v občanskoprávních a obchodních věcech rozhodne, má-li za to, že se mu má zcela vyhovět. Rozhodnutí předsedy senátu se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním.