2. neděle adventní/část 2: Modlitba proroků a obrácení srdce
Působení proroků: slovy i celým životem. Cílem jejich působení je výchova k víře a k obrácení srdce. Světlo a sílu pro svoje poslání čerpají v samotě s Bohem.
Modlí se za lid, ke kterému patří. Modlí se, aby se ukázala Hospodinova pravda a aby On zasáhl a obrátil svůj lid. Modlí se, aby jej vytrhl ze lži a přivedl ke spáse.
Prorok svým životem ukazuje na Mesiáše. V Kristu vidíme pravý oheň Boží lásky. Opravdové uctívání Boha, není destruktivní, nýbrž obnovuje a proměňuje.
má vést k tomu, abychom uslyšeli, vnímali, co nám říká Bůh. Je to prostor pro naslouchání Bohu, ne sobě sama; chvíle, kdy hledíme na Krista, ne na sebe. Do prostoru modlitby patří také prostor pouště: nepozornost, dotěrné myšlenky, pocity a nálady, ztráta záliby v modlitbě, ztráta Boží přítomnosti. Trpělivá věrnost v modlitbě pak po čase přináší plody: radost, pokoj, láska, trpělivost, pokora, laskavost, dobrota.
Rozhodnutí pro modlitbu je vždy v konkrétním čase, prostoru, místě – nespočívá ve slovech, v pozici, ale především v postoji srdce. Bůh nás stále volá k modlitbě – jakmile uslyšíme jeho hlas, měli bychom se vydat na cestu. Pro modlitbu je důležité naslouchání čistého srdce – pozornost vůči Bohu.
Každá modlitba směřuje k činům. V modlitbě se buduje vztah k Bohu, který se má odrážet v mém konkrétním životě.