Krejčovství

Popis Krejčovství je řemeslo, které se zabývá výrobou, opravami a úpravami šatstva, oblečení a oděvů. Muž, který vykonává toto povolání se nazývá krejčí. Žena, která se zabývá křejčovstvím, se nazývá buďto švadlena nebo také dámská krejčová (pokud pracuje pouze pro dámy). Krejčí, dámské krejčové a švadleny se zabývají zejména stříháním látek a šitím. Šití se dříve provádělo pouze ručně pomocí nůžek, jehly a nití, dnes obvykle pomocí šicích strojů. S nástupem průmyslové výroby v 19. a 20. století toto řemeslo postupně upadalo s tím jak oděvní průmysl začal hromadně vyrábět konfekční zboží, nicméně nikdy zcela nezaniklo a přežilo do dnešních dob.

Krejčovské pomůcky, materiály a zařízení

Nůžky 1) Nůžky jsou nástroj nebo i stroj určený pro oddělování (povětšinou plochých či tenkých) materiálů, jako je papír, látka (textil), plastická hmota, vlasy, nehty, kůže ale i plechy či maso apod. Z fyzikálního hlediska vlastně pracují na principu oboustranné páky, rozdělování materiálu se děje střihem, činnost se pak nazývá stříhání.

Jehla Šicí jehla je nástroj, který se využívá k činnosti zvané šití či sešívání. Obecně se jedná o spojování dvou kusů materiálu pomocí nitě, či jiného vhodného pojiva, za vzniků švů. Jedná se o základní nástroj, který se využívá na výrobu oděvů a pro spojování dalších částí, kromě vlastního krejčovství se jehel využívá též v obuvnictví, brašnářství a čalounictví apod. Skládá se ze tří částí. Ucho jehly, do kterého se provlíká nit, těla jehly a špičky jehly, která je určena pro propichování materiálu. Jehly se vyrábějí z kovu, ale dříve byly vyráběny z kostí či dřeva. Jehly se používá jak pro ruční šití tak v ve specializovaných šicích strojích. Příbuznými nástroji jehly je ševcovské respektive šídlo a špendlík.

Náprstek Náprstek je nástroj využívaný pro usnadnění při šití fungující jako štít nasazený na prstu proti jehle. Nejstarší náprstky pocházejí z období starověkého Říma při vykopávkách v Pompejích, který byl vyroben z bronzu a datován do prvního století. Římský náprstek byl objeven i na území St Albans v Anglii a je vystaven v tamějším muzeu. Náprstky jsou v dnešní době nejčastěji vyráběny z kovu, kůže, plastu, dřeva, skla a nebo porcelánu. V dřívějších dobách se vyskytovaly náprstky také z kostí a rohoviny. Moderní náprstky jsou vyráběny od počátku 19. století.

Knoflík Knoflík je důmyslné jednoduché zařízení sloužící ke spojení dvou částí oděvu pomocí provlíknutí tělesa knoflíku skrz knoflíkovou dírku. Knoflík je převážně malé deskovité tělísko, které se většinou využívá v textilním průmyslu jako součást oděvu pro otevírání a zavírání, či jako módní doplněk. Knoflík může být vyroben z mnoha materiálů, od přírodních po uměle připravené (dřevo, kost, rohovina, mušle, kly, kamení, sklo, kov, plast atd.). V moderní době se k výrobě knoflíků nejčastěji používá tvrdý plast.

Zip Zip či zdrhovadlo je zařízení sloužící ke spojování dvou částí dohromady. Je nejčastěji využíván na oděvech, ale má mnohé další využití (na batozích, kufrech, sportovním vybavení a u pomůcek pro kempování. Zip se skládá ze třech částí - jezdce a dvou ozubených pásů, které do sebe zapadají. Každý z pásů je složen ze stovek speciálních zubů, které jsou na konci zahnuté, což umožňuje jejich větší soudržnost a tedy pevnost.

Šicí stroj Šicí stroj je textilní stroj určený ke spojování látek nebo jiných materiálů pomocí nití. Šicí stroje byly vynalezeny za první průmyslové revoluce aby se snížil podíl ručního šití v textilních manufakturách. Od vynálezu prvního fungujícího šicího stroje, který je obvykle připisován angličanovi Thomasu Satintovi v r. 1790 zvýšil šicí stroj dramaticky efektivnost a produktivitu oděvního průmyslu. Šicí stroje se rozlišují dle tvaru člunku: 1) dlouhočlunkové, t. zv. Singerovy, 2) kruhovky a 3) s ústřední cívkou, neboli central bobin. Člunek a jehla jsou stehovacími součástkami, na uspořádání a nastavení posuvu závisí tvar stehu, tj dvojitý steh štepovací, jednoduchý, steh řetězový a podobně. Z původních šicích strojů krejčovských se odvinuly šicí stroje ševcovské s trojhrannými jehlami na kůži. (Zdropj: Domácí Vševěd, Šolc a Šmáček, 1926)