Delfíni
Delfíni přitahovali člověka již ve starověku a možná ještě dříve Delfíni přitahovali člověka již ve starověku a možná ještě dříve. Kronikáři již ve starověkém Řecku zanechali budoucím generacím množství více či méně senzačních zpráv o delfínech zachraňujících lidi ze ztroskotaných lodí nebo odhánějících žraloky. O úctě, které se tato zvířata již tehdy těšila, svědčí i to, že slavná delfská věštírna byla postavena na místě, kde několik delfínů vyplavalo na břeh a zahynulo. Příběhy o neobvyklých schopnostech kytovců se objevovaly také v průběhu dalších staletí a v ústním podání se jich většina dochovala až do dnešních dnů.
V průběhu doby se změnily jak vědecké metody, tak přístup k delfínům V průběhu doby se změnily jak vědecké metody, tak přístup k delfínům. V současné době sice ještě neexistuje na světě žádný delfín, který by plynně hovořil lidskou řečí, ale více než třicet let výzkumu a zvýšeného zájmu přece jen přineslo viditelné výsledky: lidé dnes chápou delfíny jako tvory člověku víceméně rovnocenné a projevují snahu o sblížení. Delfíni jsou dnes využíváni jako zdroj pozitivní motivace při učení mentálně či fyzicky postižených osob, stejně jako jsou k tomuto účelu již dlouho využíváni například koně.
První kytovci se objevili v eocénu, asi před 50 miliony let, a osídlili moře v době, kdy celá souš byla pokryta džunglí. Pozůstatky nejstaršího předka kytovců byly nalezeny na pákistánské hranici v předhůří Himaláje. Byl pojmenován Protocetus a zkoumání jeho pozůstatků ukázalo, že šlo o živočicha spíše podobného dnešním ploutvonožcům, ale ještě se zadními končetinami. Tato skupina vymřela patrně v miocénu, asi před 15 miliony let, kdy se objevil rod Squalodon představující první ozubené kytovce (ozubené velryby, jejichž potomky jsou i delfíni). Zkameněliny objevené v Itálii a v údolí Rýna umožnily utvořit si o něm přibližnou představu. Jeho končetiny byly proměněny ploutve, nozdry se přemístily na temeno hlavy a asi tři metry dlouhé tělo získalo vřetenovitý tvar. Potravou a stavbou těla se nejvíce podobal dnešním blízkým příbuzným pravých delfínů, kosatkám. Zda byl rod Squalodon skutečně přímým předkem dnešní čeledi delfínovitých, není doposud jasně prokázáno.
Nejznámějšími druhy delfínů jsou delfín obecný a delfín skákavý. Oba jsou čeledí řádu kytovců. Řadí se mezi masožravce.
Delfín obecný Delfín obecný (Delphinus delphis) je druh kytovce z čeledi delfínovití. Délka jeho těla činí 1,8–2,6 m, hmotnost asi 75 – 115 kg. Je tedy menší než delfín skákavý. Jeho tělo je štíhlé, základní zbarvení hnědé až černé, na břiše bělavé, na bocích světlé skvrny a pruhy. Delfín je rozšířen téměř ve všech mořích od tropického po mírné pásmo. Žije zejména v pobřežních vodách, kde je dostatek potravy. Je nejhojnější druh delfína.
Je to společenský živočich. Žije tedy v hejnech Je to společenský živočich. Žije tedy v hejnech. Když spí, spí vždy jen jedna půlka mozku a tou druhou dává pozor, když je jedna půlka ,,unavená" vystřídá je. Delfín obecný plave rychlostí 35 km/h. Má silnou ocasní ploutev, ta umožňuje dlouhé skoky nad hladinu i poskakování ve vzpřímeném postoji za pomoci jejích rychlých úderů o hladinu. Tento trik je často využíván v delfináriích. Pod vodou je schopen zůstat 3-4 minuty bez nadechnutí. Domlouvá se pomocí takzvané echolokace ve velmi vysoké frekvenci pohybující se mezi 2-10 kHz tj. vydávání signálů odrážejících se ve vodě. Jeho nejčastější rybí potrava jsou sledi a makrely, doplňují je hlavonožci. Loví společně, ryby shánějí k sobě a nahánějí je k hladině.
Delfín skákavý Delfín skákavý (Tursiops truncatus) je známý druh, protože je často chován v delfináriích a je často používán pro výzkumné účely. Je podobný delfínu obecnému, ale má kratší čelisti s menším počtem zubů a působí celkově mohutněji. Delfín skákavý má tělo dlouhé 2,5 až 4 metry (váží 150–200, výjimečně až 390 kg a dožívá se 30–36 let). Zobákovité čelisti jsou krátké, dolní čelist přesahuje přes horní (v každé polovině čelisti 20–26 zubů). Má hřbetní ploutev, zřetelně protaženou dozadu a trojúhelníkově zašpičatělou. Břišní strana je světlá, hřbetní šedohnědá až černá (tmavá barva zasahuje i na čelo a čelisti).
Žije ve skupinkách po 5–15 kusech, ale občas se houfuje i do větších skupin (až 100 jedinců). Skupina se většinou zdržuje podél pobřeží na úseku 200–300 km dlouhém a nekoná delší přesuny. Delfíni skákaví dokážou vyvinout rychlost až 50 km/h a rádi se honí s loděmi. Skoky nad hladinou bývají dlouhé až 10 m a 4–5 metrů vysoké. Ryby loví tento delfín spíš u dna a spotřebuje až 7 kg za den. Kromě ryb loví i měkkýše, korýše a menší žraloky. Musí vyplouvat na hladinu aby se nadechl vzduchu.
Vyskytuje se v mořích a oceánech tropického a mírného pásma, včetně Středozemního a Černého moře. Místy se podél evropského pobřeží dostane až do Severního moře. Jeho březost trvá 12 měsíců. Mládě je asi 1 m dlouhé. Rodí se ocasem napřed. Přichází na svět v mělkých vodách, kde mu matka ihned pomůže nadechnout. Po dobu 18 měsíců pije mateřské mléko, které obsahuje hodně tuku, po nmž mládě rychle roste. Asi ve věku 6 měsíců poprvé ochutnají rybu a matka je učí lovit. Samice rodí pouze jedenkrát za tři roky a to jen jedno mládě. Delfíni se dorozumívají pomocí dýchacích orgánů a jazyka. Vydávají zvuky jako pískání, mlaskání nebo vrzání.
Proniknout do tajů jazyka delfínů bude zřejmě značně obtížné Proniknout do tajů jazyka delfínů bude zřejmě značně obtížné. Delfíni totiž, jak již bylo řečeno, komunikují pomocí pískání, které se často pohybuje ve sféře člověku neslyšitelné. Doposud nevíme, jakým způsobem je jazyk delfínů utvářen a zda je založen na principu slov a hlásek. V této oblasti čeká vědce ještě značné množství práce.