Trvale udržitelný rozvoj

Trvale udržitelný rozvoj (Sustainable development) Proces, který splňuje stávající potřeby lidské společnosti, aniž by se dotýkal schopnosti budoucích generací uspokojovat své potřeby.

Trvale udržitelný rozvoj - filozofický princip Důležité otázky – Postavení člověka ve světě ( etika) Spravedlnost mezi lidmi – geograficky i mezinárodně Obnovení harmonie člověka a přírody Odpovědnost lidí za stav životního prostředí Řešení obnovitelné zdr nahradí neobnovitelné Čerpání obnovitel. Zdrojů trvale udržitelně Nepřekročení únosné kapacity země

Trvale udržitelný rozvoj definice Římského klubu „stav globální rovnováhy, při které se počet obyvatel Země a kapitál udržují na více-méně konstantní úrovni a tendence působení na růst či pokles těchto veličin musí být pod důslednou kontrolou“

Trvale udržitelný rozvoj Definice:Zákon č. 17/1992 Sb Trvale udržitelný rozvoj Definice:Zákon č.17/1992 Sb. o životním prostředí „Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“.

Trvale udržitelný rozvoj – historický exkurs 1972- Stockholm konference o ŽP ( svoláno OSN) 1962 - Rachel Carsonová- Mlčící jaro (DDT) Zákony na ochranu ŽP , UNEP Instituce na ochranu životního prostředí 1972 – Meze růstu I.D. Meadows, Římský klub požadavek zastavení růstu 1983-1986 – Světová komise pro životní prostředí a rozvoj G.H. Brundtlandová – vztah mezi hospodářským rozvojem a ŽP 1987 – Naše Společná Budoucnost - Sustainable development 1992 - Světová konference o ŽP v Rio de Janeiru 2002 - Světový Summit o Udržitelném Rozvoji v Johanesburku

Trvale udržitelný rozvoj historický exkurs 1972 - dokument tzv. Římského klubu s názvem Meze růstu „stav globální rovnováhy, při které se počet obyvatel Země a kapitál udržují na více-méně konstantní úrovni a tendence působení na růst či pokles těchto veličin musí být pod důslednou kontrolou“

Trvale udržitelný rozvoj historický exkurs 1973 - Světová unie ochrany přírody a zdrojů (IUCN) definuje ochranu přírody a přírodních zdrojů za takový způsob řízení přírodních zdrojů a živých organizmů včetně člověka, který zabezpečí dosažení nejvyšší udržitelné kvality života

Zákon č.17/1992 Sb. o životním prostředí „Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“.

Pět základních dimenzí trvalé udržitelnosti. Ekologické hledisko Biofyzikální a socioekonomická dimenze Morální a etická rovina Ekonomický rozměr Politický rozměr

Ekologické hledisko Přírodní únosnost - stanovení limitního prahu využívání přírodního ekosystému Environmentální únosnost - zahrnuje přírodní i člověkem vytvořené prostředí, vychází nejen z citlivosti vůči vnějším vlivům, ale i z ekologické a kulturní hodnoty území

Ekologické hledisko Sociální únosnost - zhoršení kvality možností a činností člověka ve společnosti Prostorová únosnost - vychází z předpokladu stabilizace počtu jedinců v určitém prostoru při uplatňování regulačních systémů mezi úživnou úrovní ekosystémů a příslušnou strukturou populace

Biofyzikální a socioekonomická dimenze Úplná recyklace materiálů, Přechod na trvale udržitelný celosvětový energetický systém, Stabilizace nebo snížení úrovně lidské populace, Snížení rozdílu mezi rozvinutými a rozvojovými státy světa, Vytvoření struktury rozhodování založené na obci, která umožní široké koordinované zapojení do rozhodování o společných zdrojích planety, Změna vztahu mezi ekonomickým a ekologickým systémem.

Biofyzikální a socioekonomická dimenze Trvalá udržitelnost je vztah mezi dynamickým lidským ekonomickým systémem a většími dynamickými, ale normálně a pomalu se měnícími ekologickými systémy.

Průnik potřebných změn pro uplatnění koncepce trvale udržitelného rozvoje (Hrnčiarová,T.,1997) ekonomické environmentální změny změny trvale udržitelný rozvoj sociální změny

Morální a etická rovina Antropoekologický systém krajiny V tomto systému není člověk nadřazen přírodě, nýbrž je její nedílnou součástí. Hnutí „hlubinná ekologie“ (deep ecology)

Morální a etická rovina Všeobecné principy konzistentní s touto etikou Lidstvo, ale i ostatní činitelé mimo lidský život mají přirozenou estetickou hodnotu, která převyšuje jejich ekonomickou užitečnost. Biodiverzita a ekologické bohatství mají také přirozenou estetickou hodnotu, která převyšuje jejich ekonomickou hodnotu. Lidé by nikdy neměli zasahovat do přírodních procesů kromě plnění životně důležitých potřeb.

Morální a etická rovina Všeobecné principy konzistentní s touto etikou Kvalita života a ne kvalita věcí je to, co je skutečně důležité a co stojí za ochranu. Lidstvo výrazně zasahovalo a zasahuje do přírody. Růst lidské populace se vymkl kontrole a musí být snížen a regulován. Měly by být vyvinuty vládní strategie zaměřené na ochranu bohatství přírody a vzájemných vztahů v ní. Hlubinní ekologové by měli být aktivisté a pracovat na zavedení výše uvedených principů.

Ekonomický rozměr Ekologická ekonomie hodnocení ekonomické efektivnosti vztahy mezi náklady a přínosy včetně započítání environmentálních a zdravotních externalit (cena zdraví, čistého vzduchu, cena biopotravin apod.).

Politický rozměr Ekologická etika a politika Funkce státu při řešení ekologických problémů

Agenda 21 – hlavní cíle v oblasti zemědělství Vyvinout technologie hospodaření nenarušující přírodní prostředí, zvyšující přirozenou půdní úrodnost a ochraňující vodní zdroje a přirozený biologický potenciál území. Upřednostňovat technologie s nízkými vstupy a nízkou spotřebou energie. Zavádět technologie optimalizující vynakládání lidské práce i potenciál živých organizmů. Poskytovat zemědělcům odborné poznatky v oblasti ochrany půdních, vodních a lesních zdrojů, při aplikaci chemických látek i využívání zemědělských odpadů.

Index trvalé udržitelnosti životního prostředí – ESI Způsob, jak objektivně srovnat stav životního prostředí v jednotlivých zemích Česká republika v hodnocení ESI 29. místo ze 122 zemí V minulosti největší problémy se znečištěním vzduchu (emise dusíku a síry, spotřeba uhlí a používání automobilů)

Index trvalé udržitelnosti životního prostředí – ESI Porovnává 22 ukazatelů z oblasti životního prostředí i ekonomických podmínek státu. Analýza celkového stavu životního prostředí i ekonomických růstových faktorů v pěti oblastech: komparace životního prostředí snižování znečištění stav společnosti a kvalita institucí zlepšování zdraví populace mezinárodní aktivita na poli životního prostředí

Rozdělení indikátorů setrvalosti fyzikální chemické biologické ekonomické ekologické sociální

Fyzikální indikátory charakteristiky půdního prostředí: zrnitostní složení půdy hloubka prokořenitelného půdního profilu specifická objemová hmotnost polní vodní kapacita momentální vlhkost a teplota půdy větrná a vodní eroze

Chemické indikátory U chemických indikátorů se především stanovuje obsah celkového uhlíku a dusíku, půdní kyselost a obsah přijatelných živin, potenciálně mineralizovaný dusík resp. potenciální vyplavování dusíku z půdy

Biologické indikátory Hustota osídlení Hodnotné biotopy (mokřady, přírodní a polopřírodní TTP, lesy) Partikulární indikátory (vzácné druhy, útvary) Lesy (zalesnění, hospodářské lesy, chráněné lesní porosty) Natura 2000 Národní parky Chráněná území, Environmentálně citlivá území

Ekonomické indikátory Příjmy, zisk (příjem na hlavu, zdroje příjmů) Investice Subvence (formy a rozsah) Majetkoprávní vztahy Cena půdy

Ekonomické indikátory Z hlediska zemědělské praxe Úroveň hospodaření a jeho produktivita vzhledem k: ekologickému potenciálu půdy udržování diverzity rostlinných druhů ochraně přírodních zdrojů sociálně-ekonomické životaschopnosti s ohledem na ekonomiku v rozměru regionu a země

Ekonomické indikátory ( regionu) Srovnání s ostatními regiony, produkčními systémy Strukturální změny hospodaření Rozvoj zemědělských technologií Kooperace mezi venkovskými subjekty Nezisková sféra Užití lokálních zdrojů Zaměstnanost Inovace Infrastruktura (telekomunikace, dopravní síť)

Ekologické indikátory Biotické a abiotické Měření biodiverzity Udržování kvality prostředí a nepřekračování limitů znečištění

Ekologické indikátory Topografie (utváření krajiny, reliéf, nadmořská výška) Půda (půdní druh, typ, skeletovitost, vlhkostní poměry) Klima (délka vegetačního období, teploty, srážky) Vodní režim (mokřady, výsušná stanoviště) Rizika (záplavy, sesuvy půdy, lesní požáry)

Ekologické indikátory Zemědělství a krajina LFA Využití půdy (orná půda, pastviny, louky, trvalé porosty) Eroze (vodní, větrná) Meliorace (závlahy, odvodnění) Aplikace pesticidů Užití průmyslových hnojiv Velikost honů Nevyužívaná půda

Sociální indikátory Věk farmářů Změny v podnikání Úroveň vzdělání Populační struktura Poradenství a osvěta Sociální síť

Sociální indikátory Populace Osídlení (hustota, trendy, migrace) Věková struktura Zastoupení pohlaví Porodnost / úmrtnost