POLITOLOGIE 6. 3. 2014 Politické systémy a politické režimy Přednáška 15 POLITOLOGIE 6. 3. 2014 Politické systémy a politické režimy

Politický systém = sociální systém politiky a vlády Má vztah k ekonomickému, právnímu i kulturnímu systému Několik definic: Je souhrnem institucí, politických organizací i zájmových skupin, vztahů mezi nimi a politických zvyklostí norem a pravidel, které určují jejich funkci je formován členy sociálních organizací (skupin), které vládnou je systém, který má monopol legitimně použít sílu a tvořit právo

Politický systém Každý politický systém obecně zahrnuje: systém státní moci - tzn. ústavní zásady, právní řád, souhrn vztahů mezi státními orgány, politickými organizacemi (stranami, hnutími apod.) a institucemi a zájmovými skupinami specifické normy a politické tradice, politické postoje a orientace aktivity související s politikou (politické strany, volby, kampaň)

Politický režim = forma vlády régime – vláda Subsystém politického systému Zahrnuje principy, pravidla a autority politického dění a také jejich průběh vzniku, vzájemné vztahy i samotný proces jejich fungování

Politická norma Politický režim je definován obsahem politických norem, které vytvářejí jeho charakter normy nastavují závazná pravidla a mantinely politického jednání, co je dovoleno a zakázáno Týká se každého hráče politické hry

Typologie politických režimů Dle L.Cabady, M. Kubáta Čtyři pojetí – každé má dvě části Demokratické X autokratické Konsensuální (konsociační) X majoritní (westminsterské) Parlamentní X prezidentské Autoritativní X totalitní

Další typologie režimů Z předchozího základu vycházejí další typologie režimů: Parlamentní režimy A) podle vztahu vlády a parlamentu s převahou vlády – premiérský parlamentarismus s převahou zákonodárného sboru stranický kontrolovaný parlamentarismus (přibližná rovnováha obou mocí) B) podle vztahu premiéra k ostatním členům vlády (G. Sartori) prvního nad nerovnými prvního mezi nerovnými prvního mezi rovnými Prezidentské režimy Severoamerický prezidencionalismus Jihoamerický prezidencioalismus Poloprezidentské režimy ---------------------------------------- Švýcarský konventní režim - nestojí na dělbě moci, ale na principu jednoty státní moci prostřednictvím zákonodárného sboru – parlamentu, který disponuje jak legislativní tak i výkonnou mocí (vláda shromáždění)

Nedemokratické režimy Moc není rozdělena do jednotlivých pilířů, ale drží ji mocenské centrum: diktátor, politická strana, kolegiální orgán (junta), jiná entita státní moc vytváří hierarchické vztahy nadřízenosti a podřízenosti (vertikální), místo komunikace horizontální Nedemokratický režim může maskovat svou podstatu formální existencí institucí typických pro demokratické státy (parlament, ústava, soudní soustava), které jsou bezvýznamné a neplní svou funkci V nedemokratických systémech chybí některé z následujících kritérií demokratického procesu: Účinná participace – všichni členové musí dostat příležitost sdělit svá stanoviska k projednávanému problému Volební rovnost – každý má právo volit a hlas každého má stejnou váhu Poučené porozumění – každý musí mít příležitost získat dostatek informací o projednávaném tématu Kontrola nad nastolováním témat k projednávání – členové mají právo rozhodovat o tom co bude projednáváno – může tak být změněn dosavadní směr Zapojení všech dospělých

Typy nedemokratických režimů Absolutismus Autarchie Autokracie Autoritarismus Despocie Diktatura Tyranie Totalitarismus

Absolutismus absolutus – samostatný, nezávislý ústřední postavení panovníka hospodářský a politický centralismus důležitostí armády a správního aparátu a státní církve od poloviny 17. století do Francouzské revoluce synonymum pro absolutní monarchii

Autarchie obdoba absolutismu Francie za vlády Ludvíka XIV. Nejvyšší moc spočívá v rukou jedné osoby, která není ničím omezována Omezována není po právní stránce Prakticky ale panovník často bere ohled na určité okolnosti - spokojenost skupiny osob s reálnou šancí ho svrhnout Vláda je zdrojem práva a sama stojí nad právem

Autokracie = samovláda Forma vlády, ve které je držitelem veškeré moci buď jednotlivec (monokracie) nebo úzká a sociálně uzavřená skupina lidí (aristokracie, plutokracie, oligarchie, technokracie) Oporou moci v takovém politickém uspořádání většinou bývají ozbrojené síly a byrokratická státní správa autokracie často znamená neomezenou vládu Aristotelés

Autoritarismus „Politický systém s omezeným, neodpovědným politickým pluralismem, který nemá vypracovanou vůdčí ideologii, ale zato výraznou mentalitu vyznačuje se absencí intenzivní a extenzivní politické mobilizace (s výjimkou některých etap svého vývoje) a vůdce nebo malá skupina vůdců disponuje mocí, která formálně má nejasně vymezené, avšak snadno předvídatelné hranice“ Juan José Linz

Despocie Despotés - hospodář, pán, panovník neomezená vláda nad bezprávnými poddanými Znamená spíše způsob výkonu moci (panství) než určitou formu vlády

Diktatura Autoritativní (nedemokratická) forma vlády Politická moc je neomezeně držena diktátorem nebo politickou skupinou Diktatura se od absolutní monarchie odlišuje zejména tím, že pozice diktátora není formálně dědičná přesto v některých diktaturách přebírají moc potomci (KLDR, Sýrie)

Tyranie (tyranida) Označuje formu vlády řecké antiky, které bylo obvyklé zejména v rozmezí let 600–200 př.n.l. Hlavou takového systému je tyran (vládce) Tyran se opíral o nespokojené vrstvy obyvatelstva a jeho cílem se stalo konečné odstranění nadvlády rodové šlechty Tyranové se snažili udržet svou moc a podporovali hospodářský rozvoj obce

Totalitarismus Je politický systém, jehož vládnoucí skupiny neuznávají žádné meze své pravomoci a snaží se regulovat všechny aspekty veřejného a soukromého života Základními znaky totalitarismu jsou autokratická vláda a prosazování politické ideologie v oblasti veřejného i osobního života Je pro něj typické nastolovaní masivní ideologické propagandy a neskrývaný teror a brutalita Totalitní stát zcela ovládá a řídí ekonomiku, potlačuje svobodu slova a kritiku režimu Totalitní režim zasahuje do všech stránek veřejného i soukromého života smazává rozdíl mezi soukromým a veřejným životem a neuznává svobodného jedince ani žádnou hranici své moci Mezi ideologie inklinující k totalitárnímu režimu lze zařadit fašismus, komunistickou diktaturu proletariátu a nacismus

Forma státu Pojem z oblasti státovědy Jehož prostřednictvím mohou být kategorizovány zaniklé i existující státy Prvním teorii rozdělení států vypracoval Aristotelés, který v návaznosti na Platóna rozlišoval tři základní formy státu: monarchii – vládu jednoho aristokracii – vládu několika demokracii – vládu všech Moderní teorie do formy státu zahrnují: 1. Forma vlády – rozumí se ji především povaha výkonu vlády, způsob ustavení nejvyššího orgánu státu a vztahy mezi nimi (monarchie, republika) 2. Státní zřízení – rozumí se jím vztah centrální moci k územním jednotkám (unitární stát, federace, konfederace) 3. Státní režim – vztah státní moci a občanů (demokratický, autoritativní, totalitní)

Forma vlády podle původu moci Demokratická vláda Přímá demokracie Nepřímá (zastupitelská) demokracie Nedemokratická vláda Absolutismus Autarchie Autokracie Autoritarismus Despocie Diktatura Tyranie Totalitarismus

Přímá demokracie Vůle lidu se přímo přenáší do procesu politického rozhodování V původním významu termín popisoval státní zřízení antické polis (starověké Athény) V tomto původním pojetí jde o protipól zastupitelské demokracie Moderní význam termínu zahrnuje celý soubor doplňků zastupitelské demokracie, kterými je volič vtažen do procesu politického spolurozhodování V moderní zastupitelské liberální demokracie jsou často začleňovány prvky přímé demokracie, jako referendum, přímá volba atd. - jde však pouze o doplňky zastupitelské demokracie

Nepřímá (zastupitelská) demokracie Zastupitelská demokracie = reprezentativní = nepřímá demokracie Forma vlády založená na principu volby zastupitelů lidu v přímých volbách Liší se od autokracie či přímé demokracie

Forma státu (podle hlavy státu) Monarchie - vláda jedince (obvykle dědičná) Absolutní monarchie Konstituční monarchie Parlamentní monarchie Republika - vláda volené hlavy státu (případně kolegia) Prezidentská republika Poloprezidentská republika Parlamentní republika Islámská republika Teokracie

Absolutní monarchie Panovník (monarcha) disponuje nárokem na samostatnou státní moc Šlechta ztrácí své postavení ve feudálním systému výměnou za privilegia ve státním a vojenském aparátu Monarcha je „legibus absolutus“ - nepodléhá zákonům, které sám vydává Brunej, Vatikán, Maroko Saúdská Arábie, Svazijsko a případně i další arabské monarchie v Perském zálivu

Konstituční monarchie Moc panovníka je stanovená a omezená ústavou Respektuje zvoleného nebo dědičného monarchu jako hlavu státu Moderní konstituční monarchie většinou uznávají systém „trias politica“ neboli rozdělení moci, kde je monarcha buď hlavou moci výkonné nebo má pouze roli představitele konstitučních monarchiích, které jsou reprezentativními demokraciemi, např. ve Spojeném království, je suverenita představována hlavou státu, Některé parlamentní monarchie bývají uváděny jako konstitučně-parlamentní, protože panovnická moc je na pomezí těchto typů monarchie, ale většina těchto monarchií má blíže k parlamentní monarchii Bahrajn, Bhútán, Japonsko, Jordánsko, Kuvajt, Lichtenštejnsko, Maroko, Nizozemské království, Norsko, Dánské království, Monako, Spojené arabské emiráty, Švédsko

Parlamentní monarchie Na rozdíl od konstituční monarchie - panovník nemá velké pravomoci nesestavuje vládu nemá ani velký vliv na státní záležitosti - ty jsou obstarávány parlamentem a vládou Monarchovi v tomto zřízení připadá především úloha reprezentativní V Evropě je tato forma vlády uplatněna v Belgii, Dánsku a Nizozemsku, mimo Evropu např. v Japonsku či JV Asii Některé parlamentní monarchie bývají uváděny jako konstitučně-parlamentní, protože panovnická moc je na pomezí těchto typů monarchie (Spojené království)

Prezidentská republika Druhá nejrozšířenější forma vlády ve světě Prezidentská forma vlády se už podle svého pojmenování váže výhradně na republiky Legitimita výkonné i zákonodárné moci je odvozena od občanů 2 formy: severoamerický prezidencialismus – Spojené státy americké (pouze 2 hlavní politické strany) jihoamerický prezidencialismus - Latinská Amerika (značný počet politických stran) Argentina, Bělorusko, Brazílie, Ekvádor, Chile, Irák, Jiřní Korea, Keňa, Kypr, Mexiko, Nigérie, USA, Venezuela

Poloprezidentská republika Vláda je odpovědná parlamentu XX prezident je volený přímo občany a má postavení přesahující pravomoci prezidenta parlamentní republiky Prezident předsedá také radě ministrů (Francie) Převaha moci výkonné nad mocí zákonodárnou Hlava státu hraje důležitou politickou roli a účastní se výkonu moci Existují dva aktivní subjekty exekutivy: prezident vláda (premiér) Alžírsko, Čína, Francie, Bosna a Hercegovina, Moldávie, Mongolsko, Rumunsko, Rusko

Parlamentní republika Republika působící v rámci parlamentního systému vlády (systém bez jasného oddělení moci výkonné a zákonodárné, ale s jasným rozlišením mezi hlavou vlády a hlavou státu) Vládu jmenuje prezident, který zpravidla pověří jejím sestavením vůdce nejsilnější parlamentní strany, a schvaluje jí Parlament Parlament také může vyslovit vládě nedůvěru

Islámská republika Teokratická forma vlády Klíčovou roli ve státě hraje náboženská rovina – islám Stát je do jisté míry náboženství podřízen (legislativa, soudnictví) Írán, Pákistán (Afghánistán)

Teokracie Forma vlády přímo se odvolávající na božskou moc a božské právo V současnosti mají k teokracii nejblíže islámské země s právem šaría a Vatikán Prostředníkem a vykladačem božské vůle a práva je v teokracii obvykle kněžstvo Hierokracie Vládní moc vykonává kněžstvo Klerikalismus Moderní státní moc pod přímým vlivem (křesťanského) duchovenstva čili kléru

Typy státu podle uspořádání Unitární stát Federace Konfederace Říše Protektorát

Unitární stát Stát, v němž existuje jediná soustava nejvyšších státních orgánů jediná (zákonodárná moc a výkonná moc, jedno státní občanství) Opak federace Nižší územní celky unitárních států nemají prvky, které jsou typické pro spolkové země nebo spolkové či svazové státy V unitárních státech se i přesto mohou vyskytovat celky s různým stupněm autonomie Největším unitárním státem je Čína Příkladem takových unitárních států jsou Finsko, Francie, Ukrajina, Itálie i Česká republika

Federace Složený stát, skládající se ze států - členů federace s různým označením (státy, země, republiky, kantony, provincie) Ve federacích je svéprávné postavení jednotlivých členských států zajištěno ústavou nebo smluvně a nemůže být měněno jednostranným rozhodnutím centrální vlády Státní moc je ve federaci rozložena mezi federální orgány a orgány členských států Právním základem federace je ústava Je zde dvojí občanství (subjektu federace a federace jako celku) Právní akty federace jsou přímo závazné pro všechny USA, Rusko, Rakousko, Německo, Kanada, Argentina, Indie, Švýcarsko, Československo (1969 – 1992)

Konfederace Spolek nebo sdružení, zpravidla mezi státy Podle státoprávní teorie lze konfederaci definovat jako volný svazek států, jehož členské státy zůstávají subjekty mezinárodního práva Sdružení států je označováno jako spojení dvou nebo několika suverénních států, které je podloženo a uzavřeno na základě mezinárodní smlouvy Členské státy pak mají vlastní společné orgány, které spravují společné záležitosti, V ostatních směrech zůstávají, nebo mohou zůstat sdružené státy v jednání samostatné Dnes znaky konfederace vykazuje nejvíce Evropská unie (základem je mezinárodní smlouva), která však má i určité znaky federace

Říše Pojem používaný v historii a politice označující rozsáhlý stát, který se zpravidla skládá z vícero politických, územních nebo etnických jednotek, nacházejících se v různém stupni závislosti Říši je možné chápat také jako určitý typ organizace společnosti V evropských dějinách jsou říše viděny jako předstupeň národního státu (ne vždy)

Protektorát Jedná se o formálně autonomní státní útvar, který je pod ochranou nebo přímou správou jiného státu, příp. společenství států Protektoráty bývají zřízeny buď na základě mezinárodní smlouvy nebo pouze tak, že dosavadní suverénní stát strpí jeho jednostranné vyhlášení ze strany silnějšího státu Jde o mezistupeň mezi kolonií a plně suverénním státem, protože vztah mezi ním a ochraňujícím státem je stále mezinárodněprávní V protektorátech sice existuje autonomní státní správa, ta je však podřízena protektorovi či nějakému jinému administrátorovi, kterého dosazuje ochraňující stát Protektorát Čechy a Morava, Egypt (dříve protektorát VB)

State Opening of Parliament 2012 http://www.youtube.com/watch?v=5ITa5TDb7zM

President Barack Obama´s Inaugural Address http://www.youtube.com/watch?v=3PuHGKnboNY